Severská mytológia
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379076/mid_severska-mytologia-Zsq-379076.png
4
1511
1511
Neil Gaiman sa pri písaní už dlho inšpiruje dávnymi príbehmi a mýtmi. Pri tejto knihe však obrátil pozornosť priamo na ich zdroj a bravúrne spracoval veľké ságy ďalekého severu. Verne opisuje panteón hlavných nordických bohov: Odina, najvyššieho z najvyšších, jeho syna Thora, neuveriteľne silného, no nie najmúdrejšieho, a Lokiho, syna obra, Odinovho pokrvného brata, švindliara a neprekonateľného manipulátora. Gaiman všetky dávne príbehy spracoval do románu a ten sa začína zrodom deviatich bájnych svetov, opisuje dobrodružstvá bohov, trpaslíkov i obrov a končí sa súmrakom bohov, ktorý je zároveň zrodom nového času a ľudstva. Severskí bohovia majú v Gaimanovom podaní desivo bojovnú povahu, radi podvádzajú druhých, a aj sa dajú podviesť, ich kroky často vedie čistá vášeň. Vďaka svižnému a vtipnému rozprávačskému štýlu naberajú známe príbehy nový, svieži dych. http://www.uniknihy.sk/produkt/severska-mytologia/... celý text
Literatura světová Mytologie Příběhy
Vydáno:
2018
,
Slovart (SK)
Originální název:
Norse Mythology, 2017
více info...
Přidat komentář
Za mě jedna z těch Gaimanových slabších knih. Možná proto, že nemohl tak moc popustit uzdu své fantazii. Každopádně jako převyprávění severské mytologie to je OK, Gaiman se prostě musel držet daných mantinelů.
Veľmi oceňujem formu, ktorou Gaiman prerozprával častokrát zbytočnú vatu okolo jednotlivých legiend. Je to prehľadné, vtipné a nič to netratí na hlavnej myšlienke jednotlivých príbehov.
Áno, zostalo veľa nevypovedaného, ale v zásade nemám čo vytknúť; tie najdôležitejšie okamihy tam totiž sú.
Až teraz mi došlo, koľko skvelých narážok mi v God of War z roku 2018 ušlo - jednoznačne si to musím zahrať znovu!
Jedinú väčšiu výčitku smerujem k inak výbornej úprave knižiek od Slovartu: nerozumiem, prečo použili na dosky ten istý lacný materiál, pre ktorý nekupujem knihy od Ikaru a ktorý spodok knihy aj pri opatrnom čítaní zaručene odrie do biela.
Inak spokojnosť, a glosár na konci knihy je pre mňa vítaná pomôcka pri rýchlom zalistovaní. Teším sa, až budem túto knihu čítať svojim deťom.
Veľmi jednoduché a priveľmi krátke príbehy, kvalitné asi ako prerozprávané grécke báje a povesti od Petišku - čitateľsky pre čerstvo násťročných, vtedy ste nadšený, s pribúdajúcimi rokmi skôr sklamaný. Celkovo kniha pôsobí ako sivý priemer, je to (pre mňa určite) povrchné, skoro až sterilné čítanie. Nerozumiem tomu, prečo je Gaiman zaškatulkovaný ako veľmi dobrý románopisec. Okrem Amerických bohov (to je majstrovsky napísaná kniha), všetko zvyšné, čo som od tohto pána čítal, bolo priemerné a to ešte v spodnej polovici. Nemôžem sa zbaviť dojmu, že ak by túto knihu napísal niekto iný, tak v našich končinách ju nevydajú, lebo by ju nikto nekupoval. Ale táto kniha (produkt) je perfektným príkladom toho, že známe meno predáva.
Tuhle knihu jsem si prvoplánově vybrala kvůli filmům Marvel, a zároveň taky protože asi všichni bohové jsou mé největší slabé místo v křížovkách Jo, i takovýhle důvod stačí k přečtení knížky. Mimo to, Norsko jako takové jsem si naprosto (ještě víc) zamilovala, když jsem ho navštívila. Takže v tomto případě byla Severská mytologie jasná volba!
Kniha se skládá celkem ze 16 příběhů. Asi nejvíc jsem se těšila na Thora, a Lockyho, jak se dalo tak nějak čekat.
Byly příběhy, které mě bavily víc, a zároveň byly i příběhy, které mě vůbec nechytly. Mezi ty, které mě příliš nezaujaly, bych asi zařadila hned začátek knížky “Před počátkem a po něm, naopak příběh, který mě bavil číst byly třeba “Poklady Bohů, “Mistr stavitel, “Rybářská výprava Hymiho a Tóra a “Básnická medovina.
Pokud někoho tento žánr bere, tak tahle knížka může být. Já si ji už ale pravděpodobně nepřečtu, můj šálek kávy tohle není. Kolikrát jsem si říkala, co je to vůbec za blbosti..
Myslela jsem si, že severskou mytologii znám, ale byl to jen nepatrný zlomek. Docela mě překvapilo, jak drsné příběhy to jsou - věděla jsem, že Seveřané byli tvrdí, ale až tak moc? Mytologie miluju a vždy se ráda dozvídám něco nového, takže takhle knížka pro mě byla skvělý zážitek.
Tak to byl ovšem drsný poslech... Jasně, ani řecká mytologie se se svými hrdiny nemazlí, ale na drsný Sever v krutosti asi přeci jen vítězí..
Pro mě to bylo velmi zajímavé, k těmto příběhům jsem se dostala poprvé. Avengery moc neznám, ale jména jako Thor a Loki, Ódin, Freya a spol jsou mi samozřejmě známá, jen jsem je neměla zapasované do příběhů. I když v Anansiho chlapcích bylo mnoho spojitostí..
Díky, Neile Gaimane, opět za rozšíření obzorů :-) Cokoli napíšeš, to musím přečíst, i kdyby to byl nákupní seznam.. :-D
Čteno ušima - Pavel Soukup byl velmi důstojným hlasem severských božstev! Díky za to - kdybych to četla, nevím, jak bych přelouskala všechna ta šílená jména a názvy ;-)
Ač mám Gaimana jako spisovatele velice ráda, touhle knihou se mi do vkusu netrefil. Nejenže jsem se nedozvěděla nic moc nového, ale celkově bylo vyprávění ploché, bez barev a odstínů emocí, které vyprávěním propůjčují kouzlo prožívaného.
Kdyby Gaiman přepracoval Staré řecké báje a pověsti, hned by se to četlo líp, to je tak, když si naučnou knihu vezme na starost přirozený vypravěč, čte se v podstatě sama od sebe.
Po celou dobu čtení jsem se dobře bavila a řekla bych, že jsem si většinu i zapamatovala, což je podle mě v případě mytologie častý problém, jelikož tam autoři mají tendence mrskat jeden cizí název za druhým a kdo si to má potom pamatovat..
Vytkla bych autorovi jednu věc - na začátku knihy vysvětluje, že ze severské mytologie se toho moc nedochovalo, takže si dnes musíme leccos domýšlet a upravovat, nicméně Gaimanova verze byla dle mého názoru hodně slabý odvar i na to, co se dochovalo.
Hádám, že účelem této malé cenzury bylo posunutí věkové hranice cílové skupiny čtenářů, nicméně pokud vím, germánští bohové se s nikým nemazlili a podle tohoto svazku to působí spíše tak, že se tam nahoře kočovali mezi sebou a nesežrali se jenom díky tomu, že se Loki postaral o všechnu zábavu.
Každopádně je to krásná kniha a moc se mi líbila, takže pokud se mytologií nezabýváte (polo)profesionálně, vřele vám ji doporučuji; v opačném případě se nad jejím zakoupením raději ještě jednou zamyslete;)
[audiokniha] Tak nějak nevím. Mám ráda Neila Gaimana, mám ráda Pavla Soukupa. Ale tady to dohromady moc nefungovalo. I když jsem se, mimo obou už zmíněných pánů, těšila na bližší seznámení s příběhy severské mytologie, celé mi to přišlo dost nudné a do poslechu jsem se musela spíš nutit.
Pro mě hodně pohádková záležitost, kde jsou bohové popsáni jako hloupé a marnotratné bytosti...
Bylo to hodně pohádkové ale čtivé. Měla jsem teda dost problém si pamatovat jména a pak si je i spojit, když se v dalším příběhu vyskytlo znovu.
Čtivé převyprávění severských mýtů. Spíše pohádkové a hodně stručné psaní což je u Gaimana nezvyklé, ale zřejmě chtěl být co nejblíže původnímu zdroji.
Miluju Gaimana, je úžasný vypravěč, ale tohle se mu fakt nepovedlo. Mrazivé příběhy přetvořil na pohádky pro děti před spaním. Jinde mnohem lépe s větší autenticitou...
Nejedná se o žádnou novou knihu, vlastně vyšla už v roce 2017, a u nás doma se minimálně rok válela v knihovně. Koupila se, protože máme doma takového malého vikinga a severská kultura nás vždy fascinovala. Když jsem se poté rozhodla, že můj "psací projekt" bude ze severského prostředí, okamžitě jsem po ní sáhla.
Severská mytologie je sama o sobě dost složitá a zamotaná. Plno pověstí a legend se nedochovalo, též vám každý ty známé vyloží naprosto jinak a právě v této knize vám je vypráví Neil Gaiman.
Autor nás seznamuje s tím, jak vznikl svět, kolik světů spojuje strom Yggdrasil a jak se kolem Ásgardu vlastně ocitla ta nezničitelná zeď. Provádí nás příběhy, které zažil Loki, Thór, Ódin a ostatní z bohů. Není to jinak, samozřejmě končíme u Ragnaröku, konci světa, a dozvídáme se, co se teoreticky děje po něm.
Do knihy jsem se pouštěla právě kvůli mému psaní a lásce k vikingům a jejich kultuře. Užila jsem si to, pobavila se a pochopila všechny vazby, i vztahy. Takže jestli vás zajímá severská mytologie, po knížce rozhodně sáhněte. Budete se divit, kolik věcí je jinak než tak, jak je znáte z Marvelu. Třeba Hela není Lokiho sestra a Thór s Lokim jistě nejsou bratři.
Velmi čtivé převyprávění severských mýtů. U tohoto druhu textu se těžko hledá rovnováha na jednu stranu je třeba vyjít vstříc modernímu čtenáři a zbavit se některých archaických vyprávěcích postupů, které nás dnes rozčilují, zároveň ale nesmíme zajít příliš daleko, jinak mýty ztratí své kouzlo. Gaimanovi se to myslím daří výborně, vše je zábavné a srozumitelné, aniž by to ztratilo charakter.
Autor si možná trochu zavařil svou předchozí tvorbou, zdá se totiž, že poměrně velká část čtenářů čekala něco víc. Ano, jde skutečně "jen" o převyprávění, Gaiman k mýtům nic nepřidává, nepoužívá je jako základ k dalším příběhům, nestaví na nich. Nic podobného ovšem ani neslibuje.
Od Neila Gaimana, zručného spisovateľa s obdivuhodnou imagináciou by som očakával, keď už sa rozhodol pre takýto projekt, čosi viac ako len popisný prepis najznámejších príbehov známych z toľkých iných zdrojov a verzií. Je to dobré na zoznámenie sa s mytológiou starých Severanov, zopakovanie alebo nenáročný prehľad, ale kto už ten základ pozná, čítanie mu neprinesie nijakú veľkú pridanú hodnotu. Iba málokde prebleskne čriepok Gaimanovho rozprávačského majstrovstva.
Konečně zase jednou čtivé a poutavé zpracování starých mýtů a legend, tentokrát ze severu Evropy.
Štítky knihy
mýty a legendy mytologie bohové severská mytologie Edda
Část díla
- Baldrova smrt 2017
- Básnická medovina 2017
- Freyjina neobvyklá svatba 2017
- Hráči 2017
- Jablka nesmrtelnosti 2017
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2007 | Koralina |
Uvědomuji si, že tenhle komentář by patřil spíš do diskuze, ale tam by si to hodnotící těžko přečetl. Takže jenom malé historické shrnutí pro ty, kteří by chtěli Gaimana obviňovat z nedostatku spisovatelského umu.
Ono to k tomu sice svádí, ale jen do té doby, než si člověk přečte původní Eddu, ze které téměř všechny naše vědomosti o germánském panteonu pocházejí. Sturlusson ji psal v době, kdy už na Islandu dominovalo křesťanství a k pohanským tradicím se pochopitelně stavělo nepřátelsky. Edda tedy není psaná jako mytologie, ale jako učebnice básnických forem. Z toho vyplývá i to, že pozornost věnuje primárně básnickým figurám, které ilustruje na příbězích starých bohů, a samotné příběhy pro něj nejsou tak důležité. Tenhle trik, jak uchovat staré příběhy, který by jistě ocenil i Loki, je na celé Eddě možná tím nejúchvatnějším. Samotné příběhy jsou však zhuštěné v podstatě do několika vět. Teprve když si člověk tohle uvědomí, může naplno ocenit, jak se s tématem vypořádal Gaiman. Tyto mikropříběhy rozpracoval do plnohodnotného vyprávění, aniž by marvelovsky překroutil jejich vyznění.