Sesuv noci
Jan Sojka
...Autor moc dobře ví, že nechce psát kýčovité básničky o vrnění kojence v kolíbce, ale spíše reflektuje některé důležité situace, které vyplývají z výchovy synů. Jeho básnické gesto často míří do budoucnosti, ve které naznačuje společně prožité situace, často se vžívá do dětské perspektivy, zejména v rovině významu objevování a náhody...... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2007 | Rok bez února |
2020 | Rodina a jiné regály |
2006 | Podzimní lidé |
2006 | Směr spánku |
2011 | V srpnové žízni |
Básně - meditace, jakoby vyseděné v tichu a přemýšlení (přemýšlení o světě světě, ne o básni - nejde o žádné intelektualizování). Nemám potřebu myslet na to, proč je báseň napsaná takto a takto, proč je právě takto dlouhá apod. Vše je jakoby na svém místě, žádný výrazový prostředek na sebe nestrhává pozornost, ale všechny slouží celku.
Jako když člověk, který je zvyklý hodně poslouchat (třeba v u stolu v hospodě) řekne pár vět a řekne jimi vše, co bylo třeba říct.
Každá báseň má v sobě něco překvapivého nebo objevného. Něco "vymeditovaného". Sojka nepíše báseň, nemá-li o čem. Respektive mluví, jen když má co říct.
K dokonalosti to nemá daleko, ke konci se kniha už bohužel začíná opakovat (cituji z různých básní: "mezi několika odchody / nemusí být žádný návrat"; "vrátit se znamená smrti předejít: / nikdy se nenarodit"; "možná se probudíme dřív / než usneme"; "třetí ty sám / dávno před narozením).
Ale to je za mě jen drobná vada.
Ještě bych zmínil prostě nádhernou výpravu knihy (ať už co do sazby či ilustrací).