Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443761/bmid_selsky-baroko-A3f-443761.jpg
4
1539
1539
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
Román odhalující postupně a pomocí malých střípků dávnou historii z jedné jihočeské vesničky, k níž došlo během kolektivizace v padesátých letech dvacátého století. Hlavní hrdina se živí převážně sestavováním rodokmenů, většinou pro zámožné emigranty ze zahraničí. Jedna z jeho zakázek však nesměřuje do tak hluboké historie. Klient žádá nalezení domnělého udání, které mělo v padesátých letech přivést několik sedláků do vězení. Genealog Pavel toto udání sice nachází, z morálních důvodů však od dohody ustupuje a udání nepředá. Přesto se udání dostává do regionálních novin, kde má napomoci zlikvidovat úspěšnou dráhu čestného a nadějného politika. Staré křivdy vyplují na povrch a je velmi těžké po všech letech objektivně posuzovat vinu a nevinu jednotlivých aktérů.... celý text
Přidat komentář
Protože to bylo moje první seznámení s panem Hájíčkem, tak jsem si pro začátek vybrala tu nejtenčí z jeho knížek, abych se v případě, že bychom si s autorem nesedli, netrápila moc dlouho :o) Ale moje obezřetnost byla naprosto zbytečná. Tak pěkně napsanou knížku je radost číst. Všechno je plastické, hmatatelné a tak skutečné, jako byste tam byli. Úplně cítíte to letní vedro i zatuchlost archivní studovny a slyšíte šustění uschlé trávy na hřbitově. Příběhy staré desítky let se mísí se současností a nic není promlčeno, zapomenuto. Život na vesnici přes všechen pokrok moderní společnosti stále zůstává v mnohém zakonzervovaný a uzavřený v předsudcích. Stejně jako kdysi ani dnes se "náplavám" nic neodpouští. A zároveň nic není černobílé, každá mince má dvě strany. Ne každý je natolik silný, aby ho křivdy na něm páchané nezlomily a nedonutily nenávidět. Většina lidí je slabá a podlehne závisti, zatrpklosti a zlobě, která je věčná obzvlášť na vesnici, kde si všichni vidí vzájemně do talíře. Pojem "vina" je tu velmi relativní a záleží na úhlu, ze kterého se díváte. Nečekaný zvrat v závěru knihy je možná překvapivý, ale názorně ukazuje, že spousta lidí se ani po tolika letech nebyla schopna se stíny minulosti vyrovnat. Těžko je soudit.
Příběh měl pomalý rozjezd, od poloviny už je to lepší a závěrečné rozuzlení mě skutečně překvapilo. Čekal jsem více pasáží z 50. let, ale nakonec ta současná linie příběhu vůbec neubírala na atraktivitě.
Je dobře, že se násilné kolektivizaci Jiří Hájíček věnuje - toto téma na literární reflexi z druhého (rozumějme ne budovatelského) břehu teprve čeká.
Selský baroko mne zaujalo a tématem si mě získalo. Přesto si myslím (teď, když mám srovnání s dalšími dvěma romány vesnické trilogie), že je tato kniha nejslabší. Nejde tak ani o téma, jako o zpracování, které se oproti Rybí krvi a Dešťové holi zdá být spíše plošší. Rovněž hlavní postava genealoga Pavla mi nepřirostla k srdci tak jako hlavní postavy zbývajících románů. V Selským baroku autor nicméně předznamenává významná témata, která neopouští ani v Rybí krvi či Dešťové holi, a která jeho romány dělají výjimečnými - mimořádný zájem o půdu, vesnici, nedávnou českou historii, složité rodinné vztahy, snaha o dosažení harmonie a nalezení sebe sama v přítomnosti a konečně vykořenění ze ztráty vesnické domoviny, která symbolizuje mravní čistotu a identitu hrdinů.
Knížka se mi líbila nejvíc ze tří, které jsem od Hájíčka četla (líbily se mi všechny). Asi je to tím, že jsem z vesnice a přesně o takových rodinných historkách a udavačství v malé vesnici mi rodiče hodně vyprávěli, dodnes potomky těch rodů znám a jsem ráda, že jsem takové časy nezažila, ale nezapomínejme na to !!!!
Téma slibovalo hodně, ale děj mi připadal hodně zmatený, než jsem se v tom trochu zorientovala, půlka knížky byla za mnou. Slyšela jsem na Hájíčka spoustu chvály, ale připadá mi možná malinko nezasloužená.
Nějak Hájíčkovi nemůžu přijít na chuť. Téma si vybral skvělé, kvůli němu jsem se na knížku těšila, ale hodně mě zklamala. Způsob zpracování se mi zdál zmatený a tak nějak povrchní, situace a některé dialogy nevěrohodné. Hvězdy tedy dávám za námět.
Moje první setkání s Hájíčkem, na které jsem se velmi těšila. A nebylo to úplně hladké, trvalo mi se do knihy zabrat, není z románů, které vás od začátku vtáhnou, působí tak nějak "krátce", a tím nemyslím počtem stránek, ale svým příběhem, vyprávěním. Líbilo se mi prostředí i výběr postav, ale autor má svůj vlastní styl, se kterým jsem se musela nějaký čas sžívat. A byla jsem odměněna :)
Jsem ráda, že jsem s touto knihou počkala až nebudu nic muset a nikam muset. Přečetla jsem jí za včerejšek. Velmi dobré. Nesu si sebou od této chvíle: Nedonutili nás nenávidět. .... ale v podstatě je tak kniha o něčem jiném :)
Z knihy jsem lehce rozpačitá. Nemůžu říct, že by byla špatná, spíš tak jaksi zvláště napsaná. Zpočátku jsem se úplně ztrácela a moc nechápala, o co vlastně jde. Je to jaksi chaotické - přitom velmi dobré a zajímavé téma.
Zkusím ještě jinou knihu autora.
Začátek trochu rozvleklý, chvílemi jsem se ztrácela, pak ale zajímavé a chvílemi i napínavé.
Jsem fanoušek české historie, genealogie, Jižních Čech a krimi zápletek, takže tohle se mi asi nemohlo nelíbit. Četlo se to lehce, hodně mě potěšilo "polidštění" hlavní postavy, které bylo hodně uvěřitelné, alespoň podle mých zkušeností s historiky... Pátou hvězdičku nedám jen proto, že na knihu jsem slyšela a četla asi až moc pochval, a mé očekávání byla tedy až příliš veliká. Nicméně za mně rozhodně solidní nadprůměr, který doporučuji nejen historikům.
Hájíčkův vypravěčský styl je velice podobný způsobu, jakým vypráví své příběhy Kateřina Tučková.
Děj plyne zdánlivě pomalu jako tok řeky Nežárky v parném letním odpoledni. Ale vnímavý plavec (čtenář) vnímá ty temné proudy skrývající se nenápadně pod hladinou. A tady nemluvím jen o té dávný příběh, který genealog Straňanský postupně odkrývá. To je jen jeden z proudů, které Selský baroko skrývá. Druhým neméně temným proudem, je Straňaský a jeho minulost a tím třetím vesnice a její obyvatelé.
Musím přiznat, že Jiří Hájíček umí vyprávět a jediné, na co jsem si při četbě horko těžko zvykal, byl autorův filmový a místy až skoro násilný střih. Je zajímavé, že ačkoliv je příběh vyprávěn velice pozvolna, čtenář se nemá šanci nudit. Je to jako s tím horkým letním dnem. Podvědomě čekáte, že přijde bouřka. A i když ji vzdálené hřmění občas připomene, dokáže vás (až přijde) vyděsit k smrti. Takže i čtenář s hlavním hrdinou prostě zařve „Cože?“ A je překvapením bez sebe. Přitom všechno do sebe zapadá s precizností švýcarského strojku a žádná část soukolí nezaskřípe.
A poselství?
Jiří Hájíček, (Tak jako třeba Dominik Dán v knize Uzel) nám ukazuje, jakých zvěrstev se komunistický režim na lidech dopouštěl, ale na rozdíl od Dána nám ukazuje i druhou stanu mince. Po dočtení knihy jsem měl pocit, jako by nám autor chtěl říci. „Ne všechno bylo černobílé, ne všemu můžete rozumět, ne všechno musíte pochopit. A toho si vážím na Selském baroku možná více, než obrazu který nám o lidech na vesnici podává.
Od Hájíčka jsem četla skoro všechny knihy a všechny byly skvělé. O to jsem byla nemile překvapená, že mě takhle kniha vůbec nedostala a naopak jsem přeskakovala řádky. Čekala jsem od ní více.
Venku bylo něco přes čtyřicet stupňů, jen tak si dokážu vysvětlit, že jsem začal číst něco s názvem Selský baroko, který je o historikovi Pavlovi, který v třeboňským archivu dává dohromady rodokmeny a do toho si dělá chutě zfidlovat pražandu Danielu.
Jak už řádky výše naznačili, je to solidní thriller. Pavel má laptop, chodí na pivo a když se rozšoupne, tak zajde i do Šupinky na rybí hranolky. Mezitím jako správnej třeboňskej Dan Brown odhaluje příběh z padesátých let, který se týká asi třiceti sedláků a jejich šedesáti milionů potomků, takže jsem měl v hlavě ze začátku guláš i s pěti knedlíkama. Pak se to ale trochu vyjasní a na závěr přijde v kavárně na Flóře dokonce i pointa jak trám! Vzhledem k tomu, že jsem bydlel v Třeboni a teď bydlím u Flóry, mám dokonce podezření, jestli nejsem Hájíček!
Kupodivu docela fajn a čitelný.
nevím, no....Jak jsem byla nadšená z Rybí krve, tak ze Selskýho baroka jsem spíše rozpačitá a tak nějak nevím, co napsat....bezesporu je to kniha dobrá, ale něco mi v ní chybělo, pořád jsem čekala na něco a ono to nepřišlo.....ani hlavní hrdina mi nebyl nijak zvlášť sympatický....ani mé milované Jižní Čechy na mě nedýchly svou nezaměnitelnou atmosférou, kterou na mě dýchaly ze stránek Rybí krve....
Ze začátku jsem měla opravdu dobrý pocit. Prvních pár stránek mě uchvátilo a měla jsem problém knihu byť jen na chvíli odložit. Vysokou úroveň si držely i další kapitoly, až na konci moje nadšení poněkud opadlo, protože závěr knihy se na mě vyřítil příliš vysokou rychlostí-po poklidném ději, který jen tak lehce popobíhal, najednou tolik událostí, nových informací a rozuzlení. Někteří to ovšem mohou mít v oblibě.
Co jsem si na knize zamilovala, byly vynikající popisy horkého léta v jihočeských vesničkách. Jak už psalo mnoho čtenářů přede mnou, člověka jako by spalovalo horké srpnové slunce a jako by chvílemi cítil dráždivou vůni sena a lučních květin, přestože právě začal studený únor.
Styl psaní mi trochu připomínal Miloše Urbana, což je můj velký oblíbenec, a vzhledem k tomu, že nešlo o kopírování, mě tento fakt potěšil.
Síla...atmosféra, autentičnost, léto a postavy. Za vším hledej city. Lze odsoudit Rosalii? A lze se divit Daniele...?
Hájíčkovo vyprávění příběhu a vlastně i celé jeho téma je pro mě v české literatuře ojedinělou záležitostí. Kniha se mi líbila a tak se těším na další kousky z jeho tvorby.
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
První kniha, kterou jsem od tohoto autora přečetla, takže nemám srovnání. Ale téma, které si vybral, je v naší literatuře nezpracované, hodí se skutečně jako povinná četba do škol. Prostředí a vesnické postavy popsal výborně, jeho poetický styl se mi také líbil, rozuzlení celého románu mě nenapadlo, a to čtu dost často detektivky!!! Uvidíme, zda další díla budou ještě lepší...