Šéf - biografie Zdeňka Pohlreicha
Zdeněk Pohlreich , Jan Kobylák
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494415/bmid_sef-biografie-zdenka-pohlreicha-9Zc-494415.jpg
4
37
37
Autorizovaná biografie Zdeňka Pohlreicha. Sepsali jsme s kolegou vše, co předcházelo tomu, než jsem se dostal do veřejného povědomí skrz pořad Ano, šéfe! až po současnost. Povídání o tom, z čeho jsem vzešel, o mých předcích, něco z dětství, něco z učení, přes vojnu až po složitou emigraci a návrat do rodícího se kapitalismu v devadesátkách. Kniha je hlavně o gastronomii tak, jak jsem ji zažil já v socialismu, v zahraničí, v korporacích až po vlastní privátní podnikání. Kde jsem bral inspiraci, jaké jsem měl životní peripetie. Za ty roky už si troufnu říct, že jsem něco viděl, pár lidí potkal a leccos zažil. Neskutečně mě to bavilo, je až neuvěřitelné zjistit, kolik toho člověk zažije.... celý text
Přidat komentář
„Za starých dobrých časů, když chtěl generální ředitel přijít do kuchyně, tak se musel zeptat, jestli smí vstoupit, a šéf kuchyně ho šel vyzvednout ke dveřím.“ Ano, šéfe! som pozeral od jeho začiatkov na Prime (panebože, to už je ozaj 15 rokov?!). Zdeněk Pohlreich mi za ten čas prirástol k srdcu. Áno, zo začiatku bol neotesaný. Učil sa, ako v tom má chodiť. Postupne, ako starol, vyvíjal sa a pracoval na sebe, mi paradoxne začal pripadať sympatickejší. V „pokojnejšom“ režime mi sedel viac, ako nekontrolovateľný uragán z prvých epizód, hoc samozrejme chápem, že mnohí to majú presne naopak. Mňa by však sklamal, ak by zostal rovnaký. Aj samotní ľudia, ktorí ho pozvali do svojich podnikov, sa o ňom v posledných sériách nejeden raz vyjadrili ako o vlastne fajn chlapíkovi, ktorý to myslí dobre a rozumie fachu. Tvorcovia relácie na to šli menej krvavejšie, než ich vzor Gordon Ramsay, ktorý občas pôsobil dojmom, že majiteľov reštaurácie roztrhá v zuboch, kuchárov zviaže, nechá ich pohodených na dlážke a potom to tam celé zapálili a dá si whiskey. Som rád, že Zdeněk Pohlreich na to šiel ľudskejšie. On je totiž v skutočnosti veľký srdcař, viete? Niekto si možno bude ťukať po čele pri zmienke o tom, že Pohlreich je „človek“, ale nech si pozrie Ramsayho. To je fakt úplne iná liga, čo sa týka drsnosti. Kniha Pohlreicha ukazuje z civilnejšej stránky, hoc ako vravím, ja si myslím, že bol dostatočne civilný už v posledných sériách Ano, šéfe!, v rámci ktorých nám dovolil preniknúť pod svoju profesionálnu fasádu. Nikdy sa ale z toho nestala Pošta pre teba, pretože on nie je taký, problémy sa vždy snažil nedať najavo a radšej pracoval na ich likvidácii, než aby sa s nimi zdôveroval a sťažoval si. Vždy som ho vnímal ako človeka možno drsného, ale nie kreténskeho. Ľuďom vždy hovoril pravdu bez okolkov a servítok, z očí do očí, no nechcel ich ponížiť, chcel ich posunúť ďalej (samozrejme sa v historici relácie vyskytlo zopár exotov, ktorých proste MUSEL poslať doprde..., ale to boli výnimky). Kto sa za to naňho urazil a kto si z toho vzal ponaučenie, to už je na každom zvlášť. Kniha je napísaná svižne, páčila sa mi, dostal som od nej plus-mínus presne to, čo som čakal. Možno by som ju osekal o 4O strán, zrejme by som zapracoval na vzhľade (lepšie striedanie textu a obrázkov, umiestnil by som fotky priamo do textu, teraz to nie je a príliš bijú do očí siahodlhé strany pozostávajúce výlučne z textu, striedané s dvojstranami pre zmenu pozostávajúcimi iba z vizuálneho materiálu), občas je to explicitná reklama (čo napísal, kde varí, čo vlastní, pomaly sú tam uvádzané celé adresy, pravdupovediac ma prekvapilo, že sa v zátvorkách nenachádzajú telefónne čísla jeho reštaurácií, na ktorých sa dá rezervovať si miesto) a raz za čas sa objaví chyba (na konci Michal Pšenička tvrdí, že si vykajú a o chvíľu spomína tykanie), ale v podstate sú to pre mňa drobnosti. Holubí letka!
Pěkné počtení našeho brblajícího šéfa. Líbila se mi spousta fotografií, velmi pěkná část o nemoci jeho manželky Zdenky.
Pořad Ano, šéfe! mě přiměl k tomu, zajímat se hlouběji o myšlenkové procesy samotného šéfa. Jeho soukromý život není moc známý a musím říct, že tato kniha mi alespoň trochu přiblížila životní peripetie, úspěchy a neúspěchy Zdeňka Pohlreicha. Obsah mě nezklamal, dokonce mě překvapil, čím vším si na první pohled autoritativní šéf prošel. Je vidět, že stát se úspěšným kapitalistou vyžaduje obrovskou vůli, odvahu, vytrvalost a schopnost poučit se z chyb a neohlížet se do minulosti. Velký respekt, hovězí líčka prostě musím ochutnat!
vánoční..Zdeňka znám (asi jako většina) z pořadu Ano, šéfe...a mám ho fakt ráda. Takže jsem byla zvědavá, co se o něm dozvím.. Plnotučné čtení. Svým způsobem mi připoměl Totall recall a Arnolda. Další cílevědomý kluk, který šel za svým snem a štěstím. Cesta není vždy jednoduchá a už vůbec ne přímá, ale Zdeněk to se svojí držkou a velkým srdcem zvládl, myslím, se ctí. Měl vizi a plnil své sny. Ovlivnil také životy spousty lidí kolem sebe. Zdeněk bez příkras, bez oblohy. Zdeněk a jeho vzpomínky, pak očima kolegů, rodiny..pár osobních informací, něco málo fotek z archivu a něco trochu víc nového, stylizovaného, zobrazujícího aktuálního Zdeňka u koníčků...
Občas mi sice formulace přišla trochu krkolomná, asi jako myšlenky navazovaly na sebe, ale celkově spokojenost !!!
Příjemná biografie jedné z nejznámějších kuchařských osobností, které u nás máme. Napsáno jasně a srozumitelně bez zbytečných kudrlinek a bulvárních senzací. Prostě naservírováno vše napřímo, čistě a bez zbytečné "oblohy", tak jsme od Zdeňka Pohlreicha zvyklí z jeho TV pořadů. Za mě slušná práce, šéfe!
Zajímavá kniha o zajímavém člověku a jeho zajímavém životě:-). Jak je napsáno v knize, Zdeňka Pohlreicha buď máte rádi nebo ne. Pokud patříte mezi jeho fanoušky, tak více než nabídne tato kniha stejně nikdy nedostanete.
Hezky napsané, tak jak to Šéf chtěl říct a řekl by vám to při osobním rozhovoru. Doplněno o pohled vybraných lidí, kteří jej blízce i profesně velmi dobře znají. Text doplňují fotografie, které z toho všeho dělají velmi příjemné počtení.
Líbil se mi styl psaní, hovorově, bez uhlazených frází. Navíc za mě skvělé názory, se kterými se ztotožňuji. Příjemné počtení :)
Literárně klasický školácký životopis. Narodil jsem se ... chodil jsem do školy ... životní milníky ... lidé, co mne ovlivnili. Příliš suché, faktografické, chvílemi ne zrovna čtivé. Myslíte, že čtete slova Zdeňka Pohlreicha, ale ouvej, autorem je Jan Kobylák. I když nepochybuji, že pan Pohlreich vše poctivě nezautorizoval. Přesto to není on na 100%, škoda. Možná se neumí ideálně literárně vyjadřovat (já zase neumím vařit), ale vytrácí se mi z toho ta meziřádková autenticita poctivě autobiografické autobiografie.
Na druhou stranu zaplať PánBůh za knihu bez překlepů, chyb, překladových nesmyslností. Mám radost, že takové ještě jsou, už léta jsem u současné literatury na takovou kvalitu nenarazila. Nebyla bych to však já, kdyby nebylo ale... mizerná kvalita fotografií ještě více zmizerněná matným papírem.
Přesto děkuji! Našla jsem tam kus poctivého lidského života, kus sebe a pár dlouho hledaných odpovědí...
Zdeňka Pohlreicha mám moc rád, pro mne je to opravdová osobnost, vycentrovaný chlap, který má něco za sebou, má rozhled, nastavuje laťku vysoko, nebojí se dělat věci pořádně a mít vlastní názor, a to vše s osobitým výrazným humorem. Jeho přínos pro tuzemskou gastronomii je podle mne neoddiskutovatelný. Se zájmem se dívám nebo čtu každý rozhovor s ním, vždy je to přesné pojmenování reality, ale i důraz na základní věci (v životě či [restauračním] podnikání) a trefné postřehy k české společnost a mentalitě.
"Řekl vše, co uznal za vhodné," píše Jan Kobylák v poděkování v závěru knihy. A je tomu přesně tak. Kdo Zdeňka Pohlreicha sleduje, ví, že soukromí si chrání a víceméně je tomu i tak v biografii. Je to pracovitý člověk, který nejraději píše až a geekovsským zaujetím o profesních věcech. Poodhaluje ale rodinné zázemí, svá studia a praxe, vojnu, stejně jako formující korporátní prostředí velkých hotelů a zkušenost z emigrace, stejně jako svou situaci po návratu zpět. Dále všechny podniky od těch přes které prošel po ty, které jsou dnes v jeho impériu: Café Imperial, Divinis, nechybí etapa se švýcarskou TriBeCa, Yamato a NextDoor. A samozřejmě probleskují ty spousty lidí, se kterými se v životě potkal. Řeč je samozřejmě také o televizi a dnes už bez nadsázky kultovnímu pořadu Ano, šéfe! a slávě.
Celkové povedená, promyšlená a moc zajímavá kniha.
Biografie, nad kterou si můžete (znovu) uvědomit, že nic v životě nemáme zadarmo, že poctivá práce, nároky na sebe i na druhé se vyplatí. V knize najdete i plno lidské slušnosti a respektu ke druhým. Doporučuji.