Havranie dievča
Erik Axl Sund
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198955/havranie-dievca-198955.jpg
4
1503
1503
Slabost Victorie Bergmanové série
1. díl >
Kriminálna komisárka Jeanette Kihlbergová už v praxi zažila všeličo, ale keď ju zavolajú k najnovšiemu prípadu, musí pozbierať všetky sily. V kríkoch neďaleko stanice štokholmského metra sa nájde telo malého chlapca. Mumifikované, zohavené, s početnými ranami, telo, ktoré sa bránilo útoku, dokým vládalo, ako keď v ringu bojujú na život a na smrť cvičené psy. Chlapec je pravdepodobne cudzinec „bez minulosti“, ktorý zdanlivo nikomu nechýba, a tak prípad má pre jej nadriadených i prokurátora len nízku prioritu. Jeanette sa nevzdáva, ale stôp je málo a vyšetrovanie sa komplikuje. Hromadia sa však aj problémy v súkromnom živote – manžel je neúspešný umelec a ťarcha financovania rodiny ostáva na nej. Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová vyšetruje dvoch klientov: Samuela Baia, detského vojaka zo Sierry Leone, a Victoriu Bergmanovú, ženu v strednom veku, ktorú v detstve týrali a zneužívali. Dvaja rôzni ľudia s rovnakým problémom – u oboch badať znaky závažnej poruchy osobnosti. Jeanette a Sofia riešia tú istú otázku: Akému veľkému utrpeniu môže človek vystaviť druhého človeka, skôr než sám prestane byť človekom a stane sa monštrom? Obe ženy sa zblížia, možno až priveľmi. Dokonca sa jedného dňa vyberú s Jeanettiným synom Johnom do lunaparku a zlo sa opäť priblíži, je celkom blízko...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Book 1: Krakflickan, 2013
více info...
Přidat komentář
Nutno říct, že autoři mají velmi neobvyklý styl psaní. Na ten se mi zpočátku celkem těžko zvykalo. Dějově je to velmi temné, atmosféra hutná, zápletka celkem zvrácená. Na začátek trilogie ale určitě skvělý rozjezd, na konci skvěle otevřený, aby člověka nalákal sáhnout po pokračování.
Zvláštní, zajímavé, trochu složité, temné a hluboké, to jsou slova, která mě v souvislosti s přečteným příběhem napadají.
Zkuste to, snad se vám zalíbí.
Obálka knihy vzbuzovala příjemné očekávání temného trilleru. Bohužel výsledek byl poněkud rozpačitý. Kromě toho, že jsem tu velkou pointu odhalila už někdy v první třetině knihy, děj mi chvílemi přišel příliš rozběhnutý do mnoha linií a postav a je až moc znát, že jde o první díl plánované trilogie. Navíc mi přišlo poněkud nepravděpodobné, že policistka, která šéfuje celé kriminálce je natolik slepá ke zjevným nesrovnalostem, které se odehrávají přímo v její blízkosti. Obávám se, že k přečtení dalších dílů mě autoři nenalákali.
Občas jsem se trochu ztrácela, ale jinak celkem čtivé. Některé věci mě dost děsí, hlavně když se týká dětí.....
Řekla bych, že je to asi nejbrutálnější krimi-thriller co jsem četla. I když ,,neztracej hlavu” od Lindy Laddové šlape Vraní dívce na paty. Ale zatím ani jedna není brutální natolik aby mě zhnusila číst dál. Čte se to trochu težce a nejspíš bych si i dokázala představit jen dva díly. Zbytečně dlouhý. A konec? Já nevim. Divný.
Po přečtení anotace jsem si představovala jinak napsanou knihu, ale v podstatě se jedná o klasickou severskou detektivku. Je v ní násilí, napětí a příběh má spád. Pro laiky bude kniha zřejmě zajímavá, z psychologického hlediska je to blbost.
V polovině knihy jsem odhalila, co se vlastně děje, takže napětí ani žádný zvrat se pro mne nekonalo. Kniha celkem čtivá, ale zdali půjdu do druhého dílu si ještě pořádně rozmyslím.
Z knihy mam ruzne pocity, na jednu stranu byl pribeh zajimavy a napinavy, zejmena take tim, ze byl obohaceny o pribehy ze zivota hl. postav, ale zaroven mi to diky tomu prislo nekdy chaoticke a obcas jsem se ztracela. Kniha sama o sobe na me moc dojem nezanechala a bude asi brzy pozapomenuta, jako vsechny tuctove pribehy.
Při čtení první půlky jsem odolávala pokušení knihu zmuchlat a zahodit někam do temného koutu pokoje. Asi bych to udělala, nemít ji ve čtečce.
Připadalo mi to jako jeden z těch klasických, laciných thrillerů, které se snaží za každou cenou šokovat co největším množstvím brutality a sypou ji na čtenáře ať už to smysl má, nebo nemá. Ráda se například dozvím detaily případu, který se řeší, ale nepotřebuji vědět, že někdo řešil v roce xy taky nějaký nesouvisející případ, kdy bylo dítě zneužito takto a takto a takto a takto, tady máte detaily, kdyby vám to náhodou bylo málo. A detailů o ubližování dětem a světu, kterému je to putna, o to tam nouze není.
A pak hrdinové. Nenávidím knihy, ve kterých jsou snad všichni nešťastní, depresivní, zklamaní a zneužívaní, ve kterých si zneužívané dítě vyjde na procházku a jako první narazí náhodou na dalšího pedofila. Tak pokroucený svět zas není, nezlobte se na mne.
Vydržela jsem. A nakonec jsem byla ráda. Styl se trochu urovnal, kniha je velmi čtivá, brutalita se dávkovala hodně, ale jen tam, kde měla smysl. Přišlo pro mě poměrně slušné překvapení, v životě našich hrdinů se to dokonce šťastně zablesklo a i když některé věci jsou trochu přitažené za hlavu... tak když jsem dočetla poslední stránku, první reakcí bylo: Hej! A co bylo dál? Nemůžete mě takto napínat!
Proto dávám slušné, zasloužené tři hvězdy. Dala bych i čtyři, ale ta první půlka byla hrozná.
Kniha mě moc nebavila, chvílema jsem i přeskakovala odstavce. Zbytečně podrobně popisované násilí na dětech, spousta švédských jmen ve kterých se člověk ztrácí. Napínavá mi přišla kniha až tak posledních 100 stran. Kniha mi byla doporučena, ale já sama bych jí asi dál nedoporučila. Ztráta času, ničím mě kniha neobohatila, nelíbila se mi.
Kniha ve mně vyvolává dva rozporuplné názory.
Na jedné straně se mi kniha líbila. Nejvíce se mi líbil styl psaní. Kniha mě zaujala, ale spíše svoji obálkou než anotací. Bylo určitě zajímavé nahlédnout tedy aspoň povrchově do světa psychologie. Další zcela zajímavým aspektem knihy se mi zdála Jeanette Kihlbergová, která jak v knize bylo popsáno, se musela potýkat s problémy, které měla ve svém osobním životě a zároveň s problémy, které měla ve své práci, což zahrnovalo,kromě přihlouplých pravidel, až po její ponížení, kde bylo několikrát poukázáno, že jako žena nemá dostatečné kompetence k tomu, aby vykonávala funkci policejní komisařky. To všechno bych přičítala pouze ke kladným stránkám této knihy.
Na druhou stranu kniha měla v některých ohledech velké mezery. Spousta otázek, které kniha vyvolává nejsou zodpovězeny a dokončeny čili je to u mě poloviční práce. Obálka, jak už jsem poznamenala dříve je zajímavá a zaujme, ale celkově jsem čekala od knihy více. Kniha slibovala brutalitu a vražednou psychoterapii. Bohužel, jsem se ani jednoho či druhého nedočkala. Je sice pravda, že v knize se vyskytovaly některé dost brutální prvky, ale připadalo mi to trochu nedokončené a laciné. Další takové velké tajemství knihy o Sofii jsem zjistila skoro 1/4 knihy. Nebylo to moc překvapující a čekala jsem to. Další věc byla ta, že spousta věcí, co kniha obsahovala mi připadalo zbytečné. Je sice pravda, že v knize zvlášť v detektivce jsou scény, které vám nedávají smysl nebo vás dokonce nudí a připadají vám zbytečné. Ale v konečném důsledku jsou to věci zásadní, které vám na konci " docvaknou" a složí se vám to jako celá mozaika. Tady jsem to velmi postrádala.
Každopádně na knihu, ale nezanevřu a přečtu si i následující díly. Přece jenom kniha byla poutavá a obsahovala celkem zajímavé téma, které je ještě možno rozvíjet a bude moct vylepšit svoje " skóre". Kniha dostala 3 hvězdičky z 5. Těším se na další díly.
Napínavé, nechutné, náročné a neskutečné psychologicky zajímavé. Ihned jsem sáhla pro pokračování. Výborný kus.
Do pokračování nejdu,po přečtení anotace jsem čekala asi něco jiného, nenadchlo mě to. Nechutné.
Chvílemi nuda. Přemáhala jsem se, jestli vůbec knihu dočíst. Do dalších dílů se pouštět nebudu.
Štítky knihy
vraždy thrillery psychologické romány severská krimi švédské detektivky
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vraní dívka |
| 2014 |  Hladový oheň |
| 2016 | Skleněná těla |
| 2015 | Pýthiiny rady |
| 2021 | Dům panenek |
Měla jsem audioverzi a neunesla jsem to, musela jsem to vypnout. Násilí na dětech nedávám.