Sítě
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278849/bmid_site-UIS-278849.jpg
4
1344
1344
Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život. Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. Tři současné ženy, tři příběhy, které se zdaleka netýkají jen jich. Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným jejich problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání i změně života. Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu? Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve. Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!... celý text
Přidat komentář
Já jsem z Petry Dvořákové nadšený. Zajímavé formy, které používá, neotřelý styl, propojení s realitou dnešních dnů, to všechno dodává jejím knihám čtivost i přesah. A Sítě jsou nejen o manipulaci, ale i o spolupodílu těch, kteří se nechají manipulovat.
Mě kniha zaujala jenom na půl. Z prvního příběhu jsem byla unešená. Ten druhý - katolický, ten mě vůbec neoslovil a u ten poslední byl zajímavý jen z půlky. Svým způsobem byla kniha čtivá, ale jsem si z ní neodnesla. Od autorky to byla moje několikátá kniha - první byla Vrány a z té jsem si doslova "sedla na zadek", ale u téhle jsem stejný čtecí zážitek neměla.
Zajímavé povídky, kde hlavní postavou jsou ženy, které se nechávají manipulovat ale zároveň jsou uvnitř silné a dokáží se manipulacím vzepřít. Úplně nejvíc se mi líbila první povídka, kdy se z ustrašené ženy stala cílevědomá. Všechny povídky měly zajímavé vyústění.
Hodně dobrá knížka, před autorkou smekám. Všechny tři příběhy byly napínavé, zajímavé a plné emocí. Bylo to hodně o manipulaci a někdy mi připadalo, že je to hrozné. Nemohla jsem se od toho odtrhnout, jak to dopadne.
Pro mě to nebylo ani tak o sebevědomí jako spíš o manipulaci..Zajímavé příběhy, byť první dvě povídky mi přišly zbytečně rychle ukončené se zvláštní pointou.Určitě stojí za přečtení,i když cílí spíš na ženy a zpracovaná témata tomu odpovídají. Čtivé, i když neveselé čtení.
Knížka to není špatná, nicméně mě nejvíce zaujal třetí, poslední, příběh. Příběh o zdravotní sestře, která se celý život "honila" za přeludem, aby pak nakonec poznala pravý smysl života. Všechny příběhy jsou smutné, pojednávající o různých životních peripetiích/problémech, které můžou potkat kohokoli.
Poznámka k druhému příběhu:
Trochu mne štvaly ty vsuvky, jak máš zapomenout na dřívější život s partnerem, protože už bude jiný, a podobně
Myslím si, že příběh byl poměrně uvěřitelný, mohlo by se to jistě v Česku stát, ale jde o příběh o jakési sektě uvnitř katolické církve, ne obecně o církvi a křesťanství.
Mám s církevním prostředím a touto tematikou bohaté zkušenosti:
Rodiče konvertité (máma křtěná po dvou dětech), racionálně uvažující lidé, po 25 letech se milují, zavržení minulosti se co vím nekonalo.
V rozvodu tchýně a tchána hrál určitě roli příklon manželovy mamky k víře, ale spíš jako obranná reakce na problémy a způsob, kterým se více odcizili. Rozhodně to nebylo tak jednostranné, jako v knize, a problémy pramenily jinde a spíše na straně druhé.
S metodou plánovaného rodičovství mám čerstvou zkušenost, světě div se opravdu fungovala, dokud jsme chtěli (asi rok), pak se nám díky ní podařilo na první pokus otěhotnět. Mimochodem, dá se to zpříjemnit, speciální destičkový teploměr nalepit do podpaží, změří teplotu každý den ve stejný čas sám + ovulační testy, a to mi stačilo a fungovalo. ALE, rozhodli jsme se v PPR jako v metodě antikoncepce nepokračovat, 1. kvůli risku, kterým by bylo těhotenství brzy po císařském řezu, 2. (a to je možná důležitější), protože jde trochu proti lidské přirozenosti a ženské cykličnosti - mít sex v období, když to hormonálně nechceš ? To je podle mne ta hlavní nevýhoda metody, o které v knize nepadlo ani slovo! Což je škoda. Místo toho to vyznělo, že je žena nucená a že to nefunguje. Tak jen nabízím pohled z reálného života katolíků. Je to docela vzdálené. Občas to bylo trefné a zasmála jsem se (Přiznej si VE SVOBODĚ, že máš problém), ale příběh byl spíš o sektě, která měla s katolíky společné jen označení. Trochu mi to připomínalo nějaké zahraniční extrémistické církve/proudy (např. v USA).
Vynikajícím způsobem vykreslené 3 příběhy zaměřené na manipulátory, kult osobnosti a na lidi, kteří zneužívají svou moc nad ostatními lidmi. Nejvíc mě oslovil první příběh. Druhý příběh z katolického prostředí je velmi hodnotný radami řádového kněze Ambrože. Člověka až mrazí z tíživé situace, do které je Kristýna svým milujícím mužem uvězněna. Ve třetím příběhu je hlavní hrdinka zápornou postavou a opět čtením jejího způsobu myšlení je člověku až fyzicky zle. Petra Dvořáková opět nezklamala! Doporučuji vřele.
Musím přiznat, že čtení bylo sice přínosné, ale pro mě nepříjemné až bolestné. Hrdinky se musí protrpět zkušenostmi a vývojem k poznání, že když podvědomě cítí v nějakém vztahu k někomu či něčemu napětí, nesvobodu a nepohodlí, neřku-li když jim něco nesedí nebo je někdo tíží, dusí, nemůžou být spokojené samy se sebou ani v životě, i kdyby se rozkrájely.
Nejsvižněji ubíhá první, nejdelší povídka. Druhá je necitelným až tvrdým jednáním celého okolí k matce a jejím dětem zarážející. Zvlášť když se všichni kolem domnívají, že ve své krutosti jednají správně a mají patent na jediné správné řešení...
Jen v třetí povídce je hlavní postava negativní a má jiné, egoistické motivace ke svému amorálnímu jednání. Příběh zdrav.sestry je zároveň depresivní sondou do podfinancovaného zdravotnictví, pohrdání lidmi a často opakovanými slovy jsou bezbrannost pacientů nebo mít nad někým moc.
Jsem ráda, že jsem si to přečetla, ale nečetlo se mi to hezky. Není to jen o nesvobodě, ale i o neporozumění, manipulacích, bezohlednosti a touze po moci hraničící s psychickým týráním. Kéž by všechny podobné oběti i v reálném životě prohlédli a našli řešení, jak z náročných situací včas odejít, protože na odchod také musí být určité vlohy a prostředky. Snad k prohlédnutí zneužívaným obětem špatného zacházení krom jiného pomůžou i podobné psychologické knihy na dané téma.
"Člověk je povinen za každých okolností jednat podle svého svědomí.. i když je v rozporu s učením církve. A má se u toho modlit o poznání, proč tento rozpor má... "
"Lidská důstojnost je základním předpokladem jednání a rozhodování.... " "Jen skutečně svobodné jednání má cenu, musíte věřit sama sobě (a svému pocitu z něčeho), nelze se spoléhat na druhé..." Že je něco takového samozřejmé? Já myslím, že ne. Život je někdy příliš zamotaný a něco ukryté pod pokličkou, pod kterou nevidí ani sám aktér příběhu.
Mě kniha zaujala jenom na půl. Z prvního příběhu jsem byla unešená a pohlcená jím. Ten druhý - katolický, ten mě vůbec neoslovil a u toho posledního jsem to měla tak napůl. Svým způsobem byla kniha čtivá, ale pro mě ne natolik, abych s ní trávila každou volnou chvíli. Od autorky to byla moje druhá kniha - první byla Vrány a z té jsem si doslova "sedla na zadek", ale u téhle jsem stejný čtecí zážitek neměla.
Mě kniha doslova pohltila. Všechny příběhy mě oslovily. Nejvíc deprimující mi přišel poslední hlavně kvůli líčení nemocničního prostředí. Nejméně uvěřitelný mi přišel první, nevím, jestli by dotyčná tak rychle prohlédla manipulátora a jednala tak razantně. Druhá povídka se mi líbila tou dopisovou formou. Petra Dvořáková mě hrozně baví.
Ze začátku jsem si myslela, že mě tyto povídky až tolik nepohltí, opak je pravdou. Jedná se o tři velice uvěřitelné příběhy ze kterých občas běhá mráz po zádech. Určitě doporučuji ke čtení.
Moje první kniha od této autorky, první povídka nejlepší, gradující příběh o střetu s psychologem, který manipuluje hrdinčiným životem až do krajnosti..poslední povídka je zpověďí cynické zdravotní sestry, která až do hořkého konce věří správnosti svého přístupu k životu..prostřední povídka mě oslovil..
Nejvíc mě zaujal první příběh, hlavně dialogy, na kterých je skvěle ukázáno, jak manipulátor každou situaci dokáže obrátit ve svůj prospěch, a i když se v dané situaci provinil on, vychází z ní nakonec jako vítěz a jeho partnerka se cítí provinile. Pouze konec mi přišel málo uvěřitelný, nezdá se mi, že by se Jáchym tak snadno vzdal, čekala bych spíš další přemlouvání, vyhrožování, vydírání, pronásledování apod. Druhý příběh by mi přišel realističtější, kdyby se odehrával v jiné zemi a jiné církvi, do českého katolického prostředí (alespoň podle mých zkušeností) moc nepasuje. Vzhledem k tomu, že je autorka známá svým protikatolickým postojem, velmi oceňuji, že do příběhu včlenila i kladnou postavu kněze Ambrože. Poslední příběh mi líčením lékařského prostředí připomněl Chirurga. Myslím, že největším problémem Nadi nebylo ani tak nízké sebevědomí, jako spíš pokřivený žebříček hodnot.
Co se týče mně, tak tohle není můj šálek. První povídka mě ještě jakž takž bavila, ta druhá vůbec (nemusím náboženské fanatiky apod. takže jsem to spíš přeletěla očima) no a do té třetí už se mi ani nějak nechtělo. Ale určitě to neshazuju, jsou to silné příběhy ze života, napsané to taky není špatně, takže směle do toho. Jen mně to nějak nechytlo.
Od autorky mám většinu knih přečtenou a její styl psaní se mi velmi líbí. Ani tato kniha nezklamala. Postavy jsou propracované a uvěřitelné, příběhy mě vtáhly a přečtená byla jedním dechem. Nejvíc se mi líbila první povídka o Kristýně a Jáchymovi.
Druhá knížka této autorky a opět jsem nadšena. Jak jednoduše dokáže popsat problém, situaci. Všechny ženy mě vytáčely, tím, jak bylo snadné je zmanipulovat, jak se nebránily a braly vinu na sebe. Znám takové lidi i ve skutečnosti, vlastně i sama si často dávám leccos za vinu (ale nedávám to najevo, tedy myslím). A ono to může mít důvod i v dětství, na což mě přivedla další knížka autorky, Vrány. Asi nejvíc mě dostal třetí příběh, to zhroucení sebevědomí, jak málo stačí, když nejsou pevné základy vlastní sebeúcty a znalosti vlastní hodnoty. Opravdu dobré čtení, tohle není knížka, u které s poslední větou nevím, o čem vlastně byla.
Všechny tři povídky mají bezesporu svoji kvalitu, dokážou člověka vtáhnout, postavy příběhů jsou zde dvojího typu: fandíte jim, nebo je nesnášíte. Po každém konci jsem si musel od další povídky dát trochu odstup a nutno říct, že rozhodně bylo vždy nad čím přemýšlet.
Na stranu druhou, v kontextu ostatních knih, které jsem od autorky přečet, mi tyto povídky připadaly, že už trošku recyklují to, co jsem znal z dřívější tvorby a nijak to nerozvíjí. Navíc (logicky) nemohou být povídky tak obsáhlé jako román. Proto jsem se rozhodl jednu hvězdu ve svém hodnocení ubrat. Už teď se ale těším, až paní autorka zase něco napíše.
Tahle kniha je prostě skvělá! První a druhý příběh mě naprosto pohltily a budou mnou rezonovat ještě chvíli. Třetí část byla za mě nejslabší, ale celkově kniha předčila moje očekávání.
Štítky knihy
ženy psychoterapie zdravotnictví poruchy osobnosti manipulace (psychologie) sebedůvěra, sebevědomí církev osudy žen křesťanské manželství plastická chirurgie
Další pěkná kniha od paní Dvořákové. Všechny tři povídky byly zajímavé. Nejvíce mě bavila asi ta druhá a třetí. U každé jsem cítila trochu vzteku, ale nevím jestli víc na muže nebo na ty ženy (u těch jsem cítila i porozumění). Takže kniha emoce vyvolat umí a témata jsou pěkně vybraná. Paní Dvořáková se opravdu dokáže dostat čtenáři pod kůži. Knihu mohu rozhodně doporučit.