Severka
Nina Špitálníková
Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?... celý text
Přidat komentář


Ze zvědavosti jsem v knihovně titul otevřel a už jsem jej nepustil z rukou. Kdo je autorka jsem věděl, přesto Severka byla moje první kniha, kterou jsem od ní přečetl. Je na beletrii psaná netradičním stylem, ale když si pak na konci člověk uvědomí, že to není fikce, celkem to pochopí. Přiznám, že popis reálií v KLDR mne nijak nešokoval, spíše mne šokují čtenáři, kteří jsou z toho zděšení. To nečtou? Nesledují zprávy, nekoukají na reportáže? Děje se to na tolika místech světa Talibán, Islámský stát, Republika Kongo atd. Pocity hrdinky příběhu jsem celkem chápal. Sám si vzpomínám, jak jako student jsem pár měsíců po Listopadu 89 vyrazil do Británie a kdykoliv jsem při stopování řekl, že jsem z komunistického Československa, lidé se tvářili, jako bych prošel peklem, či holocaustem. Velký klad vidím především v nezaujatosti autorky. Napsala příběh (výpověď) dívky, která byla proti své vůli vytržena od rodiny a společnosti, kterou znala. A vhozena do „rajského“ světa, kde poprvé zažila ponížení, věznění, depresivní osamělost. Zlo nedělají systémy, zlo dělají lidé. Za mne jedna z nejzajímavějších knih roku 2023.


Špitálníková si schovala tento rozhovor na sepsání prvního románu a odklonila se od svých dřívějších knih.
Je znát, že není spisovatelka a občas jsou některé obraty fakt nešikovné, nelíbily se mi taky chyby v textu. Přesto se jí nedá upřít snaha a výsledek svou stavbou stojí za přečtení.
Příběh je někdy až trochu plytký a oproti dřívějším knihám mě to nakonec tolik nevzalo, ikdyž jsou některé popisy KLDR strašné. Svědectví od autorky ve mně ale vyvolalo daleko silnější emoce, možná tím, že předtím jsem nic takového nečetl, takže teď už chyběl takový ten wow efekt.
Pasáž s výpovědí jiné dívky z výchovných táborů mi přišla, že vyzněla mírně do ztracena.
Dal bych i 3/5, ale zaujala mě ta myšlenka závěru. Naše společnost taky není ideální a její konzum je přehnaný. Přesto je neospravedlnitelné, že v nějaké zemi jako KLDR se děje něco takového a děsí mě to. Chápu ale, že některým uprchlým Severokorejcům může přijít po prozření zavrženíhodná jedna i druhá strana.


Originální prostředí, originální děj, originální zpracování. Od autorky jsem nikdy před tím nic nečetla a jsem nadšená. Rozhodně si musím přečíst předchozí tituly a dozvědět se o severokorejském životě něco víc! Ani slovo ve výpovědích nebylo navíc, doufala jsem do poslední chvíle v jiné ukončení. Rozhodně na knihu nezapomenu.


Tahle kniha je moje první setkání s autorkou a hned říkám super! Životní podmínky v severní Korey jsou tak věrohodně vylíčeny, že není o čem pochybovat. Tamní lidé jiný život neznají, takže jim přijde normální dodržovat daná pravidla. Ale pro mě to bylo něco naprosto nepředstavitelného. Ale ono se to fakt děje - tím hůř se to chápe. Není to lehké čtení, ale je dobře, že takové knihy vznikají a my si je můžeme přečíst.


Na knihu jsem se hodně těšila už od vydání Svědectví. Kniha byla trošku zklamání, hlavně protože jsem čekala více informací o životě protagonistky. Nelíbil se mi také styl - místy se jednalo o přepis rozhovoru, následovala pasáž z koncentračního tábora zakončená autentickým vyprávěním ze života na Jihu. Konkrétně kapitola z koncentračního tábora mi tam nejvíce nesedla. Jinak se určitě jedná o zajímavé čtení, které člověka nutí k velké sebereflexi a v neposlední řadě také k vděku za svobodu, která rozhodně není samozřejmostí. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale podruhé ji asi číst nepotřebuji.


Četla jsem všechny knihy od autorky. Proto mne Severka neohromila tolik jako svědectví. Děj byl zajímavý, jazyk a struktura knihy už byla tedy trochu slabší, ale autorku velice obdivuji a věřím, že není zas tak lehké napsat knihu, když k tomu nemáte vystudovaný potřebný obor.


Za mě je tato kniha obdivuhodná. Doporučila mi ji stará známá a musím říct, že i když je to mimo moje zájmy a zaměření, knihu jsem četla s úžasem a otevřenými ústy. Obsah knihy je dechberoucí, ale styl psaní mi moc nevyhovoval, nevím čím to bylo. Ale na druhou stranu cílem nebyl čtenářský prožitek, ale předání informací.


Severka se mi četla velmi dobře. Graficky je moc pěkně zpracovaná a členění textu mi přišlo přinejmenším originální. Na druhou stranu mi ale samotný příběh nepřišel natolik strhující, abych si na knihu za nějaký čas vzpomněl. Je málo zajímavý na to, aby ze Severky udělal skvělou beletrii. Zároveň ani není zcela autentický, pouze inspirovaný skutečným člověkem, aby dal knize nálepku "Toto se opravdu stalo" a přidal tím spousty, spousty plusových bodů. Za mě bohužel slabší čtyři hvězdičky.


Téma velice zajímavé, zpracování už slabší. Víc se mi líbila kniha Svědectví o životě v KLDR, kde se jednalo výhradně o rozhovory.


Hrůzně znepokojivé nahlédnutí do mysli další jedné totalitou zpustošené bytosti... bytosti, která dala pojmu "oběť režimu" zase trochu jiný rozměr... veliké díky za tak moc intenzivní vykřičník čeho všeho je nemocný svět stále ještě schopen... mašinérie nekonečné krutosti... to snad ani mozek normálního smrtelníka hovícího si v pohodlí svobodného gauče nemůže nikdy pochopit... NICMÉNĚ... zvláštně volená slova... občasná zmatečnost textu... je mi líto, ale tohle všechno bohužel narušovalo moji pozornost, kterou by si tenhle příběh úplně nejvíc zasloužil... škoda!


Tak moje hodnocení nesouzní s většinovým nadšením. Jak mě nadchly první dvě autorčiny knihy, tato mě zklamala. Hlavně v první polovině knihy hodně kostrbatý jazyk, zvláštní šroubovitá souvětí, sem tam chyby... bylo trochu fuška tohle skousnout a číst dál. Ač druhá polovina byla čtivější, celkově mi styl nesedl. Určitě je dobře, že kniha vznikla, ale rozhovory nebo celkově reportážní pojetí autorce určitě sedí lépe.


Přečteno jedním dechem a mrazením v zádech. Nevěděla jsem, co mám od románu čekat, ale neskutečně mě kniha překvapila svým spádem celého děje.
Velmi se mi líbilo, že se autorka nebála poukázat na trochu jinou stranu KLDR a to konkrétně na vyšší vrstvu, která se má v porovnání s ostatními "jako prase v žitě" byť každý nese nějaké následky.
Rozhodně mi celé téma zůstane ještě dlouho v hlavě a budu o něm přemýšlet.


Od autorky jsem už četl předcházející knihy – MEZI DVĚMA KIMY: NA STUDIÍCH V KLDR a SVĚDECTVÍ O ŽIVOTĚ V KLDR. Obě knihy se mi líbily.
Kniha SEVERKA je prvním autorčiným románem. Hlavní postavou je mladá žena RI JO-ČONG, která žije v Jižní Koreji, ale narodila se v Severní Koreji. V románu jsou zobrazeny její vzpomínky ze Severní Koreje a také to, jakých přešlapů se dopustila. RI JO-ČONG se obrací na čtenáře, aby si její výpověď pozorně přečetli a stali se jejími soudci a zhodnotili, jaký trest by si zasloužila.
V románu máme zobrazen průběh pracovního dne v Severní Koreji pohledem RI JO-ČONG. Nachází se zde také hodně otázek a odpovědí. Dočteme se o pracovních táborech v Severní Koreji a také o životě v Jižní Koreji.
V knize se nachází hodně smutných událostí. V knize nastane zvrat, který jsem nečekal a závěr knihy byl pro mě překvapivý. Číst o Severní Koreji je vždy mrazivé a smutné. Čtenář se může při četbě knihy nad hodně věcmi zamyslet.
Kniha rozhodně stojí za přečtení. Knihu jsem přečetl na jedno posezení. Kniha se čte sama.
Kniha má pěknou obálku a je pěkně graficky zpracovaná.


Tuhle knihu není pro mne snadné hodnotit. Byť se jedná o beletrii, je to stále založené na reálných osudech jednoho konkrétního člověka, jehož činy je snadné odsoudit. Ale když si člověk dá tu práci a snaží se opravdu zamyslet nad předloženým příběhem, ukazuje se, že nic není tak černobílé. Vlastně mi té hlavní hrdinky bylo svým způsobem líto. Neumím si představit, jak náročné musí být vymanit se z toho prostředí, když v tom člověk od mala vyrůstá a od mala je zpracováván k obrazu strany a vůdců. Ten výplach mozku, jak to tu na mne působilo, je tak silný, že si to vlastně možná leckdo z nás neumí ani představit.
Leckdo se může ptát "A proč se tomu režimu lidé v KLDR nepostaví?". Po přečtení téhle knihy si kladu otázku "A lze to vůbec, když ta propaganda je tak silná a člověka bombarduje takřka od narození a úplně všude?. Když ti lidé nemají možnost udělat si realistický obrázek a s odstupem hodnotit, co se v KLDR děje?"
Je to hodně silné čtení, které jsem si musela dávkovat. Protože ta realita je prostě strašidelná, že z toho fakt mrazí. Každopádně tuto knihu považuji za důležité svědectví - je dobře, že to vyšlo a že se to dostává do povědomí čtenářů. Pokud vás aspoň trochu zajímá, co se děje na opačném konci světa, tohle moc doporučuji, jakožto i další knihy od autorky.
Nevím, člověk si u toho tak nějak uvědomí, že se tady u nás v Čechách nemáme zas tak špatně, i když si každou chvíli furt někdo stěžuje.
Štítky knihy
totalitní stát útěk Severní Korea rodina totalitní režimy ideologie nový začátek podle skutečných událostí osud české rományAutorovy další knížky
2020 | ![]() |
2023 | ![]() |
2017 | ![]() |
2014 | ![]() |
2022 | ![]() |
šlo to.