Havranie dievča
Erik Axl Sund
Slabost Victorie Bergmanové série
1. díl >
Kriminálna komisárka Jeanette Kihlbergová už v praxi zažila všeličo, ale keď ju zavolajú k najnovšiemu prípadu, musí pozbierať všetky sily. V kríkoch neďaleko stanice štokholmského metra sa nájde telo malého chlapca. Mumifikované, zohavené, s početnými ranami, telo, ktoré sa bránilo útoku, dokým vládalo, ako keď v ringu bojujú na život a na smrť cvičené psy. Chlapec je pravdepodobne cudzinec „bez minulosti“, ktorý zdanlivo nikomu nechýba, a tak prípad má pre jej nadriadených i prokurátora len nízku prioritu. Jeanette sa nevzdáva, ale stôp je málo a vyšetrovanie sa komplikuje. Hromadia sa však aj problémy v súkromnom živote – manžel je neúspešný umelec a ťarcha financovania rodiny ostáva na nej. Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová vyšetruje dvoch klientov: Samuela Baia, detského vojaka zo Sierry Leone, a Victoriu Bergmanovú, ženu v strednom veku, ktorú v detstve týrali a zneužívali. Dvaja rôzni ľudia s rovnakým problémom – u oboch badať znaky závažnej poruchy osobnosti. Jeanette a Sofia riešia tú istú otázku: Akému veľkému utrpeniu môže človek vystaviť druhého človeka, skôr než sám prestane byť človekom a stane sa monštrom? Obe ženy sa zblížia, možno až priveľmi. Dokonca sa jedného dňa vyberú s Jeanettiným synom Johnom do lunaparku a zlo sa opäť priblíži, je celkom blízko...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Book 1: Krakflickan, 2013
více info...
Přidat komentář
Vraní dívka o sobě dávala neustále znát- plakáty a reklamy na internetu, zkrátka vyskakovala všude. Nakonec jsem se dal přemluvit a půjčil si ji. Nikdy toho nebudu litovat. Dnes už ji mám, stejně jako její pokračování, ve své knihovně.
Byla brutální? Ano. Opravdu byla, některé pasáže byly těžké na čtení kvůli vzpomínkám jedné dívky, jejíž život byl o pomstě, o neštěstí a neustálém se vracení do svého dětství.
Ale jak už jsem napsal- rozhodně nelituji, vždy si ji znovu rád přečtu, protože v sobě má prostě něco, co jsem ještě nikdy dřív v žádné knize neviděl.
Asi trochu zklamání, nebo prostě jen na počátku přehnaná očekávání...
Chvíli mi trvalo přivyknutí stylu psaní, prolínání současnosti s minulostí a vůbec samotné začtení se do příběhu, ale i tak mě příběh dokázal udržet v určité zvědavosti, co bude dál. Než však budu pokračovat s dalším dílem (jestli vůbec?), potřebuji oddech.
Nehodnotím, protože jsem to nedočetl. Příběh hodně skáče mezi různými postavami, ale i časově, a já ztrácel orientaci. Asi se do toho budu muset začíst v klidnější době, třeba na dovolené. Další díly jsou prý lepší, tak mám motivaci...
Průměrný thriller. Moc mě to nenadchlo, brzy jsem věděla, kdo je vrah a celkově to nebylo moc napínavé. Líbily se mi prostřihy do minulosti, ale celkově ve mně kniha moc hluboký dojem nezanechala.
Temný severský psychothriller jen pro silné povahy??? No tak to bych vážně neřekla. Nicméně má v sobě něco tajemného, co mě nutilo číst dál.
Ďalší "zaručený" bestseller, ktorý ide mimo mňa. Tak ja neviem, buď som ju nepochopila, alebo fakt bola napísaná na figu. Príbeh sa skladá z malých kapitoliek (to beriem ako plus tejto knihy), v ktorých sa striedajú postavy a časové roviny. Autori sa snažili byť záhadní, aby sme neprišli na to kto je zlý až tak, že som nemala šajnu kto je kto. Najhoršie je, že treba prečítať všetky diely naraz, lebo dej nekončí ucelene, proste je len prerušený. Nakoľko čítam momentálne tretí diel môžem povedať, že trilógia pôsobí ako megadlhá kniha približne rozdelená na tri rovnako dlhé časti bez nejakých náznakov o čiastočne uzatvorenie jednotlivých dielov.
Mám li být upřímná, čekala jsem více. Nálepka „Jen pro silné povahy“ mi přijde přehnaná a nejsem si ani úplně jistá, jestli si dvojice Erik Axl Sund zaslouží označení „noví mistři severské krimi“, které jsem kdesi zahlédla. Necítila jsem žádné výraznější vtažení do děje. Přesto úplně nezavrhuji, především díky závěrečnému zvratu, se kterým jsem nepočítala a jdu na další díl, ať vím, jak to celé dopadne.
Myslím, že tohle je nejslabší díl z celé trilogie... nejhorší bylo dostat se do děje.... ze začátku jsem si musel zvyknout na autorův styl psaní... zdálo se mi to zmatečné...
Čtivost knihy bohužel shazují občasné dlouhé popisné pasáže či naopak zkratkovité přeskakování "od jednoho ke druhému", které spolu zdánlivě nesouvisí. Děj je navíc postavený tak, že čtenář od poloviny knihy minimálně tuší, kdo by mohl být pachatelem. Co je však "horší", kniha končí trošku uměle spisovatelsky vykonstruovaným dějem tak, aby přímo nabádala k tomu, aby si čtenář koupil další díl. Nemyslím si, že to bylo zapotřebí, téma bylo velmi silné a příběh by bylo možné rozepsat a navnadit lépe...
Achjo, jsem vůl, že jsem si Vraní dívku půjčoval a ještě větší, že jsem jí dočet.
Vnesla do mne jen zmar, ošklivost a depresi.
Nic víc.
Ale jako lautr nic.
Vřele vám doporučuji se jejím semenem nekrmit.
Začátek byl hodně roztahaný a musela jsem se hodně přemlouvat, abych vůbec pokračovala. Nakonec jsem ráda, že jsem knížku dočetla...Poslední třetina se mi moc líbila a nejspíš si přečtu i zbylé díly, abych věděla jak nakonec všechno skončí.
Slyšena audiokniha. Nemam moc přehled v severských kriminálkách ale z těch co znám to tak nějak vypadá všechno na jedno brdo. Všichni tam mají psychické problémy, je to tam samý pedofil a úchylný vrah. Všechny postavy jsou nějakým způsobem v hajzlu nebo aspoň mají problémy s alkoholem nebo rodinou. Tahle není vyjímkou a popravdě mne to nijak zvlášť nebaví. Navíc u téhle mi ty zločiny a zápletky točící se kolem týrání dětí přišly takové samoúčelně šokující.
Musím uznat, že na jednu stranu se mi kniha velmi líbila. To jak vše nakonec do sebe pěkně zapadne, propracovanost postav atd. Na druhou stranu i tahle kniha má v sobě takové nelogické mezery, které zkrátka v konečném efektu dosti zaclání a jsou až do očí bijící. Určitě si přečtu i pokračování.
Zajímalo vás někdy, proč se z lidí stávají zrůdy? Proč je to většinou přičítáno těžkému dětství nebo vlivu rodičů? Proč takoví lidé páchají nepochopitelné zlo, za které bývají často potrestání "jen" zavřením do blázince a ne do vězení s tím, že za to vlastně sami nemůžou? Tato kniha vás donutí přemýšlet, možná trochu změní pohled na věc a některé otázky zodpoví....
Je pravda že první cca 2/3 může kniha působit rozvláčně, ale to spíš proto, že hodně lidí čeká akčnější thriller. Těch je na trhu spousta, ne všechny za něco stojí a spíš mívám pocit, že jde autorům často jen o to aby něco naškrábali a dostali zaplaceno. Ano, je tu popisováno násilí na dětech, jestli detailně, to už je na posouzení každého. Osobně mě na knize zaujala spíše psychologie násilníků a jejich obětí, pro normálního člověka je těžko pochopitelné co se jim může honit hlavou (a přiznávám, nikdy jsem o tom moc nepřemýšlel). Přijde mi, že to autoři podali dost přesvědčivě a tuto stránku člověka budu díky knize už asi vždycky vnímat trochu jinak než dosud. Bez této části knihy, pro některé nudné či rozvleklé, by to byla zase jen detektivka, jedna z mnoha.
Nepopírám, že jsem se také občas trochu ztrácel, ale je to dáno hlavně nezvyklými a těžko zapamatovatelnými jmény/názvy, střídáním současnosti a minulosti a taky tím, že některé pasáže vychází z myšlenek chorých mozků.
Je to temné, mrazivé, hodně k zamyšlení, není to tuctová kriminálka na jedno odpoledne a co je na tom nejděsivější, že je to zcela reálné. Po světě takto narušených lidí chodí spousta. Je mi upřímně líto dětí, které musí vytrpět od vlastních rodičů či blízkých takově věci, že jim to zničí celý život. Na koho jiného by měly spoléhat, že je ochrání před zlem, když ne na své nejbližší?
První dvě třetiny knihy mi připadaly trochu rozvláčné, temné a těžké, ale potom se začaly jednotlivé části příběhu rychle propojovat, všechno do sebe zapadlo, děj nabral neuvěřitelně rychlý spád a četlo se to úplně samo...takže jsem úplně automaticky sáhla po dalším díle,protože konec zůstal otevřený...i když jsem si původně chtěla raději na odlehčení přečíst něco z úplně jiného žánru...zajímalo by mě, čím to je, že Švédi píšou tak šílené detektivky...
Těšila jsem se na pořádné drama, všude si čtenáři tuto knihu chválili, jak byla strašidelná a super, ale mně zas tak super nepřišla. Asi už mám těch detektivek načteno dost. Nebylo to špatné, bylo tam vyšetřování zajímavého a podivného případu (týká se brutality a mladistvých, to mnoho lidí neskousne) a propletence postav. Sám případ je vskutku brilantně promyšlený, autoři se nebáli zabíhat do detailů, takže jsem chvílemi měla pocit, že před sebou úplně vidím filmovou scénu, ale styl psaní mě pomaloučku odrazoval, stejně jako v případě Skleněných těl. Bylo tam moc skoků do minulosti a mezi postavami, ztrácela jsem se. Až někde za polovinou jsem zjistila, že dole na stránce je vždy napsán časový údaj, ale i tak mi to přišlo dosti zmatené.
Posledních třicet stran bylo překvapivých, byl tam dobrý zvrat, to hodnotím velice kladně, ale dojem knihy to pro mě zachránit nemohlo. Celkově to vidím jako lehký nadprůměr, jsem zvědavá, jak to celé dopadne, ale podruhé už bych se ke čtení nevrátila.
Měla jsem audioverzi a neunesla jsem to, musela jsem to vypnout. Násilí na dětech nedávám.
Štítky knihy
vraždy thrillery psychologické romány severská krimi švédské detektivky
Autorovy další knížky
2014 | Vraní dívka |
2014 | Hladový oheň |
2016 | Skleněná těla |
2015 | Pýthiiny rady |
2021 | Dům panenek |
Naprostá srdcovka. Občas to může působit zmatečně, ale vše se vyjasní v dalších dvou dílech. Přečteno během cest po Francii.