Šikmý kostel 2
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460110/bmid_sikmy-kostel-2-wiw-460110.jpg
5
4239
4239
Šikmý kostel série
< 2. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945. S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné – jak se nyní město jmenuje – se stále významně projevují důsledky předešlého dramatického dění a prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém. I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a ekonomického rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti. Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde. Příběh je i tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.... celý text
Přidat komentář
Opět naprosto skvělé. Opět mi to rozšířilo obzory a o něco víc jsem pochopila události a život ve Slezsku... díky, díky, díky.
P.S. Siedzi mucha na scianie, na scianie, na scianie
siedzi mucha na scianie, siedzi a spi!
Siedzi a hajinko, potwórka malinko
siedzi mucha na scianie, siedzi a spi!
Tohle mě úplně dojalo a rozplakalo, to mi zpívala babička a já na to už dávno dávno zapomněla.
V prvním dílu jsem ještě věřila, že příběhy dopadnou alespoň v něčem dobře. V tomhle dílu je ale situace tak bezútěšná, že je veškeré doufání v obrat k lepšímu marné. Musela jsem si to dávkovat víc než první díl.
Opět skvěle popsané postavy a události, ale jímá mě po přečtení deprese.
Co říct k napsanému silnému tématu a již nebylo napsáno níže.
Kniha po skvělém prvním díle, snad ještě zvýšila kvalitu. Příběh rodiny je silný, rozvíjející, bolestivý. Knihu jsem musela několikrát odložit, jak mi bylo chvílemi úzko.
Silný čtenářský zážitek, nad kterým budu přemýšlet ještě nějakou dobu
Skvělá kniha, budete ji chtít číst stále dál i když vás už budou ze čtení bolet oči. Velice poutavý příběh. Moc se těším na další díl. Doporučuji navštívit webové stránky autorky a prohlédnout si dobové fotografie.
Pokračování románové kroniky ztraceného města se nese v suverénním a vyváženém stylu vyprávění.Lze psát o historii regionu "srdcem" bez zbytečného patosu a otravného citového vydírání?Paní Lednická dokazuje,že ano.Činí tak s pokorou a empatií vůči obyčejným lidem a důsledným držením se historických fakt a reálií.
Autorka v doslovu píše:
"Hrdinové Šikmého kostela jsou sice lidé vzešlí z autorské fabulace,ale nesou skutečné příběhy"
"Občas slýchám výtku,že nadržuji jedné nebo druhé straně.Není to pravda:úhelným kamenem mé práce je právě nestrannost.A pokud už někomu straním,pak obyčejnému člověku,který chce prostě jenom normálně žít-a namísto toho musel žít všechny ty hrůzy"
Během čtení jsem náhodou shlédl film :"Krajina ve stínu",který mapuje stejné období,ale v jiném regionu.Uvědomil jsem si ,jak jsou osudy a křivdy a touhy postav podobné,téměř identické.Sebestřednost,ukřivděnost,touha po moci a pomstě jako jedny z příčin všeho špatného,co jsme schopni sami sobě provést.
"Nejhorší je být důležitý a ukřivděný.
Nejhorší je ukřivděný soused."
I to lze z kroniky o Karvinné vyčíst.
Mám pocit,že trilogie Šikmý kostel jako celek daleko přesáhne regionální záležitost.
Osloví každého obyčejného a vnímavého člověka.
Kdybych měla knihu charakterizovat pouze jediným slovem, byla by jím slovo LÁSKA. Láska k autorčinu psaní, láska k postavám, na které jsem se těšila, až se s nimi zase setkání, ačkoli mi bylo jasné, že si pro ně život připravil daleko horší osudy a mnohem těžší zkoušky než v předchozím díle. A já se o ně po celou dobu bála a držela jim pěsti, aby že všeho zlého vyvázli bez úhony.
Děkuji autorce za zprostředkování velmi silných okamžiků a o odkrytí další části naší historie.
Už teď se moc těším na závěrečný díl trilogie, ale zároveň se děsím okamžiku, kdy se budu muset s hrdiny Šikmého kostela rozloučit.
Přečteno jedním dechem.
Stejně jako první díl, psáno čtivě živým jazykem s prvky nářečí, zážitek ze čtení je tak ještě větší. S narůstajícím letopočtem a rozhodnutími postav ohledně volby národnosti člověk prostě ví, že bude hůř, ale přestat číst nemůže. Je jasné, že žádné světlé zítřky nás nečekají ani ve třetím díle, a přesto se ho nemůžu dočkat.
Postavy jsou tentokrát o něco sympatičtější, chybí věčně nabručená Barbora z prvního dílu, ale celkově nejblíž je mi asi Ženka a Julka.
Druhý díl pro mě osobně překonal zážitek z dílu prvního. Tam, kde první díl končil náznaky budoucích podivných lidských vztahů, zmítaných velkými dějinami, kdoví proč spouštěnými nenávistmi, živenými drobnými osobními křivdami, tam navázal druhý díl v "plné polní" všech těch komplikovaných vztahů, které nám, normálním lidem, vnucují "kola dějin".
A tak najednou zjistíme, že Pepa odvedle je vlastně náš dlouholetý nepřítel, protože se jednou křivě podíval, a tady Wojczek vlastně nepatří do rodiny.
Dějiny střední (nejen) Evropy ve 20. století jsou plné podivných vzepjetí nacionálních vášní a s tím souvisejících malých i velkých tragédií. Paní Lednické se dle mého názoru podařilo skvěle na těch malých individuálních tragédiích ukázat zločinnost těch "velkých", tvořených vzletnými slovy o národech, o právech na vlast a na půdu. Vyvolávaných povětšinou lidmi, kteří nemají jiný zájem, než svůj osobní, čistě sobecký.
Mimo region to asi málokdo vnímá, ale ty rány stále ještě nejsou úplně zacelené a stále jsou na obou stranách lidé, kteří zaměňují lásku k vlasti a zdravý patriotismus za nenávist.
Málem bych zapomněl, složité osudy hlavních protagonistů románu jsou opět vylíčeny velmi uvěřitelně a umožňují si román vychutnat i bez případných geopolitických souvislostí.
A autorce moc děkuji, že se jí podařilo dostat do širšího povědomí informace o složitých dějinách našeho slezského pohraničí.
PS: Mimoděk mi během čtení přicházel na mysl jiný skvělý román s podobnými osudy z jiné oblasti našeho kontinentu - "Ptáci bez křídel" Louise De Bernièrese. Vřele doporučuji.
https://www.databazeknih.cz/knihy/ptaci-bez-kridel-5161
SKVĚLÉ a pro mě ještě o fous lepší než díl první!
Autorka opět naložila na bedra rodiny Pospíšilových všechnu tíhu světa, všechny krátké okamžiky štěstí byly vždy během chvíle rozprášeny. Jedině obdivuhodná rodinná soudržnost umožnila všem vydržet až do roku 1945.
Bylo to velmi smutné a těžké čtení, které jsem si ovšem užila od prvního do posledního písmenka! Už teď se nemůžu dočkat závěrečného dílu!
Autorka ani ve druhém dílu neslevila z vysoko nasazené laťky. Krásnou češtinou vyprávěný příběh, jehož vyprávění různými postavami navyšuje čtenářský prožitek. Dlouho byly pro mě nejlepší naší ságou Sňatky z rozumu. Ale ve Sklářích a Šikmém kostelu jim vyrůstá obrovská konkurence. Jediné co mi trochu vadí je autorčina snaha o absolutní neutralitu. Tím to vlastně celé částečně zkresluje. Český a polský nacionalismus jsou zcela nesouměřitelné. Něco z toho naznačuje v doslovu. 14 000 odešlých Poláků za 20 let (z toho část dobrovolně) proti 30 000 Čechů během jedné noci. Osobně jsem potkal občany ČR narozené leta po válce, kteří nemluvili jinak než polsky. Který Čech žijící v zahraničí si tohle dovolí? S tím se dá srovnat jen to, když se na jižním Slovensku musím domlouvat německy.
Obávám se, že lepší knihu už letos nepřečtu.
Těžko můžu říct, že se mi to líbilo, když je život hrdinů tak těžký, štěstí tak prchavé a životní omyly většinou tragické. Přesto jsem nemohla přestat číst a je mi líto, že už je kniha za mnou. Moc se těším na další díl.
Neměnila bych se životem kohokoliv v příběhu ani za nic. Někdy se mi úplně sviralo srdce. Tolik zmarnenych naději. Těžce nesu, když dlouholetá snaha vyjde nazmar jen z rozmaru osudu. Přesto hrdinové čelí všemu a jdou dál. Jakmile někdo zakolisá, dostane naloženo dvojnásob.
Před pár lety mě nadchla Follettova trilogie Století. Šikmý kostel Karin Lednické mu, zasazen do českých reálií, směle konkuruje.
Jsem nadšená a dávám pomyslných deset ⭐.
Knizku doporučuji všem, kteří mají rádi velké, vrstevnaté, rodinné romány.
Knihu jsem vůbec nemohla přestat číst. Od druhé poloviny knihy fakt doslova, přečteno za dva dny.
Opravdu poutavé, čtivé, perfekntni popis postav, prostředí, přírody. Jako bych tam byla s nima.
I druhý díl byl strhující, dojemný a skvěle propracovaný. Válka zde byla zachycena zase trošku jinou optikou. Autorka opravdu umí psát a těším se na další díl.
Kniha o křivdách, lásce, naději, zlosti, trápení a neuskutečnitelných cílech. Jelikož jsem četla první díl opravdu dávno, musela jsem se trošku na konec minulého dílu rozpomínat, ale hned od první strany si mě děj získal. Neskutečně propracovaná historická rešerše v archivech, rozhovorech a možná i vlastním životě autorky je opravdu úchvatným počinem. Líbí se mi, jak každý příběh plyne a vy můžete z dálky pozorovat rozhádané rodiny, zničené sny, zbrklá manželství nebo jednání v revoltě. A každého z těch hrdinů vlastně chápete, rozumíte, proč si stojí za svým bláhovým rozhodnutím, z knihy dokonce cítíte jejich frustraci nebo radost. Historické okolnosti jsou samozřejmě hrozné a opravdu jsem si odnesla jednu velice významnou myšlenku (tuším, že Barky), že první světová válka byla samozřejmě hrozná a umřelo spousta mužů a civilistů, ale druhá světová válka byla obrovská mašinerie projevující se i v nejmenších detailech, třeba například po jaké straně ulice půjdete. Trošku jsem se bála přehnané hrůzovosti koncentračních táborů, ale autorka krásně vybruslila a vytáhla samotnou podstatu pracovního tábora a spíš pocitů, než surového popisu těchto hrůz. Výborné a musím uznat, že způsob odsunu Němců po válce byl strašný a rozhodně se je za co stydět. Těším se na třetí díl a jsme zvědavá, jak se postavy poperou s komunistickým režimem!
Druhé pokračování opět staví na skutečných událostí té doby a je napsáno ve stejném svižném a záživném tempu. Našim hrdinům je však dovoleno radovat se jen krátce. V nové době čelí novým krizím, ať už té hospodářské, nebo nacistické okupaci. A ti, co tu neveselou dobu přežijí, si v sobě ponesou nesmazatelné vzpomínky.
Nádherná kniha, na kterou nezapomenete ještě dlouho po jejím přečtení . Je zbytečné se rozepisovat -moje pocity a dojmy jsou obsaženy v níže uvedených recenzích - lépe bych se nevyjádřila. Autorce děkuji za skvělý čtenářský zážitek - vřele doporučuji a už se těším na třetí díl.
Po výborném prvním dílu, čtenáři dostali neméně dobrý a zajímavý díl druhý, ve kterém se více soustředíme na užší rodinu sester Barbory a Fanky. Jejich radosti i strasti na pozadí První republiky, připojení Těšínska k Polsku a následné válečné okupaci Německou Třetí říší. Naše hrdiny, kteří si stačí oddechnout v době prosperity, která jim dovolí doufat v lepší zítřky, ale následné dějinné události a hlavně stále nevyřešená národnostní otázka zkomplikovaná Druhou světovou válkou je opět semelou na velkém kole osudu. Čtenáři se naskýtá niterný pohled do duší prostých lidí, kteří se s životem perou jak umí a jistě ani ve třetím a závěrečném díle této "románové kroniky" tomu nebude jinak. Na to si ale budeme muset ještě počkat.
Skvělá románová kronika popisující meziválečnou historii česko polského pohraničí.Netušila jsem kolik bylo mezi těmito národy nenávisti.Rozsahem mi připomíná Follettovo Století.Už se těším na další pokračování a mám jasno v volbě knihy roku 2021.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) česko-polské vztahy první republika, 1918-1938 Mnichovská dohoda (1938) hornictví zajatecký tábor podle skutečných událostí Karviná důlní nehody
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
"..…zlo dokáže zplodit zase jenom zlo, nenávist plodí nenávist,msta vyvolá další pomstu,.... utrpení je nezměřitelné, nesouměřitelné."
Děkuji paní Lednická, že si mohu rozšířit obzory,nechat se nadchnout Vaším slohem a přimět vlastní uvažování,aby neklouzalo jen po povrchu.