Šeptem: Soukromý život ve Stalinově Rusku
Orlando Figes
Monumentální práce britského historika poodhaluje tragické osudy rodin obyčejných Rusů v dobách stalinské diktatury; mapuje jejich vnitřní svět a soukromý život. Kniha zpracovává množství materiálů z rodinných archivů a především ze stovek rozhovorů. Zabývá se zejména generací narozenou v období po Říjnové revoluci (přibližně v letech 1917-1925). Sleduje příběhy rodin postižených krutými politickými represemi, a to v jednotlivých etapách sovětských dějin od 20. let 20. století až do roku 1956. Autor se snaží ukázat, jak život v totalitním režimu ovlivňoval vztahy mezi lidmi, jaké byly reakce na různé formy útlaku a do jaké míry zapustil systém teroru a strachu kořeny v sovětské společnosti. Jako červená nit se celou knihou vine životní příběh básníka, válečného reportéra a novináře Konstantina Simonova a jeho příbuzných. Závěrečná kapitola Paměť se věnuje postupnému odhalování utajovaných rodinných tragédií v období po XX. sjezdu strany. Výklad v úvodu doplňují genealogické tabulky objasňující příbuzenské vztahy v rodinách zmiňovaných v knize.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2009 , Beta-Dobrovský , Ševčík (Plzeň)Originální název:
The Whisperers: Private Life in Stalin's Russia, 2007
více info...
Přidat komentář
Skvělě napsaná a čtivá kniha(spíš tedy pořadná bichle) o životě normálních lidí v Rusku.Neustálý strach,teror a špiclování.Paradoxně se lidé nejsvobodněji cítili za války,kdy se všichni společně semkli proti jednomu nepříteli.Člověku při čtení běhá mráz po zádech.Doporučuji k přečtení.
Předně bych se chtěl omluvit, že jsem "pokazil" dosavadní dokonalé, stoprocentní hodnocení, a jedno procento jsem svým hodnocením ubral. Jak popisuji níže, kniha bohužel nebyla ve všech ohledech perfektní, a upřímně, jít nekriticky proti svému přesvědčení jen pro ten ideál dokonalosti je rozhodně proti vyznění této knihy.
Proč teda ubírám hvězdičku? Předně je to pro naprosto tragické množství stylistických chyb. Ačkoliv jsem si nevšiml jediného překlepu, je tam požehnaně špatně vyskloňovaných slov, nehodících se přípon, kostrbatých vět apod. Působí to dojmem, že to editor akorát prohnal levným korektorem (ve stylu MS Word 2003), opravil, co bylo podtrženo červeně, a víc se o to nestaral. Na odbornou publikaci naprosto tristní.
S výše popsaným souvisí do očí bijící chyby v letopočtech. Já na tom nijak nebazíruji a většinou se na letopočty dívám jen orientačně, ale když je letopočet přestřelený o padesát (!) let, člověk si toho všimne. A to několikrát. Všechny ostatní letopočty, které nejsou mimo tak očividně, pak ztrácejí na důvěryhodnosti.
Kniha po většinu své úctyhodné délky funguje výborně jako nestranný svědek doby, který vám předloží paměti a názory různých lidí z různých společenských skupin a je jen na čtenáři, jaký si udělá vlastní názor. Proto mi přišlo velmi nemístné, když se mi autor občas (hlavně v závěru knihy) snažil podsouvat hodnotící komentáře. Nic takového do literatury faktu nepatří, navíc ještě takovéto.
Každopádně ve výsledku jsem velmi rád, že jsem si to přečetl a myslím, že takovýchto vzpomínkových knížek by mělo vznikat víc. Sám Stalin údajně řekl, že smrt jednotlivce je tragédie, ale smrt milionu je statistika (při psaní komentáře jsem krátkou rešerší na internetu zjistil, že je tento výrok připisovaný Stalinovi neprávem, tak nechci šířit propagandu). Nicméně je to pravda, člověk truchlí po jednotlivci, ne po nějakém abstraktním číslu. Knihy, jako je tato, za tu nepředstavitelnou statistiku dodávají jména a příběhy, dělají ze statistiky jednotlivce. Soucítíte víc s nepředstavitelnými dvaceti pěti miliony obětí pronásledování stalinistickým režimem, nebo s reálnými lidmi jako byli Golovinovi, Vladimir Gromov, Anna Dubovová, Laskinovi, Pavel Drozdov, Zinaida Bušujevová nebo třeba Veronika Něvská?
Nejpřínosnější pro mě ovšem paradoxně nebyly příběhy obětí, ale pohled na druhou stranu. Názory a pocity hrdých komunistů a komsomolců, obyčejných stalinistů, takových lidí, co měli obrázek Stalina na stole ještě dvacet let po jeho smrti a odsouzení. Zejména linka Konstantina Simonova byla asi tím nejzajímavějším, co kniha přinesla.
Na závěr připojím souhlas s uživatelem jprst. Četl jsem to v kuse a bylo to velmi tíživé a náročné čtení. Není špatný nápad to prokládat něčím lehčím.
Od téhle knihy se nedalo odtrhnout. Silná, velmi čtivě napsaná výpověď o jednom z nejtemnějších období v dějinách 20. století.
Tuto knihu jsem četla půl roku. Hlavním důvodem bylo to, že jsem nad ní nikdy nedokázala strávit déle než půl hodiny v kuse. Děs a paranoia stalinských let z ní čiší živě a surově, a jelikož je vše vyprávěno epizodně, z pohledů mnoha pamětníků, také někdy až nepříjemně intimně. Vynikající jako vhled do dnes už jen těžko představitelné doby. Ale ne čtení na dobrou noc.
O období stalinismu bylo napsáno mnoho knih, většinou různě tendenčních, podle toho, kdo byl jejich autorem nebo v jaké době a za jaké situace byly napsány. Figesovi je však nutno přiznat snahu o co největší objektivitu, o to větší má jeho kniha vypovídací schopnost. A jen na okraj: četba tohoto díla je docela šichta, takže doporučuji číst ji po částech a proložit i četbou jinou.
Štítky knihy
gulagy stalinismus paměti, memoáry Sovětský svaz Josif Vissarionovič Stalin, 1879-1953 Velká vlastenecká válka totalitní režimy každodenní život kolchozy
Autorovy další knížky
2004 | Natašin tanec: Kulturní historie Ruska |
2005 | Lidská tragédie |
2009 | Šeptem: Soukromý život ve Stalinově Rusku |
2021 | Evropané |
2015 | Revolučné Rusko 1891 – 1991 |
Počas čítania tejto knihy som mala prvidelné nočné mory, že som jednou z postáv v tejto knihe a že sa mi deje to, čo im. Figes vydal hodnotné dielo, kde zmapoval práve ten súkromný aspekt vplyvu totalitného režimu a priniesol nám pamäti ľudí a ich príbehov, ktoré drásajú srdce. Ukradnuté životy, rozbité rodiny, práca v táboroch, živorenie veľkého počtu ľudí v malých bytoch, kde v trojizbových bytoch kľudne žijú aj 15 - 20 ľudia. Och áno, aj toto sa dialo v komunizme!
Hodnotu knihy rušila ale jedna vec, za čo nemôže autor- chyby. Obrovské preklepy v slovách, v skloňovaní (a to nie som zdatná v českej gramatike), ale i chyby dátumové, kde je preklep namiesto roka 1951 je tam 1851. To sa proste pri historických knihách náučného charakteru nemôže stať!