Schody do nebe
Lenka Lanczová
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60379/schody-do-nebe-60379.jpg
4
497
497
Někdy se to pořádně zamotá, nic se nedaří a vyhlídky do budoucnosti jsou vyloženě černé. Alespoň sedmnáctileté Žanetě připadá její život tak zoufalý, že by se vším nejradši skončila... Její situace je nezáviděníhodná: volba strojírenského učiliště se ukazuje jako vyloženě nešťastná a dospěje až k vyloučení, spolužáci, zvláště poté, co do třídy přijde nový kluk a velký frajer Robin, ji šikanují, nevlastní otec je čím dál víc dotěrnější a protivnější... Žaneta citově strádá, snad jen Marek, pacient ze sanatoria pro dlouhodobě nemocné, skýtá jakousi naději. Ostatně, také Robin dělá všechno pro to, aby celou situaci zkomplikoval ještě víc... Teprve o prázdninách, které Žaneta stráví s nevlastní sestrou na chalupě v malé jihočeské vesnici, najde nejen velkou lásku, jež by vůbec nemusela být pouze prázdninová, ale i sama sebe. Otevírá se jí cesta k osamostatnění v podobě prvního zaměstnání, najde schody, které vedou ke skutečnému životu.... celý text
Přidat komentář
Časy, kdy jsme s kámoškou byly na druhém stupni a chodily do místní knihovny na Lanczovou a milovaly jsme všechny její knihy, na které jsme byly ještě moc mladé.
Čas od času si střihnu nějakou retro-oddechovku, většinou od Lenky Lanczové. Napsala jich hodně, a tak si snažím vybrat nějakou ještě nepřečtenou. Dýchne na mě romantika starých časů.
Stejně tak i tady - příběh holky, která (protože má dobrý základ) se popere se startem do života po svém. Nechybí škola, letní láska, atd. Dobře se to čte a spraví vám to náladu. Klasika.
V pubertě mě tahle "lanczovka" minula. Nyní přišla jako vyřazená z knihovny a v první polovině se mi nelíbila - říkala jsem si, že je to taková moderní Popelka, které jen všichni ubližují... Potom se to nějak zlomilo a dočítala jsem jedním dechem. Holka se nakonec se vším dobře poprala a patří pro mě do skupiny holek z románů Lanczové, ke kterým bych chtěla domů nahlédnout po letech, jak dopadly :-)
Jsem věrná čtenářka LL a čtu ji asi od 12 let, ale Schody do nebe jsem nějak v raném věku přehlédla, nebo co. S chutí jsem si ji přečetla asi ve třiceti a od té doby už... No mockrát . Žanetě jsem fandila a Petr byl velký sympaťák. Robin byl prostě frajírek, Nela namyšlená kráva, otčím debil... a tak dále .
Líbilo se mi, ze hlavní hrdinka nebyla dokonalá. Dějová linka s Robinsona příliš zdlouhavá, ale budiž. Jinak hodnotím určitě kladně:)
Tady se autorka vytáhla. Tato kniha má jednak neuvěřitelně zajímavé postavy. Za mě nejvíce asi postava Marka. Také myšlenky, přístup hlavní hrdinky, a také uvěřitelné situace, které zkrátka vidím kolem sebe.
Tohle je asi můj nejoblíbenější příběh (hned po Dvakrát dospělá), od autorky. Sice se mi zdá, že všechny její knihy jsou vlastně stejné, ale hlavní hrdinka má jiné jméno. Rodiče (nebo alespoň někdo z rodiny) se chová hrozně. Hlavní hrdinka prožila trauma, který žádná holka nechce zažít. Jenže oni jsou tak pitomé! Proč se prostě nesvěří? Proč se tím akorát utápějí, kazí si náladu a život? Nechápu, jak to na Vaška nemohla říct! Proboha! Žít s ním ještě další tři roky? Já bych se asi zbláznila! Doma měla teror. Matka se jí vůbec nezastávala. Nevlastní sestra hrozná fiflena. Má cenu vůbec zmiňovat otčíma? Ten se k ní choval jak ke kusu hadru! Nikam jí nechtěl pouštět, stále musela doma vařit, uklízet.. A neustále jí ponižoval! A co udělala její matka? Nic! Jen k tomu nečině přihlížela, anebo souhlasila! Pak, když si Žaneta konečně vzala život do vlastních rukou, byla maminka jak vyměněná! Libor, nevlastní syn, byl v pohodě kluk. Jenže to co si natropil? Chudák, ale může si za to sám. Robin je případ sám o sobě. Sukničkář, frajírek a namyšlený vůl. Takový ódy, jak Žanet miluje a v klidu jí zahne. Ještě s někým, kdo Žanetě nebyl cizí. Pak se omlouvá, lituje a prosí o odpuštění. Jsem ráda, že si s ním nic nezačala. Petr je hodný kluk. Bylo vidět, že Žanetu má fakt ràd. Měli stejný pohled na svět či život. Jak Žaneta taktně podotkla- všechno zlé, je k něčemu dobré. Nebýt toho všeho, nepotkala Petra. Nebýt Marka, nevydali by jí román. Vlastně Žaneta nedopadla špatně, ba naopak. Moc jsem jí to všechno přála, protože je to správná holka.
na škole jsem si tuto knihu zamilovala. V něčem mi Žaneta připomínala mě samotnou. I po dlouhých osmi letech a dvou dětech si tuto knihu i ty ostatní od paní Lanczové ráda přečtu.
Někde hluboko v duši jsem asi jěště mladá a naivní dívka kterou jsem bývala
Žaneta mi byla od začátku velmi sympatická a hlavně se mi líbilo, že nepodlehla tlaku okolí, co se týče jejího přesvědčení o životě a vztazích. Jsem ráda, že s Robinem nic neměla a potkala Petra. Doporučuji přečíst :-)
Jedna z nejlepších, kladně hodnotím příběh, styl psaní a především hlavní hrdinku Žanetu. Život se s ní nemazlí, ale ona přesto zůstává svoje a nechce slevit ze svého přesvědčení, co je v životě správné. Osobnost se vším všudy, která se prosadí navzdory tlakům okolí. Mimochodem, také jsem jako Žaneta v období dospívání pořád něco psala, bohužel jsem máloco dokončila ani nenašla odvahu poslat do nakladatelství.
Autorku mám velmi ráda, její knihy se mi velmi dobře četly. Nečekala jsem takový konec, asi věřím v nápravu chlapů díky lásce.. :D
Jedna z mála prvních knížek, která v sobě skrývá syrovost maloměšťáckého života a života rozvrácených a jednodušších rodin , nicméně hlavní hrdinka románu ač to ze začátku nevypadá se s peripetiemi života, dokáže náležitě poprat a ve výsledku to "rodinným příslušníkům" zejména otčínu pořádně natře ... román prvně vyšel v roce 1996 ... a přitom je stále aktuální , když pominu tehdejší módu ..
Pro mě srdcovka od této autorky. Četla jsem jí minimálně 10x a určitě se k ní ještě ráda vrátím ačkoliv je mi už víc než 25 let. Snoubí se v ní všechno - deptání hlavní hrdinky Žanety, rozkol mezi jejími rodiči (matka s novým přítelem despotou a tyranem vs. podpora od otce s novou ženou, namyšlenost mladých kluků, její vlastní rozkvět, kdy se v 17 letech stane předčasně dospělou, zodpovědnou osobou, která se o sebe musí postarat sama, když jí život přichystal samé nezdary. A ona to dokáže!!! Možná je to kapku snové - ale cožpak není základem každého úspěchu snaha a ambice? A ona je měla :)
Název nic moc a přitom jedna z nejkrásnějších knih autorky. Hrdinka velmi sympatická a statečná, musela překonat hodně zlého. Akorát ta její sestra byla až tak moc velká mrcha, že mi přišla neskutečná. A líbilo se mi, jak se na konci ukázalo, že se Robin nezměnil - protože kdyby ano, byla by knížka pro oblbování mladých holek.
Štítky knihy
láska sourozenci rodinné vztahy šikana pro dívky
Autorovy další knížky
| 2019 |  Těžká noc |
| 2014 | Život na ostro |
| 2013 | Dvakrát dospělá |
| 1997 | Znamení Blíženců |
| 2009 | Pošeptej po větru |
Když jsem tuto knihu četla jako -náctiletá, tak mě zrovna moc neoslovila; názory hlavní hrdinky mi přišly moc dospělé. Postupem let jsem ji ale četla x-krát, a teď, o pár desetiletí později, ji hodnotím jako jednu z TOP knih Lenky Lanczové. Zajímavé postavy, chytře vymyšlený děj..., jen ten konec byl na můj vkus docela "utnutý". Popravdě si myslím, že by tento konkrétní román i zasloužil pokračování.