Škola Malého stromu
Forrest Carter (p)
Vyprávění šestiletého chlapce, který po smrti svých rodičů žije s babičkou a dědečkem, čistokrevnými Čerokíji. Malý strom (indiánské jméno, které dostává osiřelý chlapec od své babičky), prožívá více i méně dobrodružné příběhy: se svými psy chytá Starého lišáka, vychytralou šelmu, která pokaždé svým pronásledovatelům uteče. Pokud by se tak nestalo, dědeček lišku pustí, protože jde o hru, kterou všichni aktéři chápou a baví se vymýšlením nových lstí a nástrah. Dědeček nikdy námezdně nepracoval. Živí se pálením whisky, v čemž mu Malý strom vydatně pomáhá. Díky dědečkovi a babičce se naučí rozumět řeči přírody, žít s ní, nikoliv proti ní. Dotisk r. 1998... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , KalichOriginální název:
The Education of Little Tree, 1976
více info...
Přidat komentář
Právě jsem dočetla knihu" Škola malého stromu" a musím říct, že jsem tak nějak rozpolcená. Na jednu stranu hodnotím krásu a čistotu knihy jako takové, spousta moudra, selského rozumu, popsaných srozumitelným a jednoduchým jazykem-do dnešní doby se dá defakto vše použít, jen škoda, že nám to nedochází..... A na stranu druhou, životopis člověka, který tuto knihu napsal. Což mi nějak nejde dohromady. Je fakt, že člověk může projít v životě spoustou cest, které nejsou správné, ale asi nám to nepřísluší hodnotit ani soudit. Zůstanu tedy u knihy a té dávám plný počet hvězdiček a vřele doporučuji. O autorovi si každý musí udělat obrázek sám....
Smutek indiánů cítím ještě rok po přečtení,ctím jejich hrdost. Krásný příběh,Malý strom je zapsán v mém srdci.
Naštěstí jsem knihu slyšela a pak i četla dřív než autorův životopis, o kterém se zmiňuje Déégéé. Hořká pachuť.
Útlá knížečka, ale o co je tenčí, tím je krásnější a velice hluboká. Rozhodně bych jí doporučil.
Odporúčam si pred čítaním knihy pozrieť životopis autora. Mňa to napríklad odradilo knihu čítať. Nakoľko čas a energiu viem vynaložiť inak ako ju mrhať na človeka ktorý spoluzakladal polovojenské skupiny podobné Ku Klux Klanu. Ak som to dobe pochopil, tak táto kniha je len zásterka a je smutné ako som tu čítal že sa to dostalo do povinného čítania. http://www.databazeknih.cz/autori/forrest-carter-4615
Knížka má v sobě ukryto mnoho síly. Myšlenky z ní jsou úžasné a vztah indiánů k přírodě je inspirující. Doufám,že knihu brzy dotisknou,abych si ji mohla koupit a stala se součástí mé knihovny.
Velice jemná a skutečně krásná kniha o dětství malého Indiánského chlapce, který svýma nevinnýma očima poznává divoký svět přírody, ale také nepřátelský svět dospělých. Ano jistě, představení současného často kulturního problému očima malého dítěte je v dnešní době tak trochu klišé, jenže tentokrát nepůsobí vůbec na sílu a tak čtenář zuří nad troufalostí bělochů, kteří si neprávem přivlastňují tradiční indiánské území.
Škola malého stromu nechává českého čtenáře nahlédnout na problematiku sociální a kulturní propasti mezi Indiány a novými americkými obyvately a ukazuje tak dopady bezohledné Evropské kolonizace. Budiž nám tato neslavná kapitola našich dějin ponaučením.
Tatínek nám tuto knížku četl jako malým před spaním :-), takže jsem se k ní v dospělosti vrátila a nelituji. Jednu hvězdičku musím strhnout za poslední kapitolu.
Tuto knihu jsem poslouchala jako audioknihu pro jízdě autem a byla skvělá. Nádherné vykreslování svět v přírodě a několikrát mi vehnala slzy do očí. Konec byl na me moc drsný ale to je život
Vypočuté ako audiokniha. Pekná, ale trochu melancholická a smutná. Môj dojem môže byť ovplyvnený ťažkou smutnou jeseňou prežitou v Brne.
krásný příběh, který mi mnohé připomněl. místy smutné, ale místy naá oplátku velmi vtipné
Mám ráda knížky, které mě přenesou úplně někam jinam a "donutí" mě podívat se na svět jinýma očima. A to se téhle knížce povedlo.
Jako bych zlehka našlapovala po stejné pěšině, jako bych se dívala na stejné hvězdy a učila se podle abecedy. Ještě dnes cítím ten klid a moudrost, která z knihy sálala. A to už je věru mnoho let, kdy jsem knihu držela v ruce ...
Celou knihu se mi táhl pocit, že tomu klukovi je spíše tak dvanáct, než pět let.
Jinak asi nic co bych knize vytkla.
"Dědeček řekl, že je tolik věcí, který je třeba zapsat si za uši, ale že není zrovna nutný zapamatovat si všechno naráz; že to pomalu příde všechno samo vod sebe."
Chápu, že ne každému Carterův příběh a styl psaní sedne, ale za mě má Škola Malého stromu plné hodnocení a čestné místo v mém srdci k tomu.
Ať už Carter předstíral -nebo ve chvíli prozření skutečně prociťoval- autenticitu, kterou čtenáři předkládá jako "autobiografické vyprávění", zvládl to s poutavostí a drsnou nepřikrášleností. Zdařile přibližuje život Indiánů, soulad s přírodou a přináší příběh, který v sobě nese smíření a radost ze života tváří v tvář životním hořkostem. Jeho kniha je rozporná: v lecčem půvabně naivní, poetická, místy vysloveně nelibozvučná, hrubá... Dědečkova důsledná lidskost - občasně moudrá, vědoucí, ale zároveň ješitná, bez finesy, je sice realistická, nicméně mi jako čtenáři knížku poněkud znechucovala. Nemluvě o vypravěčském stylu, který bych nebyla s to přisoudit dospívajícímu mladíkovi... Přesto, i ty neladící nuance dodávají paradoxně příběhu na přesvědčivosti, síle. Pokud si chce čtenář z knihy něco odnést a ustojí, že ač není prvoplánově líbivá, její sdělení je velmi vypovídající.
Štítky knihy
zfilmováno Indiáni člověk a příroda rozhlasové zpracování babička dědeček boj za svobodu literární mystifikace fiktivní životopisy, biografieAutorovy další knížky
1996 | Odvedu vás do Sierry Madre |
2000 | Škola Malého stromu |
Jednoduše..... překrásné! Chtěla bych prožít jedno ráno s Malým Stromem.