Kráľovstvo z popola
Sarah J. Maas
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 7. díl
Dlhoočakávané finále jednej z najúspešnejších fantasy sérií, závislosti, ktorej prepadli čitatelia po celom svete, Trón zo skla! Aelin Galathynius sa zaprisahala, že zachráni svoj ľud, aj keď cena, ktorú za to treba zaplatiť, je nepredstaviteľne vysoká. Keď ju kráľovná férov Maeve uväzní v starodávnej železnej truhle a niekoľko mesiacov mučí, jedinou nádejou na prežitie je len Aelinina ohnivá vôľa a strašná istota, že ak ju Maeve zlomí, bude to znamenať skazu pre jej milovaných. S každým ďalším dňom však jej pevné odhodlanie nepoddať sa čoraz viac slabne... Kým je Aelin v zajatí, jej priateľov a spojencov osud zaveje na všetky svetové strany. Niektoré putá sa posilnia, iné sa spretŕhajú naveky. A keď sa ich cesty znovu spoja, všetci musia bojovať, ak Erilea nemá padnúť. V napínavom záverečnom diele svetového bestselleru od Sarah J. Maas bude musieť Aelin zviesť posledný, najťažší boj pre záchranu seba samej – a pre prísľub lepšieho sveta.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , Slovart (SK)Originální název:
Kingdom of Ashes, 2018
více info...
Přidat komentář
Dokonalost!!! Přečteno za 4 dny. U konce jsem brečela. Tuhle sérií bych mohla číst pořád. Škoda že to je poslední díl.
Tahle série mi bude vážně chybět. Když jsem se do ní před lety poprvé začítala, netušila jsem, že ji vůbec kdy dokončím. Sarah ale umí psát a získala si mě, sice asi až u čtvrtého dílu, ale teď patří k mým nejoblíbenějším spisovatelkám.
Království popela mě neskutečně bavilo, první dvě třetiny knihy jsou prostě fantastické a tak napínavé, že jsem nestíhala otáčet stránky. Rozdělené cesty všech hlavních hrdinů vedoucí k jejich velkému setkání mě bavily všechny úplně na maximum.
A finále? Bomba! Sice by mě po tom všem, co k němu vedlo, uspokojilo asi cokoliv, ale stejně to bylo super. Aelin a její rodina mi přirostli k srdci (někteří samozřejmě víc, Manon a Dorian, Yrene s Chaolem) a děj jim dopřál zasloužený konec.
Každopádně moc doporučuju, určitě to za to stojí. Po Věži úsvitu asi můj neoblíbenější díl.
V sérii Skleněný trůn se (z mého pohledu) střídají naprosto otřesné díly s ohromně skvělými. Tento bohužel patří do té první kategorie. Celý příběh tvoří bojování a vykecávání, snad každý pár postav řeší nějaké své nesmyslné vztahové drama, kapitoly jsou utahané... Autorka se doslova vyžívala v nicneříkajících popisných pasážích, které se neustále opakují (ať už popisy bojů, krajiny nebo vztahové krize - bylo to pořád to samé), a také ve vymýšlení co nejhrůznějších způsobů mučení, které působily zbytečně přehnaně. Také Aelinin psychický vývoj nebyl zrovna věrohodný. A celý konec knihy se pak doslova utápí v slzách totálně všech postav - až se mi chtělo brečet taky, ale spíš z toho důvodu, že už mě opravdu nebavilo číst další zbytečné odstavce. Kdyby se proškrtaly všechny opakující se a zbytečné kecy, kniha by byla snad třetinová - ale mnohem čtivější a třeba i celkem fajn...
Já knihy od Sarah J. Maas miluji a ani tento závěrečný díl série Skleněný trůn pro mě nebyl zklamáním. Celou tuto sérii vám moc doporučuji!
Nechce se mi věřit, že je příběh téhle party u konce :( . Čtení každého dílu jsem si naplno užila a k postavám neskutečně přilnula. Ani tento závěrečný díl nebyl výjimkou a autorce se jím povedlo ''uspokojivě'' ukončit celou sérii. Kniha ve mě vyvolala, především ke konci, opravdu velkou škálu emocí a zkrátka mě pohltila.
Sérii řadím mezi do mých top a je pravděpodobné, že se k ní ještě v budoucnu vrátím.:)
Konečně! Celá tahle série byla hrozně dlouhá a ha upřímně už jsem ráda že je konec :D
Poslední díl byl přehlcený a první půlka byla těžké prokousávání i když místy napínavé ale druhá půlka už byla jízdou která mě bavila a stálaza to dotažení především za ten sladký konec :)
POZOR SPOILER
Nebavilo mě to neustálé umírání, sebeobětování a boj za lepší svět závislý na jedné tvrdohlavé osobě. Love story postav téměř na vlas stejné. Někdy je méně více.
Konečně byla využita Dorianova postava a části s Manon byly povedené. Také jsem ráda za Chaola ačkoliv jsem ho nemusela věž usvitu změnila názor a to štěstí jsem mu přála takže sladký konec to zachránil. Co se týče Lyandry a Aediona nebo Elyde s Lorcanem trošku už zbytečnost ale vše dobře dopadlo jak jsme si asi všichni přáli a jsem ráda že autorka nenechala nikoho z hlavních postav zemřít protože ať jste fandily komukoliv pro všechny to dopadlo dobře i když třeba trošku otevřeně.
Nicméně tleskám za tu práci a tolik stran...jsem nemyslela že kdy přečtu :D
Neeeeeeee !!!! Já ještě nechci konec !!! Poté, co jsem přečetla první díl, jsem si vůbec nedokázala představit, že bych si tuhle sérii tak zamilovala, ale stalo se a já teď dočetla poslední díl... Nechápu. Nemohla by autorka napsat třeba ještě nějakou novelu ? :D
SPOILER: Mrzí mě, že se tam ještě víc nerozebral vztah mezi Manon a Dorianem, protože to mezi nimi skončilo tak otevřeně a já bych hrozně chtěla vědět, jak to nakonec dopadlo :(.
Co bych jen řekla, aby to bylo co nejvíce vystihující. Fantastické? Dechberoucí? Dojemné, napínavé, úžasné? Úžasné, úžasné, úžasné...Ale to už bych se opakovala. Tato série je vážně bombastická, a poslední díl byl po Královně stínů hned druhý nejlepší. Brečela jsem jako želva, ačkoli jen v jednu chvíli, čekala jsem, že budu brečet víc. Hlavní postavy miluju. Všechny. Elide mi v prvních dílech lezla krkem, ale nakonec jsem se ji nějak naučila mít ráda, a jediné, co mě strašně mrzí, je absence její postelové scény s Lorcanem - to mi fakt zlomilo srdce, protože na to jsem se těšila hrozně moc. Ale což, o tom tahle série nebyla :-) Celkově vzato to byla vážně naprostá bomba a já si to užila, moc moc moc. Napětí, úleva, nervy, radost, ... Smála jsem se nahlas, brečela jsem, okousala jsem si nehty. Takže jasný skvělý zážitek! :-)
Po pozvolně plynoucí Věži úsvitu docela fičák... První polovina knihy je plná děje a změn, těžko se od ní odtrhávalo. V druhé polovině jsem chvílemi jen těžko chápala chování Aelin a některá nově odhalená fakta mi připadala mírně přitažená za vlasy - jako kdyby si sama autorka nevěděla rady, jak dál. Moc mě bavila Dorianova linka a proměna, kterou postupně prošla Manon. Celá série mě vtáhla, nepustila a já teď přemýšlím, co číst dál, aby to bylo aspoň takhle dobré.
Hezké zakončení série, ale mělo to pro mě sestupnou tendenci a hlavní hrdinka už v tomto dílu neudržela mou plnou pozornost. Občas jsem i přeskakovala odstavce, což dělám nerada.
(SPOILER)
Tak jo. Právě jsem dočetla a ještě se asi budu dlouho vzpamatovávat.
*POZOR SPOILER*
Opravdu moc povedený závěr knihy. Děj po celou dobu nenechal nikoho v klidu. Dojmy jsou donebevolvající. Přesto je pár věcí, které mě zamrzely.
1) Spousta postav, která někde v ději sehrála klíčovou roli (nebo dokonce patří mezi hlavní postavy), nedostala tolik prostoru, kolik by si zaloužili, přestože tam byly očividné snahy. Tím, že autorka si jich vytvořila opravdu hodně, a navíc jejich osudy zajímavě propletla, si na sebe taky trochu upletla bič. Osobně bych klidně ocenila (a je mi jasné, že někteří by naopak preferovali pravý opak), kdyby se všechna znovushledání více obkecala, aby bylo vidět, že si postavy promluvily, vypověděly si, co se jim všechno stalo. (u jiných knih bych to neřešila, někteří autoři vztahy tolik nerozebírají, ale Sarah J. Maas je právě rozebírá, takže by to mhla dotáhnout do konce, jinak to nebude ladit). Nebo jen krátké rozhovory mezi všemi možnými postavami, nějak dát najevo, že si mezi sebou všichni budují vztah (i když chápu, že je válka a všechno to, ale přece). No kdybyste byli na místě jedné z postav, nebylo by první, co byste udělali, kdybyste měli čas, že byste se okamžitě vyptali přátel na vše, co se přihodilo? Takhle to vypadalo, že se prostě jen postupně nabalovaly postavy a valily se na sever, nic víc. Například Chaolova/Yrenina linka s tou Aelininou - tolik toho mezi nimi zůstalo. Nesryn a Sartaqa jsem si také užila jen málo a bolestně mi scházelo více zmínek o Falkanovi. A o spoustě dalších. O Yeranovi, Borte, Gavrielovi. A hlavně Dorian. Na můj vkus měl i on míň prostoru, než by se mi zamlouvalo. Protože v tom všem sehrál klíčovou roli a prošel nevídaným charakterovým vývojem.
2) Konec. Hezký, to ano. Ale zase, co se stalo s Dorianem a Manon? S Ansel z Trnitého srázu? S Rolfem? Jak dopadla jejich království/území? Skončili Manon a Dorian spolu? Kde se usadil Chaol s Yrene? Zůstal Chaol Dorianovým pobočníkem? A khaganát? Opravdu se Nesryn a Sartaq vzali a Nesryn se stala císařovnou? A rukhinové? Obecně by to chtělo nějaký krátký epilog, kde by se to všechno shrnulo. Nemůže se tam přece objevit tolik postav a potom se člověk ani nedozví, jestli nakonec dosáhli toho, čeho chtěli.
3) Dost mě zamrzelo, že si Aelin ani jednou nevzpomněla na Sama. Vím, že už se s ním rozloučila v Královně stínů, ovšem mohla mu vzdát nějaké poslední sbohem. A na to, jak se v minulých knihách zaobírala Nehemií, se teď o ní prakticky nezmínila.
4) A kniha by mohla být klidně delší. Osobně by mi to vůbec nevadilo, kdyby to znamenalo, že se mi dostane všeho, co jsem zmínila.
5) Čekala jsem skandál, až se provalí, že Aelin není v Terassenu a že ji zastoupila Lysandra. Čekala jsem, jak se to bude řešit. Nakonec to nějak vyznělo do prázdna a myslím, že autorka tuhle skutečnost tak trochu popustila z mysli.
Dokázala bych mluvit a dalších věcech, které mi nějakým způsobem neseděly, zamrzely mě či zklamaly, ale jsou to povětšinou drobnosti a já se nedokážu v tuhle chvíli správně vyjádřit.
Všeho všudy to skončilo skvěle. Sice se mi zdálo, že Aelin se nějak rychle vzpamatovala z Maevina věznění a poměrně rychle se na to zapomnělo (nebo se to později spíš neřešilo) a závěrečný souboj s Erawanem a Maeve jsem si představovala dělší a těžší, ovšem to už jsou nejspíš moje přemrštěná očekávání.
Kniha mě hluboce citově zasáhla. A to hlavně osudem celé Třináctky. Přiznám se, že jsem takhle nebrečela už hodně dlouho, minimálně u knihy ne. Jakmile mi došlo, co se to vlastně děje, že jedna po druhé umírá a Manon nakonec zůstane úplně sama, začala jsem bulet jako želva. A při každé zmínce o nich se to vrátilo nanovo. Nevím proč, ale dostalo mě to do kolen nehorázným způsobem. Gavrielův osud tomu nepomohl.
Ale konec s vyléváním srdíčka. Na celé sérii je vidět, že od prvního dílu na sobě autorka pracovala a rozhodně měla spoustu věcí promyšlených hodně dopředu. Náhle zvraty v ději mi trvale poškodily srdce, klobouk dolů. Kniha se netáhne, po každém klidném okamžiku přijde nějaká smršť a každá je ničivější než předchozí. Sarah J. Maas je navíc jedna z autorů, kteří krásně pracují s vývojem postav. Je to zřetelné na skoro každé postavě, hlavně na Aelin, Dorianovi, Chaolovi a Manon. (líbí se mi, že Aelin neskončí s prvním mužem, se kterým kdy něco měla, ale až se čtvrtým v pořadí) Za to tleskám. Talent pro emoční psaní tady taky nechybí. Dal by se tady napsat přímo knižní rozbor, ale kdo by to potom četl, že ano. Ve výsledku musím říct, že i když tato série spadá do tzv. "youg adult" kategorie, určitě bych ji tam nezařadila. Samozřejmě je to jiný šálek, než Zaklínač, Hra o trůny apod., ale ne ve špatném smyslu. Ve svých dvaceti letech mě to stále baví a určitě si to přečtu ještě jednou. Či dvakrát. Třikrát.
Celkově dávám 5* a pořád bulím.
Jsem málem zapomněla, že jsem to vlastně četla.
No... Manonina linka byla ta nejzajímavější a srdcervoucí.
Zbytek nějak skončil, emočně mě to moc neoslovilo a musím autorce nechat, že na to, jak příšerný byl první díl (a druhý ještě horší), tak tu sérii opravdu dotáhla úslužně. Přesto tu fanouškovskou základnu u téhle série nechápu, epickou fantasy si prostě představuju jinak, alespoň že to nakonec nebylo postavené na dokonalé neporazitelné Mařeně, jako předchozí díly, za to hvězdička navíc.
A je to tu, série dočtena. Nelituji žádné chvíle strávené čtením o osudu Aelin a ostatních. Ačkoliv bych ve všech dílech vytkla jisté drobnosti, i přes ně je to skvělé čtení.
Autorka urazila neskutečnou cestu, za což klobouk dolů. Z prvního dílu jsem byla dost na vážkách, ale v druhém se její styl psaní zlepšil a v dalších dílech byl jen a jen lepší. Což vyprávění hrozně prospělo a naprosto jsem mu díky tomu propadla.
Všechny postavy prošly obrovskou proměnou, což jen dokazuje propracovanost celého děje. Jeřáb mě sice zaujal víc jako "mrzutý válečník", ale chápu, že dění kolem jeho družky ho prostě dost změní a ovlivní.
Abych to nějak shrnula, poslední díl se opravdu povedl, byť se jisté věci dost opakovali a v jednu chvíli se trochu vlekl. Na závěr bych ocenila epilog, kde by byl pohled o pár desítek let později - na případné potomstvo všech postav, jak to dopadlo s čarodějnicemi, na Doriana s Mannon ale i na celé království, zda se jim podařilo to, o co usilovali.
Všem určitě doporučuji celou sérii přečíst a nenechat se případně odradit prvním dílem.
Závěrečný díl této série byl velkolepý. Rozjezd byl velmi pomalý a chvílemi zdlouhavý. Opakovaly se věci, které jsem si pamatovala z předchozích knih. To mi trochu vadilo. Po zhruba prvních dvou set stranách jsem už knihu brala do rukou v každé volné chvíli. Postavy v knihách S. J. Mass jsou nesmírně lidské a nedělají ukvapená rozhodnutí na kterých, je pak ve většině fantasy knih postaveno veškeré jednání záporných postav. U knihy jsem prožívala návaly emocí. Každá kniha s příběhem by měla chytnout za srdce a této sérii se to rozhodně podařilo. Tímto děkuji mé kamarádce že, mě donutila si přečíst první díl a já pak mohla prožít dlouhou a úžasnou cestu dalším skvělým světem.
Už to na mě bylo asi moc dlouhé...myslím tím komplet sérii. Poslední díl jsem přelouskala spíše jen ze setrvačnosti a docela fofrem a nesoustředěně. Ale hezká série to byla, to jo. Ale také vím, že znovu ji už číst nebudu :-)
(SPOILER) Aelin a její přátelé urazili dlouho cestu a je mi až líto, že vlastně doputovali až na konec. Tento díl byl plný bitev, těžkých rozhodnutí, lásky, přátelství a loučení. Posledních 300 stran jsem už snad pořád jen utírala slzy. Nejemotivnějším momentem byl pro me bezesporu poslední neuvěřitelně statečné tažení třináctky, která mi hrozně přirostla k srdci. Je až neuvěřitelné, jak se vám tento fiktivní svět, jeho postavy a jejich osudy mohou dostat pod kůži a já za to autorce moc děkuji. Strašně jsem si tuhle sérii užila a vždy pro mne bude mít zvláštní význam.
Štítky knihy
láska magie pro dívky víly, rusalky pro dospívající mládež (young adult) fantasy napětí a spád
Autorovy další knížky
2015 | Skleněný trůn |
2016 | Dvůr trnů a růží |
2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
2016 | Královna stínů |
2020 | Rod země a krve |
Pro začátek musím říct, že to byla ale pekelná jízda! Hrozně moc se mi to líbilo. Sice to byla pořádně tlustá kniha, ale dokázala bych si představit i tlustší. Protože takhle jsem to měla přečtené během pár dnů a musela jsem se se světem Aelin a spol. rozloučit.