Sídlo na zemi
Pablo Neruda (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162527/bmid_sidlo-na-zemi-162527.jpg
4
9
9
Souborné vydání umělecky a myšlenkově spjatých básnických sbírek Sídlo na zemi (1935) a Třetí sídlo (1947), které mají pro pochopení Nerudova díla v jeho celistvosti, v jeho proměnách a vývoji klíčový význam. Sídlo na zemi představuje vrcholnou sbírku básní prvního Nerudova období; pod chaotičností rozbitého světa objevuje osamělý jedinec tušení jednoty vesmíru, básník sestupuje do nitra hmoty, do temných hlubin země a času, kdy vše bylo bez tvaru a beze jména, odkud povstává poezie opakující zrození světa, básně intimní a lyrické, silně eroticky nabité, také básně inspirované autorovým pobytem v jihovýchodní Asii a ve Španělsku.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1976 , OdeonOriginální název:
Residencia en la tierra / Tercera residencia
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
chilská literatura hispanoamerická literatura
Autorovy další knížky
| 1964 |  Dvacet básní o lásce a jedna píseň ze zoufalství |
| 1985 |  Sto sonetů o lásce |
| 1960 | Jako zázrakem |
| 1979 |  Kapitánovy verše |
| 1978 | Veliký zpěv |
„Taková budiž poezie, kterou hledáme… Nečistá jako šaty, pošpiněná jako tělo skvrnami od jídla a zahanbujících úkonů, plná vrásek, postřehů, snů, bdění, věšteb, vyznání lásky i nenávisti, zvířeckosti, otřesů, idyl, politických přesvědčení, popření, pochybností, souhlasů, daní.“
To napsal mladý básník Pablo Neruda po kritice na svoji poezii v roce 1935. Cítil, že poezie není nic akademického, o sobě napsal:
Když se vidím v zrcadlech, tak zbytečný,
s pachutí týdnů, životopisců, papírů,
tu rvu si ze srdce kapitána pekla,
ustanovuji nedefinovatelně smutné doložky.
(Kůň snů)
Líp by to nenapsal ani Rimbaud.
Po letech nespoutaného toulání po světě přišel rok 1936 a boj proti fašismu ve Španělsku, do kterého se svou tvorbou zapojil (byl právě konzulem v Madridu).
Ale smrt chodí po světě i převlečená za koště,
olizuje zem, hledajíc nebožtíky;
smrt přebývá v koštěti,
je to jazyk smrti hledající mrtvé,
je to jehla smrti hledající nit.
(Pouze smrt)
Napsal i ódu na smrt básníka Lorcy popraveného Frankisty.
Ať už si myslíme o PN cokoli (jeho komunismus), v jeho mladé i pozdější tvorbě najdeme mnoho krásných básní. Nerudův styl je košatý jako koruna stromu (ostatně jako tomu u španělsky píšících autorech bývá). Hledejte, jaký byl… chtěl obejmout zemi!
Bledý, překypující
cítím, jak se mi slova propadávají do úst,
slova jakoby utopené děti,
a směr a směr a zuby rostou lodi,
vody a zeměpásy jako spálené ohněm.
(Stavební materiál)