Sedm kolem Tomáše

19.06.2022

V činžovním domě Arbesova 10, Praha 5 - Smíchov žije shodou okolností několik spolužáků ze šesté třídy: Adam, trojčata Přemysl, Nezamysl, Mnata, Andula, cikán Pipka a Madlenka z Moravy. Poté, co Adamovým rodičům někdo vydávající se za zaměstnance Národní galerie ukradne rodinný obraz zvaný Mísa jahod od ceněného malíře Navrátila a rodiče to z pohodlnosti a rezignace neohlásí na Bezpečnost, se parta dětí pod vedením vysokoškoláka, vzorného studenta a muzikanta Tomáše z horního patra pustí do pátrání, secvičí hudební vystoupení, přemluví Tomáše, aby celé třídě dělal pionýrského vedoucího, ten zorganizuje vybudování pionýrské klubovny z rozpadlé kůlny na školním dvoře a v létě brigádu v zahradnictví na květákových a cibulových plantážích. Zloděj je vypátrán po roce jen tak mimoděk a náhodou. Agitačka, aby se děti vzorně učily, brigádničily, dělaly radost rodičům a byly vzornými pionýry (tím touží být i cikán Pipka, ale kvůli špatnému prospěchu nemá nárok). Vše ilustruje i jejich pochod, který složil Tomáš a děti si ho zpívají při každé příležitosti: Sluncem, mlhou, deštěm děti v šiku jdou, do kroku notují si úsměv. Pod praporem nesou malou vlajku svou, odvahu, lásku, věrnost, úspěch. Děvčata, chlapci, kupředu jdem pomáhat měnit v skutečnost sen. Život je slavnost pro všechny z nás, boříme starou hráz.

19.02.2021

Celkem slabý děj, nějaké kamarádství tam sice je, ale celé je to psáno tak zvláštně, nedotaženě. Žádná akce, napětí, spíše jen takové suché vyprávění s přestávkami v ději i čase. O cikánech tam je psáno jen pozitivně z toho mála co se dá o tomto tématu říci, že mají hodně dětí, jsou rodinné typy a mají rádi hudbu. Negativa žádná, no kdoví, možná to byli takoví mezi cikány bílé vrány, jak se říká...Přelouskal jsem knihu s mírným přemáháním celou, ale jak píšu, žádný zázrak, jednou to stačilo. Chcete-li si přečíst něco o skutečném přátelství, doporučuji, sáhněte buď po Jestřábovi anebo po knížkách z období 30. a 40. let minulého století, vychválil jsem jich zde na databázi celou řadu. Mimochodem, tato knížka nemá s Jardou Foglarem společného takřka nic. Howgh.

16.10.2020

Dětské knihy vydané před více jak padesáti lety nemůžeme hodnotit dnešníma očima. Kniha mě bavila před mnoha lety, když mi bylo devět a dostala jsem ji od táty za vysvědčení, dnes jsem ji četla s nostalgií, a emoce vzbudila skoro stejné. Příběh kluků a holek z jednoho smíchovského činžáku by se dnes takhle nemohl udát, a navíc by ani nešel tak svobodně popsat, vzhledem k menšině, o které se autorka zmiňuje - a velmi laskavě, to podotýkám. Přestože se týká krádeže obrazu a jeho znovunalezení, tak bohužel jen okrajově, mnohem víc se autorka rozepisuje o postupném přátelství mezi dětmi, stmelené společnými zážitky a prací... Kam se takové děti poděly? :)

16.02.2017

dětských "detektivek" moc nebyl - a i přes některé dobové úlety se knížka četla dobře; holt nelze se na knížky z té doby dívat pouze dnešním pohledem, ale pohledem tehdejších dětských čtenářů; a pro ně to nebylo vůbec špatné;

26.02.2015

Úžasná knížka, příběh vás vtáhne a zaujme hned od začátku. Čte se krásně sama. Doporučuji pro všechny milovníka ,,foglar,, a podobně.