Severská rapsodie
Jiří Hanibal
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342470/mid_severska-rapsodie-ZiC-342470.jpg
4
69
69
V druhé polovině padesátých let devatenáctého století se životem v Praze znechucený Bedřich Smetana vydává do Göteborgu, kde naváže vztah s Fröjdou Beneckovou. Jejich vášnivá láska však stále naráží nejen na bouřlivou tvorbu génia, ale i na přízrak Smetanovy mrtvé ženy Kateřiny. Román Severská rapsodie ukazuje modlu české hudby jako člověka – vášnivého, milujícího, ale také chybujícícho a trpícího.... celý text
Přidat komentář
Přečteno spíš ze zvědavosti.
Některé věci jsem nevěděla, ale celkově mě příběh spíš nezaujal.
V knize je Bedřich Smetana vykreslen jako muž, který je tápající... nejistý... a ve všech ohledech lidský. Kniha je příběhem jeho života a věru to nebyl život pohádkový. Jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do ruky. Severská rapsodie byla pro mě zážitkem.
Jméno Bedřich Smetana mi samozřejmě nebylo neznámé, ale nikdy jsem neměla potřebu o něm vědět více. Přesto jsem sáhla po této knize a nelituji, přestože se zabývá spíše jeho milostným životem, nežli jeho tvorbou. Některé informace se několikrát opakují až jsem měla pocit, že je to taková vata, kterou se snaží autor knihu natáhnout. Ovšem rozhodně je to zajímavý náhled do nelehké doby.
Knížka je to pěkná a zajímavá, bohužel je plná chyb a překlepů, které při čtení působí velmi rušivě. Jako když jdete na příjemnou procházku a každou chvíli zakopnete o dlažební kostku.
Od této knihy si čtenář nesmí slibovat ucelený životní příběh Bedřicha Smetany, natož přehled jeho děl nebo jak vznikaly. Už na obálce pod názvem je upozornění "O lásce Bedřicha Smetany" a hlavně o tom kniha vypráví - o vztahu skladatele k jeho životním láskám - k jeho ženě Kateřině a především k Fröjdě Beneckové. Vlastně by se dalo říct, že v tomto díle autor přináší rozšířený pohled na přátelství a milostný vztah mezi Smetanou a Beneckovou.
Prostřednictvím dějových útržků, ať už jsou to vzpomínky samotného Smetany nebo pohled některé z vedlejších postav, se nám i přes ústřední námět poskládá celkový stručný pohled na jeho život. Je to první setkání už v dětství s jeho životní láskou a později manželkou Kateřinou v Jindřichově Hradci, dospívání v Plzni, založení Hudební školy na Staroměstském náměstí. Smetana byl dokonce určitou dobu dvorním klavíristou císaře Ferdinanda a to v době, kdy císař už nevládl a trávil zbytek života v Čechách.
Dozvíme se i něco o méně známých zálibách skladatele - velmi rád tančil, miloval procházky po městě, často v noci. Pokud mu to finanční situace dovolovala, rád se hezky oblékal, velmi si totiž potrpěl na módní a elegantní oblečení.
Nejdůležitější část příběhu tvoří období, které skladatel trávil ve švédském Göteborgu, kde zažil velké úspěchy a uznání a také ono osudové citové vzplanutí k Fröjdě Beneckové.
V knize je výborně zachycena celková atmosféra 19. století. K jedné z těch stinných stránek té doby patřila vysoká úmrtnost dětí. Smetanovi umřely dokonce tři ze čtyř dcer, což ho také poznamenalo.
Bedřich Smetana byl nepochybně velký umělec, bohužel v soukromí také někdy sobec, ale to asi právě takoví umělci bývají. Možná kdyby nebyli, nevzniklo by mnoho krásných děl.
Pro mne docela zajímavý příběh, který mne utvrdil v tom, že nikdo není dokonalý, ať už je pravda jakákoliv.
Knihu jsem dostala a moc jsem se na ni těšila. Čtu ráda o Bedřichu Smetanovi. Tato kniha mě ale docela zklamala.
Jedním slovem - zklamání. Nevím co mi vadilo víc, že chvíli vypráví sám Bedřich v 1. osobě a najednou vyprávění skočí do 3. osoby, nebo že příběh tak trochu zavání červenou knihovnou.
K téhle knize se už vracet nebudu, a že jsem nakonec místo 1* dala 3* ? To za ta zvučná jména, která se zde vyskytovala - Liszt, Čapek, Škroup, Borovský, Sabina a další
Výzva 2020 - 18. Kniha jejíž název je červenou barvou
Musím říct, že mě osobně tato kniha docela zklamala. Do jaké míry jsou charakterové rysy pana Smetany pravdou, o tom se dá jen polemizovat. Každopádně mně k srdci nepřirostl. S knihou S pečetí viny se prostě nedá srovnávat. Chápu, že někoho tato kniha oslovila, ale za mě ne.
Pokud je čtenářovi hlavní hrdina nesympatický, je to vždycky problém. Bohužel způsob, jakým autor vylíčil povahu a osobnost Bedřicha Smetany, ve mně vůči hudebníkovi vzbudil pocity pouze negativní. Kniha je čtivá, ale hlavní hrdina působí natolik nesympaticky, že jsem ji četla jen s nechutí.
Příběh dosud málo známého období, kdy Smetana byl na počátku své největší slávy. Doma není nikdo prorokem, jak známo i u jiných umělců. Göteborg Smetana oslnil, v Praze živořil, k tomu tragický osud jeho rodiny a tajený cit pro Fröjdu Beneckovou, to příběh oživuje a dělá velice čtivým. Mohu jen pochválit.
„Co mě na vás přitahuje? Je to vaše hudebnost, schopnost snít, povznést se nad všední, přízemní život, někam výš! Jsou to věci, které dávají životu jiný rozměr.“
Ano, to Bedřich Smetana uměl, povznést se k výšinám, což ovšem s sebou, ruku v ruce neslo, být tak trochu sebestředným egoistou … ale ještě jeden výrazný talent v umělci dřímal (jak se to vezme, někdo by možná řekl, slabost) … pro krásné ženy:
„Ovšem, pan umělec zabrnká na piáno a všem ženám se podlamují kolena.“
A když se tyto dva talenty spojily, pak už není divu, že hudba tohoto našeho hudebního velikána, je plná vřelosti a naléhavosti :-).
Severská rapsodie vás nechá vstoupit právě na jeho životní cestu (původním významem rapsodie – je skladba tvořená úryvky homérských eposů). V téhle knize vás tedy také čeká cesta; sám velký umělec, Bedřich Smetana, vám bude vyprávět svůj životní příběh. Před očima Vám bude proudit sled událostí, neřazených ovšem chronologicky, ale spíš formou dějových útržků, kdy vypravěč, sám Bedřich, tápe ve své paměti a pokouší se vypovědět (ve smyslu vypovídat) ze všech životních (velmi často dost dramatických) zvratů. Ve vyprávění se tak v rychlém sledu střídají mladické nadšení, radost, láska, vášeň a eufórie, s pozdějšími stavy nedůvěry v sebe, depresí a smutku, ale taky třeba zášti. Vyprávěný příběh vás tak provede, životem, ale ještě spíš vnitřním bojem emočně nevyrovnaného umělce, asi nikdo nebude mít problém říct, hudebního génia – a životní cesty géniů už takové jsou. Přidanou hodnotou pak jsou další velmi zvučná jména, která se v příběhu objeví, a která znamenají setkání s tehdejší uměleckou a intelektuální elitou, namátkově Karel Sabina, Josef Čapek, Karel Havlíček Borovský, nebo pan Škroup, a z těch zahraničních, pak samozřejmě s obdivovaný Ferenc Liszt.
S hodnocením jsem dlouho váhala mezi 3 a 4*, protože se mi příběh rozverného, rozervaného a rozmarného umělce líbil, líbil se mi i zvolený způsob vyprávění – poměrně souvislé, přitom jakoby útržkovité vzpomínky, opakované vracení se do různých období v životě, no přesně, jako když vzpomínáte a honí se vám všechny ty myšlenky v hlavě a vy se je snažíte nějak utřídit, dát jim řád a objevit v nich smysl, teď, když tohle píšu, dala bych 4*, jenže musím souhlasit s komentářem níže – hermína14 - „bez těch zvučných jmen, zbyla by jen červená knihovna“, romantický příběh, který se krásně čte, když do něj ovšem zasadíte uměleckou elitu, a kus historie, trochu jiný přístup, jak píše opět hermína14 – „větší nadhled“, já bych dodala, větší drive … by si opravdu zasloužil.
„Zazněl opět bouřlivý potlesk. Když jsem sestoupil z pódia, všichni se nahrnuli kolem mne, každý mi chtěl stisknout ruku, ať už to byli mí známí či neznámí lidé. … Chyběla mezi nimi však ta, kterou jsem si přál tak toužebně spatřit.“
Způsob psaní mne přinejmenším mátl...jednou "ich" forma a pak se bez varování autor pustil do vyprávění třetí osobou. Jako bych lepila rozbitý talíř a příběh se točil v divném kruhu.
Pochválím akorát Epilog...a taky tohle, cituji:
"Nemohu se zbavit tvé tváře. Pronásleduje mě na každém kroku. Vidím ji před sebou, když se probouzím, když usínám, zjevuje se mi ve spánku v mých snech..."
Bez těch zvučných jmen by mi zbyla obyčejná červená knihovna; hudbou a rozervaností Mistra je povýšena do načervenalé:). Pro blízké, které měl Smetana kolem sebe, bylo jistě důležitější, jakým byl člověkem ... pro nás jeho dílo. (A možná varování, že nátlakem získané nebývá to pravé...zvláště je-li to žena:).)
Chybí mi nadhled, jiskra a moudrost Zdeňka Mahlera.
Příjemný zajímavý román. Čtivou formou se zde dozvídáme o části života našeho známého skladatele a jeho inspiraci k některým skladbám.
Vášnivý muž, ctižádostivý a umělecky velmi nadaný, ale zároveň také trochu sobec a ješita, milující obdiv a hezké oblečení, skvělý tanečník a oblíbenec společenských večírků, muž, který nedokázal žít bez ženy a tělesné lásky. Že nevíte, o kom je řeč? Pak je ta pravá chvíle sáhnout po Severské rapsodii a začíst se do životopisu jednoho z našich nejvýznamnějších hudebních skladatelů – Bedřicha Smetany. Poetický jazyk Jiřího Hanibala vás provede částí skladatelova života a představí vám člověka z masa a kostí, se všemi jeho přednostmi i slabostmi.
Musím se přiznat ,že jsem o autorovy do dnešních dnů nevěděl a knihu jsem si v knihovně půjčil jen tak naslepo. Hlavně mě zaujala ,že je o Bedřichu Smetanovi ,a tak jsem se pustil do čtení, které mě velmi překvapilo. S knihou jsem velmi spokojen a mohu ji doporučit všem ,co mají rádi tohohle velikána a nebo si jen tak přečtou romantický příběh. K navození atmosféry jsem si pouštěl hudbu Smetany a Liszta a čtení jsem si užil a něco i dozvěděl. K autorovy se někdy vrátím a něco si od něj přečtu.
Moje první kniha od Jiřího Hanibala a určitě si ještě nějakou přečtu. Bylo to zajímavé setkání s Bedřichem Smetanou, jak jsem ho neznala. Četlo se velmi dobře, chválím i hezký obal, jen množství chyb v této knize bylo téměř rekordní. To ale nemění nic na tom, že kniha určitě stála za přečtení.
Knížky pana Hanibala mám ráda, jak ty historické ,tak ty ze současnosti.Jsem spokojená, pěkně popsaný milostný příběh.
Autorovy další knížky
| 2006 |  S pečetí viny |
| 2014 | Kat lidumil |
| 2017 |  Mrazné květy na skle |
| 2013 | Neklidná duše Evy z Rožmberka |
| 2008 | Velmož tří králů |
Hudbu Bedřicha Smetany mám moc ráda.Tato kniha je jen romance, která možná ani neni pravdivá.Byla jsem v muzeum v Jabkenicích a podle vyprávění tam bylo 1 manželství štastné, podle knihy neee .... .Kniha na mě působila depresivně, ale napsaná čtivě.