Sirény z Titanu

08.03.2018

Vonnegutova fantazie stvořila fascinující planetu Merkur a tvory živící se vibracemi. I mezi námi jsou podobní požírači.
Vystavěl příběh a propojil zdánlivě nepropojitelné. Jeho fantazie je bezbřehá.

18.12.2017

Nuže, ač se pan autor velice snažil, abychom uvěřili, že čteme sci-fi, protáhl nás se svými "hrdiny" půlkou sluneční soustavy, ba i ten mimozemšťan se vyskytl, ve výsledku je to zase jen o lidech. Cynicky, dojemně. A i jako celému lidstvu nám to dal pěkně sežrat. Tak to prostě u Vonnegutů chodí. Haj hou.

19.11.2017

„Jméno tohoto nového náboženství,“ řekl Rumfoord, „budiž církev Naprosto Lhostejného Boha.
Prapor této církve budiž modrý a zlatý,“ řekl Rumfoord. „Na tomhle praporu budiž zlatými písmeny na modrém poli napsána tato slova: Starejte se o lidi a Všemohoucí Bůh se postará o sebe.
Dvě hlavní učení této víry znějí takto,“ řekl Rumfoord: „Titěrný člověk nemůže udělat nic, čím by pomohl či způsobil radost Bohu Všemohoucímu, a náhoda není prodlouženou rukou Boží.“

13.09.2017

Vyborna kniha berouci si na paskal velice hravou formou otazky naboznenstvi, smyslu valky a rozmary osudu jednoho cloveka . Nejvic me zaujmul pribeh Boaze, ktery zacal coby skrz nazkrz zaporna postava knihy a pozdeji se propracoval, prerodil na postavu az mesiaskych proporcii.

31.10.2014

Sirény je taková ta knížka co se nedá dost jednoduše dobře vyprávět. Musí se pro pochopení přečíst celá.Ze začátku chvilku potrvá než vás chytne,pokud vydržíte,čeká vás zvláštní i vlastně krásný závěr.
Svět je jeviště,my jsme herci,celá naše existence ... na Titánském nebi volně plují jen hejna modráčku.

22.09.2014

Skvělá sci-fi s rychlým spádem děje a výbornou originální zápletkou. Zpočátku spíše akční jízda se postupně mění ve filozoficko náboženský traktát ve Vonnegutovském duchu se spoustou černého humoru, sarkasmu a ironickými šlehy, které tnou i po více jak padesáti letech stále do živého. Ke konci pak nezvykle melancholické se skvělým Salem v hlavní roli. Doporučuji.

03.02.2014

Skvělá kniha. Neuvěřitelně propracované detaily, obdivuji autorovu představivost. Musel mít svůj vlastní děsivý svět.

20.09.2011

Pro mě jednoznačně nejlepší Vonnegutovka. Neuvěřitelný řetěz "náhod", možná i my se tu pinožíme aby POZOR SPOILER! si nějaký emzák mohl opravit výfuk na svém létajícím talíři...

08.03.2011

Chronosynklastické infundibulum. UVB čili Univerzální vůle po bytí. Příběh Sirén z Titanu je až překvapivě celistvý a hodně chronologický, bez odboček a bez flashbacků. Poprvé mám pocit, že čtu knihu a ne jen útržky Kurtových myšlenek. Začátek je poměrně nekonzistentní, ale nakonec přeci jen vtáhne (Teologie: Někdo všechno udělal z nějakého důvodu).

Dvojstránkový popis Merkuru (str.127-129) je jedna z nejpůvabnějších a nejlepších pasáží, jakou jsem od Vonneguta kdy četl (opravdu!). Není nad to tak jednoduše říct, že i navzdory naším schopnostem jsme vlastně horší než tvorové, co mají jediný smysl (hmat) a živí se vibracemi a neubližují si, protože nemají důvod a protože ani nemohou, jen spolu telepaticky komunikují dvěma zprávami, při nichž jedna je odezvou na druhou a druhá je odezvou na první. První zní takhle: "Tady jsem, tady jsem, tady jsem." a Druhá: "To se máš, to se máš, to se máš." Sirény z Titanu jsou obecně plné jistého meditativního rozjímání.

"Pozemšťané se ve všech dobách chovali, jakoby je z oblohy sledovalo veliké oko - a jako by toto veliké oko prahlo po zábavě."

Narozdíl od dřívějších knih, tentokrát jsem se i jaksi dokázal vcítit do postav, které nebyly jen jakýmsi bezduchými loutkami, o nichž se mimoděk vypráví. Ujo, Rumfood, Kazak, Salo i ty harmonia. Dost bych vnitřně zápasil, ale podle mě je tohle, i když zapadlá, tak Vonnegutova nejlepší kniha.