Šepot včel
Sofía Segovia
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476605/bmid_sepot-vcel-rdi-476605.jpg
4
419
419
Příběh tajemného dítěte nadaného mocí změnit osud rodiny, která žije v zemi zmítané revolucí. Od chvíle, kdy stará chůva Reja našla pod mostem opuštěné děťátko, se život v mexickém městečku nadobro proměnil. Malý Simonopio, kterého objevili znetvořeného pod přikrývkou včel, je pro některé z místních předmětem pověr — dítě políbené ďáblem. Velkostatkáři Francisco a Beatriz Moralesovi ho však přijmou do rodiny a starají se o něj, jako by to byl jejich vlastní syn. Čím je Simonopio starší, tím větší záhadou se pro své okolí stává. Když totiž zavře oči, spatří, co ostatní nevidí — to, co se má teprve stát, dobré i zlé. Simonopio, na každém kroku doprovázený ochranným rojem včel, chrání svou rodinu před hrozbami lidí i přírody a změní nejen osud rodiny Moralesových, ale i celého regionu. Zároveň však musí čelit svému strachu, tajemnému nepříteli a hrozbám války — španělské chřipce a sporům mezi těmi, kdo chtějí půdu, a těmi, kteří pro záchranu svého majetku udělají cokoli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
El murmullo de las abejas, 2015
více info...
Přidat komentář
Nádherná kniha, kterou jsem poslouchala jako audio v němčině a naprosto mne uchvátila! Ale začnu raději hezky od začátku ;-).
Píše se rok 1910 a my se ocitáme na rodinné haciendě rodiny Moralesů v Linares v Mexiku. Den za dnem sedává stará Nana Reja ve svém vrzajícím houpacím křesle, už dlouho toho moc nenamluví a dřímá na slunci. Až jednoho dne náhle zmizí a všichni se obávají nejhoršího. Začnou ji tedy hledat a nakonec ji také opravdu nalézají. Ale ona není sama, má u sebe totiž malé miminko celé zakryté rojem včel, které navíc silně krvácí z pupeční šňůry. Chlapeček však díky její trpělivé péči přežije, ale ne pro každého je to zázrak. Simonopio je totiž postižený a jsou i tací, kteří věří, že jej políbil samotný ďábel... Později se do rodiny Moralesových narodí Francisco a ten je posléze jediný, kdo se dokáže se Simonopiem dorozumět. A právě díky tomu se rodině podaří přežít španělskou chřipku nebo občanskou válku. Bohužel však žádné štěstí nikdy nevydrží navždy...
Kniha je opravdu krásně napsaná a čtivá, je v ní hodně emocí a za sebe musím přiznat, že jsem její poslední část už poslouchala se zatajeným dechem a slzami v očích. A také ji určitě doporučuji všem čtenářům, kteří vyhledávají spíš tiché a neuspěchané romány.
Krásná knížka, do které se mi nejprve moc nechtělo kvůli své tloušťce, ale jak se člověk pořádně začte, nejde přestat. Nádherný příběh, vůni pomerančovníků nejde odolat.
ŠEPOT VČEL se pro mě stal velkou láskou. Když mi Simonopio jednoho večera vstoupil do života, vše se zastavilo... Tento znetvořený chlapec obklopený houfem včel je postavou, na kterou nikdy nezapomenu. A stejně tak nezapomenu na celou knihu. Simonopio přišel do rodiny Moralesových, kteří jej přijali bez výhrad a on navždy změnil jejich životy. Se zatajeným dechem a mnohdy slzami v očích jsem četla tento úchvatný příběh. Příběh jedné rodiny na pozadí historických událostí, které navždy změnily svět, byl něčím tak neskutečně nádherným, že se to snad ani nedá popsat. Máte zde lásku, rodinu, zradu, nenávist, neskutečnou bolest a mnohdy zbytečnou krutost, máte zde vše. Do knihy se ponoříte, cítíte vůni pomerančů a slyšíte bzukot včel, nechcete z ní odejít..
Knižní střípky
No ze začátku mi to nějak drhlo a ne a ne se začíst. Ale pak jsem si asi na to zvykl a konec mě vyloženě bavil a zaujal. Ke knize mě přivedla žena a hodila se mi do výzvy - kniha bez A. Takže jsem splnil úkol a vlastně se i pokochal pohledy na ty snové (někdy trochu abstraktní až lehce halucinogenní) obrazy z autorčiny mysli. Nebyla to úplně moje top-kniha, ale stála za přečtení.
Vynikající a doporučeníhodné. Přesně kniha pro mě. Jak já miluju magický realismus. Jak já miluju rozmáchlé příběhy napříč delší dobou. Které jsou plné působivých situací a zajímavých lidí. Jak já miluju Šepot včel! Fakt mě sebral, tento román člověk velmi prožívá, neboť je plný emocí, ale i dojmů a vjemů.
Spolu s hrdiny mi občas byla zima, občas jsem si užívala sluníčka, vše prostoupila vůně pomerančů a bzukot včel. Usmívala jsem se, ale i ronila slzy. Bylo mi těžko a smutno a pak zase veselo. Užívala si klukovin s Franciskem juniorem, fandila jeho tátovi, který byl smělý, chytrý a spravedlivý, měla chuť obejmout jeho skvělou maminku. A jako všichni jsem milovala Simonopia, toho nádherného věrného kluka. Jak ráda bych si sedla vedle něj a chůvy Rejy a koukala na hory.
Většinou nestíhám číst knihy i podruhé, ale doufám, že s Šepotem včel to jednou udělám a vrátím se to světa, který Sofía Segovia vystavěla na reálných základech a obalila je magičnem sladkým jako med.
Magický realismus je prostě můj šálek kávy. Tato kniha byla moc fajn, Simonopia musí každý milovat (s výjimkou kojota). Strašně příjemně se mi to četlo, místy skoro idylka, laskaví lidé, krásná příroda, ta představa voňavých pomerančových hájů apod...no idylka DOPORUČUJI
Nádherný příběh, který vás vtáhne do děje od první stránky až do samého konce. Je psaný s lehkostí, která vám vykouzlí úsměv na tváři. Na druhou stranu vypráví o vážných a bolestných časech. O časech, o kterých člověk z historického pohledu často mnoho neví. Hlavní postavy se stanou tak důvěrně známé a krásné bytosti, že se s nimi na konci knihy opravdu špatně loučí....
(SPOILER)
Pro mě rozhodně nejlepší knížka za únor 2022, a velmi pravděpodobně jedna z nej knih roku. Šepot včel je rodinným dramatem, historickým románem, dětským i dospělým vyprávěním o hrůzách, ale i krásách Mexika od roku 1880 do roku 1930. Pohledem malého chlapce se setkáváme s jeho rodinou a znetvořeným bratrem Simonopiem, který komunikuje díky zvláštní řeči jen se svým malým bráškou, neboť jinak mluvit nemůže.
Bratrská láska přetrvává celý život a Franceskova láska k Simonopiovi nikdy nevyhasne. Zatím co rodina si procází mnoha dramaty a radostmi, Simonopio je nejšťastnější v kopcích se svým rojem včel. Do doby, než ho začně pronásledovat noční můra v podobě souboje kojota a lva.
Tahle kniha je skvostná, pomalu plynoucí a plná událostí, které Vám vyčarují úsměv na tváři, nebo naopak přidělají vrásky na čele. Beze sporu je to kniha, která stojí za přečtení a je třeba si ji řádně vychutnat.
A v neposlední řadě je to kniha, ze které slyšíte bzukot včel, ševelení větru a vůni pomerančů.
Moje hodnocení: 10/10
Kniha, která velice podmanivě a velice působivě vystihuje řadu zásadních věcí. Kniha která umí v člověku vyvolat řadu, řadu protichůdných pocitů, těžkost a špatné věci obalí čímsi co ve výsledku působí jako obinadlo a čtenáři je tak daný šťít, aby se přeci jen neporanil.
Vyprávění, které nás vezme s sebou. Stáváme se řádným občanem Linaresu, skotačivým děckem, starou chůvou i včelou. Mezi mexickým tvrdohlavým dědou a valašským staříčkem není skoro žádný rozdíl. Ten příběh by svítil i bez Simonopia, ale s ním se rozzářil, zněžněl, ztratil notný kus pomstychtivosti a získal moudrost.
"Radši zemřely, než by zanechaly rozehrané partie."
"Myslím, že ženy mají svůj vlastní labyrint, v němž dlí, a muži do něj mohou jen nahlédnout zvenčí, a pouze když ženy chtějí, když nás pozvou."
Kniha ma krasny pribeh.... ale nektere popisove pasaze jsou prilis dlohe.
Kdyby to autorka zkratila o 100 stran popisu, cetla by se mnohem pruzneji.
Krásné a zajímavé čtení, výborný a čtivý překlad Romany Bičíkové.
Beatriz Moralesová, obdivuhodná dáma, a celá její rodina a domácnost mě na několik večerů zcela uchvátily, takže nemohu než doporučit. Četla jsem e-knihu, proto jsem až po nějaké době pochopila, že se jedná o velmi rozsáhlou záležitost, ale v tomto případě bych klidně zvládla i delší provedení.
Postavy veskrze sympatické, místo určitě nádherné, ale těžké k žití, a doba velmi náročná: začátek 20.století s první válkou a obrovskou epidemií. Nad tím vším, nebo souběžně s tím vším, mlčenlivý Simonopio, kterého slyší a s nímž mluví pouze malý Francisco, a samozřejmě včely.
Úžasný příběh, i když ne bestseler - nebo právě proto?
"Nevím, jestli je nutné mít na hřbetě tolik křížků, kolik mám já, aby člověk pochopil, že ženy se nikdy pochopit nedají. Myslím, že mají svůj vlastní labyrint, v němž dlí, a muži do něj mohou jen nahlédnout zvenčí, a pouze když ženy chtějí, když nás pozvou. Pokud nás nepozvou, je pro nás tento labyrint záhadou."
Moc dobře se mi četlo a kniha mne zavedla do pro mne zcela neznámých končin a časů.... a i přes to... neštěstí, trápení, zlo, ....dobro, mateřská láska, přátelství ....jsou stále stejně silné...
Moc krásný příběh, inspirovaný skutečnými událostmi městečka, nesmírně emotivní a lidský s trochou magie začíná v Mexiku v roce 1910. Rodina velkostatkáře Moralese, sleduje postupující revoluci, prožívá epidemii španělské chřipky a pozemkovou reformu.
Rodina se ujala miminka pohozeného venku u mostku, bylo celé pokryté včelami, které ho chránily. Bohužel mělo rozštěp rtu a někteří se báli, že je políben ďáblem a přinese jen zlo. Pojmenovali ho Simonopio, starali se o něho jako o vlastního a později narozenému synovi Franciscovi se stal bratrem. Vycítil, kdy se má stát nějaké neštěstí a snažil se rodinu bránit. Včely stále kroužily u něho, snad se s nimi dokázal domlouvat , a nikdy jemu ani ostatním neublížily. Celý příběh vypráví Francisco už jako starý muž, který přijel na místo, kde se se Simonopiem viděl naposledy.
str.409
"Francisco nikdy nezapomínal, ale od chvíle, kdy se mu život zastavil, kvůli ovdovění, kvůli stáří, kvůli tichu, kvůli nepohyblivosti a osamělosti, se mu detaily jeho příběhu začaly z paměti vynořovat čím dál živější, barevnější a přítomnější. Jako obvykle se je snaži zadržet a zkrotit, jenže toho dne ho vzpomínky zaskočily. Žádaly svobodu, chtěly na vzduch, na světlo. Jako by se všechny naráz rozhodly ho přepadnout, zaplavit všechny jeho smysly, všech pět, které uznávala konvence, a ty další, o jejichž existenci věděl, ale nikdy k nim neměl přístup, nedokázal je využít a ani pochopit, ty, o kterých mu jako malému vykládal Simonopio a on nikdy neměl čas ani trpělivost ho poslechnout a učit se od něj."
Nádherný magický příběh plný krásných myšlenek a také s hlubokým poselstvím, který určitě dlouho nepustíte z hlavy. Další poklad magického realismu.
Moc děkuji mým oblíbeným čtenářkám za doporučení, jsem ráda, že mě kniha neminula. Určitě se k ní vrátím.
Při čtení tohoto krásného románu jsem se vrátila o nějaké desetiletí zpět, do doby, kdy mě uchvátily romány Láska za časů cholery nebo Sto roků samoty. Ano, všechny od mistra magického realismu Gabriela G. Márqueze. A je pravdou, že při čtení Šepotu včel jsem na tohoto autora hodně myslela...
Šepot včel, nádherný historický román, zasazený do severního Mexika, do míst, kde rostou báječné pomeranče a náš hrdina velkostatkář Francisco Morales je pěstuje. Znetvořený chlapec Simonopio, chráněný rojem včel, je sám ochráncem Franciscovi rodiny. Zavře oči a vidí, co ostatní nevidí... Ponořte se i vy, do tohoto jedinečného magického světa, který vypráví o rodině, přátelství, ale i nenávisti a závisti.
Štítky knihy
rodina Mexiko magický realismus zázraky včely mexická literatura hispanoamerická literatura mexická revoluce španělská chřipka
Šepot včel
Skvěle napsaný román. Určitě stojí za přečtení.