Havranie dievča
Erik Axl Sund
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198955/havranie-dievca-198955.jpg
4
1506
1506
Slabost Victorie Bergmanové série
1. díl >
Kriminálna komisárka Jeanette Kihlbergová už v praxi zažila všeličo, ale keď ju zavolajú k najnovšiemu prípadu, musí pozbierať všetky sily. V kríkoch neďaleko stanice štokholmského metra sa nájde telo malého chlapca. Mumifikované, zohavené, s početnými ranami, telo, ktoré sa bránilo útoku, dokým vládalo, ako keď v ringu bojujú na život a na smrť cvičené psy. Chlapec je pravdepodobne cudzinec „bez minulosti“, ktorý zdanlivo nikomu nechýba, a tak prípad má pre jej nadriadených i prokurátora len nízku prioritu. Jeanette sa nevzdáva, ale stôp je málo a vyšetrovanie sa komplikuje. Hromadia sa však aj problémy v súkromnom živote – manžel je neúspešný umelec a ťarcha financovania rodiny ostáva na nej. Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová vyšetruje dvoch klientov: Samuela Baia, detského vojaka zo Sierry Leone, a Victoriu Bergmanovú, ženu v strednom veku, ktorú v detstve týrali a zneužívali. Dvaja rôzni ľudia s rovnakým problémom – u oboch badať znaky závažnej poruchy osobnosti. Jeanette a Sofia riešia tú istú otázku: Akému veľkému utrpeniu môže človek vystaviť druhého človeka, skôr než sám prestane byť človekom a stane sa monštrom? Obe ženy sa zblížia, možno až priveľmi. Dokonca sa jedného dňa vyberú s Jeanettiným synom Johnom do lunaparku a zlo sa opäť priblíži, je celkom blízko...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Book 1: Krakflickan, 2013
více info...
Přidat komentář
Čekala jsem od knihy víc, mnohem víc. Proč jen pro silné povahy? Tak nějak od začátku knihy se dalo tušit co Victorii a Sofii spojuje. Snad jen závěr knihy mně donutí, abych si koupila i druhý díl.
Přemýšlím, jak napsat, že jsem byla knížkou uchvácená, abych nevypadala jako naprostý nelida a úchyl :D Každopádně knížku s podobnou tématikou jsem četla vůbec poprvé, a přestože opravdu některé pasáže mi přišli nechutné, tak jsem realista a jsem si jistá, že v televizi ve 14:00 hodin odpoledne uvidím mnohdy kriminálky ještě horší. Takže s oplzlostmi bych to zase tak nepřeháněla .. Podobné rozluštění příběhu jsem očekávala, ale stejně jsem na jisté pasáže zírala s otevřenou pusou, jako bych právě objevila Ameriku. Výborně autor pojal i soukromý život každé z hlavních hrdinek. Jsem hrozně zvědavá na pokračování, protože příběh zůstal otevřený a nechal tím ohromný prostor pro fantazii a teď nevím, jak s ní naložit, budu se muset nechat překvapit :)
Můj názor se bude asi s většinou přítomných částečně rozcházet. Já osobně mám pocit, že označení "jen pro silné povahy" až tak zcestné není. S přečtením knihy jsem problém neměl, nicméně znám lidi, kteří se přes některé pasáže jen těžko prokousávali. Nejde ani tak o drastičnost, nebo přehnaně detailní popis zvěrstev, ale spíš o tématiku, jako takovou. Sexuální násilí páchané na dětech (v tomto případě navíc ve spoustě bizarních variantách, a ještě z pohledu psychopata), určitě není něco, o čem by se "s chutí" četlo a pro někoho se může jednat po literární stránce o nepřekročitelnou hranici.
Těm, kteří se nebojí do tohoto zvráceného světa nahlédnout však kniha nabídne temný psychozážitek, na který pravděpodobně jen tak nezapomenou.
Varování pro slabé povahy je úplně mimo. První dvě třetiny knížky to bylo takové pohodové, lehce matoucí počteníčko, ve třetí části se to rozjelo, chvilku jsem četla s otevřenými ústy. Těším se na pokračování!!
Myslím, že označení "jen pro silné povahy" je v tomto případě velmi přehnané - zajímalo by mně, co by nakladatel uvedl například ke knihám autora V.P.Borovičky či k Jiskře života od Remarqua - ale to knihu nijak nezhoršuje, pouze špatně zařazuje.
Příběh Vraní dívky je velmi tmavý a má zajímavé rozuzlení skoro v závěru knihy, které Vás domutí přehodnotit celý předešlý děj. Ta překvapení jsou vlastně dvě - druhé se týká postavy Mikaela či Lasseho - a obě jsou opravdu překvapivá :).
Život hlavní postavy mi přijde ponurý až moc - jako by na každém kroku narážela na úchyly a na jiné násilníky, až to působí skoro přehnaně.
Každopádně jde o zajímavý příběh napsaný zajímavou formou, kdy se střídají nejen postavy, ale i přítomnost s minulostí a je nutné (alespoň v začátku knihy) se soustředit, aby člověk neztratil nit příběhů jednotlivých postav.
Pod vlivem marketingové propagace se mi zprvu do této knížky moc nechtělo. Říkala jsem si, co když to opravdu bude tak hrozné. Nakonec ačkoli rozhodně nepatřím mezi "silné povahy" jsem se do knížky začetla natolik, že jsem její druhou polovinu přečetla za večer. Jedná se o moje první setkání se severskou krimi, tak nemohou moc srovnávat, ale svou kompozicí mi nepřijde, že by nějak vybočovala od jiných detektivních příběhů přesahujících do thrilleru. Mnohé pasáže si dokážu představit i zfilmované. Původně jsem za tento detektivní průměr chtěla dát tři hvězdičky, ale za to, že mě děj strhl jsem nakonec ještě jednu přidala. Děj byl v mnoha okamžicích předvídatelný, tudíž nevím, jestli se pustím i do pokračování. Uvidíme, jak nás na něj vydavatel naláká. Na knize se mi líbilo, že kromě kriminálních pasáží je velmi psychologická a zabývá se i osobním životem hlavních hrdinek. Dále také oceňuji pro mne poměrně neotřelé téma dětských vojáků v Sieře Leoně, což je téma, o kterém bych si sama od sebe asi nic (odborného) nepřečetla. Nemyslím si, že by kniha byla nadměrně brutální, pouze poukazuje na věci, které jsou (bohužel) běžnou součástí našeho světa a je správné, že se o nich mluví. Literatura vždy sloužila jako kanál komunikující sociální problémy. Jediné co mi na knize vadilo bylo její příliš "feministické" zaměření. Nejsem toho názoru, že původem všeho zla jsou na světě pouze muži. Jasně, mnohdy mne také štvou, ale co bychom bez nich dělaly/i a o kom by pak vznikaly takovéhle knížky? :-))
Nesbo a Larsson otevřeli dveře k severské literatuře.A i když kniha láká na označení, že se jedná o bestseller a jen pro silné povahy, tak bych si dovolil s tím nesouhlasit.Už jsem četl určitě drsnější příběh.Podle mne se jedná jen o kalkul, aby se kniha dobře prodávala.Jedná se o průměrnou knihu a zajímavé téma zůstává zatím nevyužito.Možná překvapí druhý nebo třetí díl, ale upřímně nevím, jestli se do četby vůbec pustím.
Vraní dívka si nezaslouží škatulku "Jen pro silné povahy" a ani nechutné zděšení čtenářů. Vraždění dětí a pedofílie není zrovna obvyklé téma na knížku, není to nic o čem by lidi chtěli číst, je to odsuzováno. A proto si myslím, že díky tomuto tématu byla kniha odsouzena jako odporné čtení, někdo psal, že je to nechutné a zděšeně se ptal jak to někdo může napsat? Dle mého názoru je příběh míň nechutný, než třeba večerní televizní noviny. V televizních novinách za celí týden je víc nechuťáren, než v celé knížce dohromady. Já tu teď nechci obhajovat námět knihy a to, že je to na mě málo nechutné, ale mučení dítěte je tam popsáno v minimum, sotva na 5 stránek. Vraní dívka je převážně psychologická, která se zabývá hlavně postavami Jeanette a Sofie, vraždění dětí je odsunuto do pozadí. Chápu rozhoření žen co mají malé děti, že nechtějí číst nic takového. Ale oni prostě vidí jen mrtvé dítě a nevidí to co se za tím vším skrývá. Bolest, zklamání, a utrpení hlavních postav.
http://rubi-cubes.blogspot.cz/2014/06/vrani-divka-erik-axl-sund.html
Tato kniha je velmi náročná na pochopení. Ovšem přečetla jsem ji během jednoho dne, protože vás děj naprosto uchvátí. Celkem jsem se bála, že to celé nepochopím, jelikož až do poslední kapitoly (opravte mě jestli se mýlím) nezapadalo a nakonec se mnou otřáslo, jak se v jedné jediné kapitole vše vysvětlilo. Naprosto jsem se do ní zamilovala.
Souhlasím téměř se všemi kladnými komentáři...Je to výborná knížka, skvělý příběh, povedená obálka a pouze označení ,,jen pro silné povahy" ji škodí, protože je tam zbytečné... Já byla nadšená a těším se na další díly z této série. :)
"Vlastně je to hrozně divné, že lidé ve světě tak plném válek a utrpení pohrdají bezpečím a věrností."
Začátek knihy je trošku zmatenější, dokonce jsem si pohrávala s myšlenkou, zda má smysl číst dál. Ale pak do sebe vše začalo zapadat a nějakých 200 stran jsem četla jedním dechem, protože příběh je naprosto... dokonalý! Těším se na další díly - tentokrát doufám, že bez štítku o silných povahách, který je jednoznačně mimo mísu ;o)
Zacalo to podivnymi komentari tady na DK od divne panbickarky, proto bych ji timto chtela podekovat...diky...knihy jsem si vsimla uz v te dobe v knihkupectvi, ale obalka me nezoaujala (bu na me, jsem povrchni...)...ale chtela jsem si ji precist az v moment, kdy moje kamaradka prohlasila, ze to je dobra kniha a pujcila mi ji...mela jsem ji u sebe az moc dlouho (takze dik a sorry)...libil se mi pribeh (uz se tesim na pokracovani)...libil se mi styl psani (chapu, proc bude pokracovani)..."jen pro silne povahy" je stejne pozlatko jako samolepka bestseller, ale to neresim...jak tady uz nekdo psal, sami autori tim byli prekvapeni (mozna jsme byli jedina zeme v evrope s touhle vetou)...ono to je obecne hodne slozite tema a kazdy, kdo se o nem rozvodne psat, to nema lehke...presto hodnotim nejvys, jak je pouze mozne...
ps: fakt me mrzi, ze jsem knihu cetla tak dlouho a s velkymi mezerami, asi si ji prectu casem znovu...
UPDATE 17.12. : Přečteno znovu bez přerušování (v rámci možností) a kdybych mohla hodnotit znovu, hodnotím ještě víc než pět vězd :)
Update 9.2.2015: cteno znovu a s naprosto stejnym vysledkem, tahle kniha me neprestane nikdy bavit...nemuzu se dockat druheho dilu...
Za mě bohužel musím říct, že se mi kniha opravdu nelíbila. Ne snad tím, že by byla nechutná nebo dokonce jak někteří píší zvrácená. Byla nudná. Ale asi to bylo tím, že jsem díky obálce "Jen pro silné povahy" nebo "bestseller" uvěřila a měla jsem od ní velmi vysoké očekávání. Dokonce jsem kvůli těmto nálepkám týden váhala než jsem si jí koupila. Teď jen lituji vyhozených peněz. Opravdu jsem se musela ke čtení nutit. Pasáže, které jsou popisovány jako odporné atd. mi tak nepřipadaly. Knihu jsem četla asi 14dní a jen protože nemám ráda rozečtené knihy. Co mě ale překvapilo byl konec, nečekala jsem ho a jsem ráda, že aspoň něco mi utkvělo z knihy v paměti.
Jen pro silné povah? To ne. Pouze marketingový tah. Jinak je to velice povedený thriller, který zaujme. Je skvěle napsaný, i když jsem se k tomu stavěla zpočátku spíše pesimisticky. Doporučuji koupit a už teď se těším na další díl.
Za me-reklama spis uskodila....chce to pockat na dalsi dil, prvni mi priel spis jako hodne rozepsany uvod
... na úvod jednu hádanku: Co mají společného Erik Axl Sund a strýček Pepin? Oba dva (tři) jsou exmplární Hrabalovští pábitelé, což je vzhledem k Sundově národnosti až dojemná náhoda. Ale teď vážně... Knížka Vraní dívka má své četné fanoušky, ale i řadu kritiků, mezi které se hodlám započítat i já. Doufám, že moje slova nikdo nebude brát osobně, protože je to jen můj osobní pohled na toto dílo a ten není zrovna dvakrát adorační.
Po celou dobu četby tohoto veledíla jsem si neustále říkala „Jakto????“ Jak je možné, že zrovna tato kniha se stala tak oplývaným a vyzdvihovaným bestsellerem? Nechápu, jak tohoto marketingového tahu autoři dosáhli, ale nebýt jej, jsem přesvědčená, že kniha, sama o sobě velice průměrná – či spíše podprůměrná, by zapadla v propadlišti severské literatury a moc psů by po ní nezaštěkalo. Téma samo o sobě docela dobré a zajímavé, ale spisovatelsky naprosto nezvládnuté. Měla jsem pocit, že autoři hulili buď moc nebo moc málo (a nebo co je nejpravděpodobnější, jednou tak a jednou tak). Kniha je naprosto nekompaktní, kriminální vyšetřování se zde objevuje jako boční a nedůležitá záležitost a vše se točí kolem psychických (a rodinných) problémů hlavních hrdinek Jeanette a Sofie. Obě postavy mi byly krajně nesympatické a velmi brzy jsem pochopila, že žádné vžití se do postav a vtažení do děje knihy se konat nebude. Moje představivost stagnovala a dala si dovolenou, protože na základě „popisů“ se prakticky nedala použít. Nálepka „Jen pro silné povahy“? Ano, proč ne, člověk musí mít už značné množství odvahy, aby tuto snůšku na sebe téměř nenavazujících kapitol dočetl až k závěru, kde opět nic (což jediné alespoň trochu odpouštím pod tíhou faktu, že autoři plánují trilogii. Tu ovšem napsal Larsson také a každý díl (i druhý) se vždy nějak logicky uzavřel. Srovnávat ovšem Sunda s Larssonem je asi totéž, jako srovnávat naivního malíře Ferdu z Dolních Kotěhůlek s Caravaggiem). Co se týče onoho zmiňovaného násilí, nějak nevím, na co se přesně naráželo. Já jsem nepostřehla ani jednu scénu, která by nějak vybočovala z „normálu“. Už mýma rukama prošla celá plejáda autorů a dobrá polovina z nich napsala a popsala daleko hrůznější věci, než tito švédští autoři. Když jsem byla na cca 250. straně a stále jsem se nemohla zbavit pocitu, že ještě dočítám úvod, knihu jsem už v podstatě odsoudila k maximálním dvěma *. Pak přišlo ono „šokující“ odhalení, které (pro mě) sice šokující bylo, ale tak necitlivě do knihy vložené, že jsem měla pocit, že se autorům někam při tisku ztratilo 50 stran.
I když nějakou knihu kritizuji, vždy se snažím najít i pár pozitiv. V případě, že by se jednalo o neznámou knihu, která by se mi náhodně dostala do ruky, bych asi nějaké klady našla, ale vzhledem k tomu, jaký humbuk kolem této knihy panuje a s jakým očekáváním jsem k ní přistupovala, mě v současné době žádná pozitiva, která by stála za zmínku, nenapadají. Pokračování si, předpokládám, přečtu, ale rozhodně už neudělám tu blbost, že bych si je se zářícíma očima a velkým očekáváním koupila, až zaplaví pulty knihkupectví s dalšími křiklavými nálepkami. Za mě ani ne 30%.
Pro mě jednoznačně zklamání (nebo přespříliš velké očekávání). Čekala jsem něco děsivého, zdrcujícího s překvapivým koncem, něco co mě po dlouhé době v oblasti thrilleru posadí na zadek. Nestalo se tak. Děj i jednotlivé postavy, alespoň pro mě, byly předvídatelné a téměř celou knihu jsem čekala na velký zvrat a finále, které prostě nepřišlo. Postavy se chovaly a vyvíjely tak, jak jsem čekala, žádné překvapení nenastalo a ani spád nebyl podle mých představ. Snad jenom to „pro silné povahy.“ Ze začátku na mě některé pasáže působily brutálně, pak mi však přišlo, že jich je až příliš a prostě mi v určitém okamžiku přestaly z textu vyčnívat a splynuly s ostatním dějem, aniž by na mě nějak zapůsobily. Další díl si rozhodně nechám ujít a ze severského krimi dám opět přednost Jussi Adler-Olsenovi a oddělení Q.
Štítky knihy
vraždy thrillery psychologické romány severské krimi švédské detektivky
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vraní dívka |
| 2014 |  Hladový oheň |
| 2016 | Skleněná těla |
| 2015 | Pýthiiny rady |
| 2021 | Dům panenek |
Nemohu říct, že bych se u knihy bála, takže také nechápu, proč je na přebalu to označení 'jen pro silné povahy'. Nicméně kniha mě bavila, nechybělo napětí, i když už od poloviny knihy jsem měla podezření. Tip na to, kdo je ve skutečnosti ona vraní dívka, se ukázal jako správný. Jelikož mě zajímá, jak to nakonec dopadne s Johanem a zda se policii podaří odhalit totožnost vraní dívky, tak si rozhodně koupím i 2. díl.