Šikmý kostel 3
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533189/bmid_sikmy-kostel-3-65e02586d9bd1.jpg
5
1279
1279
Šikmý kostel série
< 3. díl
Románová kronika ztraceného města, léta 1945–1961. Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět. Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze? Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace? Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?... celý text
Přidat komentář
Skvělé, dokonalé, stejně jako předchozí dva díly. Pro mne sice nejméně zajímavé, protože čtení o padesátých letech bylo moc dlouhé a hodně se tam řešily tehdejší politické změny. To je ale můj problém a nic to nemění na kvalitě knihy. V tomto díle už bylo i méně postav, většinou už šlo jen o Ženku a Wojtka. Zakončení v pravou chvíli. Dále se lze domýšlet, co rodinu postihlo v červenci 1961 v měsíci, kdy Karel nastoupil na Duklu.
... těšila jsem se na ni, ale sotva jsem začala číst, zjistila jsem, že nevím, kdo je kdo. Vrátila jsem se tedy ke druhému dílu, s nímž jsem se opět do rodinných vazeb vrátila a plynule tak mohla přejít k tomu závěrečnému. Dvě záležitosti z druhého dílu pro mě zůstaly otevřené a čekala jsem, že se to dozvím v tom závěru. Tak se i stalo. Myslím, že paní Lednická hezky uzavřela celou trilogii. Těch postav bylo tak akorát, abychom je poznali, a prožili s nimi jejich příběhy.
Nejdřív jsem si zopakovala děj předcházejících dílů, takže jsem tenhle skvost dočetla až včera. Připojuji se k pochvalným komentářům.
Oceňuji hlavně skvěle propracované a uvěřitelné postavy. Jsou to lidé různí, sympatičtí i nesympatičtí, někdy jim čtenář fandí, někdy ho i naštvou, ne vždycky se zachovají správně. Ale skoro pokaždé jsem jim rozuměla. Jsou to zkrátka lidi z masa a kostí.
Zajímavé je hlavně zapojení reálných postav, které sice většinou nebyli všeobecně známí lidé, ale byli lidé něčím zajímaví a zanechali v regionu (a někteří nejen v regionu) stopu a existují o nich záznamy. Někteří se zapsali pozitivně, někteří negativně, tak už to chodí.
Ocenit musím i způsob, jak dějinné události ovlivňují hrdiny, ať jsou to národnostní rozbroje, válka, nástup komunistů nebo měnová reforma i lokální události jako důlní neštěstí.
Je krásně popsáno, jak naivní lidé uvěřili myšlenkám komunismu a pak se často divili, čemu vlastně pomáhají, Můžeme jim to mít za zlé? Musíme si přece uvědomit, jaké měli prostí lidé informace o skutečném dění v SSSR. A dá se to zobecnit. Za války i po ní museli lidé dělat řadu kompromisů aby mohli žít trochu v klidu a někdy aby mohli jen prostě přežit.
Barka byla jen o dva roky starší než moje prababička, Ženka o dva roky než moje babička a Julka o tři roky než moje matka. To jsem si uvědomila, když jsem přemýšlela o tom, jak se za něco přes 60 let popsaných v knížkách změnil svět. Nejde jen o zásadní zvraty jako války, ekonomické krize a politické převraty. Jde o běžný každonenní život, nejen u nás ale i jinde ve světě.
Po přečtení 2. dílu jsem byla zvědavá, jak se v knížce projeví posun v oficiálním pohledu na hornickou profesi a jak bude popsáno to známé „ já jsem horník, kdo je víc“. I to autorka zvládla skvěle.
Na knížce je vidět, že příběhy fiktivních postav odpovídají historické realitě a jsou podloženy velmi pečlivým studiem reálií. To vůbec není u historických románů samozřejmost.
Tohle je za mě jedno z nejlepších literárních počinu za poslední dekádu.
Čtivé, vůbec ne plytké, realistické. Fiktivní postavy s realnymi osudy. Žádná pribarvena romance. Tady je opravdu všechno dobře. A já radim tuhle sérii jako jednu z mých nejoblíbenějších.
Děkuji za krásné zakončení. První díl jsem začala číst kvůli vzpomínce na mou prababičku, která kdysi bydlela v okolí Šikmého kostela a člověku srdce zaplesá, když je v knize zmínka i o mém bydlišti v Petrovicích u Karviné .... Těžké časy to byly, třeba si je občas připomenout a celou sérii bych zařadila do povinné školní četby.
Skvělá kniha stejně jako oba předchozí díly. Tentokrát nas dej zavede do poválečných let a začátku komunismu. Těžká doba, ke které už se už rozhodně nechci vracet.
Také ve 3.dílu dokázala autorka udržet vysokou kvalitu této trilogie. Především po literární stránce se to bude řadit k takovým špičkovým dílům české literatury jako jsou například Sňatky z rozumu. Co ale postrádám je detailnější popis historické situace nebo spíše její zúžení jen na problémy s komunismem. Zcela (až na diskusi po koupi vysavače) se vyhýbá národnostním problémům. O válce s Polskem 1945 nepadne ani slovo. Tomu, kdo by chtěl do této " šlonzácké" problematiky proniknout více, doporučuji knihu Kyselá těšínská jablíčka od Jiřího Bílka.
Série uzavřená, rozhodně stála za přečtení. Velice zajímavě pojatá série, líbilo se mi, že autorka se nesnažila život postav přikrášlit ale snažila se držet reality, která v té době rozhodně nebyla nijak růžová.
Knížka je krasne čtivá, mě osobně tedy moc nebavili politicke pasáže, ale ty ke knize patří, trochu jsem čekala jestli nějaké postavy nebudou mit šťastný konec, ale u nekterych jsem se nedockala. Za mě, krásně zpracovana historie jednoho města, ktera stoji za to precist, i kdyz jste z druheho konce republiky
Tak co dodat. Bylo to moc krásné. Zdá se, že “Paní Spisovatelka se vypisuje do stále lepší kvality. Samozřejmě musí každého, kdo si trilogii užil, napadnout: “ A co dál? Karin Lednická to rozhodla. Nic. Trojka je poslední. Stará Karviná už není a popisovat osudy hrdinů na sídlištích Karviné nové už by nebylo ono.
Čtenářům doporučuji během čtení sledovat interaktivní mapu s množstvím fotek, kterou na web umístilo město Karviná. (https://gis.karvina.cz/portal/apps/webappviewer/index.html?id=84c7c872c592435993867843976b35f5)
Děkuji za nevšední čtenářský zážitek.
Tak i já mám dočteno, moc jsem se na závěrečný díl těšila a za sebe můžu napsat, že mě nezklamal. Vše končí zánikem staré Karviné, ale nedá se říci, že je závěr smutný. Život pokračuje, i když tu nebude Karviná, i když tu nebudou někteří naši oblíbení hrdinové, život jde dál, život si vždycky cestu najde. Jsem opravdu šťastná, že u nás v Čechách vznikla tahle výjimečná série, která stojí za přečtení.
Podmanivé čtení - jednoduchý styl, přehledné členění, zapamatovatelné postavy s typizovanými osudy a neuvěřitelný příběh obětovaného města. Žila jsem v "ocelovém srdci republiky" dost dlouho na to, abych zaznamenala rozpor mezi proklamacemi typu "já jsem horník, kdo je víc" a tou závistí a dehonestací ze strany sousedů, známých, prostě těch, co měli pocit, že výhody pro zástupce černého řemesla jsou neúměrné. A k tomu v době, kdy se nenápadně začala hlásit o slovo ekologie... Nicméně zachycení odchodu staré Karvinné bylo potřebné a je odpovídajícím způsobem depresivní. Díky za faktografický dovětek.
Třetí díl nezklamal a je stejně strhující jako první dva. Chvíli mi trvalo než jsem se zorientovala v postavách, ale rodokmen na začátku velmi pomohl. Úžasná trilogie, už se těším co dalšího autorka vymyslí.
První díl mi ležel na nočním stolku snad rok, možná i víc. Jeho koupě byla čistá náhoda, doteď si vzpomínám jak mě zaujal název a říkala jsem si "jee, není to náhodou o tom kostele, kolem ktetého jsem tolik let jezdila do školy v Karviné?" No a odpověď znáte... Když jsem se pak pustila do čtení, tak už po několika stránkách jsem objednávala díl druhý a třetí díl už jsem měla několik měsíců předobjednaný. A to mě nikdy historické romány ani jiné historické žanry nebraly! Ale tohle je prostě jiné, tohle je z mého kraje, z mého okolí. To není jen historické, to je citové.
A teď k třetímu dílu. Měla jsem jo dočtený dříve než některým mým známým, kteří ho měli předobjednaný jinde vůbec přišel. To samo o sobě už leccos napoví. I když jsem se bála, že se "nechytnu", tak obavy byly zcela zbytečné a nebyl zapotřebí ani rodokmen na obálce. Ten jsem studovala až na závěr. Když jsem se pustila do čtení, bylo to jako navštívit po delším čase své přátelé nebo svou rodinu. Jako čtenář jsem byla vtáhnuta do příběhu a všechny postavy mi zase přišly tak blízké. Úsměv a radost střídaly slzy, strach a husí kůže. Prostě strhující příběh nabitý emocemi, které vás tak vtáhnou, že se zcela odprostíte od reality a přenesete se do jiné doby. Tohle za mě umí jen paní Karin Lednická.
Celá trilogie má své místo v mé knihovničce a už se těším až si celou trilogii přečtu hezky znovu, tentokrát všechny díly po sobě. A taky se těším až se vydám toulat starou Karvinnou.
Četl bych dál a dál...Ačkoliv je to už nějaká doba od druhého dílu,dostal jsem se do dění rychle.Těžká poválečná padesátá léta.Lidé museli dříve strašně vydržet,to ani není dnes myslitelné.Každopádně spisovatelka zanechala v součané literatuře nesmazatelnou stopu touto trilogií.Poklona.
Doctena posledni cast romanove kroniky.
Strhujici pribeh.
Nedychate, jen ctete.
Vynikajici.
Pridam se k ostatnim ctenaru a musim napsat : smekam a tleskam.
Skvělý, strhující román a zakončení trilogie. Díky rodokmenu jsem se docela rychle zorientovala. Byť podle mého názoru trojka nepřekonala druhý díl, bylo to parádní čtení a doufám, že Karin Lednická už přemýšlí o dalším námětu.
Opět dokonalé čtení. Autorka píše tak, že máte pocit, že jste s postavami přímo v příběhu. Je to plné detailů, ale není to nepřehledné. Od děje se nedá odtrhnout.
Do třetice opět zajímavé čtení..jen musím říct, že některé věci už se mi zdály zbytečně opakované..a tím věčným schůzováním jsem se těžce prokousávala ( kdyby mě teď kerýsi nedopatřením pozval na nějakou schůzu, tak ho tím co bude nejvíce po ruce přetáhnu po hřbetě)..
Štítky knihy
komunismus česko-polské vztahy hornictví podle skutečných událostí Lebensborn Karviná důlní nehody pronásledování církve Karvinsko monstrprocesy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Kvůli třetímu dílu jsem znova přečetla první a druhý díl a nelituji.
Nádhera. Nejlepší české knihy posledních let. Děkuji autorce za krásné chvíle s jejími knihami.
Těším se na další.