Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443761/bmid_selsky-baroko-A3f-443761.jpg
4
1539
1539
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
Román odhalující postupně a pomocí malých střípků dávnou historii z jedné jihočeské vesničky, k níž došlo během kolektivizace v padesátých letech dvacátého století. Hlavní hrdina se živí převážně sestavováním rodokmenů, většinou pro zámožné emigranty ze zahraničí. Jedna z jeho zakázek však nesměřuje do tak hluboké historie. Klient žádá nalezení domnělého udání, které mělo v padesátých letech přivést několik sedláků do vězení. Genealog Pavel toto udání sice nachází, z morálních důvodů však od dohody ustupuje a udání nepředá. Přesto se udání dostává do regionálních novin, kde má napomoci zlikvidovat úspěšnou dráhu čestného a nadějného politika. Staré křivdy vyplují na povrch a je velmi těžké po všech letech objektivně posuzovat vinu a nevinu jednotlivých aktérů.... celý text
Přidat komentář
Kniha byla zajímavá, ale nesplnila mé očekávání. Myslela jsem, že mě pohltí pátrání po osudu udavačky z 50. let minulého století, ale tomu se bohužel autor věnoval ani ne třetinu knihy. Uvítala bych daleko víc výpisků z kronik a výpovědí očitých svědků, taky by podle mě příběhu prospělo, kdybychom sledovali pouze jedno pátrání po předcích a pravdě.
Oceňuji krásný a autentický popis léta na jihočeské vesnici. Tomuto prostředí také odpovídal jazyk přímé řeči (ačkoliv já, děvčica ze Slovácka, jsem u slov "každej", "takovej", "mrtvej" apod. obrovským způsobem trpěla).
Nějak jsem si s autorem bohužel nesedla a asi bude trvat delší dobu, než se odhodlám k četbě jeho dalších knih.
Jedna z mála knih, které jsem prostě odložil. Smrdí to nevypsanou pazourou. Tím chci říct, že Hájíček píše blbě. Nic dalšího nemá smysl řešit. Špatně napsaná kniha je špatná kniha. Dokonale to vystihl MessiáŠ.
Jsem ráda, že jsem nakonec po této knize sáhla. Fascinuje mne, jak autor na tak malém prostoru dokázal vypsat tak silný příběh. Kombinace příběhu, venkovského prostředí, atmosféry, charakteristiky postav a toho, že se děj částečně odehrává v minulosti, o níž se v dnešní době zas tak moc nepíše, mne fakt neskutečně bavila. A ten styl vyprávění je jen třešinkou na dortu. Autor dostal za knihu Magnesii Literu a myslím, že si ji zasloužil. Opravdu nechápu, proč jsem tak dlouho váhala se čtením tohoto díla.
Autor je mi opět blízko: idylické prostředí vesnice v Jižních Čechách
- genealogie - pátrání v období kolektivizace - motiv viny a pomsty....
A už na začátku knihy soulad člověka s přírodou:
"chvějící se vzduch trhal vůně travin a kytek a rozhazoval je všude kolem,
až tady jsem se cítil zase lehký a bez mrazení v zádech.
Slast se do mě nalévala a když jsem přivřel oči a uvolnil se,
závrať mě mohla vzít do náruče a odnést.
Otevřený kraj..."
A při pátrání pocit:
A hluboký smutek a marnost, jakou to má všechno cenu...na matném monitoru svítila jména lidí, které už nikdo nezná, které nikdo neviděl, nemají tváře, většina už nemá ani příběh, jen data narození a úmrtí..."
Zdá se, že osamělý hledač najde i vztah - ale všechno je pomíjivé...
Touto knihou jsem vyzkoušel četbu českého autora Jiřího Hájíčka. Na knize mě zaujala atmosféra hledání. Hledání v archivech a mezi lidmi , hledání své cesty životem. Místy jsem měl zmatky ve jménech. Možná je to moje chyba. Na knize se mi líbila atmosféra léta, rybníků, pocitů ztracené lásky, příroda a její pohlazení... Kniha neveselá, ale pěkná.
Knížka mi připomněla mé oblíbené jižní Čechy.
Kromě jiného miluju tyhle tři věci:
1. obrazy českého venkova
2. vyrovnávání se s vlastními dějinami
3. knížky, ve kterých autor snoubí bod č. 1 a 2
A co si budeme povídat, Jiří Hájíček tyhle body sladit opravdu umí. Jeho literatura vás protáhne nejen jižními Čechami, ale také tématy jako hledání kořenů, konfrontuje vás s otázkami temných zákoutí české historie.
Navíc autor používá opravdu krásná obrazná pojmenování - není jich moc, ale když už, tak se opravdu povedou :) Drobný příklad: "Zatáhl jsem závěs, déšť byl pořád za oknem, tloukl do skla, jako by se chtěl dostat k nám dovnitř." Prostě požitek a moc se těším na Dešťovou hůl :)
Edit: koho by zajímalo více o knize, viz Jiří Hájíček v pořadu Čtenářský deník - trvá to jen 13 minut :))
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169663406-ctenarsky-denik/308292320020015-ctenarsky-denik-jiri-hajicek-selsky-baroko/
Díky za to, že existuje čtenářská výzva, jinak bych se k téhle báječné knize nedostala. Zpočátku jsem si říkala, že budu mít co dělat, ale pak mě jižní Čechy a ,,detektivní” příběh naprosto pohltily.
sila. pokojne by som túto knihu zaradil medzi povinné čítanie pre stredoškolákov, aby sa dozvedeli niečo o tom, odkiaľ - z akých pomerov - pochádzajú ich predkovia.
Obávám se, že jsem příliš velký jihočeský patriot a tak možná nejsem úplně objektivní, ale mě tahle kniha okouzlila přesně vykreslenou atmosférou jihočeského venkova, od popisu lidí, jejich způsobu života, typické mluvy, přírody, jednotlivých chalup nebo letní pohody na vysečených stráních. Příběh ve mě vyvolával vzpomínky na vyprávění dědy a babičky, kteří přesně tohle pamatovali. Nehledě na to, že i já jsem strávila spoustu času v třeboňském archivu mezi zaprášenými policemi.
Pravdivá kniha... také moji příbuzní byli podobně jako řada postav z příběhu postiženi akcí "kulak" a měli být vystěhováni z rodného domu do pohraničí. Provinili se tím, že oni i jejich předkové tvrdě pracovali a jejich hospodářství proto prosperovalo. Lidská závist je ale všudypřítomná, a tak mnozí méně úspěšní sousedi, dříve v běžných přátelských vztazích, se dali ke komunistům a své bližní chtěli připravit o všechno, i o domov. Celou poslední noc, kdy vše už bylo připraveno ke stěhování, se stařičká věřící babička modlila k Pánubohu, aby to nedopustil. Ráno stále čekali, až se dostaví komunista, který měl akci na povel. Místo něj dorazili později jeho pomocníci se zprávou, že ho v noci ranila mrtvice. Ač nevěřící, viděli v neuvěřitelné shodě náhod znamení, a nikdo se už neodvážil rodinu vystěhovat.
Otec rodiny byl donucen "jen" vstoupit do družstva, odevzdat do něj majetek včetně svých milovaných koní, jeho potomkům nebylo dovoleno studovat. Po restituci se už bývalé hospodářství nepodařilo obnovit a neobnovily se ani kdysi přátelské vztahy rodin ve vsi.
Souhlasím s autorem, že minulost nás všechny ovlivňuje víc, než si možná myslíme.
Důležité téma, o kterém by se mělo psát, ale poutavost byla až tak od poloviny knihy. V první polovině mi to přišlo takové utahané a moc chat a moc jmen, které ze začátku spolu neměli nic společného ...
Pro mě první kniha od Hájíčka, byla jsem hodně zvědavá.
Téma zajímavé, nosné, silné.
Milostný románek mě ale otravoval, jména postav se mi pletla, několikrát jsem se vracela, abych si ujasnila, čí byl který statek a domek.
Nedívala jsem se, kolik je autorovi let, ale přijde mi, jakoby to psal mladý kluk. Leccos mi přijde nedotažené nebo nevyužité..? Motiv jeho ženy a syna..vztah s bratrem...předchozí život na chalupě...sice naznačeno, ale dál nic. Nevím přesně, co mi na tom vadilo.
Hlavní zápletka byla skoro jakoby mimochodem mi přišlo - prošuměla. Možná jsem čekala větší drámo.
Ale líbilo se mi to - kvůli tématu a prostředí.
No, mám z knihy dost rozporuplné pocity. Knihu zvládnete přečíst i za víkend, celkem dobře se čte a 200 stran uteče. Ale měla jsem pocit, že děj se rozjel v až v posledních 50 stranách. Čekala jsem, že mě víc kniha pohltí, přeci jen kniha o zajímavém tématu, ale bohužel se tak nestalo. Pan Hájíček asi nebude autor úplně pro mou osobu.
Historie z padesátých let minulého století z doby ,kdy v zemi vládl totalitní režim,je třeba předávat z generace na generaci, aby nebylo zapomenuto.Vyprávění pana Hájíčka o opravdovém životě na jihočeském venkově o lidských osudech a křivdách té doby -silné,čtivé,poučné.
Ze zápisu trestní komise:
za nesplněné dodávky v r.1950 dostali někteří zemědělci tresty odnětí svobody Jakub Jircha čp.8 na 36 dní,Josef Sládek čp.5 na 5 dnů,Jan Mařánek čp.11 na 27 dní,Frant. Kubach čp.23 na 27 dní.
Takovéto tresty se tenkrát udělovali.
Soukromý obchod Ladislava Berana byl změněn na prodejnu konsumu "Rovnost".
Ta doba byla tak strašná, že jsem se knížku bála číst. Pro někoho byla kniha příliš povrchní, ale já jsem za to vděčná. Myslím, že větší ponor by mohl být k nečtení. Stačila ta pasáž o zacházení s (prvně březí) krávou těmi, kdo zabavovali statky. Oni neměli vztah ke zvířatům, k půdě... Sedlákům záviděli majetek, ale těžkou práci ne. Přečetla jsem knížku ze soboty na neděli, hluboce mne zasáhla.
Mé první seznámení s autorem a zároveň pro mě po dlouhé době kniha odehrávající se v naší vlasti..a bylo to tak opravdové, uvěřitelné, napsáno jednoduše, ale přesto velmi čtivě. Úplně na mě uprostřed pražské zimy dýchla atmosféra horkého léta na českém venkově. Pro mě velmi příjemné překvapení a rozhodně ne poslední kniha od Hájíčka.
Beletrii o nedávné minulosti lze psát dvěma způsoby – buď si vybrat hlavního protagonistu a popsat jeho život v tehdejší době, nebo stvořit současný příběh, který se oné minulosti dotkne, či nás do ní bude rovnou směrovat. První způsob zvolil například Ivan Kopecký u Vandina příběhu, druhý Jiří Hájíček u Selského baroka. Obě knihy jsem hltal jedním dechem. Neměly chybu. V této knize se setkáváme s řadou postav a postaviček, více či méně sympatických. Autor nás udržuje celou dobu v napětí. Na rozdíl od lyrického psaní Ivana Kopeckého zde duní spíše dokumentární styl, kterému se daří události zrychlovat a čtenáře udržet v pozornosti. Knihu lze totiž odložit až po úplném přečtení.
Kniha se mi moc líbila a překvapila, četla jsem Zloděje zelených koní, kteří mě tolik nezaujali. Selský baroko je pro mě jiná liga - čtivé, silné, propracované, logické, zajímavé, poučné...
Knížka je napsaná krásným jazykem, Hájíček skvěle vykresluje krajinu, atmosféru i pocity. V tomto ohledu nemám jedinou výtku. Trochu mě zklamal příběh - zaprvé jsem se od začátku ztrácela ve jménech spojených s genealogickým pátráním a v souvislostech a to se vleklo velkou část knihy (což nepopírám, že mohla být moje chyba a nepozornost). Navíc románek Pavla s Danielou mi trochu zaváněl červenou knihovnou a vyústění se mi zdálo trochu laciné. Každopádně kniha se četla po literární stránce moc pěkně a neurazila.
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Pro mě byla kniha trochu zklamání. Do první poloviny jsem se ztrácela v jednotlivých liniích děje a propletenosti postav. V druhé půli už kniha nabrala spád a četla se lehčeji. Oproti Rybí krvi, ze které jsem byla nadšená, se jedná o slabší kousek.