Sharpův orel
Bernard Cornwell
Děj dalšího pokračování slavné série Sharpových příběhů se odehrává v červenci roku 1809 a vrcholí bojem o španělské město Talavera. Sharpova malá skupina třiceti střelců je přiřazena k jihoessexskému pluku, kterému velí neschopný podplukovník Henry Simmerson. Navíc se tento pluk hodí svými zkušenostmi a výcvikem spíš pro ceremoniální přehlídky než ke skutečnému boji proti veteránům francouzské armády. Přesto generál Wellesley pověří jihoessexský pluk úkolem vyhodit do povětří důležitý most u Valdelacasy. Zásluhou Simmersonovy neschopnosti a arogance však mise končí drtivou porážkou po boji s francouzskými dragouny, v němž zahynou stovky britských vojáků, mezi nimi i kapitán Lennox, jeden z mála zkušených důstojníků. A právě umírající Lennox žádá Sharpa, aby se zmocnil „zlatého francouzského orla", zástavy, které se dotkla ruka samotného císaře Napoleona, a odčinil tak hanbu ztráty zástavy vlastního pluku. V bojích, jež následují, se Sharpe mnohokrát vyznamenává a vyslouží si tím povýšení do hodnosti kapitána. Přesto musí i nadále čelit intrikám plukovníka Simmersona a ostatních důstojníků a zdá se, že si svou čest i hodnost může zachovat pouze tehdy, když se zmocní „francouzského orla".... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2010 , OldagOriginální název:
Sharpe's Eagle, 1981
více info...
Přidat komentář
Další Sharpova bitva na Pyrenejském poloostrově. Cornwell používá stejnou šablonu jako v předchozích dílech. Jsou zde Francouzi jako úhlavní nepřátelé Britů, se kterými musí válčit v otevřených bitvách. Pak je tu ten druh Sharpova skrytého boje s namyšlenými a neschopnými důstojníky jeho vlastní armády. A zase je tu žena, do které je Sharpe zblázněný. I kdyby byl totiž Sharpe vysazen uprostřed divoké džungle či pouště, stejně by se tam objevila dáma, do které by se zbláznil.
První dvě věci jsou zábavné, další žena přivádějící Sharpeho do problémů spíše únavná část, kterou bych s klidným srdcem z knihy vyškrtl. Pozitivní pak naopak je, že se Sharpe dostává do skutečných bitev, které jsou součástí většího válečného uskupení. Už se nejedná jen o drobné střety malé Sharpovi jednotky.
1809, Španělsko, bitva u Talavery, křehké spojenectví Britů, Portugalců, Němců a Španělů se snaží zastavit další nápor francouzské armády.
Sharpe s jeho putováním Indií a napoleonskými válkami mě očaroval podobně jako před lety „Krtek a autíčko“ nebo „Byl jednou jeden vynálezce“. Ale co se musí stát, aby tenhle přestárlý (dvaatřicetiletý) poručík byl povýšen na kapitána? Sharpe je chytrý, má zkušenosti a také hodně štěstí, ale jak říká náš klasik „prachy si za něj nekoupíš“. A bez peněz není v tehdejší britské armádě ani povýšení, ani nová uniforma. Jak to vymyslet? Se svou polozapomenutou rotou střelců se připlete do dalších válečných (i milostných) dobrodružství a popisy tehdejších taktických manévrů, triků a dokonce i večerní nervozity před bitvou jsem (coby kapitán v záloze vycvičený na VK pro útok motostřelecké čety na imperialistického agresora skrz drátěný zátaras) sledoval se zatajeným dechem, němým úžasem, umačkanými palci a s hlavou plnou očekávání, jak autor naše hrdiny vyvede ze situací zdánlivě bezvýchodných.
95 % (aktuálně 90 hodnotících je na průměru 94 %).
…
Lawford seskočil na zem, smekl klobouk a zakroutil hlavou. „Vypadáte hrozně. Musíte si pořídit uniformu, jaká se nosí teď,“ zvolal s úsměvem a potřásl Sharpovi rukou. „Jsem rád, že vás zase vidím, Richarde.“
„Já vás taky, pane. Koukám, že postupujete, už jste podplukovník.“
„Však mě to taky stálo tři tisíce pět set liber, Richarde. Víte, jak to chodí. Ještě že existují peníze.“...
…
Ale co potom? Zdálo se, že jeho jedinou nadějí je najít na bojišti mrtvého, který u sebe bude mít peníze. Hodně peněz!...
…
„Zatracená práce, Richarde! Zatracená, zatracená, zatracená! K čertu s těmi Španěly!“
„Co se stalo?“
Lawford byl bez sebe vztekem. „Odmítli vstát! Věřil byste tomu?“
To už se kolem nich shlukli další důstojníci. Lawford sundal klobouk a utřel si rukávem čelo. Pod očima měl kruhy od nevyspání. „My vstáváme ve dvě v noci, abychom zachraňovali tu jejich zatracenou zem, a oni se neobtěžují vylézt z postele!“ Rozhlédl se, jako by hledal nějakého Španěla, na kterém by si vylil hněv. „Přijeli jsme tam v šest hodin. Cuesta ležel na polštářích ve svém zatraceném kočáru a vzkázal svým důstojníkům, že nemůže bojovat, protože je unavený. Věřil byste tomu, Sharpe?“
P.S.
Anotaci nahoře doporučuji nečíst! Zase jeden otravný spoiler!
Nafúkaní velitelia na Shaprea neplatia. Druhýkrát čitam celú série, a musím povedať, že práve táto časť je jedna z mojich najobľúbenejších. Na scénu sa opäť vracia sir Artur Wellesley, rozvíja sa nová sympatická postava ženistu a Richardovho blízkeho priateľa Hogana. Opäť a už klasicky sa v deji objavuje mladá a nádherná žena, kvôli ktorej tentokrát potečie krv. Záver knihy patrí perfektne zvládnutému opisu bitky, v ktorom Sharpe, už ako kapitán, získava zlatého orla.
Na scéně se objevuje podplukovník sir Henry Simmerson se synovcem poručíkem Gibbonsem a Jižní Essex. Richard Sharpe zachrání ukořistěnou zástavu, hrozí mu však vyhazov z armády nebo pomalé umírání na zimnici v Západní Indii. Prozatím je povýšen na kapitána a doufá že se mu podaří získat francouzského orla. Opět pomáhá dámě v nesnázích, které se ujal na 14 dní a pět nocí. Milá Portugalka Josefína však hledá perspektivnější partii.
Autor čtenáři servíruje dvě velké vojenské akce vymyšlenou bitvu o podminovaný most a skutečnou bitvu u Talavery. Těším se na další díl.
Ani tento díl mě nezklamal. Sharpe ani tentokrát není ani slaboch, i když se mi líbí, že přiznává svůj strach, není to žádný superman, nevyhne se ani nějakému tomu škrábnutí či menšímu zranění. Dokáže si získat na svou stranu vojáky, kteří ho neváhají následovat do bitev, o kterých předem okolí tvrdí, že jsou ztracené. I zde musí Sharpe dokázat víc než ostatní, aby si zachránil život a kariéru vojáka.
Má štěstí, kde se mu zatím vůbec nedaří, je získat a hlavně udržet si ženu. Tak snad někdy v budoucím díle.
V každém společenství se najde nějaký idiot co to chce pokazit všem, nejsem si až tak jistý, že to vždycky skončí šťastně. Richar Sharpe a jeho kumpanie pořád dobří a baví mně. Takže je čas na další díl.
Jako úvod do série - rozhodně dobré. Přiznávám, že začátek mi připadal poněkud rozvláčný, ale brzo jsem se začetla a bavila se.
Mimochodem - čtu knihy podle data vydání.
Další fiktivní dobrodružství tentokrát už kapitána Richarda Sharpa a jeho střelců se odehrává na pozadí bitvy u Talavery. Jak je u autora pravidlem, spousta detailů z armádního života a perfektně rekonstruovaný průběh bitvy dávají trochu zapomenout na krutý fakt mrtvých a zmrzačených, který byl reálným podkladem pro romantický hrdinský příběh. Dobře se to čte, ale hůř by se prožívalo.
Osmý příběh napsaný podle stále stejného scénáře. Čtenáře nečeká žádné velké překvapení, ale pro mně osobně se z Sharpa stává starý známý, ke kterému se rád vracím. Jen si mezi jeho jednotlivými příběhy musím dát chvilku pauzu.
Opět perfektní čtení. Na tomto díle je nejzajímavější v jakém stavu byla španělská armáda. Celou dobu jsem si říkala, že tyto části jsou fikce. Že je to snad groteska. A ono ne...
Další skvělý díl Sharpova dobrodružství v napoleonských válkách. Jako vždy napínavý příběh na pozadí skutečných událostí , vyprávěný s velkou znalostí historie. Těším se na další díly!
Štítky knihy
napoleonské války historické romány
Autorovy další knížky
2017 | Poslední království |
2007 | Bledý jezdec |
2004 | Lučištník |
2010 | Hořící země |
2006 | Sharpův tygr |
Sharpovy příběhy vznikají podle osvědčené šablony: schopný a odvážný sympaťák v ústřední roli, historické pozadí britských válečných manévrů - obvykle tedy bitvy s Napoleonovými vojsky, skutečné postavy a události dovedně míchané s dobrodružnou fikcí, nesmí chybět nějaký ten padouch, co Sharpovi škodí (nebo škodit chce) a téměř v každém díle jiná (dokonale přebytečná) krasavice, aby po krátkém váhání padla hlavnímu hrdinovi do lůžkovin.
Jednoduché, předvídatelné, chytlavě napsané a už poosmé spolehlivý buldozer na občasné čtenářské bloky. Richard Sharpe mě svými eskapádami přes všechna "ale" pořád ohromně baví a navíc si tak doplňuji dějepisné mezery - tentokrát se Britové s Francouzi utkali ve Španělsku, protože někdo holt za ty nedisciplinované lemry a jejich nezávislost bojovat musel :-). 80%