Severka
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520778/bmid_severka-653a3517b7a10.png
4
1155
1155
Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?... celý text
Přidat komentář
Prvních asi padesát stran mě vůbec nebavilo. Taky mi nesedl mozaikovitý styl psaní, příliš střípkovitá kompozice.
Přesto je to pro mě počin roku. Nejde jen o to, že je to velmi silný příběh - to se od tématu právem očekává. Ani tolik nejde o výborný jazyk, který mě u autorky mile překvapil - tak obratné malování slovy jsem od autorky nečekala.
Mnohem důležitější je, jak moc příběh nabourává systém přesvědčení čtenáře. Všichni víme, že systém v severní Koreji je nelidský. Ale číst o tom, jak severokorejce připadá nelidský systém ve svobodné zemi, to je úplně jiná zkušenost. A samozřejmě, že je na tom velký kus pravdy. Globalizovaný svět je nestálý, anonymní, nejistý, mechanický, složitý, člověk se v něm snadno cítí vykořeněně. Po popisu toho, jak nedůstojně se s lidmi zachází v KLDR, čekáme, že v té jižní člověk dojde vytouženého klidu. Jenže nedůstojné zacházení, nesvobodu a nemožnost být sám sebou člověk zažije i tam.
Samozřejmě se cítím provinile, když mám podobné myšlenky. A je dobře, že se tak cítím. Nikdo by nechtěl žít v tak kruté totalitě, nikdo by neměl být obětí zrůdného režimu. Jde jen o to, že je obrázek světa mnohem komplexnější, než si v běžném životě přiznáváme. A já ze srdce děkuji za knihy, jako je Severka, které na to tak silně poukazují.
Smutné. Vůbec nemohu soudit a ani nechci. Mohu jen napsat, že život si nevybírá, kde se narodíte. Je mi líto hlavní hrdinky a díky minulým knihám paní spisovatelky jsem věděla do čeho jdu, ale i tak mě to zase velmi zasáhlo.
(SPOILER) Četla jsem i předchozí knihy autorky, ale tady jsem si v půlce musela dát pauzu a vše zpracovat (jako mámu dvou dětí mě pasáž před prostředním předělem úplně psychicky rozložila). Neuvěřitelně silný příběh, zpočátku jsem si těžce zvykala na změny ve stylu vyprávění, ale nakonec to do sebe vše perfektně zapadá!
Od autorky jsem přečetla všechny předchozí knihy, takže jsem se na Severku opravdu těšila. Kniha se pohybuje na pomezí beletrie a reportáže, což je určitě zajímavý formát. Děj opět velmi silný, nutí k zamyšlení a to nejen během čtení, ale i když knihu odložíte. Další skvělý počin autorky.
Od autorky jsem četla již dvě knihy, takhle byla taková jiná. Původně jsem ji ani číst nechtěla, ale asi jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Čekala jsem od toho trochu víc, je vidět, že to je autorky první román. Škoda, myslím si, že příběh je silný a šlo by jej zpracovat lépe, aby to člověka vtáhlo do děje a probudilo emoce. S touto Severokorejkou se mi víc líbil rozhovor v 2. knize.
Je to už moje třetí kniha od autorky a musím hodnotit kladně její záměr sepsat román. Téma je samozřejmě zajímavé a téměř nepředstavitelné. Vyprávění z různých perspektiv a neustálé vracení do minulosti mě zezačátku trochu mátlo, ale výsledek byl nakonec moc fajn. Jde vidět, že autorka nemá s romány zkušenost, ale to nic neubírá na autentičnosti a závažnosti tématu. Závěr byl pro mě překvapením, nečekala jsem to. Celkově hodnotím kladně a určitě stojí za přečtení.
(SPOILER) Zase velmi citlivě zpracované téma, o kterém se zřejmě nemluví úplně lehce. Knihy paní špitálníkové mají přesah, troufnu si tvrdit že nikdo jiný z České republiky o KLDR nepíše. Konec smutný ale očekávaný, tato kniha ve mně bude rezonovat hodně dlouho.
Dlouho jsem uvažovala, jak začnu a už vím. Občas jsem si říkala, že vlastně nemám nějak vyhraněný styl, co čtu a čím se v knihách zabývám. A trošku mě to trápilo, když kolem mne každý vykládá o historických příbězích (nebaví mě to), o tématu 2. světové války (četla jsem, viděla filmy, stačí mi to, nepotřebuju číst kvanta o těchto hrůzách) a nebo třeba literaturu faktu. Prostě nijak nevyhraněná čtenářka.
Až přišla Nina Špitálníková se svým Svědectvím. Začlo mě to zajímat, protože u nás komunismus byl velmi silný a zdánlivě neporazitelný. Tolik společných rysů má tento režim v obou zemích a to mne zajímalo.
Říkám si, že u nás "naštěstí" to nedošlo do tohoto stavu, ale věřím, že nechybělo málo.
Prostě přiznávám na rovinu, že mne toto téma fascinuje a zároveň děsí. Našla jsem své téma, ale je mi z něj smutno.
Tato kniha je výborná v tom, že je vyprávěna z perspektivy slečny, která neznala nic jiného než tento systém a měla "štěstí", že byla v té lepší vrstvě, kde měla určité vymoženosti. V nevědomosti a v přesvědčení, že to tak má být, páchala svými svědectvími a sdělováním informací zlo, které režim šíří po celé zemi.
Je dobře, že popsala celou tu cestu, protože tak jsme mohli nahlédnout do smýšlení tamějších lidí. Neodsuzujete ji zcela, protože nevěděla, že její jednání ubližuje, zároveň však cítíte, že ve svém nitru ona sama ví, že je něco špatně.
Když dostane šanci díky svému tatínkovi, aby unikla stále trvajícímu nebezpečí, že udělá chybu a oni ji popraví, tak tomu moc nerozumí.
A nerozumí novému světu v Jižní Korei. Ač se oni snaží jí pomoct a najít svobodu, tak tu vnitřní svobodu a volné jednání ji už v Severní Korei vzali a nešlo to napravit. Bohužel.
Tvrdá cesta za svobodným životem, který Severka nedokázala vstřebat.
Za mne výborně napsaná kniha.
Severka je originální výpověď životního osudu mladé ženy, která se na prahu dospělosti ocitá v úplně odlišném režimu než dosud. Rozhodně kniha k zamyšlení.
Román? Mohl by být, a vynikající, díky tak silnému tématu. To by ovšem autorka musela zvolit jiné zpracování a prostředky. Promarněná šance.
Oproti předchozím svědectvím se zde zpovídá vysoce postavená osoba, která měla přímý vliv na ty méně šťastné, aniž by si to kolikrát vůbec uvědomovala. Je zajímavé sledovat její nedobrovolný střet s realitou a následnou vinou. A přestože působí Severka jako dokonalý prototyp věrné soudružky (a to i povahou), tak se nemusí jednat o špatného člověka
Ze zvědavosti jsem v knihovně titul otevřel a už jsem jej nepustil z rukou. Kdo je autorka jsem věděl, přesto Severka byla moje první kniha, kterou jsem od ní přečetl. Je na beletrii psaná netradičním stylem, ale když si pak na konci člověk uvědomí, že to není fikce, celkem to pochopí. Přiznám, že popis reálií v KLDR mne nijak nešokoval, spíše mne šokují čtenáři, kteří jsou z toho zděšení. To nečtou? Nesledují zprávy, nekoukají na reportáže? Děje se to na tolika místech světa Talibán, Islámský stát, Republika Kongo atd. Pocity hrdinky příběhu jsem celkem chápal. Sám si vzpomínám, jak jako student jsem pár měsíců po Listopadu 89 vyrazil do Británie a kdykoliv jsem při stopování řekl, že jsem z komunistického Československa, lidé se tvářili, jako bych prošel peklem, či holocaustem. Velký klad vidím především v nezaujatosti autorky. Napsala příběh (výpověď) dívky, která byla proti své vůli vytržena od rodiny a společnosti, kterou znala. A vhozena do „rajského“ světa, kde poprvé zažila ponížení, věznění, depresivní osamělost. Zlo nedělají systémy, zlo dělají lidé. Za mne jedna z nejzajímavějších knih roku 2023.
Špitálníková si schovala tento rozhovor na sepsání prvního románu a odklonila se od svých dřívějších knih.
Je znát, že není spisovatelka a občas jsou některé obraty fakt nešikovné, nelíbily se mi taky chyby v textu. Přesto se jí nedá upřít snaha a výsledek svou stavbou stojí za přečtení.
Příběh je někdy až trochu plytký a oproti dřívějším knihám mě to nakonec tolik nevzalo, ikdyž jsou některé popisy KLDR strašné. Svědectví od autorky ve mně ale vyvolalo daleko silnější emoce, možná tím, že předtím jsem nic takového nečetl, takže teď už chyběl takový ten wow efekt.
Pasáž s výpovědí jiné dívky z výchovných táborů mi přišla, že vyzněla mírně do ztracena.
Dal bych i 3/5, ale zaujala mě ta myšlenka závěru. Naše společnost taky není ideální a její konzum je přehnaný. Přesto je neospravedlnitelné, že v nějaké zemi jako KLDR se děje něco takového a děsí mě to. Chápu ale, že některým uprchlým Severokorejcům může přijít po prozření zavrženíhodná jedna i druhá strana.
Originální prostředí, originální děj, originální zpracování. Od autorky jsem nikdy před tím nic nečetla a jsem nadšená. Rozhodně si musím přečíst předchozí tituly a dozvědět se o severokorejském životě něco víc! Ani slovo ve výpovědích nebylo navíc, doufala jsem do poslední chvíle v jiné ukončení. Rozhodně na knihu nezapomenu.
Tahle kniha je moje první setkání s autorkou a hned říkám super! Životní podmínky v severní Korey jsou tak věrohodně vylíčeny, že není o čem pochybovat. Tamní lidé jiný život neznají, takže jim přijde normální dodržovat daná pravidla. Ale pro mě to bylo něco naprosto nepředstavitelného. Ale ono se to fakt děje - tím hůř se to chápe. Není to lehké čtení, ale je dobře, že takové knihy vznikají a my si je můžeme přečíst.
Na knihu jsem se hodně těšila už od vydání Svědectví. Kniha byla trošku zklamání, hlavně protože jsem čekala více informací o životě protagonistky. Nelíbil se mi také styl - místy se jednalo o přepis rozhovoru, následovala pasáž z koncentračního tábora zakončená autentickým vyprávěním ze života na Jihu. Konkrétně kapitola z koncentračního tábora mi tam nejvíce nesedla. Jinak se určitě jedná o zajímavé čtení, které člověka nutí k velké sebereflexi a v neposlední řadě také k vděku za svobodu, která rozhodně není samozřejmostí. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale podruhé ji asi číst nepotřebuji.
Štítky knihy
totalitní stát útěk Severní Korea rodina totalitní režimy ideologie nový začátek podle skutečných událostí osud české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Nemůžu se z té knihy tak nějak vzpamatovat a dostat. Je to psáno jednak velmi dobře, taky se mi líbí, jak se tam až během xx stránek dostala ke slovu autorka - podle popisu je jasný, že je to ona... popis korejských reálií včetně těch nejhorších, sugestivní popis pobytu v lágru i v žití, které je taky lágrem... a konec... ten konec, ten je ze všeho nejlepší. Leží mi stále v hlavě slova o kafi a životě... kolik a za co... Mám sice raději optimistické a odlehčené knihy, takže původně bych si tuto knihu pro sebe opravdu nekoupila, Severka je z jiného rance - na počátku jsem ji koupila dceři k Ježíšku, ale poté jsem se od knihy neodtrhla celého 25tého... Doporučuju. Ano.