Šikmý kostel 3
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536733/bmid_sikmy-kostel-3-6622af88db3c2.png
5
1322
1322
Šikmý kostel série
< 3. díl
Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět.br Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze? Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace? Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?... celý text
Literatura česká Historické romány
Přidat komentář
Úžasné přiblížení tehdejšího dění - bez příkras, bez mazání medu kolem úst. Líbil se mi styl vyprávění z pohledu, pocitů, emocí a zážitků různých postav. Škoda, že autorka už nemá v plánu další pokračování.
Autorka navázala přesně tam, kde skončila. Styl psaní opět velmi čtivý, leckdy napínavý, ale za mě trochu zdlouhavý.. každý díl se odehrává v určitě časovém období, vypráví mnoho příběhu a popisuje krutosti, ale i radosti každé doby. Právě propracovanost postav s dobou se mi na prvních dvou dílech moc líbilo, bohužel v tom třetím jsem se toho nedočkala. Příběh má už pouze dva hlavní hrdiny, jejichž osudy jsou propojené, zažívají podobné věci a z tohoto důvodu by mohla být kniha o mnoho stránek kratší. Nejvíce oceňuji opět autorku za výborné vykreslení doby, bohužel mi zde ale chyběly napinavejsi příběhy postav, které v minulých dílech zdobily celé příběhy. Zde postavy hrály až druhou roli. Třetí díl proto hodnotím jako nejslabší, ale pořád velmi dobře, protože autorka především druhým dílem nastavila laťku hodně vysoko. Celá trilogie je bezesporu jedna z nejvíce povedených a já tímto autorce děkuji.
Knihu jsem přečetla za pár napínavých večerů. Dočetla a začala plakat. Tentokrát ne nad lidskou bolestí a bídou, ale nad městem. Nad městem, které jsem neznala, nad překrásným kostelem sv. Jindřicha, který znám pouze z fotky, nad tou ubohou zničenou krajinou. Komunismus zase nenávidím o něco více. O hodně!!! Ty svině,které se nezastaví před ničím!!! Karin Lednická by si za tuto trilogii zasloužila metál. Ach Karwina, Karvinná, Karviná 2- doly.
Za mě asi nejlepší díl. Osudy některých postav byly opravdu spletité a pohnuté, ale i přesto se vždy v příběhu dalo najít nějaké slunce. Závěr knihy s fotkami a osudy byly správným zakončením.
Nejde jinak než dát plný počet hvězd. Třetího dílu jsem se nemohla dočkat a rozhodně nezklamal. Moc pěkné čtení o nelehké době.
Jen na začátku jsem měla problém s postavami kdo je kdo a je škoda, že nebylo víc kapitol o Halce.
Naopak se mi líbil konec knihy s fotografiemi.
Nechtěl bych hodnotit, zda je poslední díl této románové ságy lepší nebo horší než ty předchozí. Každý z nich je její svébytnou částí. Někteří komentující hodnotí tento díl jako nejslabší, kvůli zdlouhavému vykreslování atmosféry a reálií doby, já toto naopak hodnotím velmi pozitivně. Tento komplexní popis společenské situace, nálady a z toho vyplývajících důsledků pro životy obyčejných lidí, mi dal o té době zatím nejlepší představu. Napsáno s obdivuhodným porozuměním, respektem a citem ke krajině a jejím obyvatelům. Pro mně je tato trilogie nejlepším dílem novodobé české literatury a Karin Lednická spisovatelkou, jejíž další knihy budu kupovat bez rozmyslu.
Podle mě je to nejlepší kniha celé série. Při čtení jsem myslela, že dám jen 4*, protože mi vadily ta komunistické žvásty, ale to k popisované době prostě patří. Velmi se mi líbil vývoj všech postav a bonusem pro mě jsou medailonky skutečných osob na konci knihy. Ještě pár dní po přečtení se mi příběh honí hlavou.
"Tolik to hřeje, když může být máma pyšná na svoje děcka. Když vidí, že se jí vyvedly, přestože ne vždycky úplně rozumí tomu, co dělají."
Velmi si cením práce Karin Lednické. Šikmý kostel 3. díl se čte výborně. Mile mě potěšily v závěru i dobové pohlednice z míst, které už zanikly a zmínky o životech významných osobností, které se v příběhu vyskytovali.
Poválečné osudy známých postav z předcházejících dvou dílů této románové kroniky byly opět velmi dobře napsané. Autorka si musela dát neskutečnou práci s dohledáním všech dobových reálií a díky tomu si může i mladší generace, která se zajímá o dobu po 2. světové válce, přečíst jak těžká to byla doba a co všechno museli lidé vydržet. Ve srovnání s tím, se zdají naše dnešní problémy nejen řešitelné, ale často i malicherné. Nebylo to snadné ani příliš optimistické čtení, ale v každém případě poučné, takže doporučuji spíše náročnějším čtenářům.
Překvapivě snadno jsem zdolala třetí díl. Chvíli mi trvalo, než jsem si připomněla všechny postavy a vztahy mezi nimi, přece jen už uplynula dost dlouhá doba od chvíle, kdy jsem četla dva předchozí díly. Naštěstí kniha obsahuje rodokmen. Poklona autorce za zpracování, věřím, že není lehké něco takového sepsat. Jediné co mi vadilo, byly pasáže, které se věnovaly politice, ale dalo se to celkem snést. Trilogie je ukončena, ale pokračování by bylo možné a myslím, že by ho spousta čtenařů uvítalo.
Tak jsem konečně dočetla Šikmý kostel. Přiznám se, trojka mi dala zabrat, zaujala mě bohužel nejméně. Přišla mi nadstavovaná, zbytečné množství stránek, omílání stejných věcí, opakování se. Přes popisy komunistických návštěv, sjezdů a schůzí se mi vytratilo spojení s jednotlivými postavami. Měla jsem pocit, že se autorka stůj co stůj snaží vměstnat do knihy veškeré historické okamžiky a románové postavy se dostávají do pozadí. Popis reálií je podrobný, historicky se knize snad nedá nic vytknout, ale to pravé románové počtení to pro mě nebylo.
Nevyřčená pravda je taky lež.
Člověk musí mít až do konce svých dní na zřeteli, kým je a odkud přišel.
Někdy je třeba sklopit hlavu a přijmout nevyhnutelné. Protože jinak se člověk honí za přeludem a ničí to, co mu ještě zbylo.
Život je prostě furt dokola. Nahoru dolů, dopředu a zpátky.
Špatně je třeba ukončit, aby cosi dobrého mohlo přijít.
Náročnost úkolů nemá člověka odradit, ale naopak pobídnout k usilovnější práci.
Naděje neznamená, že se ti splní, co si přeješ. Uchovat si naději znamená věřit, že všemu zlému navzdory bude jednou zase dobře.
Život je dobrý, i když se v něm občas dějí nedobré věci. Jakmile tohle člověk pochopí, dokáže si hýčkat vzpomínky i na chvíli, kdy se bolestí téměř nedokázal nadechnout.
Někdy věci přijdou, až když o ně přestaneme stát.
Jednotvárnost může být dobrá, pokud se nezvrhne v úmornou nudu.
Některé věci se prostě prosadit nepodaří, ani když člověk vloží do boje všechny síly. Ale spousta lidí nebojuje a pak se diví, když přijdou důsledky. Nestačí věřit a doufat nebo se do nekonečná vykecávat. Člověk se musí taky snažit. Jednat. Nebát se.
Cokoli ti dá osud, to snášej a zvítěžíš nad ním.
Nedá se spolehnout ani na Boha, ani an štěstí. Člověk může akorát doufat, že si toho prvního najde nebo že si to druhé najde jej.
Tento díl se mi četl l něco hůř, na můj vkus tam bylo až příliš politiky, ale k téhle době to prostě patří. Ale skvěle zpracováné téma.
Krásné a uspokojivé vyvrcholení této trilogie. Moc se mi líbilo, že autorka zapracovala do děje i skutečné postavy, o kterých se pak čtenář může něco dozvědět prostřednictvím přiložených krátkých medailonků.
Jinak dějově a obsahově za mě opět TOP. Dobře ilustrovaná poválečná léta s postupným přebíráním moci komunisty. U postavy Wojtka je dobře vidět ono prozření, že ideály jsou jedna věc, ale realita a moc pak ve finále stejně zvítězí. Příběh Ženky za mě také vystavěn a ukončen tak, jak si postava zasloužila.
Celkově se knížka četla hezky, i když tentokrát jsem ji nečetla tak plynule jako předchozí dva díly. Moc pěkně propracované postavy a jejich psychologie. Neměla jsem problém navázat na postavy a děj z dílu druhého, ale i tak oceňuji přiložený rodokmen postav.
Celkově za mě skvělá trilogie, kde bych chtěla vyzdvihnout hlavně mravenčí práci autorky. Klobouk dolů, protože to musela být neskutečná práce to dát všechno dohromady tak, aby to drželo pohromadě, a to nejen z hlediska vývoje postav, ale i z hlediska časových událostí. Proto to pro mě zůstane asi nejlepší novodobé české dílo, které patří do každé knihovny.
Závěrečný díl se mi líbil nejmíň. Ale i přesto exkurz do života havířů po několik generací byl vypovídající a osudy rodin spojené s Karvinou výborně vykreslené. Pro toho kdo není z daného kraje, jsou některé chvíle a situace neuchopitelné a nepochopitelné, proto všem doporučuji tuto trilogii přečíst až do konce, i přílohu.
Pro mě rozhodně jedna z nejlepších trilogií co se beletrie na české scéně týče.
Třetí díl nás zavede do poválečné doby, kdy otěže nad těžbou uhlí přebírají komunisté,a jak už víme z historie, Komančové všechno rádi p*jebali, a tak se pomalu,ale jistě začalo ničit i město Karviná.
Třetí díl mě bavil možná o trošičku míň než předchozí díly,ale rozhodně jsem zklamaná nebylo a bylo to fajn čtení.
Moje oblíbená česká trilogie se dočkala svého třetího dílu a já na konci července otočila poslední stránku knihy. A dojmy? Pořád to jsou romány, které mám pevně usazené v srdci, přesto hodnotím Šikmý kostel 3 jako nejslabší. Snad je to těmi komunisty, kteří dokáží zkazit snad všechno, snad hrálo roli i ono dlouhé (byť pochopitelné) čekání na vydání, které mě od hrdinů trochu vzdálilo, možná jsou na vině i ta velká očekávání…
Rány dostávalo Karvinsko a dostávali je i románové postavy knihy. Asi je to tedy logické, že do určité míry najednou žily jen ve vleku doby, ale pro mě se tím najednou trochu odlidšťovaly. Možná právě to s lidmi režim dělal, ale za mě najednou jejich osudy klouzaly jen po povrchu. Mnohem větší roli pro mě tak v knize najednou hrály příběhy skutečných historických osobností, které se s těmi románovými více či méně protínaly. Jsem proto taky moc ráda, že se jim pak Karin Lednická v závěru ještě faktograficky věnuje, a to slovem i obrazem.
Nerada bych, aby to vyznělo, že jsem si knihu neužila – tak to určitě není! Šikmý kostel je výborná série a já se s rodinami Pospíšilových a Żebrokových neloučila ráda, ostatně jsem si s nimi prožila jejich 67 dost krušných let. Obzvlášť svéhlavá Ženka mi přirostla k srdci. Každopádně jsem zvědavá, zda nás Karin Lednická potěší nějakou další skvělou beletrií – já bych si to moc přála.
Ač nejsilnější ze všech dílů co se týče stránek, tak stále čtivá kniha. Těšila jsem se na pokračování osudů všech postav a musím napsat, že to bylo milé, ale také dost smutné čtení. Dovedu si představit další pokračování.
Třetího dílu jsem se nemohla dočkat a rozhodně nezklamal. Až je mi líto, že nemůžeme osudy této rodiny sledovat až do současnosti. Nicméně, rozhodně to nebylo lehké čtení. Po hrůzách války se člověku až svírá srdce, když si uvědomí, co všechno ještě hrdiny čeká. Ta beznaděj a smutek je prodchnutá celým příběhem a přesto je vyvážená touhou jít dál a přežít. Inspirující a zneklidňující zároveň.
"Život je prostě furt dokola.
Nahoru dolů, dopředu a zpátky."
Po strhujícím druhém dílu jsem se bála, jaké osudy čekají hlavní postavy po válce v dobách červených a rudých. Musím říct, že nyní plynul děj poklidněji i když čtenář ví, že zářné zítřky se konat nebudou.
„Když se jich budeme pořád bát, tak s náma teprve zametou. Teprve pak prohrajeme všecko – i sebe samé.“
1 704 stránek a je konec. Zmizelo město a s ním i jména a tváře lidí, kteří zde prožili svoje životy a navzdory nelehké robotě, zde dokázali najít svoje štěstí, přestát ústrky doby a režimů. Co naspat kromě poklony autorce, která bravurním způsobem zvládla popsat nejen dějinné události v městě Karviné – ať už psáno jakkoliv, ale hlavně do těchto reálií zasadit příběh jedné rodiny u které bych klidně věřila, že se takto odehrál.
„Cokoli ti dá osud, to snášej, a zvítězíš nad ním.“
Štítky knihy
komunismus česko-polské vztahy hornictví podle skutečných událostí Lebensborn Karviná důlní nehody pronásledování církve Karvinsko monstrprocesyAutorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Po druhém a pro mě osobně nejvíce vydařeném dílu je vyvrcholení ságy sice moc pěkné čtení, ale s příliš velkým opakováním událostí minulých. Velmi se mi líbí pasáže zachycující osudy reálných postav, např. Ludvíka Sobka, Anny Danielové a mnoha dalších. Cením si toho, že jim autorka znovu vdechla život a my se o nich mohli dozvědět. Nicméně některé pasáže, které mají za cíl připomenout minulé díly, jsou až moc polopatické. Dialogy tím pádem nepůsobí tak realisticky.