Šikmý kostel 3
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536733/bmid_sikmy-kostel-3-6622af88db3c2.png
5
1324
1324
Šikmý kostel série
< 3. díl
Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět.br Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze? Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace? Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?... celý text
Přidat komentář
Tak i já mám dočteno, moc jsem se na závěrečný díl těšila a za sebe můžu napsat, že mě nezklamal. Vše končí zánikem staré Karviné, ale nedá se říci, že je závěr smutný. Život pokračuje, i když tu nebude Karviná, i když tu nebudou někteří naši oblíbení hrdinové, život jde dál, život si vždycky cestu najde. Jsem opravdu šťastná, že u nás v Čechách vznikla tahle výjimečná série, která stojí za přečtení.
Podmanivé čtení - jednoduchý styl, přehledné členění, zapamatovatelné postavy s typizovanými osudy a neuvěřitelný příběh obětovaného města. Žila jsem v "ocelovém srdci republiky" dost dlouho na to, abych zaznamenala rozpor mezi proklamacemi typu "já jsem horník, kdo je víc" a tou závistí a dehonestací ze strany sousedů, známých, prostě těch, co měli pocit, že výhody pro zástupce černého řemesla jsou neúměrné. A k tomu v době, kdy se nenápadně začala hlásit o slovo ekologie... Nicméně zachycení odchodu staré Karvinné bylo potřebné a je odpovídajícím způsobem depresivní. Díky za faktografický dovětek.
Třetí díl nezklamal a je stejně strhující jako první dva. Chvíli mi trvalo než jsem se zorientovala v postavách, ale rodokmen na začátku velmi pomohl. Úžasná trilogie, už se těším co dalšího autorka vymyslí.
První díl mi ležel na nočním stolku snad rok, možná i víc. Jeho koupě byla čistá náhoda, doteď si vzpomínám jak mě zaujal název a říkala jsem si "jee, není to náhodou o tom kostele, kolem ktetého jsem tolik let jezdila do školy v Karviné?" No a odpověď znáte... Když jsem se pak pustila do čtení, tak už po několika stránkách jsem objednávala díl druhý a třetí díl už jsem měla několik měsíců předobjednaný. A to mě nikdy historické romány ani jiné historické žanry nebraly! Ale tohle je prostě jiné, tohle je z mého kraje, z mého okolí. To není jen historické, to je citové.
A teď k třetímu dílu. Měla jsem jo dočtený dříve než některým mým známým, kteří ho měli předobjednaný jinde vůbec přišel. To samo o sobě už leccos napoví. I když jsem se bála, že se "nechytnu", tak obavy byly zcela zbytečné a nebyl zapotřebí ani rodokmen na obálce. Ten jsem studovala až na závěr. Když jsem se pustila do čtení, bylo to jako navštívit po delším čase své přátelé nebo svou rodinu. Jako čtenář jsem byla vtáhnuta do příběhu a všechny postavy mi zase přišly tak blízké. Úsměv a radost střídaly slzy, strach a husí kůže. Prostě strhující příběh nabitý emocemi, které vás tak vtáhnou, že se zcela odprostíte od reality a přenesete se do jiné doby. Tohle za mě umí jen paní Karin Lednická.
Celá trilogie má své místo v mé knihovničce a už se těším až si celou trilogii přečtu hezky znovu, tentokrát všechny díly po sobě. A taky se těším až se vydám toulat starou Karvinnou.
Četl bych dál a dál...Ačkoliv je to už nějaká doba od druhého dílu,dostal jsem se do dění rychle.Těžká poválečná padesátá léta.Lidé museli dříve strašně vydržet,to ani není dnes myslitelné.Každopádně spisovatelka zanechala v součané literatuře nesmazatelnou stopu touto trilogií.Poklona.
Doctena posledni cast romanove kroniky.
Strhujici pribeh.
Nedychate, jen ctete.
Vynikajici.
Pridam se k ostatnim ctenaru a musim napsat : smekam a tleskam.
Skvělý, strhující román a zakončení trilogie. Díky rodokmenu jsem se docela rychle zorientovala. Byť podle mého názoru trojka nepřekonala druhý díl, bylo to parádní čtení a doufám, že Karin Lednická už přemýšlí o dalším námětu.
Opět dokonalé čtení. Autorka píše tak, že máte pocit, že jste s postavami přímo v příběhu. Je to plné detailů, ale není to nepřehledné. Od děje se nedá odtrhnout.
Do třetice opět zajímavé čtení..jen musím říct, že některé věci už se mi zdály zbytečně opakované..a tím věčným schůzováním jsem se těžce prokousávala ( kdyby mě teď kerýsi nedopatřením pozval na nějakou schůzu, tak ho tím co bude nejvíce po ruce přetáhnu po hřbetě)..
Měla jsem problém s postavami, nějak jsem si nemohla vybavit předešlé vyprávění . Jinak opět krásné čtení
Já asi trochu nadsazuju. U prvních dvou dílů jsem si toho nevšiml, ale teď jsem měl někdy pocit, že už nečtu krásnou literaturu, ale učebnici dějepisu. Ta didaktičnost a polopatičnost je mínus, který musím zmínit. Nicméně přebíjí ho skutečně bravurní vypravěčský styl, ze kterého je cítit nejen značné zaujetí látkou, pečlivé studium místní historie, ale i velká sečtělost a poučenost ve způsobu psaní, a v neposlední řadě i jistá autorčina vyzrálost a životní moudrost. Trilogie je opravdu zralé dílo a svým způsobem pomník. V tom dobrém slova smyslu.
Za mě určitě 5hvězd, i když mě tento díl bavil trochu méně, než dva předchozí (v tomto je o poznání více politiky). I tady jsem se ale hned začetla a i ve volných chvílích přemýšlela nad osudy postav, co se jim asi přihodí, jak dopadnou... Moc se mi líbilo používané nářečí, bylo toho akorát, že to nijak nerušilo, ale krásně do příběhu zapadlo a pomohlo mi to lépe nasát celé Karvinsko. Vítám, že příběh končí včas, tj. před dalším neštěstím na dole Dukla. A obrazová příloha na konci knihy je super. Smekám před paní autorkou, jakou mravenčí práci si s přípravou knihy dala.
Čtivé bezesporu, ale třetí díl mě bavil asi nejméně, přišlo mi, že se pořád spousta věcí opakuje. První díl byl skvělý a zajímavý, druhý měl spád a pro mě byl z celé série asi nejlepší. Chtěla jsem dát jen 3 hvězdy, ale dávám 4 za závěr, kde jsou fotografie a krátké životopisy lidí. Doporučuji přečíst celou trilogii v kuse, jelikož jsem se už teď v tom třetím díle docela ztrácela i ve jménech a kdo ke komu patří.
Je konec... V první řadě velký dík paní Lednické, že se věnovala tomuto tématu a tomuto kraji a podělila se o tom s námi. Opět shledání se starými známými a jejich osudy, ale v závěru mi něco chybělo. Nevím co, možná až se kniha ve mě ulezi, přejde to. Tentokrát však na mě bylo dost politiky, ale asi to hold k tomuto období patřilo. Nic to nemění na tom, že se mi kniha líbila, doporučuji a smekám.
Autorka dokázala dovršit třetím dilem konec trilogie úžasně. Její jazykové prostředky, cit pro příběh jako takový, to se čte celkem objemná kniha velmi dobře.
Z čeho jsem byla lehce zklamaná, že se tam už neprotínalo tolik osudů jako to bylo v minulých dílech. Takže jsme měli pohled pouze ze strany Ženky a Wojtka. I tak to bylo velmi poutavé a oči otevírající.
Včera jsem závěrečný díl dočetla a přemýšlím, co napsat. Můj otec pochází z tohoto regionu, přesto jsem až do vydání knihy netušila, že dnešní Karviná je nové město a dříve stálo město s tímto názvem někde jinde. Především z tohoto důvodu chovám k paní Lednické nesmírnou úctu, že do hlav čtenářů dostala zapomenutou historii tohohle kraje.
Zatímco první dva díly mi trhaly srdce kvůli nešťastným osudům jednotlivých postav, ten třetí mi ho ničil, protože v něm docházelo ke zkáze celého města. Autorce se povedlo velice dobře vystihnout katastrofu místa, která trvá dodnes. To, jak byl kraj zneužit a následně ponechán vlastnímu osudu. To, jak se z výstavního města staly vyloučené oblasti. Z toho opravdu mrazí. Myslím si, že už na tuhle oblast nikdy nebudu koukat stejně a věřím, že to tak má většina čtenářů.
A pamatujte, že život je dobrý, jen se v něm občas dějí hrozné věci.
Opět naprosto skvělá kniha. Silná, emotivní, napínavá. Zaradovala jsem se, ze má skoro 700 stran. Věřila jsem, že mi aspoň 14 dní vydrží. Nevydržela, a to jsem na sebe zkoušela být opravdu přísná a poroučela si nečíst. Ale moc to nešlo, je to prostě čtivé.
Dovolím si ale ubrat jednu hvězdičku a to:
1. v jednu chvíli mi rozhovory aktérů o politické situaci krátce po 48. roce a na počátku 50. let přišly fakt dost neautentické, nucené. Jakoby se autorka za každou cenu snažila popsat politickou situaci v dialozích. Působilo to nepravděpodobně, šroubovaně.
2 . Naprosto faktická chyba u krátké zmínky o faráři Toufarovi v rozhovoru Anny a Ženky. V 50. letech opravdu nikdo nevěděl, kde se nachází farář Toufar, že je po smrti a už vůbec nikdo nevěděl, že byl ubitý. Rozhodně to nemohly vědět dvě ženy z Karviné, i když s vazbou na farnost, která se té zahrádecké a následně číhošťské pozoruhodně podobá. Marie Pospíšilová se o smrti svého strýce dozvěděla až v roce 1954, příčinu smrti pochopitelně ne. Toufarův případ byl znovu otevřen až v roce 1968, ale krátce na to nastala normalizace a tak byl případ zase uzavřen.
Závěr knihy byl naprosto strhující. Zkáza jednoho města (kde jsem v životě nebyla) popsaná tak dobře, že mi za něj normálně slza ukápla. Komunisti vysáli město i jeho obyvatele a odhodili je jak hadr. Fotky a medailonky některých aktérů byly třešničkou na dortu.
Jsem autorce vděčná, že kniha skončila těsně před Duklou. Úplně jsem trnula, když tam Karel měl nastoupit. Další neštěstí bych už asi nedala.Takhle kniha končí relativně dobře můžu se utěšovat, že se jim aspoň toto neštěstí vyhnulo.
Smekám před paní Lednickou, nádherná sága, která ukazuje, jak specifickými kraji Těšínsko a Karvinsko byly a jsou.
Čtení mě velmi bavilo, bylo skvělé, když jsem na konci knihy zjistila, že postavy jako Aleko, Anna apod. byli skuteční lidé, kteří ve své době v Karvinné působili. Všichni komentující přede mnou už napsali vše podstatné... já jen postřeh z reality. Bydlím v tom úzkém pásu Těšínska, do Polska to máme 6km, ve vesnici u nás žije 16 procent obyvatel hlásících se k polské národnosti, běžně tu mezi sebou lidé mluví oním nářečím "po naszymu - směska česko-polsko-německých výrazů", které se občas objevují i v knize, funguje tu i velmi aktivní PZKO, děti z polské školy jezdí k tomu Baltu jak v knize Wojtkovi říkal Bogdan... to všechno je pravda do dneška....nedávno u nás zemřela jedna stará paní, vdova, velmi uvědomělá, radikální, polka typu Bogdan z knihy, která 20let nemluvila se svým jediným synem jen proto, že se oženil s češkou. Prostě i dneska je mezi poláky u nás na Těšínsku jisté nemalé procento "Bogdanů"...není to jen v knize a po II.sv. válce.. do jisté míry to žije dodneška
Štítky knihy
komunismus česko-polské vztahy hornictví podle skutečných událostí Lebensborn Karviná důlní nehody pronásledování církve Karvinsko monstrprocesyAutorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Tak co dodat. Bylo to moc krásné. Zdá se, že “Paní Spisovatelka se vypisuje do stále lepší kvality. Samozřejmě musí každého, kdo si trilogii užil, napadnout: “ A co dál? Karin Lednická to rozhodla. Nic. Trojka je poslední. Stará Karviná už není a popisovat osudy hrdinů na sídlištích Karviné nové už by nebylo ono.
Čtenářům doporučuji během čtení sledovat interaktivní mapu s množstvím fotek, kterou na web umístilo město Karviná. (https://gis.karvina.cz/portal/apps/webappviewer/index.html?id=84c7c872c592435993867843976b35f5)
Děkuji za nevšední čtenářský zážitek.