Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443761/bmid_selsky-baroko-A3f-443761.jpg
4
1539
1539
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
Román odhalující postupně a pomocí malých střípků dávnou historii z jedné jihočeské vesničky, k níž došlo během kolektivizace v padesátých letech dvacátého století. Hlavní hrdina se živí převážně sestavováním rodokmenů, většinou pro zámožné emigranty ze zahraničí. Jedna z jeho zakázek však nesměřuje do tak hluboké historie. Klient žádá nalezení domnělého udání, které mělo v padesátých letech přivést několik sedláků do vězení. Genealog Pavel toto udání sice nachází, z morálních důvodů však od dohody ustupuje a udání nepředá. Přesto se udání dostává do regionálních novin, kde má napomoci zlikvidovat úspěšnou dráhu čestného a nadějného politika. Staré křivdy vyplují na povrch a je velmi těžké po všech letech objektivně posuzovat vinu a nevinu jednotlivých aktérů.... celý text
Přidat komentář
Já nevím no... Asi nejsem dostatečně kulturní, vzdělaná... Pro mě kniha nebyla nic moc. Jazyk krásný, ale děj nijaký. Chybělo napětí. Hájíček není nic pro mě.
Moje třetí kniha od autora a opět spokojenost. Příběh genealoga Pavla a jeho pátrání o osudech Rozálie Zandlové. Rozplétání minulosti, zrady a vztahů sedláků v jihočeské vesničce v 50tých letech minulého století. Opravdu čtivé povedené dílo.
Klasika jako vždycky. Prostě skvělý pan Hájíček. Umí navodit pravou vesnickou atmosféru.
Několik dní po dočtení ji stále nemůžu pustit z hlavy, nejde mi začít číst něco jiného, a přitom nevím, co napsat. Zatím je o hodně o emocích. Pro mně první kniha od tohoto autora a první kniha z dané doby. Už mám v knihovně rezervaci na pokračování.
Knížku jsem musela i párkrát odložit a rozdýchat, po dočtení ve mně dlouho zůstal pocit vzteku, znechucení a hlavně bezmoci, že se dnes ještě najdou zastánci největších zločinců v dějinách - komunistů. "Sociální jistoty" minulého režimu, dnes tak často vyzdvihované, v knížce vynikají v celé své kráse.
Podivně tragická směsice letního vedra a blížící se bouřky. Stylizované do těžkého příběhu viny, který se nám přímo odvíjí před očima. Podařené.
Smutná historie sedláckých rodů v 2. polovině 20. století, kdy v zemi vládnul totalitní režim. S mnohými křivdami jsme se dosud nesrovnali, jsou předávány z generace na generaci a občas se stane, že někde vyplují na povrch.
Selské baroko bylo celkem lehkým čtením. Musím přiznat, že z té doby jsem četla už hlubší knihy. Vadila mi zde právě ta povrchnost. V rámci linky romantického příběhu - genealoga a dívky z Prahy - se na pozadí odehrával příběh jiné dívky, která byla zrazena a tak také zradila. V závěru se obě dvě dějové linky protnuly, příběh tak dostal mnohem větší náboj, který pak o několik stránek dál vyšuměl.
Vnímám knihu i z toho pohledu, že jsem se neztotožnila s hlavní postavou. Nepřijde mi, že by měla dostat 5 hvězdiček, ale jsem ráda za uchopení tohoto tématu. Minimálně mě vede k tomu, abych po čase zase sáhla do knihovny po knihách z této doby.
„Všechny ty příběhy tu pořád jsou. V krajině, na polích, v chalupách s lidma, který už o nich třeba dávno nevědí.“
„Není to krásný? ... Na mezi najdete starej patník, v archivu slovo, o kterým už nikdo neví, co znamenalo. A něco nenajdete nikde. A nikdy…“
„Myslela jsem, že co je zapsaný v matrice, je pravda,“ ...
„Pravda… všechno může bejt vždycky i trochu jinak.“
Hájíček mě vrátil na zem ... ze světa mého oblíbeného magického realizmu, fantasy a sci-fi jsem najednou dopadla rovnýma nohama přímo doprostřed jihočeské vesnice, abych prožila příběh, vycházející ze skutečných osudů lidí, vycházející z jejich problémů, ... a z jejich svědomí, ... příběh, který promluvil a zasáhl ... naléhavostí otázek, které přinesla postupně se vynořující minulost ...
Bylo mi potěšením, zaposlouchat se do vyprávění plného náznaků, které ovšem působí naprosto klidným dojmem nedělního vesnického odpoledne, protože vesnice má svůj způsob života, tradice, zvyky a tomu se musíte podřídit, pokud chcete pochopit, že dějiny, zvlášť ty nedávné, jsou stále živé... narazíte tak na otázku pravdivosti ... těch původních historických událostí ... a s nimi je to složité (ono s pravdou obecně je to dost složité :-)) ... a tak Vám nezbývá, stejně tak, jako autorovi, nic jiného než spolehnout se na děravou lidskou paměť :-) ...
Na každé otočené stránce cítíte vůni starých opuštěných stodol, prach přestárlého sena vznášející se nad mlatem, a pod podrážkami Vám křupou zatvrdlá obilná zrnka, zatoulaná z nějakých lepších časů ...
„Svítej, Bože, svítej
Aby novej den byl
Abych se podíval
V kterým vokně jsem byl…“
Za mě absolutně bez námitek :-) Kniha o opravdovém životě, lidských osudech, vesnických záležitostech, letním vedru, vhledu do mužské duše, odkrývání dávných křivd a životních tragédií, k zamyšlení nad vinou a trestem, o tom, co vše odvál čas a zda má ještě cenu staré nespravedlnosti vytahovat na povrch nebo o tom, že každý špatný čin člověka vždy dožene. Kniha vyvolává otázky a zamyšlení. Po počátečním zmatku, že se nevyznám v lidech, o kterých se mluví, jsem to přestala řešit a prostě jsem si řekla, že budu číst dál, jestli to půjde - a ono to šlo, člověk vplul s hlavním hrdinou do té neznámé vesnice a jejího okolí a poznával všechny sousedy a jejich minulost, dostala jsem se do děje natolik, že když jsem otevřela rozečtené, bylo to, jako bych pustila film a pokračovala v jeho sledování. Příběh obsahuje různé podoby lidského života, dotýká se i lásky, jemně - asi poprvé jsem četla o tom, jak hlavní hrdina - muž - vnímá nepatrné, ale očividné, známky svádění ženou :-) Kniha pohladí po duši a současně připomíná lidská neštěstí vyplývající z doby.
Hodně oceňuji téma a určitě Hájíčka jako spisovatele nezatracuji, doma na mě čekají i "pokračování" této volné série, nicméně jsem očekávala, že mi kniha víc zaleze pod kůži. Pro mě to bylo takové moc povrchní, byť ta doba byla zlá a jsem ráda, že konečně přišel někdo, kdo upozorňuje i na jiná zákoutí naší historie než jen války, nejsem uspokojena... Rovněž Hájíčkův rukopis ve srovnání třeba s takovým Urbanem mi přijde slabší... Nevím, jsem sama rozpačitá, uvidím po dalších knihách :)
Nerozumím tomu, proč jsem tohoto autora tak dlouho opomíjela. Nikdy jsem moc nečetla české autory, poslední dobou jedu hodně v české próze a Jiří Hájiček je spolu s Annou Bolavou a Kateřinou Tučkovou tím nejzajímavějším a nejlepším, co jsem z českých autorů teď přečetla. Kniha mě hodně zasáhla, to jak hnusný a nemorální režim chladnokrevně ničil lidské životy, to je potřeba si stále připomínat.
Po knize jsem sáhla na základě doporučování...no, zklamala mě.
Myšlenka byla hodně dobrá, příběh z 50.let mohl být rozvinutý mnohem více..... chvílema jsem se hodně ztrácela....teď to přeženu - horního táty matky nevlastní sestřenice vlastní bratr....
A Daniela a její svádění, to bylo tak nějak navíc...
Od Hájíčka jsem četla jeho pozdější knihy a neměla jsem od Selskýho baroka velké očekávání. O to příjemněji jsem byla překvapená - prokreslené postavy, pomalý děj s nečekanými zvraty a připomínka toho, co by nemělo být zapomenuto. Vesnický román 21. století se vším všudy.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude TAKHLE dobré – mám totiž apriori nedůvěru ke knihám, oceněným literárními cenami. I proto jsem k románu přistupoval s váhavou obezřetností – ale stačilo přečíst pár stránek a hned bylo jasné, že si s autorem budeme rozumět. Tempo se někomu může zdát pomalé – ale přesně TOHLE mně vyhovovalo. Jako by člověk sledoval černobílý film z šedesátých let…
Silný příběh o relativitě pohledu na minulost, o zlu a pomstě, o vině a odpuštění. Silný – a krásně napsaný…
Za mě dobrý. Líbilo se mi to. Tuto dobu je potřeba pořád připomínat. Knihu rozhodně doporučuju, čte se to samo.
Prvni seznameni s autorem a mile prekvapeni. Zaujal mne namet a libil se mi styl psani pana Hajicka.
Do knihy se mi dlouho nechtělo, nakonec jsem ji otevřela a .... strhnul mne jednoduchý jazyk vyprávění, i příběh. Řada věcí je nedovyřčených, ale o to snad lépe. Jsem ráda, že příběh není delší, takto mi přišel tak akorát hustý a celý děj měl spád. Kniha plná překvapení, staré křivdy mají dlouhé stíny, postava Daniely mi přišla velmi dobrá a závěr tak, jak život bývá. Nelze říci, kde pravda je nebo není. Silné mi přišly i obrazy jihočeského léta, zemitá propojenost hlavního hrdiny se zemí a krajem.
Bohužel málo rozvedený příběh z vesnice z minulosti,ale hodně z dnešní doby.Poněkud to ubralo na zajímavosti.Škoda.Téma mělo na víc.
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
První kniha od Hájíčka, kterou jsem přečetla. Pro mě hodně emotivní. Hájíčka by mělo dnes číst více lidí, abychom nezapomněli, jak dobře jsme se měli, co nám udělali a jak jsme se mít mohli... Postupně jsem přečetla i ostatní jeho knihy. Tato podle mě nejpodařenější pokud jde o lehkost/snadnost čtení.