Šikmý kostel 2
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533199/bmid_sikmy-kostel-2-65e02d9ab3e9d.png
5
4535
4535
Šikmý kostel série
< 2. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945. S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné - jak se nyní město jmenuje - se stále velmi silně projevují důsledky předešlého dramatického dění. Prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém. I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a hospodářského rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti. Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí po ní opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde. Příběh je také tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin. 3x CD MP3... celý text
Přidat komentář
"Země se točí podle odvěkého řádu,
to jen lidé se zbláznili."
Nešťastný kraj, udření lidé, máš pak pocit, že se řítíš do temné hlubiny, černé a bezbřehé...
Tenhle region odjakživa procházel bouřlivým vývojem, ... prožíváš to s nimi. Valí se tu dějiny, až to bere dech, osudy těch lidí tě nemůžou nechat chladným.
Češi, Poláci, každý se s tím pere po svém. Vztahy už dávno vzaly za své, všechny to poznamenalo. Vyrovnat se s existenčními problémy a morálními dilematy stojí všechny síly, a pak už nezbyde nic.
Opět hluboká poklona paní Karin za živé dějiny, vidíš to přímo před očima všechnu tu beznaděj ... rezignaci ... smíření se s osudem, a pak je tu ještě něco!
Vzdor? Hrdost?
Něco, co jde proti osudu ...
Druhý díl románu Šikmý kostel jsem četl přibližně půl roku po prvním, což mě zpočátku zavedlo do mírné nejistoty při orientaci v ději a postavách, které jsem částečně zapomněl. Postupně jsem si však jednotlivé postavy i události oživil a opět se ponořil do příběhu.
Kniha na mě působila inspirativně především díky autentickému zprostředkování atmosféry daného regionu. Prostřednictvím vyprávění jsem nasál specifickou historii oblasti, která se v průběhu 20. století odlišovala od zbytku republiky, a to zejména tím, že nebyla součástí ani protektorátu, ani sudet. Tento historický kontext považuji za velmi zajímavý a podnětný.
Přestože mě kniha místy zaujala, působila na mě spíše jako lehčí čtení, možná až na hranici melodramatu. Chyběla mi jasná dějová linie či výraznější směřování, které by celý román posouvalo kupředu. Upřímně řečeno, úplně nerozumím tomu, co činí tuto knihu tak mimořádnou, že si získala takovou popularitu. Přesto mě zaujaly některé úvahy a myšlenkové pochody postav, které považuji za cenný přínos knihy.
I když mě zpracování nepřesvědčilo po všech stránkách, rozhodně si chci přečíst i třetí díl. Doufám, že se k němu dostanu dříve než za půl roku, abych mohl lépe navázat na zážitek z předchozích dílů.
Poslouchalo se to jako thriller.
Poznávat z jiného úhlu pohraničí v tak těžkých dobách předválečných a válečných je dnešní době, kdy za hranicemi si válečný konflikt nepřejí zastavit, jsou hrůzy války asi děsivé jen pro čtenáře.
Jakoby se otrlost stala součástí osobností.
Je dobře, že tuto historii někdo takto zpracoval.
A z ohlasů je vidno ocenění, takže na tom asi národ nebude citově tak zle.
Je jiné číst válečné statistiky v knižním vydání, jsou jaksi méně osobní, proti takto podané sáze, procítěné s detaily co chytne za srdce.
K ocenění hodný počin.
Bylo jasné, že se pustím i do druhého, dílu, protože je to neuvěřitelně dobře napsáno. Nutno podotknout, že já z té oblasti pocházím, takže pro mě to je srdcová záležitost. I když nejsem pamětník, hodně mi vyprávěl můj děda, který se tam rovněž narodil a táta, který kdysi pracoval na šachtě.
Knížka mě neskutečně chytla za srdce. Vím, že to kdysi bylo velmi těžké. Nevím, jestli si to v dnešní době plně dokážeme představit, vest takový život. Obdivuji jejich sílu se s osudem poprat - svým osobitým, svérázným, leckdy až tvrdým způsobem. Jsem ráda, že zde autorka zakomponovala i opravdu málo známe historické události, protože je potřeba nezapomínat. No a za použití nářečí moc děkuji.
... Vždy, když projíždím oblastí o které se zde píše a vidím, jak moc se krajina, města i vesničky změnily, co všechno už zmizelo, nestojí a bylo srovnáno se zemí, tak to ve mě vyvolává dost melancholickou náladu...
Další cesta do českého Slezska, kraje o který jsem se jen krátce "otřel", ale vůbec ho neznám. Stejně jako jeho podorobnou historii, s kterou nás autorka skvěle a fundovaně seznamuje prostřednictví postav těchto knih. Je to dost podobné s místy v Sudetech, které jsou mně zeměpisně blíže.
Je to otřesné svědectví, k jaké nelidskosti dovede nacionalismus, který u nás i v Evropě opět "zdvíhá hlavu".
První díl jsem četla už před časem, tady na Databázi jsem koukala, že už to jsou 4roky.
Takže teď jsem ho přečetla znova a rovnou se vrhla na druhý díl. A i ten byl "jízda".
Popisuje dobu víc jak dvaceti let v období 1920 -1945 očima jednotlivých členů rodiny.
Autorka tohle umí tak sugestivně, že mám pocit, že jsem tam s nimi. Že moc dobře znám Ženku, Anušku Barku, Wojteka a další....hodně mi bylo líto Anušky, Ženky a Tomaszka.....takových rodin bylo....:-(((
Rozhodování obyčejných lidí, zda podepsat volklistu nebo ne. To bylo tak těžké rozhodování....de facto žádné z rozhodnutí nebylo správné. Ale někam se přidat museli...
Netušila jsem, že o Sudety nešlo jen Němcům, ale o hranice se vedly boje i na této straně s Poláky. Po první světové a i na začátku druhé světové.
Není tu zapomenutá i tragédie v Životicích. Knihu od autorky jsem četla, tohle bylo oživení mé paměti.¨
Líbilo se mi, že autorka používala i polský jazyk a nářečí Karvinné.
A ještě připomenutí - vyhnání zámeckých pánů, nikdo nechápal proč?
A už vůbec ne Leon, který se celé roky hodně dobře staral o zámecké zahrady...proč? A proč se o zahrady najednou nikdo nestará? Proč po zahradě jezdí technika?
Z toho mi bylo úplně úzko....
Fantazie mi pracovala, co se se zámkem stalo poté...
A jako bonus fotky na konci knihy....děkujeme :-)
LIdé nadávají na dnešní dobu...máme se tak dobře, jak se lidstvo nikdy nemělo!
Rozhodně doporučuji a dala bych ságu mezi povinnou četbu na středních školách.
Jdu na třetí díl...
Knížka se čte dobře, zajímavé příběhy jednotlivých postav, I když místy mi to přišlo už přitažené za vlasy. Nicméně líbí se mi jak autorka přibližuje události, o kterých se moc nemluví, ani asi neučí.
Fascinující rodinná sága. První díl mě velice zasáhl. Musela jsem si dát dlouhou pauzu než jsem se odvážila číst pokračování. Moc se mi líbilo, jak se autorka věnuje jednotlivým členům rodiny. Je to opět kus dějin, který jsem neznala. Tolik krutosti, nenávisti. A lidé jsou nepoučitelní, stále se to opakuje.
Pokračování rodinné ságy na pozadí dalšího úseku naší novodobé historie. Fascinující, že o některých věcech z naší nedávné historie se člověk dozvídá až "na stará kolena" někdy po čtyřicítce. Třeba o Česko-polské válce jsem se neučila ve škole ani před Sametem ani po Sametu a neučí se synové ani teď.
Druhý díl rodinné ságy z oblasti Karvinska, kde tentokrát se nehoupe jen země pod nohama, ale sem a tam se posouvají hranice států, a přes oblast se valí hordy vojáků a uprchlíků. A v tom sledujeme osudy širší rodiny, kde každý chce žít, milovat a nalézt naději, ale je to ve špatné době a špatném místě téměř nemožné.
Tak ako 1. diel nesklamal ani druhý. Smutnokrásne rozprávanie, pri ktorom si človek pripomenie, že má byť spokoný so svojim životom.
V pokračování příběhu města, které už neexistuje, mě autorka nikterak nepřekvapila. Předpokládal jsem, že půjde o neradostné čtení, a protože mám rád historii nemohl jsem se pochopitelně mýlit. Karin Lednická otevřela bez anestezie ránu, která se nikdy úplně nezahojila a zřejmě se ani nikdy nezahojí, protože si obě strany v nárocích na sporné území stojí dodnes za svým. Někdy se prostě zapomíná, že nárok na naše pohraniční oblasti nevznášeli pouze Němci a že to už tak špatné vztahy jedině zhoršilo. Bylo to smutné, drsné a bolavé čtení. Bylo to ale hlavně úžasné čtení.
První díl se mi líbil moc, u druhého jsem ze začátku byla trochu na rozpacích, nemohla jsem se začíst a pak najednou jsem nemohla knihu odložit. Je to tak srdcervoucí příběh, jak členové jedné rodiny mohou prožít tolik hrůz? Vím že postavy jsou fiktivní, ale i přes to vím, že takovýchto rodin bylo v té době spousty. Drsná doba, drsný kraj. Děkuji paní spisovatelce za úžasné vypodobnění a přiblížení této doby, která by neměla být zapomenuta, stejně jako kraj ve kterém se příběhy odehrávají. Doufám, že třetí díl bude stejně tak výborný jako ten druhý.
Určitě lepší než první díl. Četl se rozhodně lehčeji.
Jinak mě tato série úplně pohltila. Už se těším, až na mě vyjde řada v knihovně v rezervacích na třetí díl ;-)
První díl mě dostal - hezky popsaný drsný život lidí v drsném kraji. Ale druhý je za mě ještě mnohem silnější. Místy jsem byla dojatá, místy naštvaná, místy rozněžnělá... Po dočtení jsem si musela dát pauzu na "rozdýchání", než jsem se pustila do třetího dílu.
Ta kniha je naprosto úžasná, učarovala mi.
Nádherně vykreslená historie jedné zapomenuté části naší republiky.
Nářečí po našym a němčina samotný příběh oživují. Kniha je vyloženě přímo studnou na emoce.
Dokonce jsem si chvílemi i poplakala.
Bylo mi líto Jurka, Julky i Tomaszka.
Před autorkou opravdu smekám.
Úžasná kniha ve všech směrech. Stylisticky, jazykově, obsahově. Představuju si to tak, jako když dvě ozubená kola do sebe zapadnou. Velmi se těším na 3. díl.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) česko-polské vztahy první republika, 1918-1938 rozhlasové zpracování Mnichovská dohoda (1938) hornictví zajatecké tábory podle skutečných událostí Karviná důlní nehodyAutorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Bohužel druhý díl mě tolik nenadchl jako ten první... Některé pasáže by mohly být kratší, je to hodně silna kniha... Přečetla jsem ho jen pro svoji zvědavost,jak budou pokračovat osudy rodin z prvního dílu, ale kdybych to měla brát samostatně,tak první díl byl daleko lepší. Ale klobouk dolů před autorkou, jak bohatou slovní zásobou oplývá, to je zcela mimořádné a taktéž musela věnovat obrovské úsilí při zjišťování historických faktů, což oceňuji,že je to vystavené na skutečných událostech