Turnus
Hugh Howey
Co předcházelo životu v „Silech“, podzemních mnohapatrových objektech, jediných místech na zeměkouli, kde mohou lidé přežít? Postapokalyptický román Silo, který se stal celosvětovým bestsellerem, vyvolal ve čtenářích otázku, jak to vše začalo. A Turnus přináší odpověď. Mladý kongresman Donald Keene pracuje na tajném projektu – má to být jen mezní eventualita: do země zapuštěné obří obytné válce připomínající sila jsou přeci pouhou pojistkou pro případ nepředstavitelné katastrofy. Ta ale jistě není na obzoru. O tu nikdo nestojí. Tu by si nikdo nepřál. O mnoho let později probudí v Silu 1 hibernovaného člověka. Oproti všem předpokladům si začíná rozpomínat na minulost – na příběh, který děsivě vypovídá o posedlosti mocí a neúnavném nasazení, s jakým jsou lidé ochotni zničit svět, jak jej známe. V Silu 18 se rodí nepokoje. A Silo 17 se odmlčelo...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
Shift, 2013
více info...
Přidat komentář


Velmi ma potešil pohlad na samotný počiatok Sila.Rok 2049 bol už sám o sebe doležitý.Plný rozhodnutį vlády,ktorá sa rozhodla vziať jeden vysokoškolský projekt.Rozširit ho,vylepšit,doplniť a realizovať.Rok 2110 bolo zase iné pošušňáničko.Retrospektívi tak vzdialených rokov,v ktorých sa spočiatku strácame ale po nejakých 110tich stránkach nám začinajù dávať smysel.Turnus je skvelė dielko,ktorė nám z otázok,ktorę v nás tanechalo Silo dávajú minimum ale dosť na to,aby nás zvedavosť neupustila...a tak som otvorila stránky Prachu a idem sa zahlbit do prįbehu,ktorý si získal už tolko fanùšikov.


Nějak jsem se při čtení této knihy stále nemohl zbavit dojmu, že tato kniha je čistě jen jako taková nastavovaná kaše, zkrátka že vznikla pouze jako prostředek k vytřískání dalších dolarů z tématu, který se stal mezi čtenáři tak oblíbený. Vždyť celá tahle kniha byla skoro stejná, jako ta původní, jen ten začátek se neodehrával v silech, jinak jsem si připadal, že se jedná stále o ten první díl. Abych jenom nehanil, pěkně se četla třeba ta část se Sólem a kočkou (a to nemám tuto zvířenu vůbec v oblibě), jinak však tentokrát musím napsat, že tohle už bylo jen průměrné dílo.


Strašné slovo tenhle prequel, někteří autoři by neměli popisovat myšlení a konání dětí, nejde jim to a je těžké tomu uvěřit. Tak to máme negativa. Prožít s Donaldem, Annou, Thumranem a dalšími počátek všeho je velmi zajímavé a také myšlenka prvopočátku konce světa je dobrá a neotřelá. Konání Donalda, hlavně ve vztahu k Anně jsem nepochopil (co tím získal?), ale to už tak mě někdy bývá. Takže, v souhrnu bych knihu hodnotil spíš kladně, proto 4*. A jde se na poslední díl této trilogie.


Absolutní věc, jako droga. Přečtete kapitolu a víte, že potřebujte další. A pak to chcete zavřít. Anebo ještě ne, ještě jednu …. Zmasakroval jsem to za jeden den. Tomu říkám umění přitáhnout čtenáře. Co se týče obsahu, tak jako fanda tzv. reálné sci-fi (mnou vynalezený odborný termit) skáču do stropu radostí. A hned zároveň mě z toho i mrazí. Protože přátelé, to, co příběh popisuje, to není nic, čeho by dnešní (či nepříliš vzdálená) technologie nemohla dosáhnout – však je to i časově dobře zasazeno. Autor navíc brilantně nastínil, co za psychopaty se může sejít a co společně mohou docílit. Děsivé.

Ještě lepší než první díl. Rychlý spád, perfektní práce s časem, prolínání jednotlivých postav.
Jedním slovem paráda.


Jakmile jsme přišli o onu fascinaci z nového a relativně originálního prostředí sila, nějak to ztratilo své kouzlo. Tento díl stále pracoval jen s pocity beznaděje a deprese. Nekonal se ani velký zvrat, který by nás donutil pohlédnout na první díl ve zcela novém světle - naopak, celý origin systému sil vysvětlil v podstatě tou nejpravděpodobnější cestou, jaká se nabízela.
Odpovědi na otázky kniha předkládá buď k uzoufání pomalu, nebo zcela nezáživně, případně zdlouhavě odpovídá na otázky, které nás zajímají jen povrchně (očekávatelný a nepřekvapivý původ Sóla). Zklamání.


Silo bylo fajn, originální zábavné postapo, plné skvělých nápadů, kde si člověk po dočtení mohl sám domýšlet proč, jak a co potom. Proč tedy bylo napsáno nezáživné, zdlouhavé, rozplizlé a dějovou vatou vycpané předpokračování, které je vyjma linky před apokalypsou vlastně ůplně o tom samém? Odpověď je více než jasná.


První díl mě celkem zaujal i když jsem knihu několikrát odložil. Turnus se mi četl o dost lépe, mnohem rychleji to utíkalo. Dostal jsem vysvětlení jak se lidé ocitli pod zemí po kterém jsem toužil i spoustu jiných odpovědí. Skvělý pohled z jiného úhlu a časové prolnutí s jedničkou - krásně to do sebe zapadlo :-) Takže si dám kratičkou pauzu a hurá na trojku.


Skvělé čtení, osvětluje a rozšiřuje zážitek z prvního dílu a nenechá čtenáře odpočinout. Od toho se člověk fakt neodtrhne! Jenom doporučuju - čtěte rovnou zároveň s posledním dílem - přímo navazuje.


Je zajímavé sledovat, kolik různých způsobů, jak sami sebe (lidstvo) zničit jsme schopni téměř jen tak z fleku vymyslet ... lidi jsou prostě vynalézaví ... je to zdroj našeho úspěchu ... a musíme si dát hodně dobrý pozor, aby to nebyl taky zdroj našeho pádu ... noční můry ... protože je to jak špatný sen, probudit se a zjistit, že je najednou všechno jinak ... že se svět „scvrknul“ na ohraničený prostor ze kterého není úniku ... a vás, čtenáře provázejícího hrdiny tohoto příběhu, napadne, jestli není lepší dál snít, jestli to není lepší než probudit se, přivést se k životu do téhle noční můry. Jenže člověk je kromě vynalézavosti obdařený i jinými „jedinečnými“ vlastnostmi ... najdete mezi nimi taky ohromnou vůli přežít ... byla nám dána geneticky ... evoluce stanovila pravidla, přežívají ti nejúspěšnější, a ta nás nutí nevzdávat se ... a s veškerou svou vynalézavostí, důvtipností dál žít ... a pokračovat v koloběhu ... sebezničení a „povstání z popela“ ... a protože paměť, naše, ale i ta kolektivní, navzdory všem předpokladům, nám neumožní na vše milosrdně zapomenout a pokračovat na volný list (nepopsaný papír), snažíme se dál i přes tu odpornou pachuť v ústech, kterou zanechaly naše „vzpomínky na minulost“ ... předznamenávající naši budoucnost ... i přes ten pocit drtivé tíhy ... našich minulých činů, které neseme na svých zádech ... a které neméně dotvářejí naši budoucnost ...
...a tak vzpomínky prší (ty mraky vypadají dost zlověstně) a nejde je zastavit ... tvrdě dopadají do naší mysli ... děsivá noční můra nabyla své denní podoby ... zhmotnila se a převedla nás (lidstvo) na druhý břeh ... ze kterého už není cesty zpátky ...
... a vy jen čekáte, kdy se konečně z té noční můry probudíte ... JENŽE PAK ZJISTÍTE, ŽE UŽ DÁVNO NESPÍTE ...a hledáte šanci ... jak se probudit dřív ... než usnete :-).
Tohle rozšíření perspektivy už odvyprávěného příběhu ze Sila nebylo vlastně špatné ... a taky bylo dost poučné ... zvlášť, když si uvědomíme, jak děsivé mohou být některé plány na „přežití“ ... tak děsivé, že by třeba mohly pomoct ... probudit se včas.


Jiné a přece stejné. Konečně se dozvídáme, proč vznikla sila, co se stalo a jaký je plán. Zejména od Donaldovi dějové linky jsem se nemohl odtrhnout. Prach volá...


Koupila jsem si celou trilogii a po přečtení Turnusu, jsem docela začala litovat peněz, které jsem do knížek investovala. Samotné Silo mi dávalo do nějaké sté stránky docela dost zabrat a co se týče Turnusu, není to jiné. Střídaly se pasáže, které mě nebavily, myslela jsem na tisíc jiných věcí, až jsem se nejednou přistihla, že vlastně nevím, co čtu a musela jsem se v knize vracet zpátky, což se mi ještě nikdy nestalo(nudný skripta nepočítám:-) ). Pro mě docela zklamání. A protože jsem Silu dala tři hvězdičky, Turnusu dávám dvě, za to že jsem to vůbec dokázala přečíst.


Za mňa si pokračovanie zaslúži 5 hviezd. Bolo zaujímavé a prekvapujúco napínavé čítať niektoré pasáže, ktoré sa odohrali v Sile, ale z pohľadu druhej strany. Je pravda, že niektoré pasáže boli zbytočne naťahované, ale celkovo bola táto časť bohatá na nové informácie a mnohé odpovede. Super ťah ísť takto do minulosti. Hor sa na finále :) AJ


Jsou to vysvětlivky k Silu, to je patrné. A jako takové mě zrovna moc nezaujaly. Ano, byly tam pasáže, které mě bavily, ale víc bylo těch druhých. Konec je zajímavější, je tam jistý příslib do dalšího dílu, jestli to bude pohádka (tj. s dobrým koncem), nebo horor.
Když jsem se dostala do bodu, kdy Jimmy našel svého Stína, dokonce jsem uvažovala o přidání jedné hvězdičky, doma mám takové dva stíny, za mě to bylo to nejhezčí z celé knihy, nicméně pak jsem si uvědomila, kam to nevyhnutelně musí vést (a kam to pak také vedlo), a za ten smutek jsem nakonec zůstala u původního hodnocení.


Druhý diel trilógie Silo bol pre mňa sklamaním. Viem, že mal za úlohu objasniť ako všetko vzniklo, ale pre mňa napísaný veľmi nudným nezaujímavým štýlom. Príbeh sa rozbehol a bol pútavejší až v tretej tretine knihy a tú som si fakt užila. No netrpezlivo sa púšťam do posledného dielu a verím, že ten ma zaujme viac svojou pútavosťou.


Druhý díl hodnotím možná ještě lépe než první; došlo zde nejen k vysvětlení, jak a proč sila vznikla, ale děj se postupně začal proplétat s dějem prvního dílu a nakonec skončily tak nějak ve stejnou dobu... Opět to bylo napínavé čtení, vysoce hodnotím i originalitu a promyšlenost, a taky jakousi reálnost hlavních hrdinů. Mnoho věcí se vysvětlilo, ale spousta jich ještě zůstala nevyřešených a tak se nemůžu dočkat, jak to dopadne! :)


Pokračuje ve stejném duchu jako v Silu, ale ne tak úplně.
Opět jsem se zavřela do podzemí a jako cvok se plahočila po schodišti. Navíc mi občas, když jsem se probouzela z kryogenního spánku, byla tak děsná zima, že jsem si ke čtení oblékala tlusté ponožky, ale neodradilo mne to. Tak dobrá ta kniha je :-)
A.... Enehy...napadlo...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie boj o přežití americká literatura budoucnost podzemí manipulace (psychologie) nanotechnologie sci-fi zfilmováno – TV seriál vládní sledování občanů (surveillance) postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
2014 | ![]() |
2015 | ![]() |
2016 | ![]() |
2020 | ![]() |
2023 | ![]() |
Eh, zvládla jsem půlku. Atmosféra dobrá, napsané to je čtivě, ale proboha, ta sebranka hlavních postav je ještě horší než v prvním díle - sexy mrcha, submisivní blbeček, emo teenager...prosím ne, bylo to utrpení, skutečně jsem si přála, aby už se jim něco nepěkného přihodilo. A vůbec pak raději nezmiňuji místy těžce pokulhávající logiku.