Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537899/bmid_setkani-s-ramou-663773a779381.jpg
4
1122
1122
Jeden z nejslavnějších románů světové sci-fi od spisovatele a nositele titulu „Velmistra žánru science-fiction“, Arthura Charlese Clarka. Z vesmíru se postupně vynořuje obrovský objekt vážící miliardy tun, který astronomové pojmenují Ráma. Proniká nepředstavitelnou rychlostí sluneční soustavou a vesmírné sondy zjišťují, že se v žádném případě nejedná o přirozený objekt. Neuvěřitelné se stává skutkem a jak vědci, tak celé lidstvo se s nadšením i obavami připravují na setkání s vesmírnou lodí. Nikdo netuší, kdo a proč přichází. Odpověď čeká za dosud hermeticky uzavřenými poklopy Rámy. Sir Arthur Charles Clarke (1917 - 2008 Kolombo) Byl britský autor science fiction a vynálezce, nejvíce známý svým románem 2001: Vesmírná odysea. Společně s Robertem Heinleinem a Isaacem Asimovem byli nazýváni „Velkou trojkou science fiction“. Byl předním představitelem hard science fiction a technického optimismu. Počátky jeho díla jsou spojovány s obdobím Zlatého věku science fiction. Martin Myšička (1970) Je český divadelní a filmový herec. Od roku 1997 je stálým členem Dejvického divadla. V roce 1994 získal Cenu Alfréda Radoka Talent roku. V roce 2009 působil i jako režisér.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2022
,
Walker&Volf
Originální název:
Rendezvous with Rama, 1973
Interpreti: Martin Myšička
více info...
Přidat komentář
Vzrušenie z nepoznaného a fantastické objavy, kde nepotrebujete blastery "proklatě nízko". Poháňaní zvedavosťou z novoobjavených skutočností v medziach vedeckých možností. Je až zarážajúce, koľko vedeckých (fantastických) poznatkov vedel A. C. Clark podať civilne a nenásilnou formou aj čitateľovi už pred pol storočím. Prekvapením pre mňa bolo opísanie sexuality vo vesmíre - otvorene a pritom logicky. Smekám klobúk majstre!
Setkání s Rámou je oblíbená kniha mého kamaráda, který mi ji před skoro deseti lety nejdříve půjčil, aby mi ji později (při mém dlouhém čtení) ponechal. Dočetl jsem ji až dnes večer. Třeba že zbývalo posledních asi třicet stran (a pár kapitol), knihu jsem odložil a několik let jsem se k ní nevrátil. Dnes už víme, že se chystá její filmové zpracování (na které se zmíněný kamarád těší od dětství). I já jsem na toto zpracování velice zvědavý a těším se na něj, protože (a jsem si tím docela jist) moje představivost je daleko menší, než by si Ráma zasloužil. Čtení se mi zdálo víc technické a popisné. Děj byl pomalý a téměř bez akce. Toto jsou důvody, proč dávám tak nízké hodnocení. Kamarád to určitě vnímá jinak. (62%)
Bude to dlouhý a nicneříkající. Spíš dojmy než komentář. Nezdá se mi to zas tak dobrý. Jinak stačí tohle: Je to A. C. Clarke a s tím je nutné počítat. 80%
Je to stručný popis děje. V poslední době čtu beletrii, která má běžně nad 400 stran a přes 600 jich má taky dost. A tady? 168. Konec. Cože?! To bylo všechno?! (Nové vydání má 256 a to je pořád relativně málo.)
Extrémní stručnost je nejsilnější dojem. A pak popisný a od příběhu odtažitý styl psaní. Jako kdyby to byla nějaká technokratická úvaha a ne beletrie. Clarke se prakticky vůbec neobtěžoval s budováním atmosféry.
Jen stroze popisuje co se děje. Myšlenkové pochody a dialogy hlavních hrdinů se objevují útržkovitě. Naštěstí zhruba v polovině hlavní postavy zariskují a získá to napětí. Kniha je pak mnohem víc čtivá a děj konečně dostane spád.
Pak zariskují i vedlejší postavy a dostane to politický rozměr. Jenže tam chybí nějaká složitější zápletka. Nebo víc fyzikálních úvah. Nebo víc politiky. Nebo víc náboženství. Nebo víc čehokoli.
Až Clarke sdělil kompletní myšlenku, tak jednoduše skončil. Je to jako sledovat skvělý sci-fi film a náhle to hodinu přeskočí a přehraje se posledních 10 minut. Zajímavý nápad, ale větší literární ambice Clarke neměl.
Tahle nemám důvod číst to znovu. Ten příběh k tomu neláká. Končí to vtipnou pointou, ale tu už si budu pamatovat. Škoda že jsem to nečetl v mládí, kdy pracovala dětská fantazie.
Stručnost bývá pozitivní, ale musí to být aspoň v něčem celistvé. A to tady není. Kazí to pocit, že to není hotové. Proto těch 80%
Jedna z nejlepších knih A.C. Clarka, znova jsem si přečetl po letech - a pořád skvělé hard sci-fi. První a nejlepší kniha "Ráma" série, se skvělou atmosférou. Bohužel vše ostatní je dost mizérie, protože už to nepsal A.C. Clarke, ale (pravděpodobně) z větší části příšerný patlal Gentry Lee.
No, lepší než 2001 to rozhodně nebylo, ale ta neuvěřitelná epičnost z toho prostě stříká! Bohužel se mi to četlo docela blbě (možná překladem), ale nedokázal jsem se tak pestře soustředit víc než jednu stranu, což je fakt škoda.
Klasika, co by se měla ocitnout v seznamu přečtených knih každého fandy scifi.
Hard sci-fi a jedna ze dvou hlavních knih od Clarka. Každý, kdo má rád sci-fi by měl tuto knihu přečíst aspoň jednou. Poprvé jsem ji četl někdy před dvaceti lety, teď to bylo asi po páté a ten první wau efekt už tak nějak vyšuměl.
Ve 30. letech 22. století se ve Sluneční soustavě objeví tajemné těleso, které se ukáže jako vesmírná loď stará snad statisíce let. Lidstvo žije po celé kolonizované Sluneční soustavě a rozhodne se objekt, pojmenovaný Ráma, prozkoumat. Pozemská raketa přistává na obrovském Rámovi, nachází svět bez života, ale postupně se život v Rámovi probouzí. Lidé mají různé teorie, co se bude dít, Merkuřané se obávají a přichází s vlastním řešením.
Kniha je plná technických popisů, popisování gravitace, pólů, rovníku apod. Postavy jsou takové nudné, bez emocí. Ale to jsou téměř všechny postavy Clarkových většiny románů.
S odřenýma ušima dávám čtyři hvězdy a jdu se začíst do dalšího dílu série.
Jeden ze základních kamenů moderní sci-fi. Četl jsem již dávno, ale stále si pamatuji, jak mě přitahovala tajemná atmosféra příběhu, strach z neznáma, gradující napětí i technické popisy, které jsem si musel pročítat opakovaně, abych si to vůbec dokázal v hlavě představit. V mých osobních žebříčcích se tato kniha vždy umisťovala na nejvyšších příčkách a stavím ji výše než jiná Clarkova díla, včetně Vesmírné odysey.
LIDSTVO SE CHYSTALO UVÍTAT SVOU PRVNÍ NÁVŠTĚVU Z HVĚZD… Tak tohle není nic pro mě! Takový množství technickejch serepetiček… Já když čtu, tak fakt nechci přeměřovat působení gravitace, nebo počítat, kolik se odvede práce v kilogrammetrech. Tolik popisování viděnýho… Chápu, že Ráma je úkaz, ale mě to nebaví. Čekám, kdy jako se to rozjede, ale vono je to furt to samý. Často jsem se přistihl, že nedávám při čtení pozor (a ne, fakt jsem se nevracel zpět!). Pak jsem aspoň doufal, že třeba – víte jak je to bejvá v těch filmech, že přijdou poslední stránky a ty mě odrovnaj kurevskou pointou… A tady? – ty vole, vážně? A.Ch.Clarke má fajnovej styl psaní, ale já na tyhle serepetičky nemám buňky. P.S: Jestli tohle má zfilmovat rejža Duny (Denis Villeneuve), tak to mu fakt nezávidím…
Série o Ramovi je jeden z mála unikátů ve scifi literatuře. Do detailu promyšlená klasika s originálním a neohraným nápadem. Spolu se sériemi jako je Duna, Vesmírná odysea nebo Nadace patří k tomu nejlepšímu co kdy bylo v žánru napsáno.
Čtivé, tajuplné, s atmosférou. Ráma vylíčen perfektně, postavy a okolní meziplanetární dění už trochu plošeji.
Další dobrá kniha z éry dnes již "klasické" scifi. Samozřejmě se člověk musí trochu odprostit od faktu, že je kniha psána v roce 1973, takže "slyšet" cvakání tlačítka rec na kazetovém záznamníku, když kapitán Norton nahrává zprávy, je trochu úsměvné, ale jinak je to velmi nadčasová kniha. Až jsem měl někdy pocit, že z této knihy brali inspiraci tvůrci seriálu Invaze.
Dávám 5/6 hvězd.
Moc dobré, Clarke v nejlepší formě. No, další díly už byly jen dobré.
Asi to opsal od Součka, myslím. Z jeho staré povídky Válec... :-))
Ke sci-fi jsem si hledala cestu postupně, ale nyní mám myslím načteno velké množství velikánů tohoto žánru. Z různých knih, které nás zavedou do vzdálených světů a daleké budoucnosti, mám několik milovaných a Setkání s Rámou mezi ně patří ze 110 procent. Je to fascinující pohled na objevování záhad, které jsou mimo naše chápání. Moc bych si přála nějakou dokonalou filmovou adaptaci. Tato kniha si ji zaslouží. 5 hvězd z 5ti.
Asi už pomalu objevuji, který kousek žánru sci-fi mi tak nesedí. Tento.
Solaris, Rama...
A teď se teprve divím, jakto že se mi líbila Vzpomínka na Zemi.
Od Clarka se mi jiné věci líbily víc. Teda ty dvě, co jsem četla předtím.
Setkání s Rámou po 788:
Tak jenom pár pikošek:
- rok 2131 – bude tu opravdu povoleno meziplanetární mnohoženství?
- docela veselé je to upachtěné cestování uvnitř Rámy, na šlapacím ultralightu a na voru z barelů!
- Sir A.C. Clarke si v roce 1973 nedokázal představit to, co máme dnes: tedy dron s kamerou
- a k popukání je sabotážní akce s přeštípáním drátů na vražedné raketě s jadernou náloží, to je fakt návrat do 2. světové, kterou zažil u RAF
Ale dobrá story!
Ano, takhle má vypadat klasické sci-fi! Už dlouho nějaké dobré hledám a toto mě dostalo!
A. C. Clarke rozhodně ovládá schopnost vyprávět příběh. Vytvořil originální konflikt lidstva s neznámou formou života značně převyšující lidský intelekt a zároveň postavil člověka do pozice objevitele a tápajícího archeologa s omezeným časem. Člověk je najednou konfrontován se zajímavými morálními otázkami. Do čeho mohu zasáhnout?
Děj příběhu by se dal shrnout jednou větou, ale přesto je předkládán opravdu poutavě. Moc mě to bavilo (další díly proto radši nebudu ani zkoušet).
Skvělé sci-fi, kéž by takto vypadaly všechny. Místo to bylo až moc výpravné a popisující trochu moc do detailu motivace postav, ale to neubírá na skvělé kvalitě této knihy. Popis mimozemské rakety a dění ve vesmíru byl udělaný tak skvěle, že jsem si to dokázal do detailu představit.
Štítky knihy
vesmír mimozemské civilizace hard sci-fi Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) sci-fi Jupiter (literární cena)
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Starosvětské klasické sci-fi, které zaujme hlavně svým optimismem a s tím spojenou určitou naivitou. Jde tak o výlet do dob starých dobrých Star treků, kdy vesmír nebyl jen temným místem plným hrozeb a děsu, ale spíše místem naděje, objevů, krás či lepší a spravedlivější budoucnosti. Jak moc se sci-fi žánr změnil! Dnes takové humanistické, optimistické dílo aby člověk pohledal. Je to dobře? Nebo špatně? Po pravdě nevím. Co mi vadilo? Snad jen přílišná popisnost, s množství technických detailů, které jsem si dost dobře nedokázal představit. Což ale může vypovídat spíše o tom, že má fantazie je příliš omezená a nedostačující...