Škola Malého stromu
Forrest Carter (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38598/bmid_skola-maleho-stromu-hKs-38598.jpg
5
834
834
Kniha je vyprávěním "skutečných událostí" ze života indiánského chlapce v Tennesee třicátých let, kterého se po smrti rodičů ujali babička a dědeček, moudří lidé z kmene Čerokíů. V Americe se stala bestsellerem a postupně vyšla ve všech světových jazycích. Vyprávění o zážitcích vzešlých ze skotských a čerokíjských tradic amerického východu. Podstatou knížky není historická dokumentace, ale oslava Čerokíů a skotského odporu k životu v područí. Inspirativní koncepce amerických dějin z pohledu podceňovaných minorit.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , KalichOriginální název:
The Education of Little Tree, 1976
více info...
Přidat komentář
Po 20 letech jsem jí četla opět. A opět ve mě zanechala stejný pocit klidu. Akorát jsem možná více zaslzela :). Doporučuji ji mít a i po letech si jí znovu přečíst. Stále má co dávat. Aspoň pohlazení.
Knihu jsem začala číst už s vědomím, že jde zjevně o falešnou autobiografii. I tak jsem ale byla nadšená! I když vím, že spousta lidí se snaží vypadat lepší, než jací ve skutečnosti jsou, nedokážu si představit, že tak něžným a čistým způsobem by mohl svět Malého stromu vyprávět takový hajzl... Ale evidentně mohl. Ač se tedy jedná o takovou faleš, nemohu jinak, než knihu hodnotit pěti hvězdičkami, protože mě to prostě oslovilo. Možná je to ostatně další z důkazů, že svět prostě není černobílý. =)
Úžasná kniha u které jsem brečela, smála se podle toho co zrovna prožíval Malý strom. Možná, že se tam opakují pasáže jak píše vladislaus, možná že takhle romantický život indiánů není, možná ano. Ale já spíš doufám, že moje děti jednou budou mít vztah s prarodiči alepoň trochu jako malý strom a že budou k přírodě chovat úctu, která je z knihy cítit.
Děkuji za tuto knihu, která mi pootevřela zas oči, že i úplně "obyčejný" "lidé" čerokíové, mohou člověka dost naučit... jejich moudrost je tak obrovská až se to nedá popsat. Znají opravdové hodnoty života, ty které my lidé zapomínáme a potlačujeme nebo dokonce se jim vysmivame. Každý máme v sobě čerokía, kterého stačí jen probudit. Otevřít oči, otevřít srdce přírodě a matce zemi, která k nám stále promlouvá, ale my ji ignorujeme. I přes naši slepost a hloupost z nevědomosti nám dává a my od ní bereme, aniž by jsme ji za to poděkovali. Kniha nás učí že bychom měli žít s přírodou a ne příroda s námi. Že bychom měli otevřít srdce stromům, květinám, horam, zvířatům.... prostě Zemi... naši matce. Každý kdo tuto knihu přečte a nic si z ni neveme a bude mu to pripadat jako hloupost.....nepochopil...
Silný osobní příběh, v němž spisovatel vypráví o svém dětství z pohledu 5letého chlapce od chvíle, kdy mu zemřeli rodiče a v horách ho začali vychovávt jeho prarodiče s indiánskými kořeny. Poutavé historky z přírody i o střetu myšlení a přístupů dvou kultur vyprávěné jednoduchými slovy (jak dítě jen vypráví, co vidí - nehodnotí) ... o to je příběh silnější. Konflikt světů i rozdílných přístupů bílých a rudých dětskýma očima. Současně knížka plná pokory, lásky a úcty...
Doporučuji zhruba od 8 let výš, učitě se ale nevyplatí nic uspěchat - když knížku objevíte třeba v 9 - 10 -15 - 20 letech, tím lépe...
Patřím k lidem, kteří mají knížku ve svých "TOP10".
Bohužel pozdě bycha honiti - naposloucháno jen jako audio. Příště snad se dostanu k písemné podobě. Moc pěkný a dojemný příběh.
Toto není autobiografické vyprávění, nýbrž smyšlené vyprávění z pera bývalého vůdčího představitele Ku-klux-klanu a autora slov: "Segregace nyní, segregace zítra, segregace navždy". Asa Earl Carter aka Forrest Carter se narodil a vyrostl v Alabamě, s oběma rodiči a třemi sourozenci. Snadno ověřitelná informace. Kupříkladu zde: http://www.npr.org/2012/04/20/151037079/the-artful-reinvention-of-klansman-asa-earl-carter či http://www.nytimes.com/1991/10/04/us/best-seller-is-a-fake-professor-asserts.html?mcubz=1
Velice silný příběh, plný zajímavých myšlenek a moudrých poznatků.
Dokonale vykreslená příroda a lidské souznění mezi lidmi i mezi člověkem a přírodou.
..."Jsme sví."...
Za konec o hvězdičku méně, na mě to bylo až moc smutné. :o(
Když jsem ji dočetla asi tak do poloviny a pokaždé jsem si umínila, že tuhle kapitolu musím rozhodně přečíst dětem, zrušila jsem vlastní čtení a jedeme to znovu s celou rodinou. Každý večer čteme jednu kapitolu a říkáme tomu "Naše prázdninové čtení". Jsou to moc krásné okamžiky. Všichni bychom alespoň na chvíli chtěli žít jako Malý strom.
Škola malého stromu je pozoruhodná kniha. Autorův životopis jsem si přečetla před přečtením knihy. Ani znalost faktu, že Carter vyznával a přispíval k naplňování segregační politiky v Americe v 50. a 60. letech však nikterak neumenšila ani neohrozila můj bezprostřední prožitek čteného. V závěru se člověku řinou slzy z očí, ať chce nebo ne. První polovina až 2/3 knihy jsou poutavé vzhledem k tomu, jak Carter popisuje uvažování a chování Indiánů a do kontrastu staví chování bílých. Ve většině situací se člověk musí jednoznačně postavit na stranu Indiánů, tak ponižovaných a utlačovaných bílým, zlým člověkem. Jak chytré. Poslední třetina je v podstatě o umírání všech hlavních protagonistů a do prázdna vyzněným koncem života Malého stromu na několika málo řádcích. Pochopila jsem, že právě tady se už autor vyčerpal a o téma "ztratil zájem". Proto jednoduše nechal Malý strom, aby se vrátil domů, kam patří. A to je přesně pointa příběhu.
Carter vlastně po celou knihu vysílá jasný signál, že bílí a ti druzí spolu nemají nic společného a že segregace je jediný způsob, jak mohou žít každý po svém. Pro prosazení a ztvárnění této své myšlenky v literární podobě spodobnil bělocha jako kruťase a Indiána jako oběť. Takto vlastně velmi úspěšně zmátl hodně/většinu čtenářů. Na jeho dílo drtivá většina nahlíží jako na sondu do života Indiánů a poloindiánského chlapce a na jejich poetický život spjatý s přírodou. Dokládá to právě poslední třetina knihy a poslední v knize zaznamenané kroky Malého stromu. Smrt všech blízkých jej "vyhnala" hledat nový život mezi bílými, tam se však neuchytil a tak mu nezbylo, než se vrátit do "svého prostředí".
Ač jsem tedy knihu - jako mnozí další - přečetla jedním dechem, závěr mě udivil a utvrdil v původním záměru spisovatele. Tedy ne nabídnout příběh poloindiánského chlapce, ale především ukázat, že Indiáni a bílí spolu nemohou a nemají žít. Kniha je takový malý-velký trojský kůň, který se tváří jinak, než kým ve skutečnosti je. Ovšem literární talent Carter bezpochyby měl.
Krásná kniha, dojemná i vtipná, plná mouder. Na konci jsem si dost poplakala..
Spousta krásného moudra, úžasná babička a dědeček, veselý začátek - smutný konec. Prvních padesát stránek se mi líbilo nejvíc. Škola Malého stromu je každopádně skvělá, ale konec na mě trochu tvrdý.
Právě jsem dočetla knihu" Škola malého stromu" a musím říct, že jsem tak nějak rozpolcená. Na jednu stranu hodnotím krásu a čistotu knihy jako takové, spousta moudra, selského rozumu, popsaných srozumitelným a jednoduchým jazykem-do dnešní doby se dá defakto vše použít, jen škoda, že nám to nedochází..... A na stranu druhou, životopis člověka, který tuto knihu napsal. Což mi nějak nejde dohromady. Je fakt, že člověk může projít v životě spoustou cest, které nejsou správné, ale asi nám to nepřísluší hodnotit ani soudit. Zůstanu tedy u knihy a té dávám plný počet hvězdiček a vřele doporučuji. O autorovi si každý musí udělat obrázek sám....
Smutek indiánů cítím ještě rok po přečtení,ctím jejich hrdost. Krásný příběh,Malý strom je zapsán v mém srdci.
Naštěstí jsem knihu slyšela a pak i četla dřív než autorův životopis, o kterém se zmiňuje Déégéé. Hořká pachuť.
Štítky knihy
zfilmováno Indiáni člověk a příroda rozhlasové zpracování babička dědeček boj za svobodu literární mystifikace fiktivní životopisy, biografie
Knihu jsem právě dočetla, ještě mi zasychají slzy na tváři. Kniha je nádherná je to pohlazení po duši. Ráda se k ní budu vracet.