Sláva svatoprokopská

14.11.2019

Legendu jsem četla v rámci semináře, který vypsala paní doktorka Marie Škarpová během edičních příprav. Díky ní jsem pochopila text opravdu do hloubky. Třeba že se P. Bridel inspiruje exaktností humanistického dějepisectví, když se snaží odvodit datum Prokopova narození, nebo že jeho odbočky mají legitimizační úlohu, neboť líčí dlouhé dějiny katolických institucí.

Pro lásku ohniví,
které sám Bůh živí,
jeho cherubíni,
kněží, Pán vás stíní.

Legenda se mi četla příjemně i přes rozsáhlé digrese (studia českých světců, založení Prahy, život sv. Benedikta, ...) a přesto, že není příliš dějová. K životu sv. Prokopa, jak ho známe ze středověkého podání, vlastně nic nového nepřidává. Zaujal mě však autorův smysl pro krásu krajiny, patrný v popisu Prokopových útočišť. Brideliovo slovesné nadání vyniká i v próze, ale méně než v poesii. Viz třeba: „když se hájové chválami božími rozlíhaly...“ nebo „pustiny jako ráj boží kvetly pobožnostmi“.
Naprosto mě ale ohromila píseň „Vítání Prokopova kněžství". Autor by si zasloužil svou pověst největšího českého básníka před Máchou, i kdyby nenapsal nic jiného než ji!

Jak čisté, jak svaté,
když se dotýkáte,
plné ctihodnosti,
všelijaké ctnosti,

ruce právě zlaté,
ruce čisté, svaté,
ruce plné ctnosti,
nebeské milosti!

Co ty ruce drží?
Milost si obdrží,
drží velikého
Pána Boha svého. (...)

(3. vydání má kromě vlastního textu několik předmluv, Prokopovy zázraky vypsané ze sázavského Mirakelbuchu, píseň k poctě sv. Prokopa, tři antifony a modlitby.)