Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381041/bmid_skoncovat-s-eddym-b-pBX-381041.jpg
4
664
664
Románová senzace z Francie popisuje s mimořádnou otevřeností a syrovostí autorovo strastiplné dětství, poznamenané sociálně a kulturně omezeným prostředím chudého severofrancouzského venkova, ale také jeho postupně odhalovanou homosexualitou. Louisův výjimečný debut zaznamenal od svého vydání neuvěřitelný ohlas: knihy tehdy dvaadvacetiletého studenta se jen ve Francii prodalo přes 300 000 výtisků a byla již přeložena do více než dvaceti jazyků. Na francouzské i mezinárodní scéně vyvolala bouřlivou debatu coby literární experiment stojící na pomezí uměleckého textu a dokumentu, ale také díky otázkám, které klade: Jak se vymanit z pasti sociálního prostředí? Jak se vypořádat se svou sexuální orientací? Jak se dobrat svobody? Stejně jako samotné téma knihy zaujme i bravurní způsob jeho podání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Paseka
Originální název:
En finir avec Eddy Bellegueule, 2014
více info...
Přidat komentář
Skoncovat s Eddym B. je autobiografická knížka mladého francouzského autora, která prý ve Francii způsobila poprask.
Odehrává se na francouzském venkově v 90. letech. Chlapi na vesnici jsou drsňáci a vychovávají drsňáky a ženské musí být ještě drsnější, aby to se svými chlapy vydržely. Sny o lepším životě tady umírají a sociální prostředí všechny přiková k práci v továrně. Únik poskytuje hlavně alkohol a televize. Není radno si hrát na něco víc, třeba jako snít o tom, že půjdete studovat. Prostředí vás semele.
Eddy měl být taky drsňák, podobně jako jeho bratranec, který už od dětství kradl motorky a vykrádal byty a stal se hrdinou své rodiny. Eddy brzy pozná, že se svými gesty, hlasem a zájmy nezapadá. Stává se terčem šikany. Ostatní mu nadávají do buzny.
Skoncovat s Eddym B. je drsná kniha, s hrdiny a prostředím, které nejsou českému čtenáři tak neznámé. Autor líčí své dětství možná až příliš subjektivně, přesto v knize líčí věci, kterými si prošlo nejedno dítě, které nešetřila ani rodina, ani spolužáci. Ale i přes všechnu až necitlivou výchovu stránkami probleskují neuměle pokusy o rodičovskou lásku k Eddymu.
Kniha na mě hodně zapůsobila. Kvůli xenofobii Eddyho okolí pro mě bylo často těžké uvěřit, že se děj neodehrává kdysi před 50 lety ale v 90. a nultých letech. Kniha upozorňuje, jak určující je prostředí, do kterého jsme se narodili, a že člověk sám často není schopen najít sílu, aby vytrhal všechny kořeny a stal se někým jiným. Snaha a touha často nestačí a okolí vás semele. “Co si on o sobě myslí? Že je někdo víc než my?”
Kniha se mi líbila, příběh Eddyho mne oslovil, knihu jsem přečetl na jeden zátah. Líbil se mi autorův styl a otevřenost, s jakou popisuje svůj život. Kniha byla dobře napsána. V knize jsem také našel několik myšlenek. Kniha má 2 části.
Hlavní postavou je Eddy, který se odlišuje od ostatních kluků svou povahou, před ostatními lidmi tají svoji homosexualitu, je šikanovaný svými spolužáky, nemá rodinné zázemí, jaké by si přál. Nahlédneme pod pokličku rodinných vztahů, ve kterých se vyskytují hádky, rozepře, alkohol, nepochopení a nezájem o Eddyho. Také se dočteme o různých rodinných historkách.
Pro dítě je velmi důležité, v jaké rodině vyrůstá, jakou má oporu v rodičích, jaké mravní hodnoty dítěti předají rodiče. Některé děti vyrůstají v spořádaných rodinách, mají všechno, nač si vzpomenou, vycházejí s rodiči dobře a rozumí si, naopak existují děti, které takové štěstí nemají a vyrůstají v rodinách, kde nejsou šťastné a častokrát v důsledku těchto nepříznivých podmínek nevyužijí potenciál, který v sobě mají, a který by dokázali uplatnit, pokud by vyrůstaly v jiné rodině. Někteří rodiče neuznávají homosexualitu a považují ji za nemoc, stydí za svoje děti, pokud se jim svěří, že jsou jiné sexuální orientace. Stydí se před okolím, pokud by se provalila tato informace. Bohužel Eddie vyrůstá v rodině, kde musí tajit, že se mu líbí kluci, že je gay. Eddie hodně trpí, bojuje sám se sebou a v knize se dočteme také o tom, jakými prostředky chce uchovat svoje tajemství před ostatními..
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Vybavuji si tu hádku přesně, některé události si v životě vytváříme prostřednictvím vzpomínek, které by jinak mohly být důležité, banální. A pak, o dlouhé měsíce, roky později, získají vlivem okolností na významu.
Neboť právě ten, kdo není muž, si s oblibou podvědomě hraje na mužného, právě ten, kdo si je vědom své slabosti, se před lidmi rád vychloubá svou silou.
Pochopil, že ten, kdo hodně zkusil, prožívá štěstí intenzivněji než kdokoli jiný. Pochopil, že jedno existuje jen v souvislosti s druhým a že lidem, kteří zažili pouze pohodlí a nikdy nepocítili nouzi a ponížení, něco chybí. Jako kdyby nikdy doopravdy nežili.
Každý den byla muka: člověk se nezmění tak snadno. Chtěl jsem být drsňák, ale nebyl jsem. Pochopil jsem však, že lež je jediný způsob, jak nastolit novou pravdu. Stát se někým jiným znamenalo sám sebe za něj považovat, věřit, že jsem někdo, kdo nejsem, a tak se jím postupně stát..
Z počátku trochu vleklé, ale tak přibližně od poloviny nabral příběh spád... Nevěřila jsem, že se to může odehrávat téměř v dnešní době, každopádně konec me svou "horkostí" dostal.
Knihu jsem si s sebou vzala na dovolenou a musím říct, že díky ní jsem si dovolenou užila i o něco víc. Autor ve své knize vypráví svůj příběh, to jak se vyrovnal s tím že je homosexuál a jak se s tím vyrovnali lidé kolem něj. Život na venkově ve Francii mě trochu zarazil, a než jsem si zjistila, z jakého ročníku je autor (1992), myslela jsem si že se příběh odehrává o něco dřív. V románu nechyběla láska, pochopení, skutečnost, ale ani šikana a utrpení. Knihu vřele doporučuji. Donutila mě přemýšlet nad tím, jaké výhody vlastně máme a jak může být těžké přijít s přiznáním a snažit se o to, aby nás lidé chápali a brali takoví, jací jsme.
Přečteno ta dva večery. Opravdu zvláštní forma vyprávění, jak se píše na obálce - na hranici dokumentu. Bolestný příběh, vyprávěný s místy až bolavou upřímností. Jako bych úplně cítila, že autor pociťoval skutečnou nutnost se ze svých traumatických zážitků vypsat, i za cenu, že tím ublíží svým blízkým. Zvláštní kniha plná bolesti, ale (naštěstí) s kapkou naděje.
Už od začátku mě knížka doslova pohltila a děsil mě pohled na společnost, ve které vyrůstá malý gay Eddie. Říkal jsem si, že jsem rád, že žiju v dnešní době. Pak mě ale hodně šokovalo (to jsem si dopředu nezjistil), že autor je teprve ročník 1992 a z velké části jde o jeho autobiografii. Tak teď mírně vyděšený měním svůj pohled na svět s pocitem, že musím začít něco měnit.
("Nobody thinks you're actually righ, It feels like a battle, it's more like a fight, You always bark, you never bite, I don't believe it" ... All That I Really Wanted - Manchester Orchestra)
Už když jsem ráno vstávala, věděla jsem, že dnešek bude jiný. Vždy to už cítíte v kostech, že ten den, kterej ani ještě nezačal bude jedno velký odporný óno. A potom si ještě z variant Mrtvá zóna, Spasitel a Skoncovat s Eddym B., vyberu poslední. Jsem normální?!
Je to prostě dobrá kniha. Dobře napsaná. Je zde správně vyváženo vážné vyprávění s tím lehčím a momenty, kdy se rozesmějete. To bylo třeba. Je to kvůli stylu vyprávění, jinak by mohlo působit dost monotónně. Ale je dobře, že je to psané s tím nadhledem pohledu z budoucnosti. (Když se nad tím potom na škole zpětně zamyslím, vybaví se mi to takhle.) Moje emoce projely po tobogánu celé škály.
Asi to nebude kniha pro každého. Už jenom styl, kterým je napsaná. Přechody vyprávění a přímé řeči zakomponované v jednom chumlu. A taky kvůli ději. Který tentokrát nebudu (nemám po dočtení sílu) rozebírat. Asi je to kniha pro toho, kdo se alespoň v něčem z života Eddyho najde. Proto jsem dočetla až do konce.
Chce se mi napsat: jako z každé jiné řiťky. Je to prostě pravda. A kdo je překvapený, že je to současnost, ne středověk, já jsem překvapená z té jeho překvapenosti.
Na to, že jsem se ke knize dostala úplnou náhodou (byla v podobných knihách u Americké elegie, kterou jsem klikala do "chystám se číst" a nakonec tam skočila i tahle kniha), jsem s ní strávila příjemný (kdo četl ví, v jakém tónu slovo příjemný myslím) čas a moc se mi líbila.
Tenhle komentář se nepsal lehce, protože kniha mě zanechala ve velikém zmatku. NIKDY, opravdu nikdy bych si nepomyslela, že někdy, byť v duchu, řeknu zlatý komunismus. Takováto bída nebyla v českých vesnicích ani v sedmdesátých, ne to bože v devadesátých, (i když tehdy se začaly objevovat první výraznější sociální případy, které neměly třeba na elektřinu).
Pokud jde o machismus, čišící téměř z každé stránky, moje vesnické sestřenice by s těmito šovinisty pěkně zametly. Netuším do jaké míry ovlivnil jejich sebevědomí socialistický přístup k rovnoprávnosti žen, ale jedna vedle druhé by jim daly, co proto.
Zpátky ke knize. Syrovost vyprávění svědčí o hloubce Édouardova úmyslu vypořádat se s minulostí a s přijetím rodičů i přes jejich nepochopení.
Jak už tu bylo několikrát řečeno, kniha je psána velmi syrově a bez příkras. Má spád, takže při začtení se dá přelouskat za jedno odpoledne, mně dělala společnost pár ranních cest MHD do práce. Při čtení některých pasáží jsem se si v duchu říkala, že jestli mi to přes rameno někdo čte, tak mě má za úchylačku. :D Autor si nebere servítky s nikým a ničím, popisuje realisticky svůj život a za to ho cením. Doporučuji přečíst.
Opravdu šokující na této knize je, když si uvědomíte, že se děj odehrává v době 90s - 00s! Když jsem začínala, tak jsem si myslela, že to bude minimálně o 10 let starší. Očekávala jsem trochu více, to přiznávám, nějakou tu skutečně WOW scénu. Aspirovala na ní samozřejmě scéna "utvrzování se v heterosexualitě mezi homofóby", kde je skutečně zarážející věk zúčastněných (skutečně první anální styk v 9-10 letech??? s výrazně postiženým bratrancem???), ale očekávala jsem ještě více, nějakou silnější pointu, vyústění.
Au, čekal jsem asi něco úplně jiného, než naturalistická gender studies. Působí to hodně autenticky a nedivím se, že kniha vyvolala debaty typu „vážně je to u nás na venkově pořád takové, vážně jsou role obou pohlaví tak primitivně zakonzervované?“. V knize není nic víc, než suverénně vylíčené „zženštilé“ dětství, nezapadající do obvyklých norem současných vidláků. Ale na Zážitek s velkým Z mi takový dokument nestačil, ani když se homofobové ujišťovali ve své homofobii homoerotikou. :-) Tak je to v životě nakonec se vším... (Čteno v překladu Sáry Vybíralové.)
Kniha je zajímavým osobním deníkem nepochopeného homosexuála. Kluka, který se hledá, a nemůže se najít. Kluka, který nechce být kluk. Je to krutá zpověď neduživého intelektuála v prostředí namachrovaných borců vesnice, kde se místo ve společnosti získává podle počtu rozdaných ran a vyražených zubů. Ano, je to velice silná zpověď, ano, nutí k zamyšlení, ale románový bestseller to není. Je to "prostě jen" lidské nitro, a ne každému to "lidské nitro" vyvržené na papír s nelidskou surovostí prchající kořisti musí sednout. Páchne strachem a nutí šelmy seběhnout se blíž.
Dávám plný počet a doporučuji!
Vypravěč si mě hned získal svým líčením syrového příběhu o dospívání chlapce na venkově. Moc by mě zajímalo pokračování.
Ne, ne, ne, ne. Prostě NE! Tato kniha asi není pro mě.
Zkuste nechat projít výběrovým řízením pár gayů/leseb, vyberte toho, kdo měl nejtraumatičtější dětství, nejlépe pak, pokud jím prošel v relativně nedávné době, a nechte ho to hodit na papír. Následně přidejte pár kapek cynismu a trochu to přibarvěte, aby to bylo dostatečně šokující.
Pardon, ale na mě vyloženě z této knihy křičí touha "šokovat, že i v dnešní době...". Nezaujalo, nenadchlo, nevyděsilo. Slzičky neukáply, kapesníky nepromokly. Podle mne naprosto zbytečně vydaná kniha. Škoda stromů.
„Buzno, buzerante, homouši, bukvice, teplouši, buchto!“ Tak reagují pikardští venkované na počátku třetího milénia na chlapce, který nesplňuje jejich představy a jemuž se přes veškerou snahu nedaří být takový, jakého by si jej přáli jeho vlastní rodiče. Édouard Louis čtenáře zavádí do (v podstatě současné) chudé a bílé Francie, kde se nestuduje, ale od 16–17 let muži pracují v továrně a ženy rodí děti, kde se jí akorát junk food a zalévá se litry piva a pastisu, kde veškerý volný čas zabírá televize a dětem se dávají anglická jména z populárních seriálů. Klíčovou hodnotou je maskulinita, která nutně plodí násilí a nenávist – ať už k muslimům, homosexuálům nebo zkrátka komukoliv, kdo se nějak vymyká normálu. Z bludného kruhu sociálního předurčení se takřka nedá uniknout a Eddy má paradoxně štěstí, že mu kvůli jeho sexuální orientaci nezbývá jiná možnost: „Útěk jsem nejprve prožíval jako neúspěch, rezignaci. Uspět by v tomto věku znamenalo být jako ostatní. Vyzkoušel jsem už všechno.“ Je pozoru-hodné, jak dobře se ze svých traumat dovedl vypsat dvaadvacetiletý mladý muž, kniha zdařile prokládá vyprávění a průpovídky rodičů, sourozenců, spolužáků nebo sousedů. Je to sice syrové a místy snad až příliš explicitní, ale daleko víc by mělo pobuřovat, že je někdo schopen se takto chovat v dnešní době. O úniku z chudoby a toxických sociálních a rodinných vztahů píše i J. D. Vance v knize Americká elegie (2016). Jeho vyprávění je přitom vyzrálejší, a tedy méně zahořklé, povýšené a generalizující než u Édouarda Louise. Zajímalo by mě, zda někdy vznikne sonda do prostředí českého nebo moravského venkova. (8/10)
Jsem rád, že jsem knihu přečetl... ale tedy žádný neuvěřitelný ohlas se u mne nekonal. Ba naopak... přišlo mi to tak nějak obyčejné. Rozhodně nechci zlehčovat popsané zážitky, ale chvilkami jsem podezíral, že něco bylo mírně přibarvené kvůli zajímavosti.
Když si představím, že autor je jen o pár let starší než já, a srovnám jeho a mé dětství....Hrůza, je mi líto, že některé odsuzující názory se objevují i dnes. Jinak souhlasím s komentáři níže, také jsem měla pocit, že se vše odehrává v dávnější době (bydlení...). Stojí za přečtení. Jen konec mi připadal trošku useknutý.
Poutavý příběh o francouzské chudé společnosti. Hlavní postava, kterou je sám Eddy, tedy autor, zažívá muka kvůli nepochopení jeho homosexuální orientace ve škole, ve vesnici, ale také v rodině. Zároveň je příběh vykládán sarkasticky a vtipně. Mně se osobně kniha velice líbila, je chytlavá.
Štítky knihy
homosexualita francouzská literatura venkov dospívání sociální problémy autobiografie Pikardie LGBT, queer, LGBT+ homofobie, transfobie, queerfobieAutorovy další knížky
| 2017 |  Skoncovat s Eddym B. |
| 2019 |  Dějiny násilí |
| 2023 | Jak se stát jiným |
| 2021 | Kdo zabil mého otce |
| 2022 | Boje a proměny jedné ženy |
Tak to bylo hodně slabý. Jediné, co se mi na knížce fakt líbilo, byly nechutné scény popsané do detailu, ale zbytek knihy nestál za nic. Téma je ok, mohlo by se to napsat chytlavě, ale ta forma! Žádná dynamika, žádná gradace, úplně zbytečné popisy, dlouhá souvětí, achjo. Pouze negativní postavy, vůči nimž se vymezoval pozitivní hlavní hrdina. Pořád jsem čekala na "to", na zlom, kdy už se konečně začne něco dít. Nezačalo. Kniha mě opravdu fascinovala jen svou syrovostí, ale tím to haslo.