Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443761/bmid_selsky-baroko-A3f-443761.jpg
4
1547
1547
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
Román odhalující postupně a pomocí malých střípků dávnou historii z jedné jihočeské vesničky, k níž došlo během kolektivizace v padesátých letech dvacátého století. Hlavní hrdina se živí převážně sestavováním rodokmenů, většinou pro zámožné emigranty ze zahraničí. Jedna z jeho zakázek však nesměřuje do tak hluboké historie. Klient žádá nalezení domnělého udání, které mělo v padesátých letech přivést několik sedláků do vězení. Genealog Pavel toto udání sice nachází, z morálních důvodů však od dohody ustupuje a udání nepředá. Přesto se udání dostává do regionálních novin, kde má napomoci zlikvidovat úspěšnou dráhu čestného a nadějného politika. Staré křivdy vyplují na povrch a je velmi těžké po všech letech objektivně posuzovat vinu a nevinu jednotlivých aktérů.... celý text
Přidat komentář
Od pana Hájíčka je toto moje třetí kniha po Dešťové holi a Zlodějích zelených koní. I takto pozpátku mi opět autor zabrnkal na to, co mám rád. Znovu jsem dostal úžasně vykreslenou atmosféru léta a jihočeského venkova, hrdinu, který až tak není hrdina a je to úplně obyčejný člověk s běžnými životními peripetiemi a děj, ve kterém se vlastně ani tak moc zase neděje. Jenže to je právě ono. Pokud čtenáře tohle pohltí, je to na vysoké hodnocení. Pokud ne, nedivím se "odpadovým" hodnocením. U této knihy mě trochu překvapil ten dějový "zvrat" ke konci, ten byl podle mě zbytečný. A úplný závěr? No ten byl ze všeho nejlepší. Prostě takový "Hájíčkovský"... 4/5
Vcelku slabé. Těšila jsem se na zápletku, která mi zároveň rozšíří obzory , ale byla to jen vějička. Hlavní linie - pátrání po udání z 50. let je roztříštěné, povrchní a rozuzlení nevěrohodné . Psychologická linka soukromí hlavního hrdiny je trapné klišé. Neuvěřitelné, že text je nositelem ceny Magnesia litera.
Moc hezká kniha. Zajímavá pointa. Mám tohoto autora rád a s touto knihou mě opět potěšil.
Jedna událost a každý z aktérů ji vnímá a chápe jinak...
Tato kniha mě moc nezaujala. Autor líčí historické události dost povrchně a nějak mi ani nesedí jeho styl psaní.
Velmi pomalý rozjezd. Prvních čtyřicet stránek jsem četla dvakrát, protože jsem stale tápala o čem se tam hovoří. Ani podruhé jsem moc chytřejší nebyla, ale nevzdala jsem to. V půlce už to bylo srozumitelnější a zajímavější, leč silnější zápletka chyběla. Líbil se mi však způsob psaní, věrohodnost situací. Posledních padesát stránek mě už silně zaujalo a z původních 2-3 hvězdiček mě konec přivedl k hodnocení 4. Obsah je diskutabilní. Zděděná vina. To už tu bylo a jak je vidět, stale přežívá.
Zajímavé retro z bouřlivých 50. let, jež si nikdo z nás, co to nezažili, nedovede představit. Trochu mě zklamalo rozuzlení, přišlo mi přitažené za vlasy, ale jinak se to četlo moc příjemně.
První půlka trošku chaotická a tak nějak ne-tak-moc-poutavá. Ale zpětně a celkově výtečně vystavěný příběh, na Hájíčkovy poměry bych skoro řekl netradičně vygradovaný a relativně i s výraznou pointou. Přesto otazníky neubývají, spíš přibývají a chvílemi vlastně nevíte, komu fandit. Každý má svoji pravdu, svůj úhel pohledu a jak to všecko bylo doopravdy, to už nikdo nezjistí. V pozadí příběh znásilnění a rozvratu českého venkova kolektivizací.
Od knihy, která získala ocenění Magnesia Litera, jsem měla větší očekávání.
Neříkám, že se mi to četlo špatně. Hlavně poté, co jsem se smířila s tím, že autor chvílemi píše ve stylu nejlepšího zedníka pana Lorence (V tomašické hospodě hluboký stín, zaprášené parkety, modro od cigaretového dýmu.).
Hlavní hrdina mi časem začal dost lézt na nervy tím, že když on otravoval lidi na vsi a potřeboval o nich informace, tak byl vlezlý a času měl dost. Když ale někdo měl potřebu vysvětlit něco jemu, tak používal výrazy jako bába, stařena a někam spěchal.
Daniela mi tam přišla jako postava naprosto zbytečná (celkově to hezky popsala Eremites ve svém komentáři) a teprve konec dal její přítomnosti nějaký smysl, i když ten smysl byl takový laciný, jako do béčkového filmu.
Knihu jsem si koupila proto, že mě zajímá téma kolektivizace a doufala jsem, že se k tomu autor, ač píšící prózu, postaví stylem Kateřiny Tučkové. Tj. do prózy zasadí historii tak, že se o ní mnoho dozvíme a jen aby byla stravitelnější, bude opředena nějakým příběhem. A cítíme, že autor(ka) věnoval(a) hodně a hodně času studiu historických pramenů. Tady to bylo obráceně. Autor psal příběh a aby byl zajímavější, oplácal ho nějakou historií. O které jsem doufala dozvědět se víc. Ale to je venkoncem můj pocit a problém - za to, že jsem od knížky měla jiná očekávání, těžko můžu autora obviňovat.
Já nějak nevím. Pro mě je to naprosto průměrná kniha, která šla uchopit mnohem lépe. Selské baroko kromě architektury hodně ovlivnilo dějiny naší země, kultury a mentality lidí. Od toho se dalo krásně odpíchnout. Namísto toho vznikl průměrný román, který se autor pokusil osvěžit zajímavou zápletkou. Ale přijde mi, že se to k dílu ani k námětu vůbec nehodí.
Četla jsem a četla, stránky ubíhaly a já se nějak nemohla odtrhnout od stesku nad tím, jak éra rudých trenek nenávratně zaryla drápy do duše českého lidu a malých měst a vesnic...
Pokud přežijete šok ze zmatku prvních stránek, bude potom příběh už celkem plynule ubíhat. Doba ne tak vzdálená a o to víc nepěkná, celkem suše a bez příkras podaná a k tomu gradující příběh ze současnoti, to je vše vměstnáno do tohoto románu. Popisy vesnických stavení a vůbec utahaného života na vsi, je velmi realistický a mám z něj veskrze stejné pocity. Kdo není u dobrovolných hasičů jako by nebyl, kdo se přistěhoval nezapadne ani kdyby se na hlavu stavěl....Jdu na volné pokračování
Hajicek me prekvapil, takovou gradaci bych od neho necekala. Pro me je to pribeh o tom, ze pomsta je k nicemu, protoze nikdy nepride stoprocentne spravne a ve spravny cas. A ze zlost, ukrivdenost a nenavist cloveku ani trochu neslusi. A ze kdyz se dva politicky neshodnou , ani dobrej sex to nezachrani.
Zajimave tema znarodneni , ktere mohlo byt popsano i vice do hloubky. Naopak , v tech par odstavcich autor prilis tlaci na pilu. Kdyz se berou detem domaci zvirata a chlapum stroje, je kolem toho spoustu kriku, ale me autor nedostal.
I tyto veci se dely, presto/mozna snad dnes se narodil novy Hajicek, ktery bude za 40 let psat o tematech, ktere by nas prave dnes mely zajimat a dojimat. Prodali jsme Francouzum nasi vodu a oni nam ji nyni prodavaji zpet. A jeste nas drze poucuji o moralce. Jako kdyby jsme byli nejaka zk. Africka kolonie. Nemci nam sem chteji natahnout povl z druheho konce sveta, bez jakehokoliv vztahu k nasi zemi. Cinanum jsme malem prodali cele Lesy Cr. Vsechny lesy ve vlastnictvi statu. Koreici stavi montovny na nejurodnejsi pude, a Nemci. Supermarkety. Na cernozemi . Prodavame pudu zahranicnim spekulantum. Nejsme potravinove sobestacni. A za koministu jsme byli. Co ja bych za to dala, kdyby se to dalo vratit. Za nejvetsi chybu komunizmu povazuji to, ze likvidaci i tech malych zemedelcu zabili ten pocit hrdosti z vlastnictvi pudy v nas. Vzdyt drustevni vypomoc funguje napr. v Rakousku v kazde male vesnici.
"Nedonutili mě nenávidět." - Je to pěkná kniha, dobře se čte. Zajímavé téma, je to nahlédnutí do nedávné a nelehké doby naších dějin. Již jsem četla knihu Rybí krev a na stole mně leží Deštová hůl. Moc se těším. Jsem ráda, že se mně knihy od autora pana Hájíčka dostaly do ruky.
Luxusní propletenec událostí a postav podtržené dramatickým nádechem doby.Výborná kniha!
Tato knížka byla milým překvapením. Seznámí nás trochu s profesí genealoga, ale hlavně nám přiblíží dobu násilné kolektivizace českého venkova padesátých let.
Jsem přesvědčená, že kdo něco takového nezažil, nemůže dnes ani věřit, že se takové zločiny mohly dít jen pár let po světové válce.
A tak asi nejobdivuhodnější je v knize myšlenka: "Nedonutili mě nenávidět."
Nikdy by neměla být pro cokoli a kohokoli omluvou fráze: "Byla / je taková doba." Doba je taková, jací jsme my.
Přidávám ještě odkaz na knihu, která není románem, a tím pádem tuto dobu ukazuje ještě mnohem děsivěji.
https://www.databazeknih.cz/knihy/vyhnanci-akce-kulak-126452
Super, napínavé. Ale určitě nezapomenu na inspirativní příběh jednoho statečného sedláka, kterého režim nedonutil nenávidět. Od něj by se Marta Kubišová a jiní podobní "hrdinové" mohli učit.
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Celá kniha mi přišla jaksi povrchní, celý děj tak jako klouže po povrchu, nikam radši moc nezabíhá, i ty zmiňované události jsou takové nakousnuté a jakoby nedořečené.. Knize nepřidává ani občasný chaotický styl psaní a hlavní postava je vyloženě nesympatická.