Šepot včel
Sofía Segovia
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534696/bmid_sepot-vcel-65fbe143465e4.jpg
4
424
424
Každé dítě je zázrak přírody, o tomhle to však platí dvojnásob Podivného nalezence Simonopia, odsouzeného kvůli znetvořenému obličeji k věčnému mlčení a doprovázeného odjakživa rojem včel, považují někteří obyvatelé mexického městečka Linares za dítě políbené ďáblem. Pro rodinu bohatého a osvíceného velkostatkáře Francisca Moralese, která se ho ujme, je však chlapec s darem nahlížet do budoucnosti spíše požehnáním. Píše se totiž rok 1918, v Mexiku zmítaném revolucí končí staré pořádky a bohaté i chudé obyvatele kosí po tisících neznámá choroba, jež nakonec vejde do dějin jako španělská chřipka. V takových časech se nějaký ten zázrak dozajista hodí a v příběhu rodiny Moralesových, který o desítky let později vypráví již zestárlý Franciscův syn, se jich objevuje celá řada. Ani ony však nedokážou zastavit plíživou lidskou závist, která stojí na počátku všech svárů, válek i třídních bojů...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Originální název:
El murmullo de las abejas, 2015
Interpreti: Dana Černá , Vladimír Javorský
více info...
Přidat komentář
Knížku mi doporučila kolegyňka z práce. Chvilku mi trvalo se začíst, pak jsem se nemohla od knížky odtrhnout a nakonec? Zbylo spousty otázek, na které nemám odpovědi...
Že začátku mě kniha moc nebavila a nějak jsem se do ní nemohla začíst. To se změnilo asi ve čtvrtině a dál už to bylo jen skvělé, krásný příběh, zajímavé téma a celkově tak jemně a citlivě napsané.
Autorka nádherně zpracovala zajímavé téma z Mexika. Jedná se o příběh, ze kterého jasně vyplývá, že lidskost a sepětí s přírodou mají důležité místo na světě. Další myšlenka, která mě po poslechnutí audioknihy napadla je, že i když něco skončí, svět se nezastaví a musíme žít dál . Název přesně vystihuje celkovou atmosféru knihy. Dlouho mě žádná kniha tak neoslovila, že bych na konci uronila slzičky. Na Franciskův a Simonopiův včelí příběh budu ještě dlouho vzpomínat.
Podla mňa sa to až moc snaží byť Isabelle Allende, a trochu sa to aj podobá, ale ani zďaleka to nie jej úroveň. Autorka sa na začiatku snažila zachytiť atmosféru, vytvoriť živé, zaujímavé postavy, ale po čase to všetko začalo vyznievať naprázdno, miestami silene - nikto a nič sa nikam neposúvalo, nemalo to hlĺbku. Opisy sa ťahali donekonečna, často o ničom. Mám pocit, že táto kniha vytvára ilúziu hĺbky prostredníctvom okázalého štýlu a dlhých opisov, no v konečnom dôsledku je to len zdĺhavé vypisovaniesa bez skutočnej podstaty. Zdá sa, že sa autorka viac zameriavala na to, aby príbeh vyznieval hlboko, tajomne a zmysluplne, než aby sa ho tak snažila aj napísať. Autorka akoby sa spoliehala na to, že čitateľ sám dá textu význam, ktorý tam ale v skutočnosti nie je - túto taktiku si v poslednej dobe u nových autorov všímam viac a viac. Kniha by sa dala opísať ako: mnoho povyku pro nic. Na mňa to dojem neurobilo.
Čítať ( v mojom prípade počúvať) túto knihu je balzám na dušu. Je to príbeh jednej rodiny v počas vojny, epidémie, politickej nestability a predsa prevláda pocit pohody, lásky a spolupatričnosti. O tom je život a tom je táto kniha. Odporúčam, hlavne v dnešnej dobe.
Daleké kraje, hodně slunce, vcelku milý, napínavý i smutný příběh. Mou pozornost kniha jako celek udržela.
Od chvíle, kdy stará chůva Reja našla pod mostem opuštěné nemluvně, se život v mexickém městečku nadobro proměnil. Malý Simonopio, kterého objevili nahého pod přikrývkou včel se znetvořeným obličejem, některé místní obyvatele znepokojuje, protože jsou přesvědčeni, že je to dítě políbené ďáblem. Ve skutečnosti má nadpřirozené schopnosti, protože vidí do budoucna... Stává se vám, že při dočtení knihy ve vás něco umře? Taky máte slzy na krajíčku, svírání krku a pociťujete lítost? Že jste už na konci a že to mohlo dopadnout jinak? A říkáte si, že zrovna této knize určíte zvláštní místo ve své knihovně? Mně se to stalo s Šepotem včel. Připomínal mi mé nejoblíbenější knihy - Marquezových Sto roků samoty a Dům duchů Isabelle Allende. Jestliže milujete magický realismus a cítíte se na to si číst (nejen) o španělské chřipce, nechte se pohladit jako já. Kromě toho, že je skvěle napsaná a je přeložena do krásné češtiny, voní po medu a pomerančích.
Příběh této knihy považuji za nadčasový, autorka vytvořila spoustu zajímavých postav ať už se jedná o členy rodiny Moralesových, nebo Simonopia, ale důležitými aktéry zde byly včely a Reja, svou zdánlivou nehybností v houpacím křesle se stala důležitým svědkem všech událostí.
Zajímavou postavou je zde také Anselmo, člověk, který snil o své půdě a postavení, ale nedovedl si sám přiznat, že svými chybami a rozhodnutími se připravil nejen o budoucnost, ale i o rodinu, což mělo pro všechny aktéry příběhu dalekosáhlé důsledky.
Příběh je kráskný a voji náladou a rozsahem mi mimoděk připoměl jinou znáḿou knihu, a to "Ptáci v trní" od Colleen McCullough.
Některé knihy ve vás zanechají určitý pocit a to tahle kniha dokonala dokázala. Něco zcela jiného, poutavého a brilantně napsáno.
Aniž bych knihu znala, slyšela o ní, měla nějakou referenci.. Prostě po mně šáhla! Ona po mně, ne já po ní. Našla si mě.. Bylo to neskutečně poutavé, intenzivní, hluboké, napínavé, dojemné a uklidňující.. A díky interpretům audioknihy opravdu uvěřitelné. A ta hudba? Jeden z nejlepších hudebních podkladů, jaké jsem kdy slyšela! Skvost :-)
“Život nikdy nenabízí záruky, a ať si člověk spřádá plány, jaké chce, události, které nemá pod kontrolou, mohou všechno rázem změnit.
Je to krásný rodinný příběh plný emocí, který mě bavil od začátku do konce. Sledujeme osudy především manželů Moralesovych, jejich syna Francisca a Simonopia, jejich myšlenkové pochody a jejich úspěchy i neúspěchy, ale silné pouto, které mezi nimi je. Ostatním není věnováno tolik prostoru, ale to vůbec nevadí. Jsem z knihy nadšena, především konec byl pro mě velmi silný čtenářský zážitek.
Román z doby mexické revoluce prostoupený závojem magického realismu přináší pozoruhodný příběh Francisca a Beatriz Moralesových, statkářské rodiny v časech pozemkové reformy. Pozoruhodný nejenom silou jejich osobností a ducha, ale i díky za zvláštních okolností nalezenému, znetvořenému chlapci, jehož celé tělíčko pokrývají včely a chrání ho před mrazem. A nejen před mrazem... Velmi dobře zvolený základ pro román přibližující čtenáři jednu část mexické historie zatížené nejenom válkou, ale třeba španělskou chřipkou.
Obsahu z mého pohledu však škodí zvolená forma a styl. Charaktery postav jsou jednoznačné a popisy všeho (osob i jejich konání) pak úmorné. Čtenáři je nesčetněkrát různými příměry vysvětlován každý jeden jednoduchý jev a při četbě popisu čehokoliv je zahlcován nekončící kaskádou osobitých dramatických výrazů. „Jak se šepot snažil provrtat si průchod k jeho sluchu, Simonopio znovu porozuměl jazyku, který musel dočasně zapomenout, aby dal odpočinout éteru své mysli, rébusu svého srdce, tekutině svých kostí, semeni svých očí, srdci svého sluchu, filtru svého čichu, pergamenu své kůže.“ Jako by se autorka nemohla rozhodnout, který příměr použít. Nebo se nepochlubit, jak rozsáhlou má svou imaginaci a slovní zásobu.
Autorka nadto sklouzává do patosu, který tento jinak silný příběh sráží do hlubin zmíněného verbálního exhibicionismu. Málem jsem v mnoha momentech knihu nedočetla, jak mě iritoval autorčin styl, stejně jako zarputilá snaha vyjevit podstatu třeba i jen namazaného chleba (potřeba jíst, potřeba péče o rodinu, role pečující matky, význam pro dobře živené děti atd atd... to pouze k chlebu). Nikoliv, toto téma v knize nenajdete, ale spoustu, spoustu jiných tímto způsobem uchopených. I závěr byl tak rozvleklý, že samotná idea konce knihy i života rozbředla. Knihu jsem dočetla jenom díky silnému příběhu, zejména pak díky postavě Simonopia.
Další úžasná kniha s označením magický realismus, tentokrát se odehrává v Mexiku v průběhu asi dvaceti let na počátku minulého století. Jedná se o příběh rodiny, která se ujme jednoho neobyčejného chlapce. Celá kniha na mě působila takovým komorním a poetickým dojmem. Za mě jasných pět hvězdiček a určitě si od autorky přečtu i další knihy.
Krásný příběh,na ktery si,ale udělejte čas.Kde by to jiný autor napsal na 150stran,tady se to vleče.Ale moc hezky.Příběh,co napsal život sám,i s prvky nadpřirozena.O síle lásky,přátelství,ryzího charakteru,čistého srdce...
Velice zvláštní knížka, do které jsem se že začátku vůbec nemohla začíst, přišlo mi to zmatené, ale pak se to najednou změnilo a je to krásný příběh.
Několika generační román o životě. O přírodě, o bolesti, o radosti, o tom jak život plyne a některé věci nejde slovy vysvětlit.
Simonopio je chlapec, který se narodí znetvořený, místo horního rtu zeje díra. V tehdejší době nemají o dawnovém syndromu ani potuchy, píše se rok 1910. V mexické vesnici Linaros je to tak dítě políbené ďáblem, které brzy zemře. Najde ho chůva Reja, která se o něj stará pod záštitou velatkáře Francisca Morales a jeho ženy Beatriz. Chlapec je obalený včelami, které se spolu s ním přestěhují do přístřešku.
Pro lidi z vesnice je to záhada, ale postupně to přestanou řešit. Včely mu nikdy neublíží, ba co víc vypadá to jako by mu pomáhaly a chránily ho. Měl zvláštní dar vědět věci do budoucnosti nebo varování blížící se události. Trnem v oku ale zůstane jednomu nájemci půdy, který v něm stále vidí jen ďábla a chce mu ublížit.
Beatriz a Francesco mají dvě starší dcery, Simonopia berou ale také jako syna. Musí čelit i válce, Španělské chřipce nebo reformě a zabrání půdy po válce. Zabírají půdu, ale tu kde jsou stromy ne. Francesco tak podnikne riskující plán a místo cukrové třtiny vysází aleje pomerančovníků. Život jim nadělí ještě jednu radost, pozdní dítě, syna Francesca, který je stejně starý jako jejich vnoučata.
Se Simonopiem si velmi rozumí jako jediný zná jeho zvláštní řeč. Protože přes své postižení nedokáže normálně mluvit. Francesco mladší ale slyší mluvu od kolébky a rozumí mu. Spolu prožívají velká dobrodružství. Rodinu pak postihne velké neštěstí a na konci je vyprávění jednoho starého muže. Kniha vás donutí přemýšlet nad svým životem, balancovat, hodnotit. Já takovéto knihy, které tohle umí miluju, zároveň pak musím sáhnout po oddechovce. Skvělé čtení.
Audiokniha
Krásná knížka. 16 hodin a poslouchala se ze zatajeným dechem. Přitom dějově není nijak pestrá. Některé části byly až rozvleklé, ale přitom mě rozhodně nenudily, spíš držely v napětí. Celý příběh byl jako taková mexická pohádka. Vyvolávalo to ve mě spoustu emocí. Pro mě tam byla taková opravdovost, krása života v celé své drsnosti. Nejvíc se mi asi líbila postava Simonopia, vnímala jsem ho jako pojítko mezi světem lidí a světem něčeho, na co se musíte nacítit, co není vidět. Těžko se mi hledají slova. Příběh mě hodně zasáhl.
Ještě bych doplnila, že nemám moc ráda hudbu v audioknihách, ale tady tady ty krátké hudební předěly byly skvěle zvolená a úžasně doplňovaly atmosféru knihy.
Existují různé podoby dobra. Stejně tak i zlo na sebe bere různou podobu, někdy nečekanou. A někdy stačí jen malá kapka zla, aby způsobila tragédii...
I přesto, že vyvrcholení příběhu je z velké části smutné, přináší zároveň naději, že i tragédii lze překonat. Nikdy už nebude nic jako dřív – ale na to, co bylo kdysi, si uchováme ty nejkrásnější vzpomínky, které nám nikdy nikdo nevezme.
Čtení této knihy pro mě bylo krásným zážitkem. Příběh je originální, bavilo mě seznámit se i s mexickými reáliemu, které se prolínaly s magickou energií včel – a Simonopia. Vřele doporučuji k přečtení!