Šest nevinných: Román na šest nádechů
Jiří W. Procházka , David Zábranský , Přemysl Krejčík , Jan Sviták , Lukáš Vavrečka , Josef Pecinovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267769/bmid_sest-nevinnych-roman-na-sest-nadech-65afd3e7ec641.png
3
24
24
Filmové prostředí na Barrandově, největší zvukový ateliér v Evropě. V něm šest významných mužů jedná o nejdražším snímku v historii české kinematografie. Ovšem pouze do té doby, dokud nenaleznou svou mladou a atraktivní finanční spojku mrtvou. Šest autorů představuje svůj společný detektivní román Šest nevinných, který vznikl za účasti veřejnosti během 72 hodin nepřetržitého psaní v rámci projektu Román na šest nádechů v prostředí pražského knihkupectví Neoluxor. Strhující příběh, ve kterém jde o všechno, očima šesti postav vypráví vůdčí osobnost českého kyberpunku a fantasy Jiří Walker Procházka, autor kultovních českých sci-fi próz Josef Pecinovský, držitel ceny Magnesia Litera David Zábranský, básník a prozaik Přemysl Krejčík, autor postmoderních detektivních románů Lukáš Vavrečka a Jan Sviták.... celý text
Přidat komentář
Detektivní příběhy mám ráda, a tak jsem se na příběh těšila. Byla jsem zvědavá, jak se příběhu chopí autoři. Zpočátku jsem byla nadšená, ale pak jsem začala být zklamaná. Vadily mi časté vulgarismy v některých kapitolách, i když pravda, nakonec jsem zjistila, že ona vyhraněnost byla záměrná. Místy pokulhávalo napojení a vadilo mi i časté přetínání myšlenek. Přesto však mohu knihu doporučit, protože zápletka je zajímavá.
Obdivuhodné dílo, co se týče příběhu jeho vzniku a celkové kooperace několika autorů, ať už skrze žánry, ale i věk- šlo o nepřetržité psaní a střídání se, celá kniha je navíc psaná v první osobě, což je chvílemi matoucí)
Samotný obsah je v tomto případě lehce na vedlejší koleji, není to žádný zázrak, ale mám dojem, že se kniha koncepčně zařadí do typických detektivek na cesty, které mají v oblibě zejména dámy.
O knize jsem se dověděla díky besedě na Světu knihy a docela příjemně mne překvapila.Tím spíše, když vezmu v potaz, jak rychle vznikla. Určitě nebylo snadné dát dohromady psaní šesti lidí.
Při psaní ta show musela být asi pěkná. Ale výsledek ... nezarmoutil, ale ani moc nepotěšil. Dát dohromady šest různých autorů klobouk dolů, ale celkově to ve mě nechalo rozporuplné pocity. Kromě zavražděné, tam byl jen jedna žena (pokud nepočítám ty bezejmenné) a to policistka Drotová, která mi připadala spíš jako chlap. Štolba jako policajt (oproti Mrtvé šelmě kde jako soukromé očko vystupuje trochu "lidštěji") místy až moc tvrdý a neúprosný. Ze "záporáků" se mi líbil snad jen "mafián" Sivák. Ostatní od filmu kromě Waltera nooo nevím (možná to ve filmařských kruzích tak opravdu za kulisama chodí .o) ).
Na to, že román vznikl v průběhu dvaasedmdesáti hodin za výlohou knihkupectví a pod rukama šesti spisovatelů, má velmi dobrou konzistenci. Autorské styly se netlučou, naopak si jdou na ruku a žádný z nich se nepokouší o literární solitérství. Přitom jde žánrově o zcela rozdílné osobnosti, takže jsem byl mile překvapen jak si sedli. Podobné je to se zápletkou, která má hlavu, patu a nedopouští se zbytečných klišé ani umělých zvratů.
Časová tíseň však dala knize jeden handicap. Aby nemohlo nic kiksnout, drží se příběh poměrně při zemi. Dojde ke zvratu, představí se šestice podezřelých, protřepe se a vypadne vrah. Je fajn, že nedojde k přešlapům, ale zároveň je fakt, že se nedočkáme ani výrazných překvapení. Tohle není šílený Roger Krowiak na pokračování, kdy každá kapitola končí tak, aby dalšímu tvůrci co nejvíce znesnadnila práci.
Takže i když po dějové stránce nepředvede Šest nevinných žádné salto mortale, stále suše předčí veškerou současnou produkci v edici Původní česká detektivka.
V deníkových záznamech a postřezích ("O projektu – autorský deník"), přilepených k románu coby jakýsi přívažek či bonus, jeden z autorů knihy (J.W. Procházka) hrdě prohlašuje toto: "Je čas, aby česká detektivka trochu prorazila vedle těch severských"! Ano, s tímhle tvrzením nelze než souhlasit – a bylo by opravdu načase předvést světu, že také U NÁS dovedeme napsat dobrou krimi! Bohužel, román Šest nevinných dokazuje, že TOHLE (kolektivní autorský maratón absolvovaný během předem vymezeného časového úseku) je beznadějně slepá pěšinka, neboli že TUDY cesta ke kvalitnějším detektivkám rozhodně nevede!!! (A ani vést nemůže – protože detektivka, postavená na klasickém vzorci "dokazování pomocí závěrečné rekonstrukce", musí být promyšlená do posledního detailu – a nemůže vznikat chaoticky za běhu, kdy ani jeden z členů štafety netuší, kudy vůbec mají závodníci běžet…)
Na celé knize je (bylo) zajímavé pouze to, co běžný čtenář vidět nemůže: totiž proces jejího vzniku, který jsme mohli nonstop po celé čtyři dny díky mikrofonům a on-line kameře sledovat v přímém přenosu. To věčné dohadování a handrkování, jakým směrem vést příběh, zda nebyla chyba pustit mezi podezřelé další (novou) postavu, jestli je lepší "vrstvit" text do větších celků nebo jej, kvůli "odlehčenosti", rozbíjet do "dynamických sekvencí" atd. TOHLE (a nic jiného) je podle mého názoru jediný (prchavý a bohužel čtenáři nesdělitelný) přínos knihy.
Snaha "vyřádit se" v textu, ve vtipných hláškách, v neotřelých přirovnáních a v "třeskutě břitkých dialozích" zcela pohřbila zpočátku možná dobře míněné úsilí o vybudování kvalitního příběhu. Ten se bohužel, postupem času, rozpadl na prach a celý proces zobrazování dušezpytných exkurzů do nitra jednotlivých protagonistů, postup vedení-nevedení policejního vyšetřování i výsledné finále, musí, dle mého názoru, přivodit slzy zklamání i milovníkům béčkové literatury!
Mám-li to nějak shrnout: hodnotit příběh je naprosto zbytečné, protože celé psaní bylo podřízeno jen a pouze honbě za "úderným textem", který sice často (nejvíce asi u pana Svitáka) skutečně úderným je, ale bez možnosti tlumočit smysluplný příběh zůstává pouze nástrojem samoúčelným…
Neuvěřil jsem nepravděpodobné zápletce, ani "šachům" kolem vzniku vysokorozpočtového filmu, neuvěřil jsem těžko stravitelnému předivu vztahů, ani motivu zločinu a neuvěřil jsem ani "způsobu provedení vraždy" ani postavám, které zůstaly papírově neživé a které se od začátku do konce pohybovaly v autorském módu "protože to nedokážu vyjádřit akcí, napíšu, že postava je taková a taková – snad to bude čtenáři stačit".
Jedna hvězdička za ty přínosné metodické rady "jak napsat román" (zvláště ty od pana Procházky), které jsem zachytil v průběhu přímého přenosu a druhá za občas solidní (byť odnikud nikam se motající) text a dialogy (viz např. už zmiňovaný pan Sviták).
Autoři knihy
česká, 1959 David Zábranský
česká, 1977 Přemysl Krejčík
česká, 1991 Jan Sviták
česká, 1983 Lukáš Vavrečka
česká, 1987 Josef Pecinovský
česká, 1946
Zajímavý počin a velmi dobře zpracované