Šikmý kostol
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521344/bmid_sikmy-kostol-5he-521344.jpg
5
7407
7407
Šikmý kostel série
1. díl >
Podtitul knihy výstižne zhŕňa príbeh o niekdajšej pastierskej dedine, ktorá vystavala svoj rozkvet na ťažbe uhlia, aby sa o storočie neskôr obrátila navnivoč – tiež kvôli ťažbe uhlia. Dnes už z výstavných budov a hrdo sa týčiacich veží nezostalo nič. Len šikmý kostol, ktorý stroho a varovne čnie do pustej krajiny. Kniha začína obrovským banským nešťastím v roku 1894, ktoré drsne zasiahlo do života obyvateľov celého kraja. Patria medzi nich aj hrdinovia tejto knihy, ktorých pohnuté osudy môžeme nasledujúce štvrťstoročie sledovať. BARBORA, JULKA a LUDWIK sú predstavitelia troch úplne odlišných dejových línií, ktoré sa však na mnohých miestach prepletajú a vytvárajú plastický obraz polozabudnutých čias, ktorých drsnosť je pre dnešného čitateľa v mnohých ohľadoch takmer nepredstaviteľná. Každý z hrdinov čelí životným výzvam po svojom: niekto sa im trpne poddáva, iný sa snaží uchopiť šance, ktoré mu kvasiaca doba ponúka. Do všetkých osudov však opakovane a nemilosrdne zasahujú veľké dejiny, ktoré môžu úsilie obyčajného človeka ľahko premeniť na prach. Alebo nie. Príbeh je vystavaný na skutočných udalostiach, z ktorých mnohé doteraz neboli v českej románovej tvorbe spracované. Rozprávanie ubieha v dramatickom tempe a natoľko autenticky, že sa dej pred očami čitateľa mnohokrát mení na film zaznamenávajúci aj to, čo donedávna zostávalo skryté v trinástej komnate českej histórie. Karin Lednická sa narodila v Karvinej, vyrastala v Havířove a teraz žije v Ostrave. Dá sa teda povedať, že celý život strávila v regióne, ktorého históriu spracováva vo svojej literárnej tvorbe. Prvý diel trilógie Šikmý kostol vyšiel v roku 2020 a v českom literárnom prostredí zapôsobil ako zjavenie. Stal sa knihou roka, získal niekoľko literárnych ocenení, dodnes sa drží medzi najpredávanejšími knihami. Rovnako silný ohlas odbornej aj čitateľskej verejnosti vyvolal i druhý diel Šikmého kostola a populárne náučná publikácia Životice: obraz (po)zabudnutej tragédie, ktorá opisuje jeden z najväčších nacistických masakrov na území niekdajšieho Československa. Za svoju tvorbu autorka získala prestížnu Cenu Ústavu pre štúdium totalitných režimov, ktorá je udeľovaná za mimoriadny prínos k reflexii novodobých dejín. Šikmý kostol bol zdramatizovaný pre divadlo a uvedený v českom a poľskom jazyku, pripravuje sa televízny seriál a filmové spracovanie.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha je silným, emotivním a velmi drsným svědectvím o životě v pohraničí Slezska, kde se osudy jednotlivců proplétají do jednoho společného příběhu. Autorka vystihla tento kraj s jeho těžkou historií a těžkým každodenním životem místních lidí, kteří jsou tvrdí a nekompromisní, ale zároveň laskaví a upřímní. Kniha je fascinující nejen svým lidským příběhem, ale i historickým kontextem, který se propojuje s těžkou realitou, jakou zažívají lidé v této oblasti. Navíc skvěle zachycuje složitý vztah mezi Čechy a Poláky, čímž dává hlubší vhled do problematiky Těšínska a národnostních otázek. Není to lehké čtení, ale rozhodně stojí za to, protože se jedná o dílo, které má co říci. Děj je plný emocí, ale zároveň i bolesti, která zanechá čtenáře zamyšleného. Pokud chcete nahlédnout do temné historie a složitého života v tomto regionu, tato kniha vám rozhodně přinese nové pohledy a hluboký zážitek.
Karin Lednická napsala knihu, s jejíž přípravou si musela dát nutně kus práce, musela obětovat spoustu času a zjevně se setkala s mnoha zajímavými lidmi, jejichž vzpomínky a materiály pomohly ke vzniku tohoto povětšinou syrového příběhu z našeho regionu razowitego. Pro mě je Šikmý kostel o to zajímavější, že jsem jezdil autobusem přes Karvinou Doly (tedy původní Karvinou), kdykoliv jsem jel do Karviné současné. Za všechny ty roky (od dětství po současnost) se mi to území nadále měnilo před očima; tam, kde ještě nedávno přežívaly poslední zbytky kolonie tzv. finských domků, je už dnes pusto, čtyři poslední, kdysi nepochybně výstavní vily se přede mnou postupně rozpadaly a dnes už by nikdo nepoznal, že tam kdy stály. Zbyl jen ten kostel, k němuž nemám jako ateista žádný vztah, ale jako lokální patriot ho považuji za důležitou památku a posledního němého svědka toho, že tu kdysi bylo město a že tu žili přesně takoví lidé, které jsem poznal na stránkách knihy. Skvělá záležitost.
Co ke knize napsat...velmi drsné a silně emotivní knižní podání, podle skutečných událostí, čtyř osudů lidí, které se vzájemně propletou do společné životní či rodinné cesty.
Autorka tímto dílem naprosto vystihla tento kraj, zvláště pak pohraničí Slezska s Polskem. Tento kraj byl, je a bude pro lidi "drsny a razovity" a ti co v něm žijí i takoví jsou.....od srdce, až někdy i drsně, velmi upřímní, ale i laskaví.....prostě "razoviti". :o)
Některé části knih napsané, jako by se to vše opakovalo.....opět tisíce lidí, v nedávné době přišli o práci (huť Liberty, bývalý název NHKG) a opět se musí potýkat s "drsností" tohoto kraje.
Kniha na mě zapůsobila velmi neblaze emotivně a tak do druhého či třetího dílu se hned tak nepoženu. Musím k tomu dozrát a dostat sílu se s postavami zase potkat při čtení a sdílet s nimi další osud.
Knihu však velmi doporučuji k přečtení.
Kniha Šikmý kostel je kronika ze slezského pohraničí. Karviná byla poddolováno a zbyl jen šikmý kostel, který by toho mohl tolik vyprávět o osudu zdejších lidí, ale na to tady máme paní spisovatelku ,která si z knihou dala opravdu velkou práci. Drsný kraj, drsní lidé. Velmi hutné vyprávění, které pracuje i s historií. Na jejichž událostech postavila paní spisovatelka knihu.Velmi poutavý pohled na historii tohoto kraje a soužití mezi lidmi a i dvěma národy.Kniha se mi líbila a byla velmi dobře napsaná.Doporučuji.
Tato kniha byl můj druhý historický román. Asi jsem nějak věděl co od toho mám očekávat a proto se mi nechtěla zpočátku číst, stejně jako první román. Ale postupem času jsem začal chápat děj a začal jsem se vžívat do prožitků hlavních postav a uvědomovat si co v té době lidé zažívali. Tento příběh jedné rodiny se odehrával na přelomu 19.-20.století v okolí města Karwiná (Karviná). V knize se hodně krát psalo o úmrtích lidí zavalených v dolech a i proto mě kniha zaujala a chtěl jsem jí přečíst celou. Bylo zajímavé dočíst se, jak lidé v té době žily. Skromně a láskyplně. Milovali se. Byly k sobě hodní, chápaví a i přes úskalí této doby, vše prožívaly spolu. I tak musím říci, že je to těžká četba a často jsem si musel stránku přečíst vícekrát abych pochopil souvislost. Líbilo se mi, že to bylo podle skutečných událostí a jak se kapitoly a příběhy navzájem prolínaly a navazovaly na sebe. Také se mi líbilo jak postavy přemýšlely a jak se zachovaly v různých situací . Za mě moc hezky napsaná kniha, jsem rád že jsem jí přečetl a děkuji mamce že mě k ní dostala. Určitě si budu chtít někdy přečíst další dva díly.
Hornická kronika ze slezského pohraničí. Město Karviná bylo poddolováno a zbyl jen šikmý kostel, kostel sv. Petra z Alkantary, který by toho mohl tolik vyprávět o osudu zdejších lidí, ale na to tady máme paní Lednickou, která si z knihou dala opravdu velkou práci. Drsný kraj, drsní lidé. Velmi hutné vyprávění, které pracuje i s historickými fakty. Na jejichž událostech postavila Karin Lednická svůj příběh, respektive, příběh třech hlavních postav (Barbora, Julka a Ludwik). Velmi poutavý pohled na historii tohoto kraje a soužití mezi lidmi a i dvěma národy. Mezi Čechy a Poláky to nebylo vždy jednoduché.
Kronika ztraceného města. Posloucháno jako audio kniha, načtené výbornou paní Cibulkovou.
Příběh krásný, prolíná se několik osudů. Ale tak nějak jsem pořád čekala, že se stane něco většího a to nepřišlo. Nicméně pokračování si určitě buď prectu nebo poslechnu.
(SPOILER)
Moc pěkné. Hodně mi to připomínalo vzpomínání mé a manželovy babičky, manžel je totiž od Oslavan (tam se donedávna těžilo černé uhlí), jeho babička se tam narodila, vyrostla, vdala se a je tam pochovaná, její otec byl horník, takže dokonce i v tomto se to prolíná. Moje babička sice byla „jen“ z chudé rolnické rodiny, ale byla to žena statečná a zažila si v životě spoustu dřiny.
Dost se zajímám o historii a četla jsem spoustu historických i beletristických knih, navíc jsem si prošla pravou katolickou výchovou (v podání mých vychovatelů se to někdy podobalo spíš vymývání mozku, čest výjimkám, ale přežila jsem a o víru jsem nepřišla), takže si dobu na přelomu 19. a 20. století nějak představuju a snad tedy můžu napsat, že pár věcí mi v Šikmém kostele nesedělo.
- Proč odešla ovdovělá Barbora na začátku knihy z domu po rodičích? Nedává to ekonomicky vůbec žádný smysl. Měla přeci na pomoc nejstarší dceru, nebyla uvázaná u malých děvušek (viz její dření v hospodě), v tom malém hospodářství jim by jim bylo dle mě líp, ograpčoru by mohla dělat úplně stejně.
- Aspoň, že Barce uspořádala svatbu za peníze, co tak pečlivě šetřila. Františka z nich neviděla nic? A co Žofka? Mezitím válka a inflace asi veškerou hodnotu peněz požrala, kdyby zůstaly uložené v nemovitosti, myslím, že by to bylo daleko výhodnější. Uvidím, jestli se dozvím v dalším díle.
- Sexuální revoluce proběhla až v 60. letech 20. století, a bez toho, že by byla vyřešená antikoncepce, by k ní asi těžko došlo. V knize je popisovaných několik dlouhodobých vztahů, které zůstávají i celé roky bezdětné. Autorka nevysvětluje, jak je to možné (i když jindy nás informuje, i že někomu nenakynulo těsto na buchty), dost mě to rušilo, vrtalo mi to hlavou, všechno se dá vysvětlit, ale nevěnovat se tomu vůbec? Kniha hlavně o starostech ženských a ani jedno nechtěné těhotenství? Ani jednou strach z nechtěného otěhotnění? Fakt divný...
- Jurek je povýšený na vedoucího odbytového oddělení pivovaru, dají mu krásný byt a ztrojnásobí mu plat. Skutečně by v takovém okamžiku hledal práci pro svoji skoro čerstvou novomanželku? V roce 1906? Přes ředitele pivovaru by si domluvil schůzku s ředitelem lázní? Neslušelo by se spíš, aby jeho finančně zabezpečená paní zůstala v domácnosti? V zemi, kde byl např. povinný celibát učitelek zrušený až v r. 1919?
- Julčiny vulgárně zjednodušující úvahy o Bohu jsou vyloženě trapné a laciné, takto nám ve škole argumentovali komunističtí učitelé za minulého režimu (true story). Já mám ráda emancipované ženy, které si dokážou zařídit život po svém (napadá mě třeba Žeňa ze Želarů), Julčin příběh je hezký a líbí se mi, jak se prolíná s příběhem Matuszkových, ale toto mi přišlo fakt zbytečné a co hlavní, pro tu dobu neautentické.
- Tolerantní uvažování ve stylu „Dělej a mysli si holka co chceš, když tím nikomu neubližuješ...“, je do značné míry věc posledních 30 let. Ještě v druhé půlce 20. století pamatuju na ženské velmi silný společenský tlak na dodržování různých psaných i nepsaných pravidel (Ba co víc, cítím ho i dneska.). A co teprve na přelomu 19. a 20. století! Myslím, že to autorka dost podceňuje. Některé dějové linky nebo uvažování postav mi tím pádem přišly mimo mísu. Jak jsem psala výš, tím, že autorka nenechá nikdy např. Julku nechtěně otěhotnět, ušetří jí některá těžká životní rozhodnutí a umetá jí tím cestičku.
Mně vlastně přišlo, je to můj názor, že kniha obratně balancuje na hraně červené knihovny, a to takové, která konvenuje současné čtenářce. Zkuste se začíst třeba do starých kalendářů, tamní červená knihovna se liší...
Celkově se mi ale vyprávění opravdu líbilo, a ty stovky detailů z rešerší a z rozhovorů s pamětníky, co si autorka tak pečlivě dělala, mě moc potěšily. Dozvěděla jsem se spoustu nového, podnítilo mě to k vlastním rešerším. A sice už neposlouchám Nohavicu, ale jeho Těšínská mi kdysi vypálila díru do hlavy, naprosto mě dostala. Moc se mi líbí, jak z ní autorka sem tam v knize cituje.
Tak se ptám, jakou zápletku má Babička Boženy Němcové. Je zápletka v rodinné sáze, jako je Šikmý kostel, nezbytná? Podívám-li se na svůj život, jakou zápletku v něm najdu?
“Bolest člověka utluče, když se nechá."
Kniha má nesporně významný kulturní přínos díky vyzdvižení hornického kraje a těžkého života horníků i jejich rodin. Autorka pečlivě vyhledala rešerše, je vidět kvalitně odvedená práce. Co se ale týká příběhu, mám tři poznatky a komentáře se kterými se shodnu s předchozími hodnotiteli:
-absence větší zápletky
-příliš zdlouhavý děj
-nesdílím masové šílenství z knihy.
Naštěstí je napsána celkem příjemným stylem, který dovolil dočíst až do konce. Po dalších dílech asi nesáhnu.
Celkově tedy trochu zklamání.
Číst po Statku L. Vrchovského Šikmý kostel K. Lednické není nic jednoduchého. Obě knihy o těžkém životě ve Slezsku v průběhu desetiletí. Člověk zvláště nyní, po ničivých záplavách v tomto kraji si říká, může tam být v životě lidí něco hezkého. Obě knihy ale ukazují, že síla lidské vůle to alespoň na nějaký čas dokáže.
Nyní si musím vybrat nějaké lehčí čtení, ale po čase se určitě objeví na mém stole 2. díl.
Tu by som chcela začať hneď tým, že úplne každému odporúčam, si prečítať Šikmý kostol, ak ste ešte nečítali.
Začíname banským nešťastím, ktoré v roku 1894, pripravilo o život mnoho ľudí :-(
Autorka nás síce sprevádza dá sa povedať "len" opismi a udalosťami, ale sú tak dokonalo napísané, že som si v hlave utvorila príbeh a nebolo možné, knihu odložiť bokom, až kým som ju neprečítala.
Je to príbeh, ktorý sa vám dostane pod kožu a pri ktorom necháte úplne voľný priebeh, všetkým vašim emóciám - zimomriavky som mala snáď úplne všade.
V knihe, sa stretávame s postavami Barborka, Julka a Ludwik - každý z nich, má svoju dejovú linku, no napriek tomu, sa tam prepletajú.
Diel prvý, patrí v knihe Barborke, druhý Ludwikovi, tretí Julke a štvrtý diel Barke - dcére Barborky.
Toho je tak strašne veľa, čo by sa dalo ku knihe napísať, ale to nejde...
Je to príbeh, ktorý si musíte prečítať a musíte ho zažiť a pocítiť, všetok ten strach, smútok, bolesť, radosť, lásku...
Navyše, ma veľmi potešila mapka, ktorú v knihe nájdete a okrem toho aj Slovník :-)
Autorka, mala všetko premyslené úplne do detailu.
Kniha se velice dobře četla, je napsaná podle skutečné události z kraje, kde žiju a není to tak dávno, co se tady žilo tak jak podle knihy a nad tím se člověk zamyslí. Vůbec si nedokážu představit, že bych žila v té době, že bych musela zažívat to co oni. Je zajímavé číst o místech té doby a vybavovat si jak vypadají teď. Kniha se četla jedním dechem.
Celou knihu jsem čekala, kdy přijde nějaká pořádná zápletka, ale nestalo se. Důležité události mi připadaly buď málo popsané nebo je autorka rovnou přeskočila. Kniha neurazí, ale.cetla jsem i lepší.
Krásné. Knížky čtu proto, aby ve mně vyvolávaly nějaké pocity, abych se něco dozvěděla. Ráda jsem si v Šikmém kostelu četla o době, kdy lidé pracovali (v popisované době spíše dřeli) a vážili si mála. Ráda z dnešní rozežrané doby plné bohapusté zábavy utíkám k takovým knížkám. A když si pár měsíců počkám (několik rezervací přede mnou), přečtu si i druhý díl.
Naliji-li si čistého vína - žádná sláva. Literárně toporně ploché, formou i obsahem. Čtenář prostě a jednoduše čte prostý až jednoduchý příběh, nic víc, nic míň... a to je dle mého žalostně málo. Vyprávění lineární - pomohu si příměrem motocyklisty (kterým nejsem), kterého má naplnit lineární jízda plochou, nudnou krajinou bez zákrut, stoupání či klesání, prostě jede a za chvíli se děsně nudí. Jako v poušti. Některé dějové "zvraty" jsou přespříliš patetické, je patrná spisovatelská nezralost. Psychologie postav mizivá. Velebím Hamsuna, Kafku, Rotha, jež píší literaturu - autorce se zde zdařila maximálně předložit "kroniku" (sic). Historické črty jsou tak veskrze jediným světlým místem této kroniky ztraceného města, což víc než na dvě hvězdy nestačí. Všemi díly podaruji snad vděčnějšího čtenáře...
Velice vydařený nápad na příběh. Hlavním hrdinům jsem fandila od začátku do konce. Nechyběla ani láska. I když byla protkaná starostmi tehdejší doby.
Stejně skvělý jako předchozí díly. Dozvěděla jsem se hodně nových věcí o místní historii. Začátek mi přišel depresivní, ale postupně se to zlepšovalo. Postava dědečka mě moc bavila
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské SlezskoAutorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Kniha byla napsána úžasně.Nikdy nás ve škole neučili o životě, tak těžké doby v severní části naší republiky. Byla jsem ráda, že skončila válka, ale potom mě šokovala změna života mezi Čechy a Poláky. Nevím, proč nás o tom komunisté vůbec neučili. Chtěla bych paní Lednické poděkovat, že nás seznamuje s těžkým a pravdivým životem místních obyvatel.