Sestra
Rosamund Lupton
Psychologický román okořeněný prvky detektivky a thrilleru zkoumá mezilidské vztahy, sílu lidského ducha a ohledává hranice, jež jsme ochotni překročit na cestě za svým cílem. Beatrice se dovídá strašnou zprávu, že její mladší sestra Tess se pohřešuje.
Přidat komentář
Lehce netradičně psaná detektivka, kdy hlavní hrdinka píše dopis své zavražděné sestře o tom, jak proti všem pátrala po jejím vrahovi, zatímco si všichni mysleli, že spáchala sebevraždu. Samotná kniha je průměrná, dávám hvězdu navíc za konec, ten jsem nečekal.
Víc než thriller nebo detektivka jde spíš o psychologický román o vztahu dvou sester, potažmo o ženské duši. I způsob vyprávění formou dopisu mrtvé sestře evokuje svým způsobem terapeutické vypořádání se s prožitým traumatem. Pátrání po příčinách smrti vede sice k překvapivému vyústění, bohužel místy je to cesta trochu moc zdlouhavá.
Kniha se mi četla dobře, zaujal mě styl psaní formou vyprávění - psaní dopisu mrtvé sestře. Bea se doví, že její mladší sestra Tess byla nalezena mrtvá. Jelikož si byly velice blízké, pátrá a snaží se dokázat, že to neni pravda, aby si sama sáhla na život. Dopisy - forma deníku, jsou plné lásky, vzpomínek, plné emocí a ukázka sesterského, ale i mateřského pouta., smutek a stesk.
Dověděla jsem se něco o genetice při cystické fibróze, výzkumu genové terapie. V této pasáži mě až mrazilo, čeho mohou být lékaři - vědci schopni. Závěr trochu uťatý.
* jsem přidala za krásné vyjádření vztahu sester. Mě umřela jedna sestra přirozenou smrtí a taky si s ní povídám, proto jsem velice chápala Beu, která chtěla hlavně svou milovanou sestřičku očistit a to je tak silná touha, že je schopna obětovat vše.
Bea měla moc ráda svou sestru. Byly si hodně podobné, ale hlavně blízké. Chtěly si toho dost říct a spoustu věcí spolu stihnout, ale nic z toho se už bohužel nestane. Tess už nežije.
"Zabila se sama, případ můžeme uzavřít." tvrdí strážci zákona. Jenže Bea zná nejen svou sestru, ale taky pravdu.
Co je na celém thrilleru zajímavé je, že je psaný formou dopisu sestře a to i v čase, kdy se o Tessiině úmrtí nevědělo.
Čtení mě nebavilo. Líbily se mi vztahy sester, ale to je tak všechno, forma vyprávění mi přišla dost zmatená a moc jsem tomu nerozuměla. I ten konec takový nijaký.
(SPOILER) Po dlouhé době dávám u knihy "nedočteno" - čtení je to asi fajn, ale kniha se ke mně dostala v naprosto nevhodnou dobu. Vybrala jsem si ji v knihovničce při hospitalizaci na gyn-por oddělení, a téma postiženého/mrtvorozeného dítěte jsem nevydýchala...
Příběh mi byl vzhledem k medicíně a porodnictví dost blízký. Ale nebýt toho, asi bych se s knihou trápila. Nějak jsem se do ní nemohla začíst, soustředit se. Přitom se jí zápletka odepřít nedá. Na konci jsem byla fakt překvapená, bylo tam poměrně dost zajímavých zjištění, nejen ohledně vraha :) Ve výsledku je to takové průměrné čtení. Určitě se ale najdou i lepší knihy v daném žánru.
Celkem zajímavá kniha, kterou čtete s napětím a konec vás malinko překvapí, ale zrovna dnes v záplavě důmyslných a mrazivých severských thrillerů se toto dílo trochu ztratí.
Úplně špatné to nebylo, ale jsou lepší thrillery. Od paní Lupton už další knihy vyhledávat nebudu.
Tak to mě moc nechytlo. Dočetla jsem k sebevraždě a odkládám. Třeba se k ní někdy vrátím.
Předtím jsem četla od této autorky knihy V plamemech a Dokonale ticho, které mě nadchly. Snad proto velké očekávání, ale do Sestry jsem se nejak nemohla zacist. Za mě nejslabší kniha této autorky.
Styl psaní formou dopisu mi nevadil. Vadilo mi jak to celé skončilo, celkově nezáživné čtení. Začátek slibný, pak příběh ztratí jiskru, a dočetla jsem jen z “povinosti”
Thrillery moc nevyhledávám, ale tento se mi do ruky dostal náhodou. Velmi mile mě překvapil, děj mě okamžitě vtáhl a byla jsem velmi napjatá, jak se to rozuzlí. Moc pěkná knížka.
Kniha předčila mé očekávání. Děj byl napínavý od začátku až dokonce, spoustu zvratů (některé byly očekávané, ale z většiny jsem měla pusu dokořán). Celá kniha napsaná ve formě dopisu má větší důvod, než si člověk myslí, stejně tak sezení s panem Wrightem. Všechny otázky, co si může čtenář pokládat, jsou v knize zodpovězeny. Propracovaná a čtivá kniha, vřele doporučuji.
Vlastně ani nevím, jak jsem se ke knize dostala, zřejmě se mi zalíbila obálka a popis, ale dlouhou dobu jsem jí měla v knihovně a dostala se k ní až teď. Překvapilo mě, že mě zaujal tento formát psaní, ale Bee vyprávění bylo nakonec velice poutavé a napínavé. Konec mě velice překvapil, za mě velice skvělé.
Už delší dobu jsem se po nějaké autorčině knize poohlížela a nakonec jsem si vybrala tuhle ;-). A je opravdu dobře napsaná a čtivá, i když je v ní také několik poněkud zdlouhavějších pasáží. Forma deníku mi vůbec nevadila, spíš naopak, protože si myslím, že se k danému příběhu výborně hodila. A to, jak se Bee pídí po pravdě pod hustým nánosem všech nepravd a lží, je opravdu originální a skvěle podané. A přestože je čtenáři víceméně od začátku jasné, že se Tess nezabila sama, sám hodně dlouho tápe a netuší, co přesně za jejím nečekaným úmrtím vězí. A konečné odhalení všeho, tj. vraha, motivu a podobně, je opravdu překvapivé. Bohužel úplný závěr byl tak trochu zbytečně moc natahovaný, za to (a také již zmíněnou zdlouhavost) jednu hvězdičku strhávám, ale jinak se mi kniha líbila a časem možná zkusím od autorky nějakou další ;-).
Kniha se mi nečetla dobře, psáno formou dopisu sestře mi hodně vadilo. Bylo to celé nějaké zmatené, občas jsem se ztrácela a závěr jsem už opravdu jen přetrpěla. Opravdu nic moc.
Za mě nic moc. Do čtení jsem se musela nutit a pořád jsem čekala, až se děj rozběhne. Možná ale, že jsem neměla ke čtení tu správnou náladu.
Štítky knihy
sebevražda vraždy Londýn detektivní a krimi romány sourozenci psychologické romány výzkum léků pátrání v minulosti rodinná tajemství
Autorovy další knížky
2016 | Dokonalé ticho |
2012 | Sestra |
2013 | V plamenech |
2021 | Tři hodiny |
2016 | Muž s absolutní pamětí / Slib pod jmelím / Dokonalé ticho / Kulka |
Kniha se mi četla velmi špatně, styl psaní mi bránil v orientaci v příběhu.