Skupinový snímek s dámou
Heinrich Böll
Román je údajně objektivní zprávou o životě jisté Leni Gruytenové, dívky a později ženy jen málo dotčené školním vzděláním, která má vlastní názory i vlastní náboženství a přes veškerá úskalí života v Německu dokázala zůstat sama sebou.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Mladá frontaOriginální název:
Gruppenbild mit Dame, 1971
více info...
Přidat komentář
Mám to přesně naopak než nightlybird přede mnou - Skupinový snímek jsem si vybrala kvůli autorovi, jehož předchozí knihy se mi líbily, ale netušila jsem nic o tom, jakým způsobem je to napsané. Takže trochu hukot zezačátku. Hodně zvláštní věc, řekla bych šílená, pečlivě dokumentující šílenství negativní, kontrující "šílenstvím" vlastně pozitivním.
K přemýšlení: odpírání výkonu v éře sociálních sítí.
"On sám není, řekl na závěr Werner Hoyser, žádný nelida, je vstřícný a liberální až k nejzazší hranici, kterou mu jeho výchova vytýčila; je otevřeným příznivcem pilulky i sexuální vlny, a přesto se považuje za křesťana, je, chceme-li to tak vyjádřit, fanatik čerstvého vzduchu, a právě to se musí udělat s tetou Leni: musí se tam vyvětrat. Ne on, to ona je nelidská, protože jak dokázala teologie a jak s tím stále více souhlasí i marxističtí filozofové, zdravé usilování o zisk a majetek tkví v samotné lidské přirozenosti."
(1944/1945) "Ta knihovnice naštěstí hned poznala, že to od Leni není provokace, a tak jí někde stranou přesně, ale úplně přesně vysvětlila, že ten Kafka byl Žid, že všechny jeho knihy jsou zakázaný a spálený atakdál, a Leni určitě zase vyrukovala s tím svým zničujícím "No, a co?", a ta paní jí potom sice pozdě, ale zato důkladně vysvětlila, jak se to má s Židy a s nacisty, a ukázala jí Stürmera - tenhle antisemitský plátek přirozeně v knihovně měla -, a když potom Leni ke mně přišla, byla celá vyděšená. Až teď jí to konečně došlo. Ale stejně nepovolila, toho svýho Kafku chtěla mít a přečíst si ho, a taky ho dostala."
Böll nepatří mezi mé oblíbence a ani předpokládaný příběh mne nic moc nelákal - byl jsem spíše zvědavý na způsob zpracování knihy a ten mne nijak nezklamal. Osud v podstatě obyčejné ženy poskládaný ze střípků a z části viděný cizíma očima je v podstatě zajímavý a i když jsem k nositelům Nobelovek poměrně rezervovaný až skeptický, musím přiznat, že autor odvedl profesionální práci. Přesto tahle kniha nepatří k těm, ke kterým se v krátkých intervalech vracím.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1962 | Biliár o půl desáté |
1966 | Klaunovy názory |
1989 | Vlak dojel přesně |
1993 | A anděl mlčel |
1961 | Kdes byl Adame? |
vyčerpávajúce tým najlepším spôsobom...