Severka
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538479/bmid_severka-66461d5a74bd8.jpg
4
1205
1205
Příběh dívky z rodiny vysoce postaveného severokorejského funkcionáře v knize kontrastuje s příběhem jiné dívky. Tu režim za chování, které je v západním světě zcela běžné, poslal do pracovního tábora. Setkává se v něm s nepředstavitelnou brutalitou dozorců a životními podmínkami, v nichž se pro mnohé z odsouzených stává smrt kýženým vykoupením. Autorka do románu zakomponovala také autentické rozhovory, které literární fikci dávají pevnou faktickou základnu. Vzniká tak literární tvar, který přibližuje nelítostný a striktně hierarchický severokorejský režim očima lidí z opačných konců společenského žebříčku. Vychází však z autentických příběhů, které Nina Špitálníková vyslechla od uprchlíků, když s nimi vedla v Jižní Koreji rozhovory. Severka je tak vlastně dokufikcí. Na základě reálných příběhů klade hlubší otázky po nevyhnutelnosti osudu člověka, který se narodil do prostředí svázaného striktními pravidly, do rodiny, která byla důležitou součástí totalitního systému. Součástkou, bez níž by systém nemohl fungovat. Když ideologický „guláš“ snídáte, obědváte i večeříte už od raného dětství, zůstane vám jeho chuť na patře ještě dlouhá léta. Může takový člověk v životě někdy najít svobodu?... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2024
,
Radioservis
Interpreti: Dagmar Křížová , Štěpánka Romová , Viktor Kuzník , Barbora Goldmannová , Ondřej Dvořáček , Petr Kubes , Martin Siničák , Šárka Šildová
více info...
Přidat komentář
Syrové nepřikrášlené svědectví o tom, jak dokáže diktátorský režim stvořit … vlastně co chce. Mrazivé čtení (poslech v mém případě), u kterého kroutíte hlavou a nechápete, jak je možné mít takovou moc nad lidmi, tak propracovaný systém absolutna, a být tak vzdálen realitě, kterou žijete vy sami. Velmi poučné, děsivé …
Čtení to asi není pro každého čte se to jedním dechem a se sebezapřením. Měla jsem chuť knihu odložit. Hodně syrové a nutí k zamyšlení ale pochopit se to asi nedá! Vymyká se to čemukoliv z normálního života, líbilo se mi srovnání režimů každý něco vnucuje!
Tak tohle byla síla. Ninu sleduji už velmi dlouho, ale nikdy by mě nenapadlo, že dokáže napsat až takto surovou knihu bez pozlátka a ještě z reálného příběhu. Jedinou trhlinkou pro mě byla pasáž kde probíhal rozhovor mezi Ninou a Severkou, vytrhlo mě to z daného románu a chvíle, ale zase si ale říkám, že to bylo potřeba, protože daný příběh je z větší nebo menší části skutečný. Možná by to zde však mohlo být použito ještě jednou...nevím...Co mě nejvíce dostávalo byly pasáže psané "otcem"...to jsem musela knihu několikrát odložit...vlastně pokaždé, když se objevila kurzíva.
(SPOILER)
Ninu Špitálnikovou jsem znala jako spisovatelku uz docela dlouho, ale poprvé jsem ji viděla teprve nedávno v Hyde Park Civilizace, a před pár dny jsem dostala od dcery k narozeninám její Severku, na kterou jsem se chystala už od přečtení Svědectví o životě v KLDR. A tenhle příběh mě zasáhl snad ještě víc než dokumentární Svědectví. Severka dobře ukazuje, že to, jak je severokorejsky režim zvrácený, je tak zřejmé zvenku, ale přitom tak těžko rozpoznatelné zevnitř, kde jsou Severokorejci už od útlého věku vychováváni v bezmezně víře ve své "bohy" a k naprosté poslušnosti. Proto mě pozitivně překvapilo, že v rozhovoru s Aktuálně.cz z října minuleho roku autorka uvádí, že se ta neochvějná víra u mladší generace už pomalu vytrácí. Z knížky to tak nevyznělo, spíš naopak. A prozření hlavní hrdinky tak bylo hodně náročné, bolestné a fatální.
"...Slibuji před svými druhy, že budu pracovat, učit se a žít..., abych byl dobrým občanem své milované vlasti..."
Nepřipomíná Vám to něco?
"Drahý vůdce podle vyprávění ve třech týdnech chodil a v osmi už plynule mluvil; můj bratr v jeho věku jen bezduše koukal, slintal, sám se ani nepřevalil a k nějaké příčetnosti měl hodně daleko."
"Smrt Kim Čong-ila zaskočila svět.
The Guardian"
"...Neochránil jsem Tě. Nebo jsem Tě chránil tak moc, že jsem před Tebou celé ty roky zatajoval pravdu.
Teď ji snad znáš.
Snad ji dovedeš přijmout.
Buď silná, statečná, statečnější než já.
Milují Tě z celého srdce.
Táta"
"Až jednou přijdeš na toto místo ,
tvé tělo padne k zemi.
La, La, La..."
S knížkou jsem měla tu čest v její audio podobě (kterou mimochodem zcela doporučuji). Jelikož se jedná o náročnější téma, nejspíše je právě audio podoba schůdnější.
S tématem Severní Koreji zpracovaným knihou jsem se setkala poprvé a byla jsem tedy naprosto o(c)hromena. Pokud s politickou situací tohoto místa nejste příliš obeznámeni, stejně jako jsem nebyla já, rozhodně si před čtením/poslechem Severky nic nezjišťujte. Dojem z knížky bude o to silnější.
Těžké a smutné čtení, tak jako se mnohokrát v historii stalo a stále děje, ukázka toho, jak režim vychovává od dítka, člověk si osvojuje určité chování a považuje jej jako standard. Pro mě těžko představitelný život v KLDR, konec mě dostal. Hlavní hrdinky mi bylo moc líto.
Příběh je to opravdu silný a závěr mě hodně sebral, nicméně celková forma byla poněkud zvláštní. Nesedlo mi nenadálé přecházení z přímého vypravěče do autorského vypravěče a míchání rozhovorů, dost mi to kazilo příběh. A hlavně to bylo docela úsečné a dost otázek zůstalo nezodpovězených, tím to pro mě bylo zklamáním.
Těžko uvěřit, že se něco takového dělo. A děje? Podobně jako v historii v jiných zemích. Strašné. V řadě knih je popsáno fungování svk režimu s novými a novými detaily. Závěru se vůbec nedivím. Toto zažít, se prostě nedá překonat.
(SPOILER)
(10/10, přidávám do Doporučených, protože bych to stejně jako 1984 nebo 451 stupňů Fahreiheita dal do nějaké doporučené četby třeba na školách)
„Při oprašování portrétu vůdce spadl soudružce portrét na zem a rozbilo se krycí sklo. Svůj prohřešek nepřiznala. Chybovat je lidské, ale nepřiznat se, to je nepřípustné.“
„Při rozcvičce se student opakovaně neuklonil soše vůdce a na výzvy soudružky reagoval výmluvou, že ho bolí záda. O přestávce však nebylo po bolesti ani stopy. Lež není možné tolerovat!“
„Opakuju, že jsem vždy jednala v zájmu spravedlnosti, kterou mi vštěpovali.“
Povědomí o dění v Severní Koreji nějaké mám, ale stejně se mnou tahle kniha pěkně zamávala. Zažíval jsem podobné pocity zhnusení jako u 1984, jenže tohle není fikce, ale příšerná realita. O knize jsem předem nic nevěděl, a tak mě překvapilo, že hlavní hrdinka (nebo spíše antihrdinka?) není klasická uprchlice – ale dívka z „lepší“ rodiny, která se neměla až tak zle a útěk jí bez jejího vědomí zařídil otec. Do té doby však byla přisluhovačkou režimu a udávala lidi za věci popsané výše. Druhým překvapením byl přístup jihokorejské strany k uprchlíkům a to, jak jí vnucovali, aby se prezentovala nějakým smyšleným tragickým příběhem, protože by jí společnost neodpustila, čím byla.
Ano, její udání dost pravděpodobně vedly ke zničení života velkého počtu lidí, ale nedokázal jsem se přinutit ji nenávidět a odsuzovat. Dělala prostě to, k čemu ji celý život vedl ten zrůdný režim, a neměla pocit, že dělá něco špatného. Může snad někdo s jistotou říci, že pokud by vyrůstal ve stejném prostředí, choval by se jinak? Ten pozdější střet s realitou a výčitky svědomí musely být strašné a potvrzuje to i závěr příběhu, který mě emočně úplně rozbil.
Ač tedy kapitola z tábora a dopisy od otce byly fikce, pochybuji, že by si autorka ty podmínky jen tak vycucala z prstu a nenapsala tam to, co by mohlo odpovídat realitě. Navíc to dobře doplnilo příběh, aby čtenář viděl, kam až ta udání mohla vést. U dopisů otce si říkám, že to tak nějak mohlo být, ale možná bych je vynechal – právě ta realita, že přesně nevíme, proč se tak rozhodl, a že se to nikdy nedověděla ani dcera, které se v jedné chvíli obrátil život vzhůru nohama a neměla už možnost se s rodinou jakkoli spojit, je to děsivé. A je to další věc, co láme srdce – co asi musel obětovat a riskovat, aby Ri Jŏ-čŏng měla naději na lepší život, a jak to nakonec dopadlo – nikdo jí vlastně nepomohl se vyrovnat sama se sebou a na všechno byla sama. Na osudy zbytku rodiny, pokud byl tento celý plán odhalen, snad raději nechci ani myslet…
Ač se tedy jedná o hrozný a smutný příběh, doporučuji přečíst.
Otevřené svědectví života v Koreji, avšak v románovém zpracování. Hl. hrdinka žije do svých 17 let v Severní Koreji, v prominentní rodině a je zcela oddána severokorejskému režimu. Vlivem určitých okolností se ocitá v Jižní Koreji a postupně se snaží zařadit do "normálního" života. Dokáže to? Bude schopna žít bez svých nejbližších, bez všeho, co je do ní vštěpováno od útlého dětství? Zajímavý vhled do jejího života, do jejích myšlenek, do neustálého obviňování sama sebe, do snahy stát se někým úplně jiným a začít žít jinak a s novou identitou. Dokáže to?
Závěr knihy přináší rovněž dopisy od jejího otce, který se rozhodl udělat pro svou dceru to, co považoval za nejlepší. Věří, že je dcera silná, bolest překoná a prožije svůj život svobodně...
Příběh, který zanechá v člověku zvláštní smutek a myšlenky, které se dostávají hluboko pod povrch vnímání světa.
Knihu jsem poslouchala jako dramatizaci na českém rozhlase. Je velice dobře zpracovaná. Jedná se o beletrii, přesto opět ukazuje život v Severní Koreji . Za sebe musím říct, že kniha mnou otřásla víc než Svědectví o životě v KLDR.
Jedná se o příběh mladé dívky, která se narodila v Severní Koreji do prominentní rodiny. Příběh ukazuje její život , vzdělávání a myšlení, které je jí vštěpováno od útlého dětství.
Jedná se o krutý příběh , velice smutný a depresivní, založený na skutečnosti, která se stále děje.
Román je napsán velmi čtivě, nejde se od děje odtrhnout, a zanechal ve mě mnoho otázek k zamyšlení.
No já teda nevím……přečtu si ještě jednu knihu od Niny Špitálníkové a uvidím. Já mám rozporuplné hodnocení, jaksi zvláštně napsané. Asi jsem pochopila, co tím autorka chce sdělit, ale ta forma je opravdu trošku zvláštní.
Já tedy neustále váhám jaké hodnocení knize dát. Ninu Špitálníkovou mám moc ráda. Viděla jsem s ní spoustu rozhovorů a působí na mě jako opravdu silná osobnost. Na Severku jsem se moc těšila, ale...
Je to napsané strašně neucelým stylem. Je to sice opravdu čtivé, napsané s lehkostí a bez zbytečných popisů okolo, ale ten způsob jak se zde dohromady motá formát rozhovoru a pak klasicky vyprávěný příběh, to mě prostě místy štvalo.
Příběh sám o sobě je poutavý, knihu jsem nemohla odložit a přečetla ji doslova za pár hodin. Přiznám se, že představit si život v KLDR je pro mě opravdu těžké i po přečtení této knihy.
Kdyby celkový text vyzníval trochu celistvěji, bylo by to za mě na plný počet hvězd. Ale to je spíš jen nějaká moje posedlost, mít knihu hezky rozčleněnou do úhledných kapitol :)
Co ještě musím vyzdvihnout je grafické zpracování obálky! Ta je perfektní!
Další kniha od této autorky. S počátku to bylo velice zajímavé, ale nyní mi to přijde jako vyprávění o osudu další rodiny o které autorka získala informace. A vzhledem k tomu, že je to již má třetí kniha od Niny Špitálníkové, dá se říci, že je to dosti podobné.
Spíše je však zarážející, že celý svět ví o útlaku a násilí v této zemi, ale jen se o tom šeptá.
I když se mi kniha celkově líbila (pokud se to vůbec o příběhu s tímto tématem dá říct), měla jsem od ní trochu jiná očekávání, jelikož mi forma knihy román moc nepřipomínala. Chápu, že autorka čerpala z reálného rozhovoru, takže byla limitována informacemi, které získala, ale i tak mi přišlo, že byla v knize nakousnuta velmi zajímavá témata, u kterých pak bohužel nebyl využit jejich potenciál.
Na druhou stranu se ale jedná o velmi zajímavý a tragický příběh, který je unikátní už právě díky tomu, že hlavní protagonistka žila v KLDR v privilegované rodině a měla se vlastně (minimálně jí to tak připadalo) dobře. Probouzela ve mně velmi zajímavé otázky ohledně zodpovědnosti a morálky, což bylo podle mě i záměrem knihy. I když se nejedná vyloženě o román, knihu rozhodně doporučuji.
Po rozhovorech z KLDR jsem měla od knihy asi obrovská očekávání a proto jsem byla trochu zklamaná. V knížce pro mě bohužel nezaznělo nic moc nového a nějak mi nesedla ani forma zpracování.
Konec knihy mě celkem rozsekal, byť to k němu pomalu směřovalo. Velmi působivé byly analogie osudů a pocitů vězenkyně Kim Čog-U a hlavní hrdinky Ri Jon-Čong, byť pochopitelně v jiných kulisách. Ani po přečtení Svědectví o životě v KLDR jsem si neuměl představit míru indoktrinace dětí, kdy osobnost a osudy Vůdce nahrazují náboženství, mytologii i lidovou slovesnost. Moc drsná a potřebná kniha...
Nina je fantastická autorka. Téma KLDR dokáže uchopit z mnoha úhlů, takže i mysl čtenáře prochází značným vývojem. Severka je jednou z několika málo knih, které s vámi budou i dále po přečtení...
Vlastně nemám slov. Kniha velmi promyšleně zpracovává téma zivota v KLDR. Ukazuje i to, že svět není černobílý a někdy je obtížné zjistit co je ta pravda. Dlouho jsem nečetla takhle kvalitní knihu.
Štítky knihy
totalitní stát útěk Severní Korea rodina totalitní režimy ideologie nový začátek podle skutečných událostí osud české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Tahle knížka ve mně vyvolala mnoho pocitů, ať už obsahem, tak i formou. Ze začátku jsem se nemohla vůbec začíst, nějak mi neseděl styl psaní ani zpracování...Po nějaké době jsem si nejspíš zvykla a bylo to lepší. Co se týče obsahu, tak nějak jsem předem tušila, jelikož už jsem od autorky četla Svědectví o životě v KLDR. Nebyl to pro mně tudíž takový šok, ale samozřejmě je to velice smutné, děsivé. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o beletrii, hodnotím to i z hlediska příběhu jako takového, a tam mi zkrátka něco chybělo, nedokážu však říct co. Z knížky jsem tedy trochu rozpačitá, ale ve finále jako celek mě to bavilo a bylo to zase něco jiného, než běžně čtu.