Semena bouře

Pablo Neruda? Spíše Pablo Rudá. A co? Přece hvězda!

Dost děsuplné svědectví o jednom nebezpečném blouznivci chilských hor. V roce 1961, když byl tento výbor vydán, měl asi posloužit oslavným a propagandistickým účelům... ale doba se změnila, čas trhnul oponou a dnes je z této pečlivě vybrané mozaiky fanatických skřeků cosi jako kniha hanby. Kniha hanby Pabla Nerudy.

Mám-li parafrázovat návod na dadaistickou báseň, pak vězte, že tu nerudovskou (přinejmenším v této sbírce) stvoříte snadno tak, že rozstříháte pár článků z Rudého práva a náhodně je zase slepíte. Ale není to žádná normalizační selanka, tyhle verše jsou tvrdé, slizké, kruté a na první pohled zlé.

Západní svět je zde označován jako "hnojiště", "smetiště" a semeniště veškeré špatnosti - to vše je zpodobňováno strašlivými figurami zbohatlíků, rasů, žoldáků a novinářů, kteří musejí být pro blaho lidu fyzicky zničeni, protože nepodávají ty správné informace.

Koho vyděsilo 1984, ten by Semena bouře raději neměl brát do ruky. Tohle je totiž skutečný svět a skutečný člověk. A neuvěřitelný zápal pro krvavou diktaturu. Každý, kdo není komunista a kdo nevěří, že Sovětský svaz je ráj na zemi, je v těchto "básních" označován za zaprodaného podčlověka a ztroskotaný živel, který musí být urychleně zbaven života. Neruda se dokonce divoce ukájí nad představou destrukce všech severoamerických měst. Genocida ve jménu míru.

Pablo prý napsal i jiná díla. Nepolitická. Snad dokonce hezká. Ale tenhle výbor mi odkryl cynické myšlení tohoto člověka (?) s takovou vervou, až mě vybavil dokonalou štítivostí vůči čemukoliv dalšímu. Je mi líto.