Šikmý kostol
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521344/bmid_sikmy-kostol-5he-521344.jpg
5
7708
7708
Šikmý kostel série
1. díl >
Podtitul knihy výstižne zhŕňa príbeh o niekdajšej pastierskej dedine, ktorá vystavala svoj rozkvet na ťažbe uhlia, aby sa o storočie neskôr obrátila navnivoč – tiež kvôli ťažbe uhlia. Dnes už z výstavných budov a hrdo sa týčiacich veží nezostalo nič. Len šikmý kostol, ktorý stroho a varovne čnie do pustej krajiny. Kniha začína obrovským banským nešťastím v roku 1894, ktoré drsne zasiahlo do života obyvateľov celého kraja. Patria medzi nich aj hrdinovia tejto knihy, ktorých pohnuté osudy môžeme nasledujúce štvrťstoročie sledovať. BARBORA, JULKA a LUDWIK sú predstavitelia troch úplne odlišných dejových línií, ktoré sa však na mnohých miestach prepletajú a vytvárajú plastický obraz polozabudnutých čias, ktorých drsnosť je pre dnešného čitateľa v mnohých ohľadoch takmer nepredstaviteľná. Každý z hrdinov čelí životným výzvam po svojom: niekto sa im trpne poddáva, iný sa snaží uchopiť šance, ktoré mu kvasiaca doba ponúka. Do všetkých osudov však opakovane a nemilosrdne zasahujú veľké dejiny, ktoré môžu úsilie obyčajného človeka ľahko premeniť na prach. Alebo nie. Príbeh je vystavaný na skutočných udalostiach, z ktorých mnohé doteraz neboli v českej románovej tvorbe spracované. Rozprávanie ubieha v dramatickom tempe a natoľko autenticky, že sa dej pred očami čitateľa mnohokrát mení na film zaznamenávajúci aj to, čo donedávna zostávalo skryté v trinástej komnate českej histórie. Karin Lednická sa narodila v Karvinej, vyrastala v Havířove a teraz žije v Ostrave. Dá sa teda povedať, že celý život strávila v regióne, ktorého históriu spracováva vo svojej literárnej tvorbe. Prvý diel trilógie Šikmý kostol vyšiel v roku 2020 a v českom literárnom prostredí zapôsobil ako zjavenie. Stal sa knihou roka, získal niekoľko literárnych ocenení, dodnes sa drží medzi najpredávanejšími knihami. Rovnako silný ohlas odbornej aj čitateľskej verejnosti vyvolal i druhý diel Šikmého kostola a populárne náučná publikácia Životice: obraz (po)zabudnutej tragédie, ktorá opisuje jeden z najväčších nacistických masakrov na území niekdajšieho Československa. Za svoju tvorbu autorka získala prestížnu Cenu Ústavu pre štúdium totalitných režimov, ktorá je udeľovaná za mimoriadny prínos k reflexii novodobých dejín. Šikmý kostol bol zdramatizovaný pre divadlo a uvedený v českom a poľskom jazyku, pripravuje sa televízny seriál a filmové spracovanie.... celý text
Přidat komentář
Přečteno po pár letech podruhé, abych si připomenula postavy i děj a mohla plynule navázat dalšími díly. Pohltilo mě to stejně jako tenkrát. Povinná četba pro všechny aneb Co v učebnicích dějepisu nenajdete, podáno velmi čtivou formou. Těším se na pokračování :-)
U téhle knížky je znát, jak moc se autorka připravila, jak poctivě si sháněla zdroje. Člověk jí naprosto všechno uvěří, přesně takhle to určitě bylo. A k tomu je knížka čtivá a krásné plyne, příběh je zajímavý a emotivní, postavy jsou dobře popsané a je na nich vidět i jejich vývoj v čase.
Tak už konečně chápu, co s tím "Kostelem" všichni mají. Naprosto mě to pohltilo. Už dlouho jsem nic tak věrohodného nečetla a opravdu mě to vzalo za srdce. Paní Lednická si s touhle knihou zjevně dala obrovskou práci a výsledek tomu odpovídá. Jen si před dalším kouskem dám delší pauzu. Tenhle příběh patří k těm, které potřebuju trochu rozdýchat.
Drsná doba, život v ní, těžký osud všech zúčastněných. Seznámení s postavami Vás vytáhne do děje a prožíváte s nimi jejich každodenní těžký život. Ty osoby byly silné, pokud chtěly v té době přežít. Zajímavé je i prostředí, šachta, obyčejný život, hospoda, lázně, vývoj predválečného i poválečného uspořádání. Tento kraj tolik neznám. Dokonce i mapa mi pomohla. Doporučuji k četbě i poslechu. Velmi chválím interpretaci paní Vilmy Cibulkové.
O Ostravě a vůbec havířích jsem četl poprvé. Ale příběh je to opravdu velice silný. A řekl bych, že je i docela poučný. Kdo doposud slyšel o tom, že se chodili poutě pro sůl do Polska. A vůbec jak se těmto rodinám žilo. Určitě brzy sáhnu po druhém díle.
Po dlouhé době jsem se ke knize znovu vrátila, abych mohla pokračovat ve čtení dalších dílů, které postupně vycházejí.
Kniha je výborně napsaná, doba strašná a zase to odskákávají ženy, které v podstatě za nic moc nemůžou. Postavy jsou velmi pestré a vztahy jsou přesně to, co máme každý z nás doma. Kolikrát je nepochopitelná neschopnost jakékoliv komunikace mezi blízkými lidmi, kteří se navzájem milují, neschopnost pochopit toho druhého, přestože ho známe léta a neschopnost se do někoho vcítit. A tady je toho spousta. Příběh není veselý, ani veselý být nemůže, ale vyvolává v člověku obrovské emoce.
Je vidět, že si česká literatura stále udržuje vysokou úroveň. Bravo!
Měl jsem čtenářskou krizi!!! Spoustu rozečtených knih a žádnou jsem nedokázal dočíst. Karin Lednická mě vrátila do hry! Už podruhé. Tenkrát to zvládla s Životicemi.
Šikmý kostel je tak nádherně napsán. Ta kniha mě donutila pátrat po místech, informacích, zvyklostech. To, co od knihy potřebuji, vzbudit zájem a vášeň o život postav, to jsem dostal a zhltl během pár dnů. BRAVO i za to, co autorka dělá pro uchování paměti.
Příběh byl naprosto super. Chvilku mi sice trvalo než jsem se začetl a občas mi přišlo, že některé věci se zbytečně opakují, ale za mě by si každý čech měl tuto knížku přečíst.
Neskutečně čtivá kniha už od samého začátku. Silné příběhy, skvěle nastíněna atmosféra doby, autentičnost postav. Sama pocházím ze Slezska, nedaleko od Karviné, a proto o to zajímavější pro mně bylo dozvídat se podrobnosti z historie tohoto území. Vyprávění bylo občas tak dojemné až řekla bych životní osudy postav byly velmi smutné s krutým údělem, že jsem místy musela to, co jsem přečetla v sobě zpracovat. A dát si třeba i přestávku ve čtení, ale nesetrvala jsem v ni dlouho, jelikož jak už jsem se zmínila ta čtivost knihy byla obrovská. Za mně opravdu kniha, kterou stojí za to přečíst.
Strašně mě to bavilo! Možná mě odrazovala ta "kronika" v podtitulu, jinak nevím, proč jsem tak dlouho chodila kolem a knihu nečetla. Bavilo mě to od prvních řádků, děj plyne, kde by se snad mohl vléct, tam autorka poskočí dopředu. Popis děje, prostředí, postav, vztahů, neznámé historie... Opravdu skvělé dílo. A mě navíc ještě bavil dialekt, jako by něco vyprávěla moje babička :)
Vykreslené historické reálie, ktorými sa ešte žiadny román nezaoberal (konkrétne poľsko-české vzťahy). Bolo to čitateľné, ale postavy ehm, trošku plytké, ale chápem, že sa museli nejako zasadiť medzi historické fakty. Ale aspoň tu nemáme len Mornštajnovú... ;)
Vzhledem k předchozím příspěvkům jsem asi knihu neuchopil ve správném rozpoložení. Popis míst a osob je znamenitý, ale propadal jsem chmurám. Chlapi vesměs bez života utápějící těžkou dřinu v alkoholu a k ním sedřené ženy v depresi snažící se uživit sebe a děti. Pro mě příliš černobílý popis. Nedočetl jsem, takže hodnocení tím bylo ovlivněno.
Tenhle žánr obvykle nečtu a proto jsem chtěl vědět, proč jsou všichni z téhle knihy tak nadšení. A udělal jsem dobře! Kniha je napsaná tak čtivým způsobem, že stránky přímo letěly před očima a za chvíli nebylo už co číst. Než se vrhnu na další díl, nechám si chvíli děj knihy uležet. To nahlédnutí do nelehkého života předchozích generací bylo velmi zajímavé.
„Jak málo stačí, aby byl člověk vychýlen z nastoupené cesty.“
Bláhová domněnka – šachta, jako zhmotnění všech nadějí na lepší život,
a tak na šťavnatých loukách, kde se pásl dobytek, vyrostly těžební věže …
Vstáváš za svítání, mlčky polykáš krajíc chleba s utřeným česnekem a solí, vypiješ meltu a vyrazíš na cestu k šachtě,
čeká tě tam 12 hodin v ďuře, naplněných dřinou na hranici fyzických sil,
nemáš čas ani na strach, který je ovšem na místě – zlé zprávy totiž přicházejí s děsivou pravidelností …
Všechny hornické ženské si tím projdou – strach ze zlých zpráv – a na některé pak čeká, místo úlevy, jen mlčení a zlověstné ticho – o soucit tu ovšem nikdo nestojí a lítost si nemůže dovolit – jestli chceš přežít, nesmíš se poddat děsivé tíze osudu … „Člověk nikdy neví, co ho čeká. Ale měl by na to být připraven.“
A tak se Barbora pere se svým osudem a v jejím příběhu vypráví dějiny polsko-českého pohraničí …
Už, když jsem četla (jako první) Životice, věděla jsem, že Karin Lednická se stane mou oblíbenou a obdivovanou českou autorkou. Dokonale mi sedl její způsob vyprávění příběhu, líbí se mi, jak precizně zpracovává vybrané historické/společenské téma, proto jsem už v komentáři k Životicím psala, že tato autorka by měla psát výukové materiály pro učebnice dějepisu – takhle nějak si totiž představuji „živé dějiny“ – v tomto případě regionu, který má co vyprávět! Má co říct k počátkům průmyslové revoluce na území naší malé zemičky, k tomu, jak tvrdý byl život v hornickém kraji za první velké války a jak moc zdejší území poznamenal pád monarchie a vznik samostatného Československa.
Hlavní hrdinka Barbora a spolu s ní ostatní vypravěči příběhu dávají dohromady pestrou mozaiku života plného uhelného prachu a dřiny – té Barbora dobře rozumí, změnám ve společnosti už tolik ne, život se totiž i v tomto regionu v tomto dost dramatickém období, hodně změnil …
„Celý život světu kolem sebe rozuměla, teď mu však rozumět přestává. Zatímco ostatní slyší, ve hřmotu šachet a hukotu koksárenských pec,í krásnou píseň … k jejím uším doléhá jen lomoz.“
„Tisíce mužů vyprazdňují útroby země v jednotvárné dřině, aby uživili rodinu, a sami přitom dávají den co den všanc své zdraví, dokonce i život.“
… „na železničních vlečkách u šachet stojí prázdné vagóny, které hladově spolykají vše, co jim spadne do chřtánu …“
Popravdě fárání v dole je mi cizí, i když dnešní Karvinou nemám nijak daleko. Byla to těžká knížka, ale opravdu se povedla. Od autorky jsem už četla Životice a tohle mělo podobný nádech, i když o pár let dříve, ale stejně si stále říkám, jsem ráda v jaké době žijeme. Mělo by být více autorů, kteří se budou věnovat naší historii a dokážou ji tak krásně sepsat na kus papíru.
Tak tohle se četlo úplně samo. Lehce depresivní čtení o nelehkém životě obyvatel na hranicích Čech a Polska, ale i když mi z toho místy bylo dost smutno, nemohla jsem se od toho odtrhnout. Karin Lednická odvedla skvělou práci!
Knihu jsem si nejdříve půjčila v knihovně, ale v průběhu čtení jsem se rozhodla, že jí potřebuji mít doma, tak jsem si koupila rovnou celou trilogii a těším se na další dva díly.
Autorka zvolila kriticko realistický pohled na přelom 19. a 20. století, jak z románu Charlese Dickense. Šikmý kostel bychom měli číst vždy, když se začneme litovat, jak je ten homeoffice nudný, benzín do auta drahý, a na dovolené v Itálii si nemůžeme dovolit zmrzlinu každý den.
Místní slovíčka mi problém nečinila, však mi je moje babička opakovala stokrát. Jen slovo ograbčora jsem neznal, slovo stejně ošklivé jako jeho význam. Nepochybuji, že babička to slovo znala!
Jsem ráda, že na mne kniha čekala v knihovně, konečně po letech jsem sáhla po této tolik komentované knize. Jsem ráda, že jsem to udělala, zase jsem se dozvěděla kousek naší historie, o které jsem neměla ani ponětí. Určitě si přečtu ještě druhý díl. Příběh poutavý, četlo se to samo.
Moc krásné čtení. Knížku mám doma už delší dobu a ani nevím, proč jsem s ní tak dlouho váhala, asi jsem se bála, že je to těžké čtení. No, úplně jednoduché to není. Osudy lidí jsou smutné. Někdy si říkám, že co všechno dokážou lidi zvládnout, je až neuvěřitelné. Ale i tolik štěstí a takové lidské opravdovosti je tam. Taky se mi moc líbilo, že jsem se dozvěděla kus historie. Můj tatínek byl taky havíř, i když samozřejmě v úplně jiné době, ale muselo to být šílené povolání. Postavy nejsou černobílé. Některé jsem mi byly sympatičtější. Mám ráda knížky, kdy vidím, že každý člověk mám své důvody, proč nějaký je, proč se nějak chová. I když mi některá postava v knížce nebyla sympatická, můžu ji chápat. Je to jedna z knih, které ve mě něco zanechaly, dotkly se emocí...a to mám ráda. Nechávám v sobě doznít než otevřu druhý díl.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské SlezskoAutorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Historické fikce mám moc ráda a líbí se mi, když jsou tam popsány zase jiné historické události než ty nejznámější. O tomto regionu jsem věděla pramálo, a to začínalo až po první světové válce. Autorka píše opravdu poutavě, i když jsem si knihu musela dávkovat. To už mi ale napovídala i moje předešlá zkušenost se Životicemi. I zde mě osudy všech protagonistů zasáhly a budu nad nimi ještě delší dobu přemýšlet. Do druhého dílu se plánuji pustit po přestávce. Chce to teď něco odlehčenějšího.