Sbohem, armádo
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540309/bmid_sbohem-armado.jpg
4
1247
1247
Válečný román uchvacující další a další generace čtenářů. Velká válka zasáhla nejen Evropu, ale i Ameriku. Řada amerických dobrovolníků spěchala na evropská bojiště, mezi nimi i Ernest Hemingway. Své zážitky z italské fronty popsal v románu Sbohem, armádo! z roku 1929. Zachytil v něm příběh milostného vzplanutí amerického poručíka Frederika k anglické ošetřovatelce Catherine a současně rozpad dříve stabilních jistot. Více než samotný obraz války Hemingwaye zajímá osud konkrétního člověka, to, jak se mění v neznámých ohrožujících podmínkách a zda je schopen opravdové lásky. Protože za válečné vřavy se jistoty v mezilidských vztazích hledají těžko. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím SNKLU v roce 1965.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Originální název:
A Farewell to Arms, 1929
Interpreti: Dušan Sitek
více info...
Přidat komentář
Trochu jsem se u knihy trápila. Nebyla plynulá a příběh zcela nezajímavý. Mám ráda styl psaní pana Hemingwaye, proto jsem se snažila dočíst. S odstupem času hodnotím jako krásné dílo, ale nejslabší z těch, které jsem od tohoto spisovatele četla.
Dlouho jsem si chtěla knihu přečíst a až díky výzvě 2022 jsem se k ní dostala. A bylo to pro mě velké zklamání. Nemohla jsem se dočkat konce.
A když byly pasáže s rozhovorem s Catherine a jejich věčné "miláčku, rozkošný, holčička...", Lezlo mi to krkem.
Kniha mě dostala. Krásný překlad pana Škvoreckého, i když je tam pár chyb spíše sazece v tiskárně. Příhodné číst v této době tuto antivalecnou odu. Vřele doporučuji ke čtení.
Další z knih, které čekají každého, kdo poctivě čte povinnou četbu.
Bohužel Stařec a moře se mi líbil mnohem více.
(SPOILER) Touhle knihou jsem si chtěla napravit mou neznalost Hemingwaye. Je to už klasika a já jsem od něj zatím nic jinýho nečetla. Dostalo se ke mně vydání z roku 1958, v překladu Josefa Škvoreckýho. A nebavilo mě to. Od začátku až do konce strašná nuda. Příběh by mohl být zajímavej, dobrodružnej, napínavej, dojemnej,... (to všechno tam je), kdyby byl napsanej jinak. Ten styl mně prostě nesedí. Je tam pár pasáží, který se čtou dobře, ale v celé knize jsou to spíš jen útržky (zranění na frontě, popravy důstojníků, utěk do Švýcarska), ten zbytek je nuda nebo přímo vata a některý stránky jsou na přeskočení. Catherin je nesympatická, chová se jako blázen a hlavní hrdina přeskakuje mezi racionálně uvažujícím člověkem (když velí své jednotce řidičů sanitek) a naprosto vygumovaným člověkem (když mluví s Catherin). Konec celé knížky mě překvapil tak, že jsem se musela dvakrát přesvědčit, že mně nechybí stránky. Tak strašně useknutej konec to celý totálně shodil. Vypadalo to, jako by se už Hemingwayovi uprostřed věty prostě nechtělo dál psát. Catherin dopadla jak dopadla, tak fertig, šlus, konec, hlavní postava nás už taky dál nezajímá. Jestli jsou i ostatní jeho knihy v podobným duchu, tak si je asi odpustím. Pro mě to bylo prostě zklamání. Když to srovnám s Remarquem, kterej tu válku zažil taky, tak je to sto a jedna.
Už se nepamatuji, jak moc mne před léty tento příběh , krom strhujícího děje, zaujal, ale když jsem knížku nedávno vylovila z knihovny, nemohla jsem ji odložit, je to pro mne jedno z velkých protiválečných vyzvání pro lidstvo, o to opravdovější, že se autor skutečně 1. světové války zúčastnil jako dobrovolník a ve 2. světové válce působil jako reportér, mohl tedy v celé syrovosti popsat své osobní prožitky.
Miluji knihu Stařec a moře. Miluji Remarquovy knihy. Bohužel, tohle není ani jedno. Zdlouhavé popisy střídají nesmyslné rozhovory. Hlavní hrdina ještě ujde, ale Catherine mi pila krev hned od začátku. Za ten konec dávám jednu hvězdu.
Má opravdu první zkušenost s Hemingwayam mimo školní lavice. Stařičké vydání z roku 1958 se ke mně dostalo z pozůstalosti a já neodolal a začetl se do stránek z papíru, který člověk prsty i vůní cítí jinak než dnešní. Jak patřičné. Vlastně to bylo hezké čtení, krvavé jižní frontě navzdory. Možná víc jako deníkové zápisky než ucelená kniha. Chvilku jsem si zvykal na autorův specifický styl, který rozvíjí tu jedno, tu druhé, tu nic a jen nechá konverzaci plynout. Ale vlak už se rozjel a já čekal, do jaké stanice dojede. A...možná vlastně dost nepatřičně, se mi vybavil film Million Dollar Baby, který plynul úplně podobně a já si říkal "Dobrý, dobrý, ale proč to všichni znají?" a stejné pocity jako u filmu jsem cítil i při posledním zavírání desek a ukládání zpět do papírového přebalu. Už vím. Nevím, jestli jsem to vědět chtěl, ale vím.
Surový milostný příběh, jakoby mimochodem a o to silněji poukazuje na nesmyslnost války, ztracených životů - toto klišé mně knihu prostě vystihuje. Navíc zajímavý pohled na životní styl před sto lety. Zůstává mi v hlavě už čas...
No. Tohle je ten opěvovaný Hemingway? Nesedla mi ani jedna postava, a to, o čem jsem si myslela, že to bude, se hezky obloukem obešlo. Je to poněkud neosobní, strašně rychlé, některé pasáže se jen prosviští a u jiných se čeká celou věčnost.
Tento válečný román, stejně jako film z roku 1957 nám přiblíží radosti i útrapy obyčejných lidí, které válka vytrhla ze svých kořenů. Příběh tragické lásky, kolem kterého probíhá válečný ústup na italské frontě. Není to dobrodružné čtení. ,,Píši jen to, co jsem prožil,, Jak čas rychle ubíhá, se tato kniha pomalu dostává mezi historické romány, které nám připomínají dobu již dosti vzdálenou, ale stále týkající se současnosti. Kniha by měla mít své místo v každé smysluplné knihovně.
U Hemingwayových knih se mi obvykle stávalo, že jsem čekal víc, než jsem nakonec dostal (samozřejmě subjektivní pocit). Tentokrát to ale bylo naopak, i když se to zpočátku nezdálo. Možná jsem se konečně naučil číst mezi Hemingwayovými řádky. Anebo je to jeho nejlepší kniha? Každopádně ty dialogy jsou geniální a ten úsporný styl krátkých vět je uhrančivý. Strašně dobrá kniha!
Hemingway asi není šálek mé kávy, je to pro mě po Fiestě druhá zkušenost a asi neumím dostatečně číst mezi řádky, ale příběh mě nezaujal, doufala jsem ve více válečnou tématiku a vlastně nevím, co ve mně kniha vyvolala nebo měla vyvolat. Jsem ráda, že jsem ji dočetla.
Tak po letech splácím dluh z gymplu a zároveň plním 6. úkol ČV 2021. Nedivím se, že ji Mussolini zakázal, protože žádný režim nemá rád knížky o dezertérech (tedy kromě Československa a jeho legionářů). Dění na frontě byla bohužel věnována pouze malá část děje, ale i tak tam bylo zachyceno několik okamžiků, které jistě vyplývají z autentické osobní zkušenosti autora. Zbytek byl věnován milostnému vztahu a smutný závěr se mi věru nečetl lehce. Jednou se to přečíst dalo, ale vracet se k ní znovu nebudu. Dávám 3,5 hvězdy, tedy matematicky zaokrouhluji na 4 celé.
Tak to se četlo samo. Čekala jsem knihu o válce a ona to byla kniha o lásce. Popis italské fronty a doba ve které se příběh odehrával byl popsán jakoby btw, ale stačilo to k tomu, abychom si představili ty hrůzy a zmar, zmatek a naprosté plýtvání vším. A uvědomili si, že btw byly i jeden dva lidské životy a jakákoli, třeba i osudová, láska.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Jsem ostuda, ale od Hemingwaye jsem ještě nic nečetla, takže jsem v rámci ČV využila příležitosti, ale neměla jsem zrovna šťastnou ruku. Dokud se kniha věnuje válce a takovým věcem, je to vcelku dobré, ale bohužel, v okamžiku, kdy se na stránkách objeví Catherin, začíná nuda k nepřežití. Dialogy o ničem a furt dokola, poslední část jsem se nutila číst jen s velkými obtížemi, protože se tam lautr nic neděje.
Hned předtím jsem četla Oheň od Barbusse a ten mě přišel mnohem lepší.