Sirény z Titanu
Kurt Vonnegut Jr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70698/bmid_sireny-z-titanu-PUf-70698.jpg
4
265
265
Zdá se to neuvěřitelné, ale Vonnegutův román Sirény z Titanu vznikl před čtyřiceti šesti lety, v roce 1959. A zatímco některá starší díla SF přece jen utrpí vývojem vědy, techniky i celé společnosti, tato kniha dodnes oslňuje vtipem, moudrostí, citlivostí, vykreslením postav i rafinovaností zápletky. Znovu se můžete s Vonnegutem vydat na bizarní pouť po Sluneční soustavě i lidské mysli. Znovu se můžete přesvědčit o pravdivosti jeho univerzálního vysvětlení jakýchkoli životních kotrmelců: „Stal jsem se obětí řady náhod, tak jako my všichni.“... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1985 , PráceOriginální název:
The Sirens of Titan, 1959
více info...
Přidat komentář
Sirény se tváří jako seriozní sci-fi román o meziplanetární letech, cestování časem a teleportaci. Ve skutečnosti je to drogová vize způsobená nějakým hodně veselým matrošem. Padákový námořní lyžař Kurt Vonnegut v rauši předpověděl šedesátá léta a válku ve Vietnamu. Sirény jsou pokračováním Marťanské kroniky, trochu podobné Orwellovu 1984, ale veselejší.
To jsem ráda, že mi čtenářská výzva nabídla téma vesmír. Jinak bych se k téhle vtipné a chytré knížce nedostala. Sci-fi není můj oblíbený žánr, ale tahle Vonnegutova šílenost mě hodně bavila.
Pro Vonneguta typické spojení smutku a humoru je v této knize velmi výrazné. A zaujal mě taky vývoj postav - jak se z těch zlých mohou stát dobří (Malachi, Boaz). Zato Rumfoord je (aspoň mě) čím dál odpornější. Ostatně, jeho postava nabízí srovnání s Dr. Manhattanem v Moorových Strážcích (a přemýšlím, jestli nebyla pro Moora inspirací).
Stará sci-fi mají určitý punc. Punc toho, že jsou do jisté míry naivní. Naivní technologicky a z hlediska života ve vesmíru.
Příběh se pohybuje na hraně mezi komičností a osudovostí a jeho úplný smysl je třeba hledat někde hluboko uvnitř. Uvnitř příběhu i sebe.
Tato sci-fi kniha s napínavým dějem napsaná v 60 tých létech minulého století a nic jí neubírá na aktuálnosti a čtivosti. Provází nás po Sluneční soustavě, ale hlavně vede zamyšlení nad lidskou myslí a citem a to za všech situací.
Dojemný závěr: ..... - ale někdo nahoře tě má rád.
"Někdy si říkám, že být z hmoty, která je schopna myslet a cítit, je velká chyba. Příliš si stěžuje." Určitě pět hvězd, naprosto fascinující kniha.
Vtipné, chytré i dojemné vyprávění plné neuvěřitelné autorovy fantazie, to vše zaobaleno do sci-fi hávu. Bavilo mě to.
Překvapivě čtivý bizár, jaký mi dosud dokázali naservírovat pouze bratři Strugačtí. A překvapivě dobře přeložený, protože hra s jazykem je taky silným prvkem díla. A s překvapivým závěrem pobízejícím přečíst si to celé znova ve světle poznání. Hodně komediálních prvků, vyvážených vážným tématem celého díla. Zkrátka líbilo.
Řečeno slovy autora "Bylo to všechno náramně smutné. Ale bylo to také náramně krásné." Moje první a nejoblíbenější kniha od Vonneguta.
Příběh který si bere sci fi jen jako kulisy k mnohem hlubším myšlenkám. A konec, který mne vždy rozebere na kousky.
Bylo to tak nějak humorně hluboké...a ten styl...Jsem ráda, že jsem si knížku pořídila do knihovny, určitě se tam neztratí...Bohužel i přesto jsem chvílemi vypínala, za to jedna hvězdička dolů.
Přečetl jsem ji jako jednu z mnoha Kurtových knih už dávno v mládí. A pak ještě asi dvakrát. KVjr. výrazně ovlivnil můj pohled na svět, schopnost nadhledu a smysl pro humor. Sirény z Titanu mám asi nejraději. Protože tím, jak se to všechno nakonec obrátí vzhůru nohama a ještě naruby, to člověka může přimět k novým pohledům na smysl toho všeho kolem nás.
Další kousek z dílny mého oblíbeného autora. Pohltal jsem vše za pár večerů. Kurt si neváží ničeho absurdně hledá něco v životě, co nenachází, tak to aspoň pořádně zesměšní. Ale neskonale chytře. Polak
„Jak říká ve svých Kapesních dějinách Marsu: Každý kdo má nějakým závažným způsobem změnit svět, musí mít dar komediantství, ochotu s radostí prolévat krev druhých a nové přitažlivé náboženství, které by mohl zavést v krátkém období kajícnosti a zděšení, jež zpravidla přicházejí po krveprolévání.“
Winston Niles Rumfoord
Kdybych měl jedním slovem charakterizovat tohle dílko, neváhal bych použít slovo „vtipné“, a pak bych si uvědomil, že to jedno slovo k tomu nestačí. Je to trochu zvláštní druh humoru, satira zkombinovaná s absurditou. Pomiňme archaičnost představ daných dobou vzniku. Text je zábavný, autor má dar (a předkladatel odvedl skvělou práci) psát vtipně, ironicky a trefně. Příběh je nepopsatelný, absurdní a do značné míry nepodstatný, SF prostředí zcela podružné. Je však prostoupen existencialismem, hledáním smyslu života, vyšších cílů a záměrů, filosofickými narážkami na smysl bytí, obyčejného života vs. kritika prahnutí po něčem „vyšším“, obětování se pro nesmyslné ideály. Tohle by ale nikoho nemělo odradit od čtení, jak jsem uvedl výše, vše je psáno velice svižně a vtipně, text nikde nezadrhává, příběh odsýpá, stránky se otáčí skoro samy od sebe. Jde o mé první setkání s tímto autorem.
Na závěr ještě dvě perly z textu, bez kontextu možná trochu otupené, přesto značně působivé.
„Intelektuální hora porodila filosofickou myš.“
„Podrobnosti tváře byly nepodstatné. Dělová koule na místo hlavy by do té velkolepé kompozice zapadla stejně dobře.“
"Tak dlouho nám trvalo,než jsme si uvědomili,ze smyslem lidského života,ať už ho řídí kdo chce,je láska ke každému,kdo je práve po ruce"
"... povím podobenství o lidech, kteří se domnívají, že dělají věci, jež si Bůh Všemohoucí přeje, aby dělali. Uděláte dobře, když si mezitím, pro poznání pozadí tohoto podobenství, přečtete všechno, nač přijdete, ... o španělské inkvizici.“
Do rukou se Vám dostalo, v podobě sci-fi příběhu, velmi podařené „podobenství o člověku“, vypadá jako diapozitivy laterny magiky morbidních představ, a taky je plné inteligentní satiry a svérázného černého humoru ... tedy - Kurt Vonnegut Jr. ve skvělé formě, takový, jak ho mám ráda (z mé strany je to poměrně dlouhodobá a skoro si troufám říct, že trvalá, záležitost :-).
Ale teď už k tomu, co vás v tomto příběhu čeká ...dostane se vám spousta zajímavých, vtipných až sarkastických a věřím, že i užitečných, informací:
... že není nejmenší důvod, proč by dobro nemohlo triumfovat stejně často jako zlo, protože triumf čehokoli je záležitostí čistě organizace: „Existuje-li něco takového jako andělé, věřím, že jsou organizováni po způsobu mafie.“
... že každý, kdo má chuť, či potřebu nějakým závažným způsobem změnit svět, musí mít „dar komediantství, ochotu s radostí prolévat krev druhých a musí mít po ruce nějaké přitažlivé nové náboženství“, které by mohl zavést v krátkém období kajícnosti a zděšení, jež zpravidla přicházejí po uskutečněném krveprolévání ... a abych nezapomněla: „Každé fiasko pozemského vůdcovství lze vysledovat k nedostatku alespoň jednoho z těchto tří předpokladů na straně vůdce.“
... a taky si pak už dokážete velmi dobře a plasticky představit, jaké to je, být svobodný: „„a pak si snažím představit, jaký to bude, a vidím jenom samý lidi. Postrkují mě semhle, postrkují mě tamhle - a nic jim není vhod a jsou pořád naštvanější a naštvanější, poněvadž nedokážou bejt z ničeho šťastný. A hulákají na mě, protože já je šťastnejma neudělám, a znova se jen strkáme a přetahujeme.“
... a protože už víte, že zlo i dobro mohou triumfovat stejně často, je tu další rada, pokud zrovna budujete, nebo se chystáte zbudovat, svou vlastní finanční (či zprostředkovací, či dokonce špionážní) organizaci, věřte že všechny jsou založené na společném základu: „ na hrubé síle hotových peněz a dokonalém porozumění pro chytré, zlomyslné, nespokojené lidi žijící za lokajskými fasádami.“ ... protože právě takoví lidé „s radostí přijímali (nejen) marťanské peníze a rozkazy. Nekladli žádné otázky. Byli vděčni za příležitost rozhlodávat jako termiti pražce ustáleného řádu.“ ... a ještě, velmi důležité! ... „Pocházeli ze všech společenských vrstev.“
Jestli vás páně Vonnegutovy rady, informace a postřehy zaujaly, věřte, že tahle knížka jich je plná, a určitě vás budou na pozadí skvěle napsaného sci-fi, bavit, pokoušet a poučovat :-).
A na závěr ještě trochu toho pozitivního, samozřejmě od pana Vonneguta (malino přidané hodnoty, z jiné jeho knihy): „To, že někteří z nás umí číst a psát a trochu počítat, ještě neznamená, že si zasloužíme dobýt vesmír.“ (Hokus Pokus, 1990)
A na úplný závěr si dovolím předat výzvu, jak v knize zjistíte, jedné velmi důležité osoby, Winstona Nilese Rumfoorda: „Jestliže nabudete dojmu, že tento dopis vrhá sebeslabší světlo na otázku, k čemu je vlastně život, budu vám velice zavázán, když mi zatelefonujete domů.“
Štítky knihy
vesmír americká literatura hledání smyslu života
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jatka č. 5 |
| 1979 | Mechanické piano |
| 1981 | Snídaně šampiónů |
| 1994 | Groteska |
| 1992 | Matka Noc |
Čeká nás bizarní, poněkud absurdní a plné svérázného humoru putování světem spisovatelovy bezbřehé fantazie oděné do kabátu sci-fi. Prostě Kurt Vonnegut ve své nejlepší formě a tak, jak ho všichni známe. Děj má solidní spád, zápletka je neotřelá, postavy velmi dobře vykreslené a autor navíc jako bonus předkládá čtenáři celou řadu námětů k hlubšímu zamyšlení. Určitě každému doporučuji.