Šikmý kostel 3
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533189/bmid_sikmy-kostel-3-65e02586d9bd1.jpg
5
1279
1279
Šikmý kostel série
< 3. díl
Románová kronika ztraceného města, léta 1945–1961. Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět. Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze? Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace? Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?... celý text
Přidat komentář
Já asi trochu nadsazuju. U prvních dvou dílů jsem si toho nevšiml, ale teď jsem měl někdy pocit, že už nečtu krásnou literaturu, ale učebnici dějepisu. Ta didaktičnost a polopatičnost je mínus, který musím zmínit. Nicméně přebíjí ho skutečně bravurní vypravěčský styl, ze kterého je cítit nejen značné zaujetí látkou, pečlivé studium místní historie, ale i velká sečtělost a poučenost ve způsobu psaní, a v neposlední řadě i jistá autorčina vyzrálost a životní moudrost. Trilogie je opravdu zralé dílo a svým způsobem pomník. V tom dobrém slova smyslu.
Za mě určitě 5hvězd, i když mě tento díl bavil trochu méně, než dva předchozí (v tomto je o poznání více politiky). I tady jsem se ale hned začetla a i ve volných chvílích přemýšlela nad osudy postav, co se jim asi přihodí, jak dopadnou... Moc se mi líbilo používané nářečí, bylo toho akorát, že to nijak nerušilo, ale krásně do příběhu zapadlo a pomohlo mi to lépe nasát celé Karvinsko. Vítám, že příběh končí včas, tj. před dalším neštěstím na dole Dukla. A obrazová příloha na konci knihy je super. Smekám před paní autorkou, jakou mravenčí práci si s přípravou knihy dala.
Čtivé bezesporu, ale třetí díl mě bavil asi nejméně, přišlo mi, že se pořád spousta věcí opakuje. První díl byl skvělý a zajímavý, druhý měl spád a pro mě byl z celé série asi nejlepší. Chtěla jsem dát jen 3 hvězdy, ale dávám 4 za závěr, kde jsou fotografie a krátké životopisy lidí. Doporučuji přečíst celou trilogii v kuse, jelikož jsem se už teď v tom třetím díle docela ztrácela i ve jménech a kdo ke komu patří.
Je konec... V první řadě velký dík paní Lednické, že se věnovala tomuto tématu a tomuto kraji a podělila se o tom s námi. Opět shledání se starými známými a jejich osudy, ale v závěru mi něco chybělo. Nevím co, možná až se kniha ve mě ulezi, přejde to. Tentokrát však na mě bylo dost politiky, ale asi to hold k tomuto období patřilo. Nic to nemění na tom, že se mi kniha líbila, doporučuji a smekám.
Autorka dokázala dovršit třetím dilem konec trilogie úžasně. Její jazykové prostředky, cit pro příběh jako takový, to se čte celkem objemná kniha velmi dobře.
Z čeho jsem byla lehce zklamaná, že se tam už neprotínalo tolik osudů jako to bylo v minulých dílech. Takže jsme měli pohled pouze ze strany Ženky a Wojtka. I tak to bylo velmi poutavé a oči otevírající.
Včera jsem závěrečný díl dočetla a přemýšlím, co napsat. Můj otec pochází z tohoto regionu, přesto jsem až do vydání knihy netušila, že dnešní Karviná je nové město a dříve stálo město s tímto názvem někde jinde. Především z tohoto důvodu chovám k paní Lednické nesmírnou úctu, že do hlav čtenářů dostala zapomenutou historii tohohle kraje.
Zatímco první dva díly mi trhaly srdce kvůli nešťastným osudům jednotlivých postav, ten třetí mi ho ničil, protože v něm docházelo ke zkáze celého města. Autorce se povedlo velice dobře vystihnout katastrofu místa, která trvá dodnes. To, jak byl kraj zneužit a následně ponechán vlastnímu osudu. To, jak se z výstavního města staly vyloučené oblasti. Z toho opravdu mrazí. Myslím si, že už na tuhle oblast nikdy nebudu koukat stejně a věřím, že to tak má většina čtenářů.
A pamatujte, že život je dobrý, jen se v něm občas dějí hrozné věci.
Opět naprosto skvělá kniha. Silná, emotivní, napínavá. Zaradovala jsem se, ze má skoro 700 stran. Věřila jsem, že mi aspoň 14 dní vydrží. Nevydržela, a to jsem na sebe zkoušela být opravdu přísná a poroučela si nečíst. Ale moc to nešlo, je to prostě čtivé.
Dovolím si ale ubrat jednu hvězdičku a to:
1. v jednu chvíli mi rozhovory aktérů o politické situaci krátce po 48. roce a na počátku 50. let přišly fakt dost neautentické, nucené. Jakoby se autorka za každou cenu snažila popsat politickou situaci v dialozích. Působilo to nepravděpodobně, šroubovaně.
2 . Naprosto faktická chyba u krátké zmínky o faráři Toufarovi v rozhovoru Anny a Ženky. V 50. letech opravdu nikdo nevěděl, kde se nachází farář Toufar, že je po smrti a už vůbec nikdo nevěděl, že byl ubitý. Rozhodně to nemohly vědět dvě ženy z Karviné, i když s vazbou na farnost, která se té zahrádecké a následně číhošťské pozoruhodně podobá. Marie Pospíšilová se o smrti svého strýce dozvěděla až v roce 1954, příčinu smrti pochopitelně ne. Toufarův případ byl znovu otevřen až v roce 1968, ale krátce na to nastala normalizace a tak byl případ zase uzavřen.
Závěr knihy byl naprosto strhující. Zkáza jednoho města (kde jsem v životě nebyla) popsaná tak dobře, že mi za něj normálně slza ukápla. Komunisti vysáli město i jeho obyvatele a odhodili je jak hadr. Fotky a medailonky některých aktérů byly třešničkou na dortu.
Jsem autorce vděčná, že kniha skončila těsně před Duklou. Úplně jsem trnula, když tam Karel měl nastoupit. Další neštěstí bych už asi nedala.Takhle kniha končí relativně dobře můžu se utěšovat, že se jim aspoň toto neštěstí vyhnulo.
Smekám před paní Lednickou, nádherná sága, která ukazuje, jak specifickými kraji Těšínsko a Karvinsko byly a jsou.
Čtení mě velmi bavilo, bylo skvělé, když jsem na konci knihy zjistila, že postavy jako Aleko, Anna apod. byli skuteční lidé, kteří ve své době v Karvinné působili. Všichni komentující přede mnou už napsali vše podstatné... já jen postřeh z reality. Bydlím v tom úzkém pásu Těšínska, do Polska to máme 6km, ve vesnici u nás žije 16 procent obyvatel hlásících se k polské národnosti, běžně tu mezi sebou lidé mluví oním nářečím "po naszymu - směska česko-polsko-německých výrazů", které se občas objevují i v knize, funguje tu i velmi aktivní PZKO, děti z polské školy jezdí k tomu Baltu jak v knize Wojtkovi říkal Bogdan... to všechno je pravda do dneška....nedávno u nás zemřela jedna stará paní, vdova, velmi uvědomělá, radikální, polka typu Bogdan z knihy, která 20let nemluvila se svým jediným synem jen proto, že se oženil s češkou. Prostě i dneska je mezi poláky u nás na Těšínsku jisté nemalé procento "Bogdanů"...není to jen v knize a po II.sv. válce.. do jisté míry to žije dodneška
Za mě lehce odlišný dojem. Jako stále to byla skvělá knížka, o tom žádná, ale po zkušenostech s předchozími díly jsem se nedovedl radovat s hrdiny knížky, protože jsem se neustále bál, že se něco totálně pos... a brzy budu číst o další tragédii, která je potkala. Zatímco se slzičky u prvního dílu rozhodně dostavily, tak tady už ne, protože jsem se tak nějak obrnil proti citům. Jako, neberte to tak, že by šlo o výrazně horší knížku než byly díly předchozí, ale pokud bych měl dát pořadí od nejlepšího dílu směrem dolů, tak za mě určitě 1 - 2 - 3. Vzhledem k hrůzám druhé světové války trochu váhám jestli 1 - 2 nebo 2 - 1, ale nejvíc mě asi "zasáhla" jednička, která pro mě, jako pro ne častého čtenáře beletrie, byla fakt jako zásah bleskem, něco tak dobrého jsem minimálně z českých knížek, předtím nikdy nečetl.
Tak jsem to dočetla. Hned od začátku jsem se snažila si čtení šetřit, ale nedařilo se. Emoce mám ještě v sobě a ještě dlouhou dobu je budu vstřebávat. Velice děkuji Paní Lednická za celou trilogii!!! Jsem potěšena, že jsem měla tu čest poznat historii tohoto hornického města, samozřejmě díky Vám!!!
Fantastický počin. Ze všech dílů pro mě nejnáročnější na přečtení, ale o to delší dobu jsem si tak knihu mohla užít. Série mi zůstane dlouho pod kůží, děkuji!
Chybi mi cca 150 stran k docteni. A kdyby slo davam 10 hvezdicek. Predchozi dily byly bezchybne, clovek pri cteni vyjadril nespocet emoci, at uz vyrazem obliceje nebo slovy. Tady je to mnohonasobne vic. A ja moc dekuji za takovou praci.
Docteno.
Hodne silny, smutny, usmevavy, uplakany. Moc hezky pribeh o osudech rodin z Karvinne.
Vážená paní Lednická, (já vím, že ty komentáře určitě čtete :) )
jako dítě jsem na rozdíl od svých spolužáků odmítla napjatě čekat na každý nový díl Harryho Pottera, ale na Váš Šikmý kostel jsem si počkala. A kdybyste měla start prodeje v Ostravě v knihkupectví o půlnoci, tak tak stojím ve frontě a snad si i ten kahan opatřím.
Jak mi přibývají roky, přestávají mě bavit romány a začíná literatura faktu. A víte co? Vy to zvládáte obojí. A to není vůbec lehké. Tak Vám děkuji za skvělé počtení, i za ty chvíle, kdy čtenář musel sedět s Wojtkem na schůzi a poslouchat "jakesi dřisty", aby pak nastražil uši a mezi řádky si cosi důležitého přečetl.
A taky Vám děkuji za silné ženské postavy a za to, že u Vás má historie taky ženskou tvář. Když jsem se postupně pročítala tíhou osudu, kterou některé Vaše hrdinky nesly, nemohla mi na mysli nevytanout Světlana Alexejevičová.
V neposlední řadě Vám děkuji za lekci historie a místopisu, která rozmetala celou řadu mých předsudků o Karvinsku.
Díky.
Dlouho jsem se těšila na třetí díl. Teď je dočteno a hluboce smekám před paní Lednickou. Odvedla obrovský kus práce. I třetí díl si udržel velmi vysokou úroveň. Moc se mi líbilo zapracování reálných postav do příběhu. Velmi pěkné čtení o nelehké době.
Oproti predchozim dilum se autorka mene venuje osobnimu zivotu rodiny a nechava vyniknout spise zanikle mesto, jeho stavby a realne historicke postavy.
Svym zpusobem smutne cteni, cloveku je z toho uzko.
Nejde jinak než dát 5 hvězdiček, byť pro mě nejlepší a nejsrdcovější byl první díl této trilogie. Musím přiznat, že období komunismu mi sedlo nejméně, ale to je rozhodně problém jen můj a ne autorky, protože kniha byla napsaná úžasně.
Tři roky čekání jsou u konce, knihu jsem přečetla poměrně rychle, hltala jsem stránku po stránce a nyní tu sedím na přečtenou knihou a pomalu nevím, co dělat. Tak dlouho jsem se těšila a teď je mi líto, že je konec. Jsem plná pocitů a myšlenek a pořádně nevím, jak s nimi naložit. To, co se dělo je až k neuvěření. Při čtení jsem zažívala pocity radosti, smutku, nepochopení i vzteku. Z původního nápadu povídky, autorka dokázala vytvořit příběh, který si podmanil Česko a ukázala kus historie, který nejspíš nyní povstává z popela do povědomí lidí. Nezbývá než smeknout a poděkovat. Líbilo se mi vsazení reálných postav do příběhu, kdy každému nechala autorka krátký medailonek. Jistě se ještě mnohokrát k této sérii vrátím, mám pocit, že jsem ten život žila společně s hrdiny této knihy.
Nelze jinak než za 5 hvězd. S přihlédnutím k celé sérii bych jich dala ještě více, kdyby to šlo. Karin Lednická vydala dílo svého života, za mě veledílo, které napříč mnoha desetiletími přibližuje život horníků a jejich rodin se všemi útrapami a nástrahami doby. Provádí tak čtenáře zdánlivě obyčejnými životy vybraných postav, které ovšem nabila osudy silnými a zapamatováníhodnými. Zpětně si říkám, že škoda, že jsem nečetla za sebou už jako trilogii, ale do budoucna mi vlastně nic nebrání to udělat a myslím, že Šikmý kostel opravdu bude z těch děl, ke kterým se jednou vrátím.
Poslední díl začíná těsně po válce a pokračuje dalších 15 let, které nakonec nebyly o nic míň těžké než ty válečné roky. Každou ze svých postav obdařila autorka zapamatovatelnou letorou a názory, s kterými jsme mohli i nemuseli souhlasit. Nicméně postavy nebyly černoblíé, vyvíjely se, byly lidské se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi. K tomu do knih zapracovala i reálné postavy, jejichž osudy možná o to víc drásají srdce. Když jsem poslední díl Šikmého kostela zavřela, bylo mi až smutno, že nepokračuje dál. Říkala jsem si, že chápu zaměření na některé z postav, jinak by román musel nabobtnat, ale zároveň mi proběhlo hlavou, že by mohl mít mnoho spin-offů, které by se daly číst dál a dál.
Štítky knihy
komunismus česko-polské vztahy hornictví podle skutečných událostí Lebensborn Karviná důlní nehody pronásledování církve Karvinsko monstrprocesy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Měla jsem problém s postavami, nějak jsem si nemohla vybavit předešlé vyprávění . Jinak opět krásné čtení