Havranie dievča
Erik Axl Sund
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198955/havranie-dievca-198955.jpg
4
1506
1506
Slabost Victorie Bergmanové série
1. díl >
Kriminálna komisárka Jeanette Kihlbergová už v praxi zažila všeličo, ale keď ju zavolajú k najnovšiemu prípadu, musí pozbierať všetky sily. V kríkoch neďaleko stanice štokholmského metra sa nájde telo malého chlapca. Mumifikované, zohavené, s početnými ranami, telo, ktoré sa bránilo útoku, dokým vládalo, ako keď v ringu bojujú na život a na smrť cvičené psy. Chlapec je pravdepodobne cudzinec „bez minulosti“, ktorý zdanlivo nikomu nechýba, a tak prípad má pre jej nadriadených i prokurátora len nízku prioritu. Jeanette sa nevzdáva, ale stôp je málo a vyšetrovanie sa komplikuje. Hromadia sa však aj problémy v súkromnom živote – manžel je neúspešný umelec a ťarcha financovania rodiny ostáva na nej. Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová vyšetruje dvoch klientov: Samuela Baia, detského vojaka zo Sierry Leone, a Victoriu Bergmanovú, ženu v strednom veku, ktorú v detstve týrali a zneužívali. Dvaja rôzni ľudia s rovnakým problémom – u oboch badať znaky závažnej poruchy osobnosti. Jeanette a Sofia riešia tú istú otázku: Akému veľkému utrpeniu môže človek vystaviť druhého človeka, skôr než sám prestane byť človekom a stane sa monštrom? Obe ženy sa zblížia, možno až priveľmi. Dokonca sa jedného dňa vyberú s Jeanettiným synom Johnom do lunaparku a zlo sa opäť priblíži, je celkom blízko...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Book 1: Krakflickan, 2013
více info...
Přidat komentář
...taky se k této knize vyjádřím. Ale začnu oklikou, kurecpalec jak jinak .... :D :D :D
Nemám rád klišé - třeba :nikdy si nekoupím čtečku, mám rád šustění papíru, mám rád vůni knihy ...kupuji neteři černobilá manga, protože jsou to komiksy, tedy obrázky-je tam spousta tiskařské černi - tyhle knihy tak nepředstavitelně smrdí, že jsem rád až si je odveze domů......samozřejmě, že čtečka je fenomém, která všechny tyhle pitomosti vyvrací .....
Někde jsem četl další klišé - "Ukaž mi co čteš a já ti povím kdo jsi" není jen o čtenářích, ale vypovídá i o nich/pokud dobře rozumím, tak spisovatelích/.
Tahle kniha je excelentní, psychologický thriller...a ještě lépe by sedělo obyčejná, klasická krimi !!! A co se týče toho vypovídání o nich /spisovatelích/ - jméno Erik Axl Sund je pseudonymem dvou švédských autorů. Jerker Eriksson (1974) pracuje jako producent hudební kapely, kterou má hudebník a výtvarník Hakan Axlander Sundquist (1965), a já si myslím, že se jedná o hodně inteligentní lidi, právě proto, že se vůbec pustili do tohoto tématu, do něčeho, co je potřeba ukázat světu!
Ano jsou v knize pedofilové, je tam obchod s bílým masem, je tam pár odstavců, kde se hodně ubližuje dětem, ale kurecpalec nejsou tu popisovány žádné nechutné praktiky, chybí tu popisy sexuálních praktik a mučení..... tak vo co go?
______________________________
....tohle všechno denně vidíte v televizi, čtete v tisku..a daleko drsnější věci !
______________________________
Pořád je to krimi román založený na policejních postupech. Hodně prostoru tady má boj s organizovaným zločinem, konkrétně rozkrývání sítě pedofilů.......V příběhu je několik záhad, a i když řešení jedné nebo dvou vás napadne....
Zkrátka v jádru je „Vraní dívka“ klasická detektivka – hádanka se všemi náležitostmi, které takový příběh musí mít.
A nikdo nemusí mít strach tohle přečíst nebo poslechnout ...kdo má jakékoliv předsudky, je dopředu ztracený...
Jedná se o povedený psychothriller, v němž mimo jiné schizofrení psycholožka provádí kognitivní behaviorální terapii sama sobě :-). Po přečtení tohoto dílu se těším na následující, poněvadž jsem si hlavní postavy oblíbil na všech stranách. A myslím si, že by mohly vyvstanout i postavy vedlejší, jako hodně zajímavé, např. Alexis K., Gao, či Ake nebo Hurtig. Těším se na vrcholné rozuzlení. Nicméně "jen pro silné povahy" určitě není.
Řekl bych, že slušný psychothriller. Překvapující rozuzlení, které vlastně tak úplným rozuzlením není, protože se údajně jedná pouze o první díl, který má další pokračování. Každopádně knížka nepostrádá napětí. Její označení "Jen pro silné povahy" je asi přehnané. Pro silné povahy je jen tématika, kterou se zabývá. Nějaké zvlášť drastické scény, které by čtenáři nedaly usnout, v ní nenajdete.
Trochu přeceňovaný thriller, co se týče reklamy, četla jsem i horší a více šokující, reklama je zavádějící. Jinak samozřejmě perfektní, nemohla jsem se odtrhnout, spíš mě vtáhl příběh vyšetřovatelky jako takový, klidně bych ho rozvinula do samostatného románu, který by ale nebyl detektivkou.
Jsem zvědavá na pokračování, odhalit ??????? mi netrvalo dlouho :)
Proč píšeš do příspěvku jména?????Je tu spousta lidí, co to ještě nečetli !!!
Řekl bych, že pro silné povahy je večerní zpravodajství a různé krimi zprávy. Pro silné povahy je Vyhnání G.Schnirch a nebo Merleho Smrt je mým řemeslem. I Larssonova trilogie mi přijde drsnější, než tato trochu přihlouplá detektivka o schizofrenické a těžko uvěřitelné postavě psycholožky. Možná kvůli atraktivitě a prodejnosti je to celé zabalené do prostředí pedofilů a obchodu s bílým masem......Knihu jsem chtěl zhruba v polovině odložit, nakonec jsem to dočetl a lituji ztráty času, který jsem této knize věnoval. Opět se mi potvrdilo, že ne každá kniha z edice světový "bezceler" je kvalitní dílo, které stojí za přečtení.
Pre mňa je táto kniha veľkým sklamaním. Nie je to typ knihy, ktorá ma udržiava neustále v napätí, dokonca vracanie sa do minulosti to napätie narúša. Pôsobí to na mňa ako reklama počas napínavého filmu. Mám pocit, že je to celé o psychickom stave a prežívaní policajtky a psychologičky, ich vnútorný boj, problémy v manželstve a práci. Je to ako prerušovaná súlož, ak by som mala byť naozaj konkrétna. Ak ma už má dej nejako "namotanú", tak tam kydnú nejakú priblblú minulosť, ktorú si potom ťažko skladáte a ja "vychladnem". Milujem severské krimi, ale toto asi taký komerčne plytký bestseller asi ako 50 odtieňov ničoty.. pre nenáročných čitateľov.
Chlapci musia ešte veľa papiera popíať, kým to za niečo bude stáť. Nedostatky sa snažia kompenzovať akože šokujúcou témou, aj keď ani ona nie je až taká šokujúca. To len knihkupci sa knihu snažia takto predať,lebo nemá čím iným zaujať. Je to skôr psychologický román ako krimi. Vyšetrovanie je skôr len taká paródia, viac je to vnútorných pocitoch hlavných hrdinov. Takže si myslim, že namiesto Slabosti Viktórie Bergmanovej je to skôr Slabota Erika Axl Sunda.
P.S. Každému kto podľahol marketingu a považuje túto knihu za šokujúcu doporučujem prečitať si knihu Pečovatel od Mo Hayder. Možno zmení názor na to čo je naozaj šokujúce.
Asi první věc, co mě napadne je, jak tohle někdo dokáže stvořit a své postavy vylíčit ve špatném světle díky činům, které udělali. Ale nejvíce mě zaujala z přesouvání času minulost, u které jsem dychtivě četla slovo po slově, abych se dozvěděla další věci, co ji byly udělány nebo naopak. Trochu jsem byla zklamaná z konce, jak skončil, jelikož jsem si myslela, že to skončí dech beroucím koncem a ne takto otevřeným, ale aspoň mám důvod pokračovat v dalších knihách v trilogii až vyjdou. Když jsem uviděla na knize – Jen pro silné povahy, myslela jsem si, že to bude opravdu psycho, ale až zas tak hrozné to nebylo, nějak jsem problém neměla, když došlo na scény zneužívaných dětí, jen jsem si občas pro sebe říkala, co to je za lidi, kteří tohle dokáží udělat. Celkem knihu beru dobře a nepohrdla bych, kdyby byl první díl delší. Podle mě si kniha zaslouží plný počet hvězdiček už jen kvůli tomu, co někteří spisovatelé umí vytvořit. Jako tato dvojice.
... nemám dočteno ... tak nějak ze zásady knížky neodkládám. Málokdy .. no vlastně tohle je úplně poprvé, kdy vážně přemýšlím že ji nedočtu. A to ne proto, že nebaví . Kombinace zneužívání dětí a trauma dětského vojáka .. to je snad příliš do jedné knihy. Místy se úplně oklepu, opravdu je mi fyzicky až špatně. Zvláštní ... nikdy jsem zatím takové pocity u čtení knížky neměla.
Dopisuji: .. pár dní mám dočteno a Victorie mi nejde z hlavy. Musím říct, že poslední čtvrtina knihy mě dostala. Jemně jsem tušila. Pěkně to vše do sebe zapadlo, zavcaklo.
Celkový pocit z knížky je ale smutný. Přijde mi, že toho špatného v ní bylo hrozně moc. Žádná "pozitivní, kladná" linie.
„Nenapadlo vás někdy, že to, co děláte, je nesprávné?“… „Proč by mělo být to, po čem toužím, špatné?...Před dvěma tisíci lety lidé uvažovali a cítili stejně, ale to, co bylo tehdy kulturně přípustné, je nyní nepřijatelné.“
Tato kniha je pro mě špatná od začátku až do konce. Jsem zvyklá číst i při chůzi, takže z její váhy jsem měla křeč v zápěstí. Další křeče, tentokrát v žaludku, jsem měla z její negativity. Všechno je ponuré, počínaje počasím, přes obsah až ke stylu. Ani jedna z postav není sympatická, navíc jsou neuvěřitelné a neživoucí. I vztahy mezi nimi ať už kolegiální, nebo rodinné jsou chladné, nenávistné, v lepším případě lhostejné. Jediný vztah, který snad měl být vřelý, je počat tak krkolomně a tak nepravděpodobně, že rozhodně to ostatní nevyváží, a zdá se, že ani nepřežije první díl.
Když jsem si přečetla, že byla Vraní dívka napsána dvěma muži, maně mě napadlo srovnání s jinou dvojicí, tentokrát ženskou, která spáchala Božského bastarda. Tato postpubertální děvčata zaplnila svůj chabý příběh nespočetnými, několikrát již v minulosti detailně zpracovanými sexuálními scénami. Muži pak dodali druhý extrém – vybrali z různých kriminalistických záznamů nejobludnější brutality a zvrhlosti spáchané na dětech či dětmi a zabalili je do psychoanalytických úvah. Obojí je pro mne vykalkulované a hrůzné, ale mohu-li si vybrat, dám přednost milostnému sexu před násilným. Spravedlivě musím dodat, že stylistika (i lexikum) mužů je o poznání vybranější, ale jak už jsem naznačila výše, je tak odosobněná, strohá a mrazivá, že celý dojem z přečteného jen podtrhuje.
Ano, nejsem cílová skupina, a jak tak čtu některé z předcházejících komentářů, o čtenáře tato kniha nebude mít nouzi. Ale já se do dalších dílů zcela jistě nepustím.
PS. Píší Seveřané i něco jiného než tento druh literatury? Je to snad dané geograficky?
Přečetla jsem knihu jedným dechem. Tesim se na pokracovani. Libilo se mi i jak byla napsana.
Kniha se mi ze začátku nečetla moc dobře...nemohla jsem se vůbec začíst! Ale když jsem se dostala tak do poloviny knihy, tak jsem ji zase nemohla odložit :D Zajímavý konec knihy, který jsem vůbec nečekala...druhý díl rozhodně kupuji :-)
Z přečtení mám rozporuplné pocity. Zpočátku opravdu bylo těžké se začíst, ale jakmile jste přivykli stylu psaní, čtení šlo samo a najednou tu byl konec. Vytkla bych jakousi celkovou nekoncepčnost projevující se přeskakováním z jedné osoby na druhou, z místa na místo, z minulosti do současnosti. Varování jen pro silné povahy je opravdu nadnesené. Kniha vás neznechutí příšernými scénami, ale svým celkovým negativním vyzněním. Neposkvrněného člověka s dobrými úmysly byste museli hledat lupou a ani tak byste možná nebyli úspěšní. Přesto mě čtení bavilo a jsem zvědavá na pokračování.
No, já věděla, že to nebude šálek mého kafe. Je to zajímavé, ano, ale to téma je na mě moc, nemám ráda násilí, nerada o něm čtu, a tady není milo ani v kruzích rodinných. Já se nedivím, že je ve Švédsku tolik sebevražd.
Typická syrovost severských kriminálek. Bez emocí převyprávěny i důvěrné chvíle. Zasekne se to do vás jako ostrý sekáček. Působí i tak nějak dokumentárně, jak je odtažité. Velmi silné, děsivé téma. Nedá se číst často.
Jedním slovem hnus.
Doteď nechápu, jak jsem dokázal přečíst skoro 250 stran (z 328 = ¾ knihy) těhle zvráceností. Nakonec jsem to vzdal. Protože tohle nemám zapotřebí. Číst si o mučení a zneužívání dětí? To půjdu raději umýt nádobí.
Číst Vraní dívku pro mě bylo stejně osvěžující, jako koupel v městské kanalizaci. A klopýtání od kapitoly ke kapitole mi silně připomínalo chůzi po sídlištním chodníku, pokrytém psími výkaly. Totiž ani tam otázka nezní JESTLI do něčeho šlápnete, ale JAK MOC vám páchnoucí výkaly při každém kroku potřísní boty a nohavice.
Hudbu dělá hudbou prosté střídání tónů. Když bude někdo na klavíru monotónně ťukat jen do jedné klávesy, asi jeho produkci za smysluplnou muziku považovat nebudete. Jenže přesně to dělají autoři: Od první stránky třískají na svém pomyslném nástroji do nejspodnějšího céčka a myslí si, že před jejich uměním padneme na zadek.
Všechno (ale ÚPLNĚ VŠECHNO!) je v knize temné a zvrácené, všechny postavy jsou divné a všechny vztahy pokřivené jako v zrcadlech Petřínského bludiště. Žádný úsměv, žádné pohlazení, žádné světlo. Kdyby byl svět opravdu takový, jaký nám předestírá dvojice píšící pod pseudonymem Sund, bylo by jediným východiskem střelit se do hlavy a jít se zahrabat metr pod zem!
Člověka vždycky nejvíce osloví příběhy typu „pepř a sůl“. Také se tomuhle pohledu na svět říká „Smích skrze slzy“. Pakliže se ovšem autor rozhodne popisovat jenom hnus, je mým legitimním právem čtenáře odmítnout jeho kyblík splašků se slovy „Děkuju, nechci“. Copak mám zapotřebí trávit svůj volný čas tím, že si budu číst o tom, jak dospělí (a děti) ubližují dětem, jak dospělí kastrují děti a jak dospělí (a děti) zabíjejí děti?
O čem budeme číst příště? O vydloubávání očí v přímém přenosu? O stahování novorozenců zaživa? Nebo se v knihách dočkáme podrobného popisu vyměšování? Protože je nejspíš v povaze lidské stále víc a více povolovat kohoutky… Člověk má zřejmě zakódovanou potřebu JÍT DÁL, hnát graf pořád strměji vzhůru, doběhnout dřív do cíle, skočit výš přes laťku, vyrobit víc oceli, napsat příběh, který bude popisovat ještě zvrácenější věci, než ten minulý…
Nejdřív jsem uvažoval o jedné hvězdičce z milosti – ale teď si říkám: Proč?
……………….
A ještě jedna vsuvka (napsaná trochu později – už s chladnější hlavou).
SUBJEKTIVNÍ důvody mého odsouzení knihy jsem podrobně načrtl výše. Zbývá uvést alespoň jeden důvod OBJEKTIVNÍ.
Tady je: Autoři zcela rezignovali na VYVÁŽENOST příběhu. Vzali nespočet střípků lidského zla, vysypali je na jednu misku vah – a tím to pro ně skončilo. Spánembohem! Jako kdyby psali investigativní reportáž do Reflexu. Ale zapomněli, že pro umělecké dílo platí přece jenom jiné vesmírné zákony.
Pro příklad sáhnu do televizní tvorby z nedávné doby. Proč se tak výrazným diváckým fenoménem (s plus mínus devadesátiprocentním ratingem) staly např. seriály Dexter či Hra o trůny? Protože jejich autoři naprosto přesně vědí, co to znamená CIT PRO VYVÁŽENOST. I v TĚCHTO příbězích nám autoři ukazují násilí a zlo v krystalické podobě – ale na druhou misku vah nezapomněli položit ty SVĚTLÉ stránky života: touhu po spravedlnosti, lásku, cit – a občas i humor. Bílá vynikne jen na pozadí černé – a naopak. Divák má tak možnost se ztotožnit s kladnými postavami – a dobrat se kýžené katarze. TAKHLE NĚJAK to funguje u příběhů s velkým Pé…
Takže soudruzi z NDR museli někde udělat chybu, když mě donutili znechuceně odložit detektivku po dvou stech přečtených stránkách (aniž jsem na vteřinu zalitoval toho, že se nedozvím, "jak to vlastně dopadlo"). Stokrát nic umořilo osla. Mě umořila přemíra negace, které chyběl protipól…
Nu, co k této "šokující" knize napsat... Abych se přiznala, první polovinu knihy jsem byla víceméně zklamaná - líbilo se mi to (samozřejmě je myšlen styl psaní a tak, nikoliv to, co se v příběhu odehrává), to ano, ale prostě to nebylo ono - a tak trochu jsem prostě nechápala to velké haló kolem toho. Chvíli jsem si dokonce říkala, že jsem asi až moc zkažená, když to se mnou nic nedělá. Jakmile se ale příběh přehoupnul do roviny, kdy se odhalí, jak to vlastně je s Victorií (ano, nečekala jsem to a vůbec mě takového nenapadlo), četla jsem s mnohem větším zaujetím. Každopádně jak už tu přede mnou zmínilo několik lidí, existuje hodně knih, které jsou mnohem nechutnější a ono varování "jen pro silné povahy" na sobě nemají.
Pro mě osobně velké zklamání, překvapivý zvrat pro mě nebyl až tak překvapivý a očekávání nějakého finále bylo marné.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vraní dívka |
| 2014 |  Hladový oheň |
| 2016 | Skleněná těla |
| 2015 | Pýthiiny rady |
| 2021 | Dům panenek |
Ano, tato kniha naprosto splnila mé očekávání. Je to ten typ knihy, kterou ráno otevřete, začtete se a nedá vám pokoj dokud ji nepřečtete. Až na občasnou zmatenost v jednotlivých pasážích a pocit, že tato kniha je opravdu trošku zvrácená má můj palec nahoru (snad nejsem sadista :D )