Skrýš
Johan Theorin
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/153231/bmid_skrys-K5S-153231.jpg
4
720
720
Jan Hauger, devětadvacetiletý učitel, přichází pracovat do mateřské školky v jednom větším městě na západním pobřeží Švédska. Mýtina ale není běžná školka – sousedí totiž s psychiatrickou Klinikou svaté Patricie, jíž se mezi lidmi říká Svatá Psycho, zvláštním zařízení s ostrahou, kde jsou internováni psychicky narušení pachatelé násilných trestných činů. Mezi nimi jsou i rodiče dětí z Mýtiny. Smyslem pobytu dětí ve školce je, aby jim byl s rodiči umožněn kontakt. Jedním z Janových pracovních povinností je eskortovat děti podzemním tunelem, který školku a kliniku spojuje. Jan je schopný pedagog, který ovšem leccos tají – například to, proč tolik stojí o místo právě v Mýtině, nebo to, k čemu došlo o několik let dříve, kdy šel se skupinou dětí ze školky, v níž tehdy působil, na procházku do lesa a při návratu mu jedno z nich chybělo.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2013 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Sankta Psyko, 2011
více info...
Přidat komentář
KNIHA: K mému velkému zklamání se bohužel přidávám k lidem, kteří z knihy tolik nadšeni nejsou. U tlustých knih člověk i počítá s tím, že chvilku možná potrvá, než se vám příběh začne líbit a budete ho hltat. Tak jsem až do cca str. 120 četla s nadějí. Kolem stránky 200 až 250 jsem už byla notně rozladěná a zklamaná. Líné tempo, vzdálené zvraty, než se v knize vůbec něco dělo... ano, mělo to nápad, ale na mě to bylo moc rozvleklé a těžkopádné. Zachraňovaly to jen kapitoly z minulosti, které ale byly povětšinou dosti krátké. Rozjelo se to přibližně na posledních sto stránkách, které jsem si tedy užila. Dojem ovšem kazí celkem otevřený závěr a nesympatické postavy (všechny kromě vedoucí školky a vedoucího kliniky) a tísnivé prostředí i atmosféra. To ovšem vlastně neberu jako mínus, neboť tuším, že přesně takové pocity chtěl autor u čtenáře vyvolat. A spolu s výše vychválenými posledními stránkami si právě to vysloužilo onu třetí hvězdičku. Jen tak, tak. S odstupem dokonce přemýšlím zda hodnocení nesnížit.
Rereading po letech, aby se mi vzpomnělo o čem ta kniha vlastně byla...
Mladý muž Jan nastupuje na místo učitele ve školce, ale není to zas tak běžná školka... chodby pod ní jdou do psychiatrie ,kde se setkávají školkové děti s rodinou - pacienty
Jak školka tak klinika mají své pravidla. Jan je ale poruší. Proč? Retrospektivní thriller propojený s traumatem a děsivou událostí hl. postavy.
Kniha se mi velmi dobře četla. Byla nepředvídatelná, napínavá a nemohla jsem se od ní odtrhnout jak mě příběh pohltil. Postupné odkrývání záhad vedlo k nečekanému překvapivému rozuzlení.
Oddychové čitanie , nie náročné. Pár postáv , prehľad nestratíte. Je to pohľad do ľudskej duše hlbší než sa zdá . Manipulácia, posadnutosť, šikana a veľa ďalších . Vcelku vzato, do človeka nevidíte, nech sa snažíte čo to dá. Celkom zaujímavý príbeh a potenciál ktorý ale mohol byť prepracovaný viac. Prostredia kde sa dej odohráva sú pre mňa príťažlivé. Koniec je prekvapením a dáva to celej knihe trocha iný rozmer a pocit ktorý nadobudnete čitaním sa ku koncu zmení.
Tuto knihu jsem kdysi odložila, protože mi nevyhovoval popisný styl a dialogy postav jak z amatérského divadla. Vrátila jsem se k ní čistě náhodou a přes své výtky jí teď přečetla celou. Styl je opravdu hodně prostý a děj zdlouhavý, jsou tam i nepřesnosti ( například - 5-6leté dítě sahá matce sotva ke kolenům?), ale příběh mě zaujal, je napínavý a nakonec se vysvětlila i spletitost tří časových rovin.
Mám ráda psychologickou literaturu. Nevlídná, tajemná nebo nebezpečná prostředí v literatuře taky, i když k tomu mám ambivalentní pocity. A osamělost, ta je děsivá už sama o sobě. Napínavé, nepříjemné, čtivé a zajímavé čtení. Jedna z těch knížek, na kterou myslíte ještě nějakou dobu po jejím přečtení. No, byl nářez. Nevím jak hodnotit, každopádně to za přečtení stálo!
Četla jsem všechny autorovy knihy kromě Jarmalandu. A všechny se mi moc líbily. Teď jsem se konečně dostala i ke Skrýši. Je skvělá.
Životní osudy hlavního hrdiny Jana se prolínají ve třech časových rovinách - jeho dospívání, které navždy ovlivnilo jeho další život, práce v první mateřské škole a Janův zbytečný přešlap a konečně současný fatální příběh odehrávající se ve školce patřící k psychiatrickému detenčnímu zařízení.
Skrýš je podle mne příběh hluboké osamělosti, nesmělosti a nejistoty. Je to příběh o šikaně a jejich důsledcích. O pomstě i o zoufalé lásce. O manipulaci...Všeho je tu tak akorát. A vůbec mi nevadilo, že je to taky pořádný propletenec, plný náhod a podivných souvislostí, proč ne?
Já jsem Janovi držela palce. Jakpak tohle všechno ještě dopadne? No, pokračování zatím není na obzoru.
Doporučuji.
Příběh mi bohuzel připadal nereálný, čas od času autor nakousl zajimavou myšlenku, kterou vsak nerozvinul a zpětně se k ni nevrátil. Připadalo mi to překomplikované, chaotické a v závěru knihy, kdy bylo jasné "kdo vyšel z budovy" jsem chtela knihu odložit. Měla jsem pocit, že příběh je určen dospívajícím dětem, a zřejmě nemám dost fantazie pro jeho pochopení.
Až na ten úplný konec jsem byl s knihou spokojen. Napínavý příběh psychicky nalomených lidí žijících a pracujících v psychiatrickém ústavu byl pro mne dost neotřelý, situace kolem osudové lásky jsou zde vykresleny opravdu plasticky a zajímavě. Doufám, že se autor někdy pustí do pokračování, jak kdesi napsal, ale asi má zatím bohužel mnoho jiných projektů.
Mladý učitel nastupuje do nového zaměstnání, do školky, která je v podzemí spojená s místní psychiatrickou léčebnou. Jeho úkolem bude doprovod malých svěřenců za jejich hospitalizovanými rodiči s psychiatrickou diagnózou. Brzy se ukazuje, že on sám má vlastní důvody, proč pracuje zrovna tady.
Příběhem se nese řada nejasností, skryté motivy jednání postav i napětí. Nejde o psycho, ale rozkrývání temné záhady. Žádné závratné tempo děj nemá, ale četlo se to moc dobře.
Sice jsem si před čtením myslela, že kniha bude děsivá a budu se u ní bát, ale nebylo tomu tak. I tak jsem ale četla jako smyslů zbavená. Skvěle napsáno.
Autorův styl mi vyhovuje, kniha se četla dobře. Jen tedy nesouhlasím s komentáři na přebalu knihy, že po přečtení nebude člověk moci usnout bez rozsvíceného světla atd. Kvůli tomu jsem trochu zvažovala, zda se do knihy vůbec pustit, ale nakonec se žádné takové hrůzy nekonaly. K hlavnímu hrdinovi a jeho jednání bych jen řekla, že kdo si zahrává s ohněm, může se spálit. V tomto směru ten konec úplně překvapením nebyl...
Velmi dech beroucí příběh. Člověk neví jestli má hlavního hrdinu milovat, litovat nebo nenávidět. Napínavé až do poslední chvíle a konec? Jak já nesnáším, když kniha skončí takto! Za to jde prostě hvězda dolů...
Téma i děj byly zajímavé. Když ani v druhé kapitole nepřišel na scénu Gerlof, trochu jsem zbystřila a přiznám se, že jsem stejně až do konce knihy čekala, odkud se vynoří :)
U autora mě mrzí, že některé dějové linky nakousne, a pak jakoby nevěděl jak příběh zakončit, tak je nechává otevřené, nedořešené a téměř až člověku vrtá hlavou, proč o nich vůbec psal.
Možná bude další díl, kde se dozvíme nejen motivy jednotlivých postav, ale i pokračování a rozuzlení celé záhady.
Byla to moje první kniha od Johana Theorina a můžu říct wau super ne každý jeho styl však ale má rád pořád mě to drželo ve čtení kdy sem si říkala jak to asi všechno dopadne
Ve chvíli, kdy vám to dojde, začnete přemýšlet, jak to asi celé může dopadnout.
Prostředí psychiatrické léčebny nabízelo spoustu možností, jak ho využít. Mně kupodivu nejděsivější připadal fakt, že jsou ženy jako Hanna... a muži jako Jan.
Ten je pro mě hodně těžký oříšek jako hlavní postava. Moc ráda bych s ním cítila, ale nemůžu.
Skrýš
Spíše než k literárním kvalitám se vyjádřím ke svým pocitům z knihy. Přemýšlím, kolik tam vystupovalo psychicky narušených jedinců, jaký byl jejich poměr k těm, které je možno po této stránce považovat za normální. Nakolik se literární fikce rozchází s možnou skutečností, realitou. Kde se stala chyba, kdy nastal bod zlomu. Existuje-ji východisko, naděje. A spousta dalších otázek, na které jsem v knize nenašla ani náznak odpovědi.
Hluboce depresivní čtení. Ne, nic takového číst nechci. Hvězdy neuděluji.