Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443761/bmid_selsky-baroko-A3f-443761.jpg
4
1539
1539
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
Román odhalující postupně a pomocí malých střípků dávnou historii z jedné jihočeské vesničky, k níž došlo během kolektivizace v padesátých letech dvacátého století. Hlavní hrdina se živí převážně sestavováním rodokmenů, většinou pro zámožné emigranty ze zahraničí. Jedna z jeho zakázek však nesměřuje do tak hluboké historie. Klient žádá nalezení domnělého udání, které mělo v padesátých letech přivést několik sedláků do vězení. Genealog Pavel toto udání sice nachází, z morálních důvodů však od dohody ustupuje a udání nepředá. Přesto se udání dostává do regionálních novin, kde má napomoci zlikvidovat úspěšnou dráhu čestného a nadějného politika. Staré křivdy vyplují na povrch a je velmi těžké po všech letech objektivně posuzovat vinu a nevinu jednotlivých aktérů.... celý text
Přidat komentář
Říkala jsem si, zda na dávku hořkosti z hanebné kapitoly československých dějin mám vůbec náladu, ale toho je tam vlastně minimum a zdá se mi, že tohle dílo je vykostěné a bezkrevné jak třeboňský kapr v chlaďáku, a zrovna tak je studená i romantika mezi hlavním nehrdinou a Danielou (sakryš, oni spolu chodí na večeře, hledají v archivu, chodí na výlety a koupat se, a pořád si vykaj - není hlavní postava trochu jelito?) - a že když už je to smyšlené, mohl si autor dovolit trochu fabulovat. Kdyby tohle téma vzal do ruky Miloš Urban s jeho bizarnostmi a schopností zachytit náladu, která vyzařuje ze skutečných místních zajímavostí, které můžete sami navštívit, nebo Petra Hůlová a přidala hnusné temné tajemství, např. že se majitelé postavili bolševikům se zbraní v ruce a maso z nich nechali sežrat jejich děckám, bylo by to lepší, než číst jak...(jak se vlastně ten hlavní jmenuje?) po většinu knížky přejíždí z jedné vesnice do druhé a mluví s random lidma, mezi kterými se odlišuje leda tak zchátralec, který roztočí všechny prachy na matech, a sprostá zvědavá bába. Vadí mi nekonzistence - celou dobu se on snaží dozvědět vše o jedné osobě a má všechen čas na světě, a když se tato najednou objeví, tak pořád nevímproč spěchá, nemá čas, diví se, co ta bába furt kecá...
Ono Třeboňsko ke strhujícím příběhům zrovna neinspiruje, je to krajina, kde se můžete celé letní dny projíždět na kole bez námahy odnikud nikam, ale z kontrastu mezi hnusnou dobou a idylickým prostředím šlo vytřískat více emocí.
Těžké téma; autor nechává své protagonisty se vracet zpět do dob minulého režimu, svým příběhem však přesahuje do současnosti a snaží se s událostmi vypořádat. Tato kniha byla třetí, co jsem od Hájíčka četl. Hodnotím ji jako průměrnou, v průběhu čtení mi nebylo jasné, kam a jak knihu zařadit; neustále mi na mysl vybíhal detektivní příběh. Autor si však pojetí tohoto žánru upravuje podle svých potřeb, po vinících musí pátrat v padesát let staré minulosti a svědci už buď nežijí, nebo pokud ano, tak by zkoumané události nejraději vymazali z paměti.
Problém jsem měl i s vykreslením postav; dle popisů jsem si nedokázal přestavit, jak by mohla vypadat jejich tvář a co za osobnost by to mohla být. Jejich tváře se jevily jako rozmazané, nejasné a špatně uchopitelné. I přes tyto, možná subjektivně pojaté, nedostatky chci vyzdvihnout postavu Daniely jako nejzajímavější, neboť dodala příběhu další potřebný rozměr.
Doporučuji těm čtenářům, kteří mají rádi knihy s historickým přesahem.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Tajemství, historie, současnost, vina-nevina, odpuštění, spravedlnost-nespravedlnost... Autor se velmi čtivě vrací k temnému období českých dějin - kolektivizaci v 50. letech a k vypořádání se s jejími důsledky po revoluci. Přestože téma je dosti hořké, je třeba osvěžit lidem paměť. Autorovi se to daří poměrně objektivně a nezaujatě, navíc poutavě.
Nejdříve mi vadilo, že jsem se dost dobře neorientovala v postavách, hlavně v těch, jichž se týkalo genealogické pátrání hlavního hrdiny. Nicméně se to skládalo jako detektivka, gradovalo to až do konce, kdy vyšla najevo známá pravda, že krása je pomíjivá, ale lidská zloba a mstivost nikoliv.
Kromě děje se mi líbila i dobře popsaná atmosféra horkého, úmorného léta....
Četla jsem tuhle skvělou knihu loni v létě a musím říct,že se mi fakt moc líbila.Tak nějak jsem nic nečekala a dostala jsem hodně.Plně věřím,že ta zášť,strach a tak v těch lidech pořád je.
Před pár lety hořela v sousedství střecha bývalého statku a soused jim to přál ptotože oni po válce dostali dotace a on ne!
Velice zajímavé a důležité téma. Jeho zpracování však bylo zklamáním. Ztrácela jsem se v množství postav i ději. Závěr byl překvapením, nicméně nezachránil celkově rozpačitý pocit z knihy. Tři *
Velmi těžká doba, velmi bolavé téma. Nechtěla bych zažít začátek dvacátého století, když si představím, že někteří lidé si prošli první i druhou světovou válkou a doufali, že snad může být už líp, najednou se zjeví KSČ a Jednotné zemědělské družstvo. Ach jo, naši předci to neměli lehké. Jak říkám, nechtěla bych..
Téma knihy (pátrání v archivech, objevování starých příběhů kolektivizace a odkrývání starých křivd mezi obyvateli jihočeského venkova) je velmi atraktivní a je to podle mého názoru největší lákadlo knihy. Bohužel ze začátku jsem se v knize trošku ztrácela, bylo těžké se orientovat ve spoustě jmen z archivu a jejich životních příbězích. Nakonec do sebe ale vše zapadlo a začalo dávat smysl. Trochu mi ale přišlo, že děj se celou dobu vlekl, a vše se, trošku překotně, soustředilo do závěru.
Obraz jihočeské vesnice. Jejích obyvatel. Hledání v archivech. Nacházení pravd a starých křivd. 50.léta. Kolektivizace. Navždy změněné osudy lidí...Některé věci bolí. I po všech těch letech.
Krásný příběh z úžasného kraje. Krásné vykreslení postav, popis krajiny i atmosféry. Společně s Rybí krví dvě báječné knihy J. Hájíčka.
Skvělá atmosféra, temný příběh - z knihy na mě sálalo zároveň letní horko a mráz historie
Při čtení knihy jsem se ocital v místě a čase děje. Jiří Hájíček ve mě získal věrného čtenáře. Příběh je hezky postavený a poutavý s pohledem na následky kolektivizace, které přetrvaly desetiletí.
Poměrně útlá knížka, ale plná hořkosti, intrik, msty. Do toho těžké období 50. let... Není to úplně lehké téma, ale každopádně zajímavé.
Důmyslně vystavěný příběh. Nejdříve jako klidně plynoucí, široká řeka. Pak někde zavadí o kmen trčící do proudu a roztočí vír událostí, strhává do sebe všechny ty křivdy, msty a následky sepnuté svorkou jednoho století. A taky hvězdičky hodnocení. U mě nakonec za plný počet a děkuju za skvělé zpracování tématu, do kterého se málokdo bojí šťouchnout. A i když je celková podoba knihy asi záměr vydavatele, obálka je pro mě odpudivá a bezpečně splňuje 15. téma letošní výzvy ????
Jak dlouho dokáže přežít nenávist? Je možné ji přenášet po generacích? A jaké škody dokáží napáchat staré křivdy? Venkov 50. let byl vším jen ne klidným místem a se změnou režimu a pořádků se dostali ke slovu ti, kteří mohli jen zírat přes plot a svírat pěsti. Funkce dala možnost brát plnými hrstmi a zbavovat se nepohodlných svědků. I po desítkách let to v povědomí dotčených obcí stále zůstává a otázky nejsou pohodlné, stejně jako opakované příjezdy badatele, který se moc ptá. Z tiché nenávisti, zaťatých zubů a vzteklého syčení zpoza rohů starých stavení mrazí doposud stejně jako z nenávisti dalších generací, kteří se perou o rodinnou čest, na které záleží již pouze jim. Výborné čtení, mrazivé právě svou netečností oproti bublajícímu vzteku. Jsou hříchy, které odčiní až smrt.
Selský baroko mi doporučovala moje nejoblíbenější profesorka politologie a věděla jsem, že mě kniha nezklame. Jenže to jsem netušila, jak moc mi bude blízká!
To je totiž tak - každé ráno venčím psa se sousedem, jehož tatínek byl označen jako kulak a komunisty vyhnán někam do hajzlu a o všechno přišel. Naši sice statek na Šumavě měli (a dodnes mají) také, ale komunisti jim ho nechali a za mlčení a šoupání nohama je připravili "pouze" o zvířata a pravidelné odvody vypěstovaných plodin. A tohle pravidelně s tím mým sousedem v šest ráno řešíme. Tu tehdejší šílenou beznaděj a nespravedlnost a bezmoc.
A Pavel zde bádající mi byl velmi sympatický, takovej správnej týpek, co nic nemá a je zamotanej v kruhu a problémech reálnýho života, do kterých si ještě přidá něco z minulosti.
Úzké silničky a rozpálené polňačky na mě z knihy úplně dýchaly, pak na mě dýchl ještě opar zelené na hasičských sedánkách a budějcký archiv byl vystižený taky naprosto přesně.
Krátká, ale super sonda do minulosti i přítomnosti.
Mimořádně čtivý román.Výtečné zachycení ducha krajiny i atmosféry horkého léta,během kterého se vypravěč noří do starého příběhu viny Rozálie Zandlové.Když však vystupující postavy začnou mluvit,když má čtenář pochopit jejich vnitřní motivace a vzájemné vztahy,začínají problémy.Ale i přes občasné nelogičnosti a povrchní psychologii ve mně román zanechal velmi příjemné čtenářské vzpomínky/četl jsem ho před třinácti lety/.
Kolektivizace zobrazená na lidských osudech, pak velmi živá aktuální linka a hezky vykreslená atmosféra vesnice v současnosti..zápletka. Pro mě to bylo čtivé dílko. A osvěžující mužská próza po předchozí smršti počinů od ženských spisovatelek.
Ke knize jsem se dostal díky čtenářské výzvě a nelituji toho.
Příběhů kolem kolektivizace, udavačství a všech těch vychytávkách co komunisti dělali pro šťastné zítřky není nikdy dost. Dokonce si myslím, že strašně málo.
Čekal jsem víc prostoru událostem v minulosti, no beru i tuhle formu. Rozhodně dílo u mne splnilo očekávání.
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
4,5* Knih od českých autorek jsem četla opravdu hodně a jsem velkým fanouškem většiny z knih, k českému současnému autorovi jsem přišla až teď s touto knihou a jsem moc ráda, že tomu tak je. První díl venkovské trilogie se mi velmi líbil, nevšední (a pro mě docela neznámé) téma mě vtáhlo, prostředí Jižních Čech také příliš neznám, ale úplně jsem všechny ty chalupy, pole, atd. viděla a snad i cítila. Otázky kolektivizace vesnic v padesátých letech minulého století pro mě byly opravdu velkou neznámou a autor mě svou lehkostí, ale propracovaností, do děje vtáhl a jeho vystavěnost celého děje mě dostala, takže můžu rozhodně doporučit.