Sešívance

30.05.2022

Fandím českým tvůrcům, kteří se snaží vzkřísit domácí hororovou scénu. I proto jsem si pořídil Sešívance - jednu z prvních vlaštovek vydavatelství Golden Dog, kteří od té doby mají hodně slušně našlápnuto. Tato sbírka se mi líbila tak nějak napůl. Je to napsané zdatně. Vojtíšek je řemeslně dobrý spisovatel a je super, že si u toho nemusí čtenář drápat do očí, jako u jiných - mnohdy i překládaných hororů. Navíc přebal je hodně vyvedený. Ale některá vyznění povídek mi přišla taková jalovější. Často mi chybělo alespoň nějaké vysvětlení proč nebo nějaký příběhový background. Ale atmosféru to mělo a u většiny kusů to stačilo.

23.02.2022

Dobieham resty, postupne si hodnotím knihy, ktoré ma nejak v posledných rokoch zaujali, najradsšej venujem pár riadkov práve česko-slovenskej tvorbe, lebo sa mi zdá, že podpriemerna zahraničná zlátanina dostáva omnoho viac priestoru. Táto kniha je zvláštny unikát - poviedky píše vždy Honza Vojtíšek (román Kazatel - tiež výborný) v spolupráci s niekým. Každý príbeh je remeselne na takej úrovni, že by z toho mohol byť seriál na Netflixe a naozaj by nebolo za čo sa hanbiť. Zjavne do toho išli všetci naplno.

Chlapček, ktorému uletel vtáčik je napríklad naozaj silné čítanie na pár stranách, k tej sa určite vrátim. Mŕtvi klauni nepijí - tiež fantastická. Rovnako tak príbeh o démonom posadnutom prsnom implantáte - rôznych nápadov a kvalitného spracovania je táto kniha plná.
Ak by som mal však jednu poviedku rozobrať detailnejšie, tak by to bolo Setři mě. Človek sa začíta to tradičného melodramatu odohrávajúceho sa v každom meste, v každej bytovke v hlavnej roli s človekom, ktorý je úplne normálny, len rieši spústu životného trápenia naraz. Taká klasika? Ho*vno ... nápad spracovaný v tejto poviedke je podľa mňa svetový unikát, originalitou, spracovaním ... osobne by som obom autorom pre istotu nariadil domové prehliadky. Pre istotu.

Ak bude dvojka, tak po nej okamžite siahnem.

03.03.2021

Perfektní sbírka povídek, jedna těch, kde čtenář horko těžko hledá nějakou větší vadu na kráse. Obálka je fajn, ilustrace taktéž a příběhy nikdy neklesají pod určitou úroveň... která však neleží nízko!
Mnohé zdejší horrorové vize z hlavy jen tak nedostanete, ať už se námětem pohybují na škále od bizarního až po brutální. Mě například velmi oslovila povídka Nezhasínej, ze které jsem cítil určitý Akta X nádech; cosi nevyřčeného. Což mám hodně rád. Nicméně ani ostatní povídky nezklamaly; tohle je prostě dobře zahráno. Jediné větší negativum, které mě takhle z fleku napadá, je příliš drobné písmo v komiksu (ano, je zde i komiks), s čímž se však vzhledem k formátu knihy asi nedá nic dělat.
Sešívance rozhodně nejsou šité horkou jehlou. Jedná se o raritní kus, protkaný kvalitními příběhy. Příznivcům horroru vřele doporučuji.

11.06.2020

Sbírka Sešívance mě z nějakého důvodu dlouho míjela. Věděla jsem o ní, chtěla jsem si ji přečíst, ale i tak jsem ji pořád odkládala. Když se na ni konečně dostalo, tak jsem ji nechtěla dočíst.
Tahle kniha dělá vážně čest svému názvu, Honza Vojtíšek si pro každou obsaženou povídku pozval jiného autora a dohromady pečlivě sešili jedno téma. Každý kus se znatelně liší podle přispívajícího autora, ale zároveň si díky Honzovi drží jednotnou úroveň zpracování. Sešívance obsahují jak klasická a lety profláklá hororová témata, tak i neobvyklé a atmosféricky zpracované motivy. A právě ty jsou to nejlepší, co sbírka může nabídnout. Jsou to ty příběhy, které zapůsobí natolik, že zůstanou v hlavě i roky po dočtení. Na druhou stranu ano, jsou zde i povídky, které výrazně nenadchnou, ale i tak se drží příjemného průměru a rozhodně neurazí.
Pro mě jde o jednu z nejlepších knih domácího hororu, co jsem četla a určitě se k ní v budoucnu ještě vrátím. Několikrát.

13.04.2020

Občas bizarnosti, ale dobré příběhy.

22.08.2019

Některé povídky dost dobré, některé slabší...naštěstí se tady na databázi dají hodnotit i jednotlivé povídky.
Když hodnocení zprůměruji, dávám knize 4*.
Největší "psycho" jsou povídky "O chlapečkovi, kterému uletěl ptáček" a "Pusť mě ven".

25.04.2019

líbilo se mě to,,,povídky strašidelné...super

10.02.2019

Strach, hnus a násilí, které číhá z tého spoluautorké knihy Vás nenechají klidným. Chirurgicky vyšperkované příběhy s nervy drásající zápletkou garantují několik nocí plné nočních můr.

22.01.2019

Fakt, že máme chalupu téměř na hrázi obecního rybníka mě doposud netrápil, ale po přečtení povídky Mrtví klauni nepijí, jsem z nějakého důvodu značně omezila noční procházky po jeho břehu a přesunula matraci do vyššího patra stavení. Co kdyby?!
Na melodický Funeral Blues jsem se naladila za cesty nočním rychlíkem z Olomouce na Prahu. Jen jsem se začetla, už mi bylo jasné, že se budu bát. Atmosféra prázdného kupé s blikajícím osvětlením a nefunkčním topením tomu dodávala grády, během chvilky jsem měla husinu a musela přes sebe hodit deku.
Z povídek O chlapečkovi, kterému uletěl ptáček a Pusť mě ven mi bylo (ne)příjemně. Na druhou stranu jsou to příběhy přesně podle mého gusta a rozhodně bych si dokázala představit pár dalších.
Naproti tomu povídka V pokoji je přímo omamné magické dílko. Příběh jsem od počátku hltala jak horké maliny se šlehačkou, sedě přibita k sedadlu v autobuse, když tu najednou to celé skončilo. WTF?! V mžiku bylo vše pryč a já zůstala s otevřenými ústy zírat na nepopsaný zbytek listu jak opařená.
Kámen úrazu pro mě bylo a stále je hodnocení Dotmy a to i přes fakt, že jsem ji přečetla 4x. Kdybych přečetla pouze kus na str. 243, tak jsem spokojená, ale s otočením strany bych byla radši, aby mi pukla žárovka a nastala tma. Důvod se mi dost těžko popisuje. Ty pocity jsou reálné u nás všech, kteří se rádi bojíme, ale jsou i tak niterné a intimní, že mi osobně neladí konfrontovat je takto napřímo. Možná je to pro mě prostě zbytečné, protože jsem fungovala v módu, kdy si dělám zpětnou vazbu po každé povídce a nechám ji doznít a pocity z ní si užiji, zkrátka nespěchám. Po dočtení Dotmy mám osobně prostě pocit, jako by přede mnou zastavila plně naložená cisterna ambivalence.

A teď, když jsem to konečně dopsala, si jdu setřít los.
...stehno

01.10.2018

povedené povídky,rada sem početla a ráda zase něco takoveho počtu,moc se mi to líbilo...

28.09.2018

„Rachot v temnote a potom chichotanie.“ Na v poradí už tretiu hororovú zbierku poviedok od Honzu Vojtíška som sa tešil. A nielen preto, že som v nej mal mať poviedku Mrtví klauni nepijí, ale tak celkovo. Obsahuje pár slabších kúskov a u niektorých poviedok by som bol zrejme troška nekompromisnejší a troška drsnejšie by som mazal (úvody niektorých mi pripadali zbytočne dlhé, vinou čoho až neskôr vtiahli čitateľa do deja). Ale výsledný dojem je veľmi dobrý. Fajn hororová knižka, príjemný nadpriemer. A to nielen po príbehovej, ale i vizuálnej stránke – veľkosťou, hrúbkou, či atraktívnou, farebnou obálkou budia Sešívance sebavedomý, suverénny dojem. Okrem množstva poviedok, ktoré Honza napísal v spolupráci s inými autormi, obsahuje kniha tiež rôzne „povinné“ záležitosti, bez ktorých by to nebolo ono – či už medailóniky jednotlivých autorov, alebo zaujímavé zaujímavosti zo zákulisia o vzniku jednotlivých kúskov. Najviac ma zaujali spolupráce s Martinom Štefkom a Poliakom Łukaszom Radeckim (ktorého O chlapečkovi, kterému uletěl ptáček hodnotím ako vrchol zbierky, hoci niektorým možno bude až príliš pripomínať filmy Ľudská stonožka a Tusk). Oživenie predstavuje komiks od Davida Marcina. Veľmi silne na mňa zapôsobil úvodný Nietzscheho citát.