Šéf - biografie Zdeňka Pohlreicha přehled
Zdeněk Pohlreich , Jan Kobylák
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494415/bmid_sef-biografie-zdenka-pohlreicha-9Zc-494415.jpg
4
33
33
Autorizovaná biografie Zdeňka Pohlreicha. Sepsali jsme s kolegou vše, co předcházelo tomu, než jsem se dostal do veřejného povědomí skrz pořad Ano, šéfe! až po současnost. Povídání o tom, z čeho jsem vzešel, o mých předcích, něco z dětství, něco z učení, přes vojnu až po složitou emigraci a návrat do rodícího se kapitalismu v devadesátkách. Kniha je hlavně o gastronomii tak, jak jsem ji zažil já v socialismu, v zahraničí, v korporacích až po vlastní privátní podnikání. Kde jsem bral inspiraci, jaké jsem měl životní peripetie. Za ty roky už si troufnu říct, že jsem něco viděl, pár lidí potkal a leccos zažil. Neskutečně mě to bavilo, je až neuvěřitelné zjistit, kolik toho člověk zažije.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Šéf - biografie Zdeňka Pohlreicha. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Pěkné počtení našeho brblajícího šéfa. Líbila se mi spousta fotografií, velmi pěkná část o nemoci jeho manželky Zdenky.
Pořad Ano, šéfe! mě přiměl k tomu, zajímat se hlouběji o myšlenkové procesy samotného šéfa. Jeho soukromý život není moc známý a musím říct, že tato kniha mi alespoň trochu přiblížila životní peripetie, úspěchy a neúspěchy Zdeňka Pohlreicha. Obsah mě nezklamal, dokonce mě překvapil, čím vším si na první pohled autoritativní šéf prošel. Je vidět, že stát se úspěšným kapitalistou vyžaduje obrovskou vůli, odvahu, vytrvalost a schopnost poučit se z chyb a neohlížet se do minulosti. Velký respekt, hovězí líčka prostě musím ochutnat!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Šéf - biografie Zdeňka Pohlreicha v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 34x |
| ve Čtenářské výzvě | 7x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 18x |
| v Chystám se číst | 14x |
| v Chci si koupit | 3x |
„Za starých dobrých časů, když chtěl generální ředitel přijít do kuchyně, tak se musel zeptat, jestli smí vstoupit, a šéf kuchyně ho šel vyzvednout ke dveřím.“ Ano, šéfe! som pozeral od jeho začiatkov na Prime (panebože, to už je ozaj 15 rokov?!). Zdeněk Pohlreich mi za ten čas prirástol k srdcu. Áno, zo začiatku bol neotesaný. Učil sa, ako v tom má chodiť. Postupne, ako starol, vyvíjal sa a pracoval na sebe, mi paradoxne začal pripadať sympatickejší. V „pokojnejšom“ režime mi sedel viac, ako nekontrolovateľný uragán z prvých epizód, hoc samozrejme chápem, že mnohí to majú presne naopak. Mňa by však sklamal, ak by zostal rovnaký. Aj samotní ľudia, ktorí ho pozvali do svojich podnikov, sa o ňom v posledných sériách nejeden raz vyjadrili ako o vlastne fajn chlapíkovi, ktorý to myslí dobre a rozumie fachu. Tvorcovia relácie na to šli menej krvavejšie, než ich vzor Gordon Ramsay, ktorý občas pôsobil dojmom, že majiteľov reštaurácie roztrhá v zuboch, kuchárov zviaže, nechá ich pohodených na dlážke a potom to tam celé zapálili a dá si whiskey. Som rád, že Zdeněk Pohlreich na to šiel ľudskejšie. On je totiž v skutočnosti veľký srdcař, viete? Niekto si možno bude ťukať po čele pri zmienke o tom, že Pohlreich je „človek“, ale nech si pozrie Ramsayho. To je fakt úplne iná liga, čo sa týka drsnosti. Kniha Pohlreicha ukazuje z civilnejšej stránky, hoc ako vravím, ja si myslím, že bol dostatočne civilný už v posledných sériách Ano, šéfe!, v rámci ktorých nám dovolil preniknúť pod svoju profesionálnu fasádu. Nikdy sa ale z toho nestala Pošta pre teba, pretože on nie je taký, problémy sa vždy snažil nedať najavo a radšej pracoval na ich likvidácii, než aby sa s nimi zdôveroval a sťažoval si. Vždy som ho vnímal ako človeka možno drsného, ale nie kreténskeho. Ľuďom vždy hovoril pravdu bez okolkov a servítok, z očí do očí, no nechcel ich ponížiť, chcel ich posunúť ďalej (samozrejme sa v historici relácie vyskytlo zopár exotov, ktorých proste MUSEL poslať doprde..., ale to boli výnimky). Kto sa za to naňho urazil a kto si z toho vzal ponaučenie, to už je na každom zvlášť. Kniha je napísaná svižne, páčila sa mi, dostal som od nej plus-mínus presne to, čo som čakal. Možno by som ju osekal o 4O strán, zrejme by som zapracoval na vzhľade (lepšie striedanie textu a obrázkov, umiestnil by som fotky priamo do textu, teraz to nie je a príliš bijú do očí siahodlhé strany pozostávajúce výlučne z textu, striedané s dvojstranami pre zmenu pozostávajúcimi iba z vizuálneho materiálu), občas je to explicitná reklama (čo napísal, kde varí, čo vlastní, pomaly sú tam uvádzané celé adresy, pravdupovediac ma prekvapilo, že sa v zátvorkách nenachádzajú telefónne čísla jeho reštaurácií, na ktorých sa dá rezervovať si miesto) a raz za čas sa objaví chyba (na konci Michal Pšenička tvrdí, že si vykajú a o chvíľu spomína tykanie), ale v podstate sú to pre mňa drobnosti. Holubí letka!