Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533197/bmid_sikmy-kostel-65e02ad0ebdde.png
5
7494
7494
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh někdejší pastevecké vesnice, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů. 2x CD MP3... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Tato kniha byla pro mne čtenářskou lahůdkou.Přečteme si o osudu rodiny Matuszkovych z hornické kolonie v Karwiné .Příběh začíná rokem 1894,nelehký život v této době v které se se žilo od výplaty k výplatě ,postihne tuto rodinu ještě obrovské neštěstí ,kdy manžel a syn umírají při důlním neštěstí a Barbora navíc těhotná ,zůstane s dvěma dcerami sama a od té chvíle se musí protloukat životem .Román nám navíc přiblíží nelehký úděl obyčejných lidí žijících v Karviné na přelomu 19 .a 20 .století.Tento opravdu silný příběh doporučuji k přečtení.
Nechala jsem se zlákat výborným hodnocením, navíc i dost vysokým počtem čtenářů, vzhledem k tomu, že knížka je letošní novinkou. Zakoupila jsem tedy audioknihu, hned, jak jsem ji uviděla v prodeji.
Ale přesto jsem ji nechala nějakou chvíli uležet, nějak se mi do ní ani nechtělo. Začala jsem poslouchat nakonec jen proto, že mi už dlouho strašila ve frontě a zabírala místo v mobilu.
Prvních pár kapitolek jsem si říkala, že to byl asi krok mimo. Ale to byl jen moment. Ke konci "Barbory" jsem už byla naprosto pohlcena příběhem a nedokázala se odtrhnout.
Skok na další osobu mi připadal až krutý, proto jsem byla ráda, že se osudy jednotlivých postav nakonec propojily.
Ke konci jsem už měla pocit, že to je vyprávění o nějaké vzdálenější - severnější - větvi naší rodiny, jako bych poslouchala příběhy té spousty obyčejných lidí, příběhy, které zůstávají oku skryté za stránkami starých matrik, když zůstaly zapsané jen informace o datu narození, povolání, a datu a příčině smrti.
Když skončila "Barka" (pro mě ale už to bylo stejně o Ludwikovi), nemohla jsem uvěřit, že je to už konec!
Chci informace o další generaci! Ale ono by ani to nestačilo. Kdyby to bylo psané stejně poutavě, zase by se mi to zdálo useknuté.
Musím se přidat k zástupu spokojených čtenářů (i když jsem tedy spíš posluchač) a knížku dál doporučovat.
Audioverze v tomto případě pro mě nebyla úplně top. Hlas Vilmy Cibulkové mi není úplně nejpříjemnější, ale její interpretace mě nerušila od toho, abych si mohla příběh dostatečně vychutnat.
Kniha má trošku zavádějící podtitul, dle kterého jsem si představoval spíše dílo historické a faktografické, prolnuté příběhy rodin zde žijících. Nicméně je to spíše naopak, je to román zasazený do historického období jedné vesnice a jednoho kraje, což mne příjemně potěšilo.
Psáno s pokorou a pochopením ke kraji a lidem, jazykem přímým, jednoduchým hodícím se ke zvolenému tématu. Vnitřně konzistentní a opravdové. Nabízí se srovnání s p. Mornštajnovou jakožto současnou hvězdou české literární scény. Za mne je toto skromné, méně pompézní a proto i upřímnější a sympatičtější styl.
P.S.: Velice rád bych se někdy podíval na slezského bratříčka slavného italského sourozence.
Moc krásná kniha, která mě zaujala a pohltila od prvních stránek. Příběhy lidí jsou vystavěny na pozadí skutečných událostí v Karviné na přelomu 19. a 20. století. Autentické, syrové, psané krásnou češtinou obohacenou o místní nářečí. Autorka skvěle vykreslila prostředí i profily postav a těžkou dobu, ve které naši předci vyrůstali. Doporučuji!
Naprosto dokonalé... Čtivé do poslední stránky, perfektně vypracovaný a plynoucí děj, který vám nedovolí se od knihy odtrhnout... Zajímavé čtení, okořeněné historií... Smekám a těším se na pokračování...
Krásná kniha. Líbí se mi, když se odvíjejí osudy lidí na pozadí skutečných událostí. Zde jsem se dozvěděla i hodně z historie a vše je tak krásně napsáno. Napsáno krásným jazykem. Výborná, lidská, zajímavá.
Krásná kniha plná pokory, tradic a hlavně silného příběhu podaného skvostnou češtinou vkusně doplněnou nářečím přesně na těch správných místech. Území Slezska příhodně nabízí rozporuplné dějiště příběhu, kde se sdružují dva jazyky, dva národy, které i přes stejné kořeny a minulost stejně rozdělí nesmyslné spory. Postav je tu jako máku, ale není to na škodu, vůbec se nepletou, každý má svou jiskru, dostane svůj příděl stránek a reflektuje na svých osudech rozmanitost té doby - postupné oproštění se od tradic a zavedených pořádků nebo skálopevné lpění na zbytečných zvyklostech.
Jedním dechem !!!!! Úžasné téma a výborně zpracované. Doufám, že se brzy dočkáme pokračování.
Miluji knihy, které podají "ruku" a umožní čtenáři překročit okraj stránky, jít dál a hlouběji k pochopení příběhu... Naprosto skvostný literární počin!!!
Přiznám se, že české autory příliš nečtu. Na pomyslném trůnu pro mě seděla Alena Mornštajnová a knihy od jiných jsem nevyhledával, a když už se mi něco dostalo do ruky, nebyla to nikdy kniha, co by mě opravdu oslovila. O knize Šikmý kostel jsem četl již pár měsíců před tím než jsem se k ní dostal. Zaujala mě tématem, který je velmi blízký mému srdci a tím je "hledání ztraceného času" v mém okolí. A pak se to stalo. Už když jsem knihu poprvé držel a proletěl očima pár vět, málem jsem ji začal číst přímo v obchodě. Jazyk, jakým ji Karin Lednická napsala, je pro mě jak lžíce medu pro medvídka Pú. Kniha je napsána tak čtivým a chytlavým jazykem, až je to neuvěřitelné. Postavy jsou nádherné, plně vyprofilované, přirozeně motivované. Při popisu míst, prostředí, osudů postav i příběhu, se člověkem nesou silné pocity, melancholie, tíživost doby, nostalgie. Paní Lednická tak krásně vycítila, kdy už je zbytečné se dál babrat v určitém čase a prostě přeskočí o roky, aby kniha opět chytla dech a plné obrátky, protože najednou jsou věci prostě jinak a člověk vstřebává co a jak. U této knihy snad nelze, aby přestala bavit. Jak začnete číst, nedá se již přestat, je to krásná kniha, jsem velmi rád, že jsem si ji přečetl a těším se na další díl. Po přečtení jsem musel dlouhý čas věnovat načítání reálií a z dostupných zdrojů prohlížení míst, ve kterých se děj odehrává a lituji, že ten kraj vůbec neznám. Za mě tedy klobouk dolů, paní Lednická, toto se Vám povedlo.
Velmi poutavě napsaná kniha o tvrdém životě horníků a jejich rodin - moc pěkné čtení, vřele doporučuji.
Co je pro mě dobrá kniha? Když k ní utíkám, kdykoli to jde, když kvůli ní ponocuji a když po celou dobu čtení žiji v knize. A přesně toto se mi událo u Šikmého kostela. A to ještě mám úchylku, že nechávám čtení a žhavím internet, ať vím co nejvíce fakt z historie, prohlížím fotky, studuji památky a hlavně mám chuť se do Karviné rozjet. A někdy pojedu a taky si budu zpívat: ještě , že člověk neví ,co ho čeká.....doufám, že paní spisovatelka už pracuje na další knize.
Že bychom tu měli další Mornštajnovou? Už to tak vypadá. Líbí se mi knihy, kde se sledují osudy nějaké rodiny přes několik generací a do toho se dozvídáme informace z dané doby. Moc zajímavé a přitom čtivé.
Hodnotit tuto knížku je pro mě poměrně nesnadné - měla jsem velká očekávání a splněna byla jen do určité míry. Nepocházím ze Slezska, ale mám pro něj, stejně jako pro, Polsko slabost a navíc mám ráda dějiny, takže tématem se mi autorka trefila do vkusu. Na druhou stranu, polsko-český konflikt tím pádem pro mě nebyl novinkou. Knížku jsem zhltla během jednoho dne - nicméně téměř od začátku jsem měla tendenci některé pasáže přeskakovat. Jak psal někdo níže, prospělo by text o něco více proškrtat. U některých postav mi také scházela větší psychologická prokreslenost, vrstevnatost.
Celkově knížku hodnotím kladně, navnadila mě k návštěvě popisovaných míst, ale řekla bych, že ve mně zanechala menší stopu než jsem čekala.
P.S. za mě se bohužel příliš nepovedl design knížky, působí na mě poněkud lacině a to je, zrovna u takhle propracovaného textu, škoda.
U Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko tobě... mi při čtení furt nabíhalo v hlavě.....ke konci jsem chvilkama maličko přeskakovala, ale byla to jízda...... rodinná historie spjatá s velkými dějinami, nejlepší výuka dějepisu..... a taky vzpomínka na spolužáky a jejich svérázné promluvy v tamním nářečí...., velice rozmanitých myšlenek mi čtení této knihy přineslo.
Velmi verne napsany pribeh, ktery vas vtahne do nelehkeho zivota horiniku a jejich rodin na Karvinsku, clovek mel uplne pocit, ze je soucasti danych osudu a rodin, i jsem se obcas pristihla, jak ctu se zatajenym dechem, jindy jsem se usmivala az pohadkove vykreslenemu vyjevu, s napjetim cekala s postavami kterych se cekani tykalo.... proste kniha mela vse, co ma podle mi pekna kniha mit
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské SlezskoAutorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
A protože brečet nechtěla a umřít nemohla, vstala a šla dělat to, co bylo potřeba.
Ambiciózně rozkročená rodinná freska, ve které není nouze o smutné i veselé okamžiky, o svérázné charaktery a o až neuvěřitelnou náhodu (i když - proč vlastně ne?). A zatímco se lidé potkávají, žení a vdávají, žijí, rodí se a umírají, fárají, dřou do úmoru, dějiny se nezadržitelně valí vpřed a my z pozice těch z budoucnosti víme, co oni ještě nevědí...
Tohle mě bavilo - bavilo mě, jak skutečné mi všechny postavy připadaly, kolik jsem se toho nenásilně dozvěděla a i Vilma Cibulková jakožto narátor audioverze mě poměrně rychle přestala iritovat (to je ale můj obvyklý problém s tím, když čte knihy herec, který se do čtení na můj vkus místy příliš pokládá). Tak těžký byl život ještě nedávno, tak strašně strašně těžký - a tak dobře se dneska máme. Ještě, že člověk nikdy neví, co ho čeká.